Vojtěch Bárta a Matěj Nytra autor
Vojtěch Bárta režie
„Vzniká nová hornina ‒ plastiglomerát!“
Planeta se dnes ‒ v interpretaci vědců i aktivistů ‒ nachází ve své poslední etapě, věku antropocénu. Co říct v roce 2050? „Řekni: uhlí!“ Fagocén, polemocén, kapitalocén ‒ žraní, kybernetika a smrt (smyslu). Rewind the time! Zůstává legrace. Futuro-show. Exhibice. A --- mezitím tají. „This was the world!“ Bude navždy?
Studiová autorská „demence“ o krizi ekologie a umění.
Efekty v představení: stroboskop, mlhostroj a kouření
sdíletPremiéra
2. března 2018
Autor
Vojtěch Bárta a Matěj Nytra
Režie
Vojtěch Bárta
Dramaturgie
Matěj Nytra
Výprava
Matěj Sýkora
Sound-design
Ladislav Mirvald
Video
Martin Bitala
Spolupráce
Pavel Richtr
Asistentka
Barbora Petrová
Hrají
Houf lidí
Maxim Gorkij autor
Ivan Buraj režie
Petr by chtěl dostudovat práva a mít práci. Taťána by chtěla, aby jí Nil naslouchal a také aby ji miloval. Nil chce, aby přišel nový a spravedlivější svět. Polja chce jít do divadla.
Ikonický text ruského realistického dramatu. Útulný interiér z přelomu 19. a 20. století jako symbol zlatého věku rodiny. Slušní lidé a čajový servis. Život s jasnými hranicemi mezi tím, co je venku a co vevnitř. Práce jako ochrana těchto hranic. Konverzace a kostýmy – nuda interiéru. Kolik je hodin?
Otec rodiny – Vasil Vasilijevič Bezsemenov pronajímá byty mladým lidem. Nemá rád dlužníky, dobrodruhy ani židy. Jeho dům – jeho hrad a hlavně jeho pravidla! Teplo rodinného krbu. Ale co když je tento krb počátkem požáru? Generační konflikt?
Peklo domova! Jak se vyhnout frašce do nekonečna opakovaných konfliktů, které už ztratily svůj smysl? Není naše společnost v současnosti obětí jednoho z těchto konfliktů? Můžeme definovat sebe jedině skrze svého nepřítele? Kdo má právo soudit? Jak se nestát pevností a být schopen přijímat cizí? Není konec konců všechno cizí – i my sami? Boj s interiérem sebe sama! Uvidět cizí v sobě! Chvála temnoty.
Sezona 44: Práce
sdíletPremiéra
13. prosince 2018
Autor
Maxim Gorkij
Režie
Ivan Buraj
Scéna
Lenka Jabůrková
Kostýmy
Kateřina Marai
Kostýmní spolupráce
Kateřina Kumhalová
Dramaturgie
Matěj Nytra
Použitý překlad
Bohumil Mathesius
Hrají
Anna Čonková j. h.
Karel Vondrášek j. h.
Taťána Janevová j. h.
Marie Veselá j. h.
Matěj Nytra a kolektiv autor
J. A. Pitínský režie
„Všechnu moc imaginaci!“
Na jaře roku 1968 pařížští studenti spolu s pracujícím lidem protestují proti konzervativně orientované pravicové vládě generála de Gaulla. Jejich ideály jsou: emancipovaný svět, konec kolonialismu a boj proti autoritářství. V témže roce 21. srpna je v Československu násilně potlačené hnutí Pražského jara vpádem vojsk Varšavské smlouvy, což zdiskredituje levicové ideály na dlouhá desetiletí. Střih.
Kulisy doby, která věřila v lepší svět, se uklízejí a zítra se vstává do práce. Mluvili protestující roku 1968 na obou stranách železné opony o stejném boji nebo ve skutečnosti stáli proti sobě? Vracíme se zpět – cesta do Musée du Cinéma!
Mladí studenti zakládají revoluční buňku ve stylu Godardovy Číňanky (1967). Zavřeni v bytě bohatých rodičů, kteří odjeli na dovolenou, sepisují svůj manifest. Kouř, diskuze, pózy. Jejich požadavky jsou v mnohém oprávněné, ale názory na jejich uskutečnění a ideologickou interpretaci se tříští. Jak přesvědčit společnost o své pravdě, když ne násilím? A navíc – není to všechno jenom rekonstrukce filmu?
Staří pamětníci roku 1968 v Československu sedí ve snové čekárně připomínající vetešnictví a pokuřují jointa. Čekají na někoho? Třeba na svoje děti? Nekonečnou chvíli si krátí vzpomínáním na film Ukradené polibky (1968) od Françoise Truffauta, který záměrně upozaďuje politické souvislosti roku 1968 a místo toho staví před diváka žánrový obraz detektivů vyšetřujících milostné nevěry zbohatlíků. Svět ponořený do romantiky!
Dá se ale nemyslet na dobu, ve které žijeme? Co je víc, pravda nebo krása? Je možné snít o lepším než normalizovaném světě? A hlavně – je možné překonat rozpolcenou společnost? Nebo rozpolcený pohled na rok 1968? Je padesát let po něm, vidíme věci jasněji?
Hravá scénická esej J. A. Pitínského jako volání po avantgardě.
Efekty v představení: mlhostroj a kouření
sdíletMimořádné uvedení
3. května 2018
Premiéra
12. září 2018
Autor
Matěj Nytra a kolektiv
Režie
J. A. Pitínský
Dramaturgie
Matěj Nytra
Scéna
Milan Nytra
Kostýmy
Anna Chrtková a Kateřina Kumhalová
Hudební spolupráce
Richard Dvořák
Asistent
Miroslav Lukačovič
Hrají
Alois a Vilém Mrštíkovi autor
Lukáš Brutovský režie
„Od obětavé tvrdohlavosti k tvrdohlavé oběti.“
Klasika české dramatické literatury, která si v každé době žádá svou interpretaci. Národní hra mnohokrát interpretovaná. Ale kde končí národ a začíná hra?
Maryša je modelem vesnické ženy konce devatenáctého století a zároveň všeobecným nadčasovým principem vzdoru. Přesto podléhá mechanizmům společnosti, ve které žije, ale také je chtě nechtě spoluvytváří. Stává se obětí tvrdohlavosti a tvrdohlavě trvá na své oběti. Je hrdinkou proti své vůli a z vůle boží vražedkyní. Je zarputilost, která Maryšu ovládá, dědičná, nebo je výrazem silné osobnosti? A vražda, kterou dnes ráno spáchá, je logickým vyústěním okolností, nebo morálním apelem pro další generace diváků a účinkujících? Je černá? A je bílá?
Inscenace roku 2014 v anketě Divadelních novin. Miloš Maršálek a Erika Stárková nominováni na Ceny Alfréda Radoka 2014 (mužský a ženský herecký výkon).
Efekty v představení: kouření a střelba
sdíletPremiéra
10. ledna 2014
Autor
Alois a Vilém Mrštíkovi
Režie
Lukáš Brutovský
Dramaturg
Miro Dacho
Kostýmy
Zuzana Hudáková
Sara Venclovská j.h.
Táňa Malíková / Agáta Kryštůfková
Jan Grundman j.h.
Věra Zástěrová-Sasínková j.h.
Kamila Valůšková / Gabriela Štefanová j.h.
Miroslav Kumhala / Jiří Miroslav Valůšek
Zbyšek Humpolec / Jiří Miroslav Valůšek / Mark Kristián Hochman
Denisa Čepická j. h. / Natálie Petlachová j. h. / Rozálie Petlachová j.h. / Libuše Reinerová j.h.
Šimon Klacl j.h. / Tomáš Gut j.h.
Václav Havel autor
Ivan Buraj režie
„Pro koho myslíš, že to všechno děláme?“
70. léta. Normalizační ticho. Vítej na „vernisáži“ našeho dokonalého husákovského bytu – není tu k nalezení ani jeden kiks, Bedřichu! Václav Havel a jeho disidentské alter ego Bedřich v absurdní grotesce-satiře z přelomového roku 1975.
„Nemáme zatopit v krbu?“ Čas protéká a éra skloněných hlav se zdá být nekonečná... Co dělat dál? Jak žít (s) pravdou? Aktivizuj se! Střet ideálního (neporaženého?) snaživého páru a zachmuřeného ego-intelektuála na rozcestí. Od sebereflexe k depresi, od deprese k akci. Havel napíše Husákovi!
Inscenace vznikla u příležitosti nedožitých osmdesátin Václava Havla. Premiéra se uskutečnila v rámci festivalu Centra experimentálního divadla Málo bylo Havla!
sdíletPremiéra
5. října 2016
Autor
Václav Havel
Režie
Ivan Buraj
Scénografie
Juliána Kvíčalová
Lucie Andělová / Kamila Valůšková
Matěj Nytra (English) Matěj Nytra
Arnošt Goldflam autor
Kolektiv HaDivadla režie
„Možná, že velké dějiny začaly na nádraží ve městě Brünn...“
Arnošt Goldflam, režisér, dramatik a dlouholetý člen HaDivadla, opět mezi svými! Goldflamova sarkastická komedie zobrazuje největšího zločince planety – od jeho vzestupu, který začal propadem u zkoušek na vídeňskou výtvarnou akademii, až po jeho – ne pád, ale fantazijně ironický únik do Jižní Ameriky. Jednotlivé výjevy z „Führerova“ života se proti očekávání neodehrávají v jednacích sálech nebo na přeplněných tribunách, ale v jeho soukromí. Scény z „Hitlerovic kuchyně“ jsou plné groteskního a osvobozujícího humoru, nadsázky a nápaditých situací, které hravě spojují střípky reálií spolu s autorovou ironickou imaginací. Dnes již legendární inscenace HaDivadla, ve které v hlavní roli exceluje nezaměnitelný Petr Jeništa.
Efekty v představení: mlhostroj, otevřený oheň, kouření a střelba
sdíletPremiéra
10. listopadu 2007
Autor
Arnošt Goldflam
Režie
Kolektiv HaDivadla
Dramaturgie
Luboš Balák
Scéna
Marián Amsler, Luboš Balák
Kostýmy
Kateřina Kumhalová
Výběr hudby
Karel Hanák Fláva
Umělecká spolupráce
Miroslav Kumhala
Petr Jeništa j.h.
Šimon Klacl j. h. / Teodor Švanda j. h.
Arnošt Goldflam autor
Kolektiv HaDivadla režie
„Možná, že velké dějiny začaly na nádraží ve městě Brünn...“
Arnošt Goldflam, režisér, dramatik a dlouholetý člen HaDivadla, opět mezi svými! Goldflamova sarkastická komedie zobrazuje největšího zločince planety – od jeho vzestupu, který začal propadem u zkoušek na vídeňskou výtvarnou akademii, až po jeho – ne pád, ale fantazijně ironický únik do Jižní Ameriky. Jednotlivé výjevy z „Führerova“ života se proti očekávání neodehrávají v jednacích sálech nebo na přeplněných tribunách, ale v jeho soukromí. Scény z „Hitlerovic kuchyně“ jsou plné groteskního a osvobozujícího humoru, nadsázky a nápaditých situací, které hravě spojují střípky reálií spolu s autorovou ironickou imaginací. Dnes již legendární inscenace HaDivadla, ve které v hlavní roli exceluje nezaměnitelný Petr Jeništa.
Efekty v představení: mlhostroj, otevřený oheň, kouření a střelba
sdíletPremiéra
10. listopadu 2007
Autor
Arnošt Goldflam
Režie
Kolektiv HaDivadla
Dramaturgie
Luboš Balák
Scéna
Marián Amsler, Luboš Balák
Kostýmy
Kateřina Kumhalová
Výběr hudby
Karel Hanák Fláva
Umělecká spolupráce
Miroslav Kumhala
Petr Jeništa j.h.
Šimon Klacl j. h. / Teodor Švanda j. h.
Matěj Nytra a kolektiv autor
J. A. Pitínský režie
„Všechnu moc imaginaci!“
Na jaře roku 1968 pařížští studenti spolu s pracujícím lidem protestují proti konzervativně orientované pravicové vládě generála de Gaulla. Jejich ideály jsou: emancipovaný svět, konec kolonialismu a boj proti autoritářství. V témže roce 21. srpna je v Československu násilně potlačené hnutí Pražského jara vpádem vojsk Varšavské smlouvy, což zdiskredituje levicové ideály na dlouhá desetiletí. Střih.
Kulisy doby, která věřila v lepší svět, se uklízejí a zítra se vstává do práce. Mluvili protestující roku 1968 na obou stranách železné opony o stejném boji nebo ve skutečnosti stáli proti sobě? Vracíme se zpět – cesta do Musée du Cinéma!
Mladí studenti zakládají revoluční buňku ve stylu Godardovy Číňanky (1967). Zavřeni v bytě bohatých rodičů, kteří odjeli na dovolenou, sepisují svůj manifest. Kouř, diskuze, pózy. Jejich požadavky jsou v mnohém oprávněné, ale názory na jejich uskutečnění a ideologickou interpretaci se tříští. Jak přesvědčit společnost o své pravdě, když ne násilím? A navíc – není to všechno jenom rekonstrukce filmu?
Staří pamětníci roku 1968 v Československu sedí ve snové čekárně připomínající vetešnictví a pokuřují jointa. Čekají na někoho? Třeba na svoje děti? Nekonečnou chvíli si krátí vzpomínáním na film Ukradené polibky (1968) od Françoise Truffauta, který záměrně upozaďuje politické souvislosti roku 1968 a místo toho staví před diváka žánrový obraz detektivů vyšetřujících milostné nevěry zbohatlíků. Svět ponořený do romantiky!
Dá se ale nemyslet na dobu, ve které žijeme? Co je víc, pravda nebo krása? Je možné snít o lepším než normalizovaném světě? A hlavně – je možné překonat rozpolcenou společnost? Nebo rozpolcený pohled na rok 1968? Je padesát let po něm, vidíme věci jasněji?
Hravá scénická esej J. A. Pitínského jako volání po avantgardě.
Efekty v představení: mlhostroj a kouření
sdíletMimořádné uvedení
3. května 2018
Premiéra
12. září 2018
Autor
Matěj Nytra a kolektiv
Režie
J. A. Pitínský
Dramaturgie
Matěj Nytra
Scéna
Milan Nytra
Kostýmy
Anna Chrtková a Kateřina Kumhalová
Hudební spolupráce
Richard Dvořák
Asistent
Miroslav Lukačovič
Hrají
Václav Havel autor
Ivan Buraj režie
„Pro koho myslíš, že to všechno děláme?“
70. léta. Normalizační ticho. Vítej na „vernisáži“ našeho dokonalého husákovského bytu – není tu k nalezení ani jeden kiks, Bedřichu! Václav Havel a jeho disidentské alter ego Bedřich v absurdní grotesce-satiře z přelomového roku 1975.
„Nemáme zatopit v krbu?“ Čas protéká a éra skloněných hlav se zdá být nekonečná... Co dělat dál? Jak žít (s) pravdou? Aktivizuj se! Střet ideálního (neporaženého?) snaživého páru a zachmuřeného ego-intelektuála na rozcestí. Od sebereflexe k depresi, od deprese k akci. Havel napíše Husákovi!
Inscenace vznikla u příležitosti nedožitých osmdesátin Václava Havla. Premiéra se uskutečnila v rámci festivalu Centra experimentálního divadla Málo bylo Havla!
sdíletPremiéra
5. října 2016
Autor
Václav Havel
Režie
Ivan Buraj
Scénografie
Juliána Kvíčalová
Lucie Andělová / Kamila Valůšková
Matěj Nytra (English) Matěj Nytra
Jiří Havelka a kolektiv HaDivadla autor
Jiří Havelka režie
„Pravý Čerokí prý věří, že ať stojí kdekoliv, je vždy ve středu vesmíru. Jen ve vlaku se tomu těžko věří.“
Dnes již kultovní autorská inscenace režiséra Jiřího Havelky a HaDivadla se inspiruje Einsteinovou teorií relativity a „myšlenkovým třeskem“, který vyvolala. Hravý scénický experiment se vtipem demonstruje, co Einsteinův objev v praxi znamená pro prostor a čas, ve kterém žijeme, a tedy i pro nás samotné.
Během přednášky se teorie možná zdá být ještě jasná. Ale v každodenní realitě, kde se všechno pohybuje, a všechno, co se pohybuje, ovlivňuje všechny ostatní pohyby, se celá věc značně komplikuje...
Nekonečný závod pohybu s časem začíná právě teď! ... TEĎ! Milencům doslova ujíždí vlak. Kradou se kola. Kradou se svačiny i kufry. Nemá náhodou vlak zpoždění? Utíká se. Okradený chytá zloděje. Nebo počkat – zloděj chytá okradeného? A kam vlastně jede tenhle vlak? Do Curychu? Ale co když vlastně vůbec nikam nejede. Co když nakonec Curych přijede k vlaku? A nebude mít Curych zpoždění?
Efekty v představení: mlhostroj a kouření
sdíletPremiéra
9. ledna 2008
Autor
Jiří Havelka a kolektiv HaDivadla
Režie
Jiří Havelka
Scéna
Dáda Němeček
Kostýmy
Jana Smetanová
Hudba
Dominik Renč
Jiří Havelka a kolektiv HaDivadla autor
Jiří Havelka režie
„Pravý Čerokí prý věří, že ať stojí kdekoliv, je vždy ve středu vesmíru. Jen ve vlaku se tomu těžko věří.“
Dnes již kultovní autorská inscenace režiséra Jiřího Havelky a HaDivadla se inspiruje Einsteinovou teorií relativity a „myšlenkovým třeskem“, který vyvolala. Hravý scénický experiment se vtipem demonstruje, co Einsteinův objev v praxi znamená pro prostor a čas, ve kterém žijeme, a tedy i pro nás samotné.
Během přednášky se teorie možná zdá být ještě jasná. Ale v každodenní realitě, kde se všechno pohybuje, a všechno, co se pohybuje, ovlivňuje všechny ostatní pohyby, se celá věc značně komplikuje...
Nekonečný závod pohybu s časem začíná právě teď! ... TEĎ! Milencům doslova ujíždí vlak. Kradou se kola. Kradou se svačiny i kufry. Nemá náhodou vlak zpoždění? Utíká se. Okradený chytá zloděje. Nebo počkat – zloděj chytá okradeného? A kam vlastně jede tenhle vlak? Do Curychu? Ale co když vlastně vůbec nikam nejede. Co když nakonec Curych přijede k vlaku? A nebude mít Curych zpoždění?
Efekty v představení: mlhostroj a kouření
sdíletPremiéra
9. ledna 2008
Autor
Jiří Havelka a kolektiv HaDivadla
Režie
Jiří Havelka
Scéna
Dáda Němeček
Kostýmy
Jana Smetanová
Hudba
Dominik Renč
Arnošt Goldflam autor
Kolektiv HaDivadla režie
„Možná, že velké dějiny začaly na nádraží ve městě Brünn...“
Arnošt Goldflam, režisér, dramatik a dlouholetý člen HaDivadla, opět mezi svými! Goldflamova sarkastická komedie zobrazuje největšího zločince planety – od jeho vzestupu, který začal propadem u zkoušek na vídeňskou výtvarnou akademii, až po jeho – ne pád, ale fantazijně ironický únik do Jižní Ameriky. Jednotlivé výjevy z „Führerova“ života se proti očekávání neodehrávají v jednacích sálech nebo na přeplněných tribunách, ale v jeho soukromí. Scény z „Hitlerovic kuchyně“ jsou plné groteskního a osvobozujícího humoru, nadsázky a nápaditých situací, které hravě spojují střípky reálií spolu s autorovou ironickou imaginací. Dnes již legendární inscenace HaDivadla, ve které v hlavní roli exceluje nezaměnitelný Petr Jeništa.
Efekty v představení: mlhostroj, otevřený oheň, kouření a střelba
sdíletPremiéra
10. listopadu 2007
Autor
Arnošt Goldflam
Režie
Kolektiv HaDivadla
Dramaturgie
Luboš Balák
Scéna
Marián Amsler, Luboš Balák
Kostýmy
Kateřina Kumhalová
Výběr hudby
Karel Hanák Fláva
Umělecká spolupráce
Miroslav Kumhala
Petr Jeništa j.h.
Šimon Klacl j. h. / Teodor Švanda j. h.
Arnošt Goldflam autor
Kolektiv HaDivadla režie
„Možná, že velké dějiny začaly na nádraží ve městě Brünn...“
Arnošt Goldflam, režisér, dramatik a dlouholetý člen HaDivadla, opět mezi svými! Goldflamova sarkastická komedie zobrazuje největšího zločince planety – od jeho vzestupu, který začal propadem u zkoušek na vídeňskou výtvarnou akademii, až po jeho – ne pád, ale fantazijně ironický únik do Jižní Ameriky. Jednotlivé výjevy z „Führerova“ života se proti očekávání neodehrávají v jednacích sálech nebo na přeplněných tribunách, ale v jeho soukromí. Scény z „Hitlerovic kuchyně“ jsou plné groteskního a osvobozujícího humoru, nadsázky a nápaditých situací, které hravě spojují střípky reálií spolu s autorovou ironickou imaginací. Dnes již legendární inscenace HaDivadla, ve které v hlavní roli exceluje nezaměnitelný Petr Jeništa.
Efekty v představení: mlhostroj, otevřený oheň, kouření a střelba
sdíletPremiéra
10. listopadu 2007
Autor
Arnošt Goldflam
Režie
Kolektiv HaDivadla
Dramaturgie
Luboš Balák
Scéna
Marián Amsler, Luboš Balák
Kostýmy
Kateřina Kumhalová
Výběr hudby
Karel Hanák Fláva
Umělecká spolupráce
Miroslav Kumhala
Petr Jeništa j.h.
Šimon Klacl j. h. / Teodor Švanda j. h.
45 min.
150/100 Kč
Karel Jaromír Erben autor
Pro legendární obrazoborecký voicebandový soubor není Erbenova Kytice jen další pojem ze školních osnov, je to dílo tak nadčasové, že má stále smysl se k němu vracet a hledat v něm nové skryté hlubiny.
Otvíráme Erbena aktuálně, nově, neotřele, lomíme hřbet a žvýkáme stránky, trháme, skládáme a znova trháme, tříštíme se a scelujeme.
Neúprosná moc osudu, síla a pokora víry, tíživost tradic a magie krajiny, koncentrovaná smrt a život až na kost. To podstatné, výtažek z 12 balad je podáván prostřednictvím představení brněnského voicebandového tělesa Ústaf-voiceband.cz.
Již jedenáctá odbila a pohnul se obraz na stěně... Kterak mám se káti?
sdíletMy jsme: Ústaf-voiceband.cz
Autor: Karel Jaromír Erben
Kateřina Tučková a Marián Amsler autor
Marián Amsler režie
„Máme to uzavřené, historie už to zpracovala, tak pročpak se k tomu vracet?“
Příběh o lidském osudu zlomeném dějinami, o vině Čechů a Němců, o tom, zda je možno odpustit a porozumět, je dramatizací úspěšného románu současné české prozaičky Kateřiny Tučkové. Vychází z historických událostí, nedílně spojených s minulostí města Brna. Konkrétně zobrazuje tzv. „brněnský pochod smrti“ a osudy jeho účastnice, Gerty Schnirch, pocházející z německo-české rodiny.
Inscenace je příspěvkem ke společenské diskuzi k doposud nedostatečně reflektovaného tématu odsunu českých Němců. Osud Gerty Schnirch ukazuje události druhé poloviny dvacátého století z perspektivy člověka, který na základě dějinných událostí a politických rozhodnutí ztratil svůj občanský status v zemi, kde se narodil, musel zůstat i zemřel bez toho, aniž by dokázal odpustit.
Inscenace získala Cenu Divadelních novin 2015 v kategorii Činoherní divadlo. Sara Venclovská nominována na Cenu Divadelních novin 2015 (herecký výkon).
Efekty v představení: mlhostroj, kouření, krev, voda, krupice a střelba
sdíletPremiéra
28. října 2014
Autor
Kateřina Tučková a Marián Amsler
Režie
Marián Amsler
Dramaturgie
Marie Špalová
Hudba
Ivan Acher
Lucie Andělová / Agáta Kryštůfková / Sara Venclovská j.h.
Gabriela Štefanová j.h.
Jiří Svoboda / Jan Grundman j.h.
Cyril Drozda / Miloslav Maršálek
Táňa Malíková / Magdalena Straková
Kamila Valůšková / Kateřina Jebavá j.h.
Kateřina Kumhalová
Kateřina Tučková a Marián Amsler autor
Marián Amsler režie
„Máme to uzavřené, historie už to zpracovala, tak pročpak se k tomu vracet?“
Příběh o lidském osudu zlomeném dějinami, o vině Čechů a Němců, o tom, zda je možno odpustit a porozumět, je dramatizací úspěšného románu současné české prozaičky Kateřiny Tučkové. Vychází z historických událostí, nedílně spojených s minulostí města Brna. Konkrétně zobrazuje tzv. „brněnský pochod smrti“ a osudy jeho účastnice, Gerty Schnirch, pocházející z německo-české rodiny.
Inscenace je příspěvkem ke společenské diskuzi k doposud nedostatečně reflektovaného tématu odsunu českých Němců. Osud Gerty Schnirch ukazuje události druhé poloviny dvacátého století z perspektivy člověka, který na základě dějinných událostí a politických rozhodnutí ztratil svůj občanský status v zemi, kde se narodil, musel zůstat i zemřel bez toho, aniž by dokázal odpustit.
Inscenace získala Cenu Divadelních novin 2015 v kategorii Činoherní divadlo. Sara Venclovská nominována na Cenu Divadelních novin 2015 (herecký výkon).
Efekty v představení: mlhostroj, kouření, krev, voda, krupice a střelba
sdíletPremiéra
28. října 2014
Autor
Kateřina Tučková a Marián Amsler
Režie
Marián Amsler
Dramaturgie
Marie Špalová
Hudba
Ivan Acher
Lucie Andělová / Agáta Kryštůfková / Sara Venclovská j.h.
Gabriela Štefanová j.h.
Jiří Svoboda / Jan Grundman j.h.
Cyril Drozda / Miloslav Maršálek
Táňa Malíková / Magdalena Straková
Kamila Valůšková / Kateřina Jebavá j.h.
Kateřina Kumhalová
Jiří Havelka a kolektiv HaDivadla autor
Jiří Havelka režie
„Pravý Čerokí prý věří, že ať stojí kdekoliv, je vždy ve středu vesmíru. Jen ve vlaku se tomu těžko věří.“
Dnes již kultovní autorská inscenace režiséra Jiřího Havelky a HaDivadla se inspiruje Einsteinovou teorií relativity a „myšlenkovým třeskem“, který vyvolala. Hravý scénický experiment se vtipem demonstruje, co Einsteinův objev v praxi znamená pro prostor a čas, ve kterém žijeme, a tedy i pro nás samotné.
Během přednášky se teorie možná zdá být ještě jasná. Ale v každodenní realitě, kde se všechno pohybuje, a všechno, co se pohybuje, ovlivňuje všechny ostatní pohyby, se celá věc značně komplikuje...
Nekonečný závod pohybu s časem začíná právě teď! ... TEĎ! Milencům doslova ujíždí vlak. Kradou se kola. Kradou se svačiny i kufry. Nemá náhodou vlak zpoždění? Utíká se. Okradený chytá zloděje. Nebo počkat – zloděj chytá okradeného? A kam vlastně jede tenhle vlak? Do Curychu? Ale co když vlastně vůbec nikam nejede. Co když nakonec Curych přijede k vlaku? A nebude mít Curych zpoždění?
Efekty v představení: mlhostroj a kouření
sdíletPremiéra
9. ledna 2008
Autor
Jiří Havelka a kolektiv HaDivadla
Režie
Jiří Havelka
Scéna
Dáda Němeček
Kostýmy
Jana Smetanová
Hudba
Dominik Renč
Matěj Nytra a kolektiv autor
J. A. Pitínský režie
„Všechnu moc imaginaci!“
Na jaře roku 1968 pařížští studenti spolu s pracujícím lidem protestují proti konzervativně orientované pravicové vládě generála de Gaulla. Jejich ideály jsou: emancipovaný svět, konec kolonialismu a boj proti autoritářství. V témže roce 21. srpna je v Československu násilně potlačené hnutí Pražského jara vpádem vojsk Varšavské smlouvy, což zdiskredituje levicové ideály na dlouhá desetiletí. Střih.
Kulisy doby, která věřila v lepší svět, se uklízejí a zítra se vstává do práce. Mluvili protestující roku 1968 na obou stranách železné opony o stejném boji nebo ve skutečnosti stáli proti sobě? Vracíme se zpět – cesta do Musée du Cinéma!
Mladí studenti zakládají revoluční buňku ve stylu Godardovy Číňanky (1967). Zavřeni v bytě bohatých rodičů, kteří odjeli na dovolenou, sepisují svůj manifest. Kouř, diskuze, pózy. Jejich požadavky jsou v mnohém oprávněné, ale názory na jejich uskutečnění a ideologickou interpretaci se tříští. Jak přesvědčit společnost o své pravdě, když ne násilím? A navíc – není to všechno jenom rekonstrukce filmu?
Staří pamětníci roku 1968 v Československu sedí ve snové čekárně připomínající vetešnictví a pokuřují jointa. Čekají na někoho? Třeba na svoje děti? Nekonečnou chvíli si krátí vzpomínáním na film Ukradené polibky (1968) od Françoise Truffauta, který záměrně upozaďuje politické souvislosti roku 1968 a místo toho staví před diváka žánrový obraz detektivů vyšetřujících milostné nevěry zbohatlíků. Svět ponořený do romantiky!
Dá se ale nemyslet na dobu, ve které žijeme? Co je víc, pravda nebo krása? Je možné snít o lepším než normalizovaném světě? A hlavně – je možné překonat rozpolcenou společnost? Nebo rozpolcený pohled na rok 1968? Je padesát let po něm, vidíme věci jasněji?
Hravá scénická esej J. A. Pitínského jako volání po avantgardě.
Efekty v představení: mlhostroj a kouření
sdíletMimořádné uvedení
3. května 2018
Premiéra
12. září 2018
Autor
Matěj Nytra a kolektiv
Režie
J. A. Pitínský
Dramaturgie
Matěj Nytra
Scéna
Milan Nytra
Kostýmy
Anna Chrtková a Kateřina Kumhalová
Hudební spolupráce
Richard Dvořák
Asistent
Miroslav Lukačovič
Hrají
60 min.
90 Kč
Vanda Kavková autor
Vanda Kavková režie
Hmyzí roadmovie. Pro všechny, co mají rádi květiny a stromy a taky čisté domy!
Poetická groteska o malé včelí královně Josefíně, která se spolu s kudlankou Coco vydává on the road! Cíl je jasný! Hmyzí producent Andy a Země zaslíbená!
sdíletPremiéra
10. února 2019
Autorka a režie
Vanda Kavková
Loutky
Bio Masha
Hudba
Mário Buzzi
60 min.
90 Kč
Vanda Kavková autor
Vanda Kavková režie
Hmyzí roadmovie. Pro všechny, co mají rádi květiny a stromy a taky čisté domy!
Poetická groteska o malé včelí královně Josefíně, která se spolu s kudlankou Coco vydává on the road! Cíl je jasný! Hmyzí producent Andy a Země zaslíbená!
sdíletPremiéra
10. února 2019
Autorka a režie
Vanda Kavková
Loutky
Bio Masha
Hudba
Mário Buzzi
Andrej Platonov autor
Jan Kačena režie
„Mám tě rád, Saško, a skoro bych řekl, že moc a z té moci vznikla válka.“
Bucharin řekl, že dějiny se dělí na tři fáze: matriarchát, patriarchát a sekretariát. Co ale skutečně přijde po smrti otce?
Román zapomenutého klenotu ruské meziválečné literatury Andreje Platonova. Jurodivý pohled na uskutečňování Velké říjnové revoluce. Šílenější Švejk. Rok 1917 – mladý Saša Dvanov je pověřen, aby prozkoumal, jak se komunismus usazuje na ruském venkově. Pouť mladého komisaře nám otevírá katalog postav ubohého lidství, které si v noci potřebuje k někomu lehnout, aby necítilo tolik samoty. Příroda, lidi a stroje. Dějiny jako permanentní apokalypsa plná barev a tvarů. Je ale cesta ven?
Ve vzdálené vesnici Čevenguru vyhlásili, že komunismus už nastal. Nikdo nepracuje a buržoazie leží mrtvá opodál. Jak se žije v Prvním dni komunismu? A jak ve Druhém? Dá se láska institucionalizovat? Šílená cesta do nitra lidských dějin a přírody jako jejich nestranného pozorovatele. Přijde Lenin?
Efekty v představení: mlhostroj a kouření
sdíletPremiéra
25. září 2018
Autor
Andrej Platonov
Režie a adaptace
Jan Kačena
Dramaturgie
Ivan Buraj
Scéna
Matěj Sýkora
Kostýmy
Bio Masha
Výběr hudby
Pavel Boika
Citovaný překlad
Anna Nováková
Hrají
Lucie Andělová / Magdalena Straková
Teodor Švanda, Magdalena Straková, David Fadinger
Kiril Chlebnikov
Hermann Broch a Ivan Buraj autor
Ivan Buraj režie
„Jsme snad šílení, protože jsme ještě nezešíleli?“
Pasenow neboli romantika, Esch neboli anarchie, Huguenau neboli věcnost. Katalog „náměsíčníků“ bloudících mezi fanatismem a nihilismem napsaný v hodnotovém vakuu meziválečného Německa.
Legendární román evropského modernisty Hermanna Brocha tvoří ojediněle vyzývavý, uzavřený systém. Radikální koncept umění jako pomoci, namísto umění jako pasivního konzumu krásy. Současník Musila, Kafky, Joyce či Canettiho a ryzí inspirátor Milana Kundery se pouští do rozpravy nad zrodem kýče jako touhy po jednoznačnosti, kýče jako počátku našeho současného zla. Světu hrozí kulisy!
V radikální adaptaci Ivana Buraje před námi na scéně vyvstává náměsíčný bar U Brocha, kde je na vše už pozdě a přitom stále není konec. Štamgasti tvoří katalog doby, která zoufale čeká na svého vykupitele. Jak ale rozeznat Krista od Antikrista? Brněnští „alternativní“ herci sedí na první čtené zkoušce, přichází režisér z Německa – Hans Buch, slibuje umění, ale my všichni chceme jistotu! Existuje ale nějaká? Je komplikovaná naše doba, nebo ji komplikují intelektuálové? Potřebujeme krize? Nasadit si Brocha na oči! Dostat se až na hranici tázání samotného. Nahmatat zeď naší reality. Uvidět horizont možného. Něco se musí stát!
Inscenace byla oceněna jako Projekt roku festivalem ...příští vlna/next wave... 2017, nominována na Cenu Josefa Balvína 2017 a vyhlášena „sukcesem měsíce“ dle Divadelních novin.
Efekty v představení: mlhostroj a kouření
sdíletPremiéra
11. listopadu 2016
Autor
Hermann Broch a Ivan Buraj
Režie
Ivan Buraj
Dramaturgie
Matěj Nytra
Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková
Video
David Matuška
Výběr hudby
Ivan Buraj
Citovaný překlad
Rio Preisner
Asistence
Ľubomír Višňovec
Hrají
Lucie Andělová / Kamila Valůšková
Martin Tlapák j.h. / Mark Kristián Hochman
Mark Kristián Hochman / Matěj Nytra
Tomáš Milostný j.h.
Ivan Urbánek j.h.
Dagmar Radová j.h.
Matěj Nytra a kolektiv autor
J. A. Pitínský režie
„Všechnu moc imaginaci!“
Na jaře roku 1968 pařížští studenti spolu s pracujícím lidem protestují proti konzervativně orientované pravicové vládě generála de Gaulla. Jejich ideály jsou: emancipovaný svět, konec kolonialismu a boj proti autoritářství. V témže roce 21. srpna je v Československu násilně potlačené hnutí Pražského jara vpádem vojsk Varšavské smlouvy, což zdiskredituje levicové ideály na dlouhá desetiletí. Střih.
Kulisy doby, která věřila v lepší svět, se uklízejí a zítra se vstává do práce. Mluvili protestující roku 1968 na obou stranách železné opony o stejném boji nebo ve skutečnosti stáli proti sobě? Vracíme se zpět – cesta do Musée du Cinéma!
Mladí studenti zakládají revoluční buňku ve stylu Godardovy Číňanky (1967). Zavřeni v bytě bohatých rodičů, kteří odjeli na dovolenou, sepisují svůj manifest. Kouř, diskuze, pózy. Jejich požadavky jsou v mnohém oprávněné, ale názory na jejich uskutečnění a ideologickou interpretaci se tříští. Jak přesvědčit společnost o své pravdě, když ne násilím? A navíc – není to všechno jenom rekonstrukce filmu?
Staří pamětníci roku 1968 v Československu sedí ve snové čekárně připomínající vetešnictví a pokuřují jointa. Čekají na někoho? Třeba na svoje děti? Nekonečnou chvíli si krátí vzpomínáním na film Ukradené polibky (1968) od Françoise Truffauta, který záměrně upozaďuje politické souvislosti roku 1968 a místo toho staví před diváka žánrový obraz detektivů vyšetřujících milostné nevěry zbohatlíků. Svět ponořený do romantiky!
Dá se ale nemyslet na dobu, ve které žijeme? Co je víc, pravda nebo krása? Je možné snít o lepším než normalizovaném světě? A hlavně – je možné překonat rozpolcenou společnost? Nebo rozpolcený pohled na rok 1968? Je padesát let po něm, vidíme věci jasněji?
Hravá scénická esej J. A. Pitínského jako volání po avantgardě.
Efekty v představení: mlhostroj a kouření
sdíletMimořádné uvedení
3. května 2018
Premiéra
12. září 2018
Autor
Matěj Nytra a kolektiv
Režie
J. A. Pitínský
Dramaturgie
Matěj Nytra
Scéna
Milan Nytra
Kostýmy
Anna Chrtková a Kateřina Kumhalová
Hudební spolupráce
Richard Dvořák
Asistent
Miroslav Lukačovič
Hrají
Vojtěch Bárta a Matěj Nytra autor
Vojtěch Bárta režie
„Vzniká nová hornina ‒ plastiglomerát!“
Planeta se dnes ‒ v interpretaci vědců i aktivistů ‒ nachází ve své poslední etapě, věku antropocénu. Co říct v roce 2050? „Řekni: uhlí!“ Fagocén, polemocén, kapitalocén ‒ žraní, kybernetika a smrt (smyslu). Rewind the time! Zůstává legrace. Futuro-show. Exhibice. A --- mezitím tají. „This was the world!“ Bude navždy?
Studiová autorská „demence“ o krizi ekologie a umění.
Efekty v představení: stroboskop, mlhostroj a kouření
sdíletPremiéra
2. března 2018
Autor
Vojtěch Bárta a Matěj Nytra
Režie
Vojtěch Bárta
Dramaturgie
Matěj Nytra
Výprava
Matěj Sýkora
Sound-design
Ladislav Mirvald
Video
Martin Bitala
Spolupráce
Pavel Richtr
Asistentka
Barbora Petrová
Hrají
Houf lidí
Maxim Gorkij autor
Ivan Buraj režie
Petr by chtěl dostudovat práva a mít práci. Taťána by chtěla, aby jí Nil naslouchal a také aby ji miloval. Nil chce, aby přišel nový a spravedlivější svět. Polja chce jít do divadla.
Ikonický text ruského realistického dramatu. Útulný interiér z přelomu 19. a 20. století jako symbol zlatého věku rodiny. Slušní lidé a čajový servis. Život s jasnými hranicemi mezi tím, co je venku a co vevnitř. Práce jako ochrana těchto hranic. Konverzace a kostýmy – nuda interiéru. Kolik je hodin?
Otec rodiny – Vasil Vasilijevič Bezsemenov pronajímá byty mladým lidem. Nemá rád dlužníky, dobrodruhy ani židy. Jeho dům – jeho hrad a hlavně jeho pravidla! Teplo rodinného krbu. Ale co když je tento krb počátkem požáru? Generační konflikt?
Peklo domova! Jak se vyhnout frašce do nekonečna opakovaných konfliktů, které už ztratily svůj smysl? Není naše společnost v současnosti obětí jednoho z těchto konfliktů? Můžeme definovat sebe jedině skrze svého nepřítele? Kdo má právo soudit? Jak se nestát pevností a být schopen přijímat cizí? Není konec konců všechno cizí – i my sami? Boj s interiérem sebe sama! Uvidět cizí v sobě! Chvála temnoty.
Sezona 44: Práce
sdíletPremiéra
13. prosince 2018
Autor
Maxim Gorkij
Režie
Ivan Buraj
Scéna
Lenka Jabůrková
Kostýmy
Kateřina Marai
Kostýmní spolupráce
Kateřina Kumhalová
Dramaturgie
Matěj Nytra
Použitý překlad
Bohumil Mathesius
Hrají
Anna Čonková j. h.
Karel Vondrášek j. h.
Taťána Janevová j. h.
Marie Veselá j. h.
Václav Havel autor
Ivan Buraj režie
„Pro koho myslíš, že to všechno děláme?“
70. léta. Normalizační ticho. Vítej na „vernisáži“ našeho dokonalého husákovského bytu – není tu k nalezení ani jeden kiks, Bedřichu! Václav Havel a jeho disidentské alter ego Bedřich v absurdní grotesce-satiře z přelomového roku 1975.
„Nemáme zatopit v krbu?“ Čas protéká a éra skloněných hlav se zdá být nekonečná... Co dělat dál? Jak žít (s) pravdou? Aktivizuj se! Střet ideálního (neporaženého?) snaživého páru a zachmuřeného ego-intelektuála na rozcestí. Od sebereflexe k depresi, od deprese k akci. Havel napíše Husákovi!
Inscenace vznikla u příležitosti nedožitých osmdesátin Václava Havla. Premiéra se uskutečnila v rámci festivalu Centra experimentálního divadla Málo bylo Havla!
sdíletPremiéra
5. října 2016
Autor
Václav Havel
Režie
Ivan Buraj
Scénografie
Juliána Kvíčalová
Lucie Andělová / Kamila Valůšková
Matěj Nytra (English) Matěj Nytra
Václav Havel autor
Ivan Buraj režie
„Pro koho myslíš, že to všechno děláme?“
70. léta. Normalizační ticho. Vítej na „vernisáži“ našeho dokonalého husákovského bytu – není tu k nalezení ani jeden kiks, Bedřichu! Václav Havel a jeho disidentské alter ego Bedřich v absurdní grotesce-satiře z přelomového roku 1975.
„Nemáme zatopit v krbu?“ Čas protéká a éra skloněných hlav se zdá být nekonečná... Co dělat dál? Jak žít (s) pravdou? Aktivizuj se! Střet ideálního (neporaženého?) snaživého páru a zachmuřeného ego-intelektuála na rozcestí. Od sebereflexe k depresi, od deprese k akci. Havel napíše Husákovi!
Inscenace vznikla u příležitosti nedožitých osmdesátin Václava Havla. Premiéra se uskutečnila v rámci festivalu Centra experimentálního divadla Málo bylo Havla!
sdíletPremiéra
5. října 2016
Autor
Václav Havel
Režie
Ivan Buraj
Scénografie
Juliána Kvíčalová
Lucie Andělová / Kamila Valůšková
Matěj Nytra (English) Matěj Nytra
Andrej Platonov autor
Jan Kačena režie
„Mám tě rád, Saško, a skoro bych řekl, že moc a z té moci vznikla válka.“
Bucharin řekl, že dějiny se dělí na tři fáze: matriarchát, patriarchát a sekretariát. Co ale skutečně přijde po smrti otce?
Román zapomenutého klenotu ruské meziválečné literatury Andreje Platonova. Jurodivý pohled na uskutečňování Velké říjnové revoluce. Šílenější Švejk. Rok 1917 – mladý Saša Dvanov je pověřen, aby prozkoumal, jak se komunismus usazuje na ruském venkově. Pouť mladého komisaře nám otevírá katalog postav ubohého lidství, které si v noci potřebuje k někomu lehnout, aby necítilo tolik samoty. Příroda, lidi a stroje. Dějiny jako permanentní apokalypsa plná barev a tvarů. Je ale cesta ven?
Ve vzdálené vesnici Čevenguru vyhlásili, že komunismus už nastal. Nikdo nepracuje a buržoazie leží mrtvá opodál. Jak se žije v Prvním dni komunismu? A jak ve Druhém? Dá se láska institucionalizovat? Šílená cesta do nitra lidských dějin a přírody jako jejich nestranného pozorovatele. Přijde Lenin?
Efekty v představení: mlhostroj a kouření
sdíletPremiéra
25. září 2018
Autor
Andrej Platonov
Režie a adaptace
Jan Kačena
Dramaturgie
Ivan Buraj
Scéna
Matěj Sýkora
Kostýmy
Bio Masha
Výběr hudby
Pavel Boika
Citovaný překlad
Anna Nováková
Hrají
Lucie Andělová / Magdalena Straková
Teodor Švanda, Magdalena Straková, David Fadinger
Kiril Chlebnikov
Maxim Gorkij autor
Ivan Buraj režie
Petr by chtěl dostudovat práva a mít práci. Taťána by chtěla, aby jí Nil naslouchal a také aby ji miloval. Nil chce, aby přišel nový a spravedlivější svět. Polja chce jít do divadla.
Ikonický text ruského realistického dramatu. Útulný interiér z přelomu 19. a 20. století jako symbol zlatého věku rodiny. Slušní lidé a čajový servis. Život s jasnými hranicemi mezi tím, co je venku a co vevnitř. Práce jako ochrana těchto hranic. Konverzace a kostýmy – nuda interiéru. Kolik je hodin?
Otec rodiny – Vasil Vasilijevič Bezsemenov pronajímá byty mladým lidem. Nemá rád dlužníky, dobrodruhy ani židy. Jeho dům – jeho hrad a hlavně jeho pravidla! Teplo rodinného krbu. Ale co když je tento krb počátkem požáru? Generační konflikt?
Peklo domova! Jak se vyhnout frašce do nekonečna opakovaných konfliktů, které už ztratily svůj smysl? Není naše společnost v současnosti obětí jednoho z těchto konfliktů? Můžeme definovat sebe jedině skrze svého nepřítele? Kdo má právo soudit? Jak se nestát pevností a být schopen přijímat cizí? Není konec konců všechno cizí – i my sami? Boj s interiérem sebe sama! Uvidět cizí v sobě! Chvála temnoty.
Sezona 44: Práce
sdíletPremiéra
13. prosince 2018
Autor
Maxim Gorkij
Režie
Ivan Buraj
Scéna
Lenka Jabůrková
Kostýmy
Kateřina Marai
Kostýmní spolupráce
Kateřina Kumhalová
Dramaturgie
Matěj Nytra
Použitý překlad
Bohumil Mathesius
Hrají
Anna Čonková j. h.
Karel Vondrášek j. h.
Taťána Janevová j. h.
Marie Veselá j. h.
Gustav Flaubert a Ivan Buraj autor
Ivan Buraj režie
„Mám svůj projekt. Projekt sebe. Hledám se.“
Od roku 2010 žije poprvé v dějinách lidstva víc lidí ve městech než na vesnici, bejbe!
Live your dream!
Ema žije na vesnici. Dívá se na ni Karel Bovary, mladý lékař. Ema se stává paní Bovaryovou. Patří mu? Patří na vesnici? Monogamie? Vždyť na to se nedá dívat! Začni aspoň zpívat!
Ema potřebuje svět, ne hnojiva. Musí uniknout, musí neustále unikat. Potřebuje město! Umění! Kavárny! DJ's! Pártýýýýz! Paris! Paradajs, bejbe! More reality, more lajf!!! Nejdřív se objeví Rudolf. (Je to osud?) Pak Leon. (Je to osud?) Panno Marie, je to osud? Ema se teď konečně může stát sama sebou. Skutečnou! Ale skutečnost stojí peníze. A peníze někomu patří. Komu vlastně patří Ema? Komu patří její touha? Komu patří její skutečnost?
Autorský scénický experiment o touze po vlastní výjimečnosti, o boji se svým obrazem a o vztahu mezi touhou a mocí.
Efekty v představení: kouření, voda, střelba a stroboskop
sdíletPremiéra
7. listopadu 2015
Autor
Gustav Flaubert a Ivan Buraj
Režie
Ivan Buraj
Dramaturgie
Dagmar Radová
Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková
Hudba
Pavel V. Boiko
Kamera
Karel Hanák Fláva
Vojtěch Hříbek j.h.
Magdalena Straková / Diana Velčická j. h. / Agáta Kryštůfková
Mark Kristián Hochman / Martin Hudec j. h. / Marco Salvadori j. h. / Tomáš Pšorn j. h.
David Fadinger
Karel Hanák
Michal Matoušek
Adam Krutiš / Roman Švanda / Tomáš Nerád
Barbora Hortvíková
Kateřina Kumhalová (English) Kateřina Kumhalová
