Logo HaDivadlo

HaDivadlo

42. sezona MY A ONI

hlavní scéna

Sezona 2016/17 – 42. sezona

 

MY A ONI

 

Sebereflexe!

 

V sezoně s názvem MY A ONI nás čeká dobrodružná cesta do nitra dnes už skoro zapomenuté krajiny sebereflexe. Ve společnosti jasných a neprostupných názorů, které často slouží jako ochrana před nejistotou a strachem, se spolu s nejvýraznějšími tvůrci české divadelní a výtvarné scény chystáme zkoumat neprostupnost hranic v naší společnosti. Začneme s našimi vlastními, každodenně zakoušenými hranicemi – mezi tvůrci a diváky, autorem a postavami, umělcem a společností. Protože vyzývat k obecné sebereflexi je nejlepší skrze vlastní sebereflexi pozice intelektuála, dnes často zúženého mainstreamem do obrysu mlčící, nebo nesmyslně tlachající postavy v kavárně. MY A ONI!

Evropa stojí na rozcestí. Pragmatismus, beznaděj, narcismus, kapitalismus, uprchlíci, brexit, czexit, exit, storno! Nejistota vyvolávaná turbulentním globalizovaným dneškem, kdy je všechno tak daleko a tak blízko zároveň, vytváří strach a nejistotu. Svět se jeví jako nepřátelské, chaotické a chladné místo. Fanatismus střídá nihilismus. Přichází touha po jednoznačnosti. Touha po domově. Domově, jehož podoba ale vytváří neproniknutelné hranice! Tady jsme MY a tam jsou ONI. Definice negací, která říká: „Jsem to, co vy nejste!“ Kdo ale pak jsme? Naši 42. sezonu věnujeme tématu SEBEREFLEXE, jediné možnosti, jak skrze sebe-pochybování nahlédnout sebe sama a poznat společnou podstatu našeho strachu. Protože je docela možné, že v naší hýčkané nejistotě jsme nakonec až nečekaně spolu. Je nejvyšší čas pochopit, že ke globálním problémům dneška musíme přistoupit MY VŠICHNI! Jak se ale povznést nad naše stereotypní pohledy na svět a uvidět falešnost hranic MY a ONI?! Kolik vás je?

 

čti dál

Náměsíčníci (imitace a tušení)

Hermann Broch a Ivan Buraj autor

Ivan Buraj režie

„Jsme snad šílení, protože jsme ještě nezešíleli?“

Pasenow neboli romantika, Esch neboli anarchie, Huguenau neboli věcnost. Katalog „náměsíčníků“ bloudících mezi fanatismem a nihilismem v hodnotovém vakuu meziválečného Německa.

Všude samé imitace! Jak se žije ve světě rozpadu hodnot? Jak nekonečně vzdálený je člověk člověku v době, kdy je všechno (ne)možné? Jak poznat mezi korytem a postelí smysl? Směřujeme někam? Něco se musí stát!

Legendární román evropského modernisty Hermanna Brocha tvoří ojediněle vyzývavý, uzavřený systém. Román jako touha po poznání života, jaký je. Radikální koncept umění jako pomoci, namísto umění jako pasivního konzumu krásy. Současník Musila, Kafky, Joyce či Canettiho a ryzí inspirátor Milana Kundery se pouští do rozpravy nad postromantickým zrodem kýče jako touhy po jednoznačnosti, kýče jako počátku zla.

V radikální adaptaci Ivana Buraje před námi na scéně vyvstává náměsíčný bar U Brocha, kde je na vše už pozdě, a přitom stále není konec. Štamgasti tvoří katalog doby, která zoufale čeká na svého vykupitele. Jak ale rozeznat Krista a Antikrista? Brněnští „alternativní“ herci sedí na první čtené zkoušce, přichází režisér z Německa – Hans Buch, slibuje umění, ale my všichni chceme jistotu! Existuje ale nějaká? Je komplikovaná naše doba, nebo ji komplikují intelektuálové? Potřebujeme krize? Nasadit si Brocha na oči! Dostat se až na hranici tázání samotného! Nahmatat zeď naší reality, našeho vězení!

„Nedělej si nic zlého, vždyť jsme tady všichni!“

Efekty v představení: mlhostroj, kouření, krev a voda

sdílet

Premiéra
11. listopadu 2016

Autor
Hermann Broch a Ivan Buraj

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Video
David Matuška

Výběr hudby
Ivan Buraj

Citovaný překlad
Rio Preisner

Asistence
Ľubomír Višňovec

Hrají

Jáchym / Zbyšek Humpolec

Zbyšek Humpolec

Bertrand / Jiří Svoboda

Jiří Svoboda

Esch / Jan Lepšík

Jan Lepšík

Martin / Miroslav Ukul Kumhala

Miroslav Kumhala

Růžena / Lucie Andělová

Lucie Andělová

Alžběta / Agáta Kryštůfková

Agáta Kryštůfková

Intelektuál / Jiří M. Valůšek

Jiří Miroslav Valůšek

Hentjenová / Marie Ludvíková

Marie Ludvíková

Pasenow / Cyril Drozda

Cyril Drozda

Jaretzky / Simona Peková

Simona Peková

Sestřička / Táňa Malíková

Táňa Malíková

Někdo v rohu

Martin Tlapák j. h. / Jan Řezníček j. h.

Dělník

Ľubomír Višňovec j. h.

Huguenau

Michal Skočovský j. h.

Hans Buch

Ivan Urbánek j. h.

Tlumočnice

Dagmar Radová

Zavřít

Směšná temnota

Wolfram Lotz autor

Filip Nuckolls režie

„Sedíme tady uprostřed válečnýho území, o ničem z toho ale nic nevíme, protože tady nemáme televizi ani internet.“

O jakých událostech ze současného neklidného světa opravdu něco víme? A o čem může autor vůbec psát? Nepropadáme se ve zdánlivé přeinformovanosti do „směšné temnoty“ vlastních představ živených mediálními obrazy?

Před publikem je citován text soudní obhajoby somálského piráta. A kupodivu, jeho řeč obsahuje mnoho (ne)přiléhavých detailů, které až podezřele kopírují televizní obrazy o těch DRUHÝCH ze třetího až bůhvíkolikátého... šestého světa. Brzy tenhle bezvýznamný monologický „případ“, vhodný tak akorát pro humanitární organizace, vytlačí (konečně!) příběh dvou vojáků z EU, kteří se do pralesní temnoty vydávají splnit svoji misi. Současný evropský mediální mýtus povstává.

„Výpravná“ a ironicky necenzurovaná hra německého übertalentu Wolframa Lotze svébytně parafrázuje a paroduje Conradovo Srdce temnoty i Coppolovu filmovou Apokalypsu. Z cesty do vnitra džungle se stává putování do nitra autora samotného, SEBEREFLEXE vede k vlastní kompromitaci a přiznání, že sám autor nezná to, o čem píše!? „Zprostředkovávaná“ realita se odhaluje jen jako vlastní imaginace a komprimát z mediálních obrazů. Kdo je tady autorem – původcem hry? Ten, kdo slova produkuje, předehrává, anebo se jenom divá? A co režisér? Kdo má vlastně stát na scéně?

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

Nad inscenací převzala záštitu Christiana Markert – chargée d'affaires a.i. velvyslanectví Spolkové republiky Německo v České republice.

sdílet

Premiéra
11. ledna 2017

Autor
Wolfram Lotz

Překlad
Petr Štědroň

Režie
Filip Nuckolls

Dramaturgie
Dagmar Radová

Výprava
Jan C. Löbl

Hudba
Tomáš Vtípil

Hrají

Pellner

Jan Lepšík

Dorsch

Zbyšek Humpolec

Lodetti

Jiří Svoboda

Stojkovič

Jiří Miroslav Valůšek

Carter

Jan Řezníček j. h.

Deutinger

Táňa Malíková

Ultimo/Tofdau

Agáta Kryštůfková

Zavřít

Síla zvyku

Thomas Bernhard autor

Jan Horák a Michal Pěchouček režie

„Tenhle smích to přijde draho čtyři dny bramboračka potom tě přejde smích!“

Posedlost zábavou? Zábava anarchistickou posedlostí? Kde se tady láme hranice mezi genialitou a chimérou dokonalosti, která už nikoho nezajímá a ničeho nedosahuje? Bác. Groteska!

Samolibý cirkusový bard Caribaldi se ukrývá na rozcestí, na poslední štaci. Snaží se ze všech sil ze svých úslužných a pokrčených loutek-zaměstnanců vydolovat nehorázné výkony! Oni na ně ale očividně nemají. Hrajte! Nástroje přeci máte, dovedete s nimi i žonglovat! Vybrakovaný arzenál šmíráckých vtipů – kopance do zadku. Ustavičné padání čapky z hlavy. Kdo se tu komu směje?

Umělec má dělat všechno proto, aby odešel ze scény při síle. Zvyk je cirkusácká košile. Výzva pro „staré“ bardy souboru, k znovunalezení energie a radosti z hereckého sebeobviňování. Je teď ten správný čas na revizi vlastního tvůrčího stylu? Na pohled do zrcadla vlastní autoritativní umělecké dráhy? Co v něm lze uvidět? Slova a větné formulace tvoří v „tragikomedii“ rakouského cynika Thomase Bernharda nezadržitelnou průtrž. Slovní obraty a přemety se recyklují ad absurdum, až všechna situační pravidla hry postrádají smysl. Koncept slova proti nekompromisní čistotě exaltovaného minimalismu. Ohne Drama. Ohne Witz?

sdílet

Premiéra
28. dubna 2017

Autor
Thomas Bernhard

Překlad
Josef Balvín

Režie
Jan Horák a Michal Pěchouček

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna
Michal Pěchouček

Videoprojekce
Matěj Sláma

Hrají

Cyril Drozda

Jiří Svoboda

Zbyšek Humpolec

Mark Kristián Hochman j. h.

Agáta Kryštůfková

Zavřít

Macocha

Petra Hůlová a Kamila Polívková autor

Kamila Polívková režie

„Škoda jen, že je vždy nutné začít od sebe.“

Jsem spisovatelka. Byla jsem spisovatelka. Byla jsem manželka, matka, intelektuálka. Byla jsem umělkyně. Chtěla jsem. Nechci. Vidím se a vidím je. Vidím rozostřeně!

Vypravěčka – jako Elfriede Jelinek červené knihovny – stojí v noci na balkóně a shlíží dolů na lidi. Vzpomínky jí unikají a roubují se navzájem. Na dně které lahve se ztratilo dítě, kde vyprchala láska k muži? Jeden Jarda, mlčky stínující v obrazech z minulosti, a před ním pět hereckých hlasů – pět fází života rozpité identity! Revize feministické touhy po nezávislosti, po individuálním právu organizovat si svůj životní monolog, ovšem bez zábran a vědomí následků?

Petra Hůlová, mluvčí současné „kavárenské“ intelektuální literatury, se v posledním vydaném románu sebereflexivně obrací ke své vlastní masce autorky-analytičky. Obrací listy a stránky a panáky přerývané nechronologie svých kariérních zkušeností. Avšak klame tělem. Klame jazykovou houští a bezohlednou upřímností. Pohled do zm(n)ožených perspektiv příběhu přináší rozklad ženy na atomy – sbor kategorizující a bilancující tabu ženského osudu ve vratkém napětí mezi sebedestrukcí a léčivou autoterapií. Jde tu přeci o živý existenciální boj! O pokus smířit se s vlastními „náměsíčnými“ kroky bytem postkapitalistické svobody volby.

Inscenace vzniká v koprodukci se Studiem Hrdinů.

sdílet

Premiéra
6. června 2017

Autor
Petra Hůlová

Úprava
Kamila Polívková a Petra Hůlová

Režie
Kamila Polívková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna, projekce a světelný design
Antonín Šilar

Kostýmy
Zuzana Formánková

Výtvarná spolupráce
Markéta Hlinovská

Hrají

Lucie Andělová

Marie Ludvíková

Táňa Malíková

Simona Peková

Kamila Valůšková

Jarda

Zavřít

studio

Studio

 

Studio HaDivadla, které se nachází v prostorách únikového schodiště, je platformou pro experimentální multižánrové projekty. Tato scéna tvůrcům ponechává maximální svobodu v tematickém i formálním uchopení výsledného tvaru. Na scéně Studia se setkávají mladí divadelní tvůrci s osobnostmi z jiných uměleckých odvětví a disciplín. Záměrem je zde vytvářet díla, která jsou založena na mezigeneračním a mezioborovém dialogu.

Premiérareprízareprízaderniérapremiéra

Roman Štětina autor

„Kde je inscenace, když se nehraje?“

Herec jako paměťové médium svého repertoáru rolí. Herec se svým zásobníkem textů, akcí, výrazů. Z čeho herec a režisér komponují zamýšlený účinek na diváka? Jak funguje individuální paměť herce vytržená z celkového kontextu inscenace? S každou reprízou stojí herci před možností znovu se přiblížit „dokonalému tvaru“, ale kontext se neustále hýbe. Mění se podmínky! Mění se divák! Mění se herci samotní. A tak pořád dokola. Od premiéry až k derniéře... Ale kolikrát to bylo ono? A bylo to vůbec někdy ono? Jak k tomu došlo? Jak to zopakovat? A co si z onoho tolikrát opakovaného nakonec pamatujeme?

Roman Štětina ohledává médium divadla. Pracuje s živou pamětí herců, ze které vyvolává fragmenty jejich aktuálního repertoáru. Prostor mezi postavou a osobností herce se rozšiřuje a otevírá se krajina osobnostního přístupu, osvojených technik, fragmentů textů a emocí, až k představě ideálního diváka, který musí být vždy ‒ tady a teď.

sdílet

Premiéra
28. února 2017

Koncept
Roman Štětina

Výtvarná spolupráce
Tereza Příhodová

Dramaturgie
Dagmar Radová

Hrají

Agáta Kryštůfková

Marie Ludvíková

Jiří Svoboda

Roman Štětina

Zavřít

diskuze a2

Diskuze A2

 

Cyklus pravidelných diskuzí vznikl ve spolupráci s kulturně-společenským čtrnáctideníkem A2 a má rozšiřovat možnosti HaDivadla jakožto veřejného prostoru, kde lze debatovat o aktuálních společenských otázkách.

Současně lze jednotlivé diskuze vnímat jako teoretický prolog k připravovaným inscenacím na hlavní scéně. Ke konkrétním tématům každé inscenace se váží vždy dvě diskuze.

Moderovaných diskuzí se účastní výrazné osobnosti z řad současných českých filosofů, sociologů, politologů a umělců. Dramaturgem diskuzního cyklu je filosof Lukáš Likavčan.


Partneři