Logo HaDivadlo

HaDivadlo

Sezona 44: Práce

hlavní scéna

Sezona 2018/19 – 44. sezona

 

PRÁCE

 

Zdá se, že jsme společností posedlou výkonností a osobním statusem, ale zároveň i společností bez jasného směřování a sdílených hodnot. Masová rezignace na veřejný prostor a důraz na osobní úspěch korunovali práci, za kterou dostáváme peníze, do pozice nejpodstatnějšího kritéria určujícího naši hodnotu a orientujícího náš pohled na svět a na druhé. Svět se zekonomizoval a vylil do tabulek.

Z práce, která tuto ekonomiku pohání, se čím dál tím víc vytrácí rovina poslání a zůstává jen pragmatický pohled na výšku příjmů a sociální status. Pojmy jako péče, veřejná služba a obnovitelnost jsou, i přes všudypřítomný ekologický kolaps naší planety, přehlušovány pojmy jako efektivita, zisk nebo růst. Práce vytvářející hodnoty je odsunutá prací vytvářející jenom peníze. Sociální nůžky mezi radikálně nadhodnocenou a radikálně podhodnocenou prací se rozevírají pořád víc a víc. Čím dál tím víc se vnucuje myšlenka, že lidská důstojnost je už dána jedině schopností dostát všem pracovním nárokům – ať jsou jakkoliv absurdní. Narůstající výskyt deprese přestává být osobním problémem a stává se problémem politickým. Jako by hodnota práce zešílela a my s ní.

Proto se 44. sezonou ptáme: Umí současná společnost skutečně ohodnotit cenu naší práce? Pomáhá práce většiny lidí skutečně společnosti a přírodě, nebo je jenom vstupenkou do zóny neomezeného konzumu? Nepoužíváme svoji výkonnost k tomu, abychom překryli svůj vnitřní chaos? Chápeme důsledky našich prací? Je umění práce? Jak cenná a pro koho? A co studium – připravuje nás k tomu, abychom čelili úkolům budoucí potřebné práce, nebo je spíš iniciací do světa práce beze smyslu? Neuniká nám pak kvůli umělé práci práce skutečná? Třeba práce na veřejném prostoru? Práce na mezilidských vztazích? Práce na sobě samém? A kdo ji ohodnotí? Neblíží se ale nakonec čas nové éry – éry práce strojů? Co bude naší prací v takovém světě? A vůbec – bude mít komu budoucí práce sloužit?

Maloměšťáci

Maxim Gorkij autor

Ivan Buraj režie

Petr by chtěl dostudovat práva a mít práci. Taťána by chtěla, aby jí Nil naslouchal a také aby ji miloval. Nil chce, aby přišel nový a spravedlivější svět. Polja chce jít do divadla.

Ikonický text ruského realistického dramatu. Útulný interiér z přelomu 19. a 20. století jako symbol zlatého věku rodiny. Slušní lidé a čajový servis. Život s jasnými hranicemi mezi tím, co je venku a co vevnitř. Práce jako ochrana těchto hranic. Konverzace a kostýmy – nuda interiéru. Kolik je hodin?

Otec rodiny – Vasil Vasilijevič Bezsemenov pronajímá byty mladým lidem. Nemá rád dlužníky, dobrodruhy ani židy. Jeho dům – jeho hrad a hlavně jeho pravidla! Teplo rodinného krbu. Ale co když je tento krb počátkem požáru? Generační konflikt?

Peklo domova! Jak se vyhnout frašce do nekonečna opakovaných konfliktů, které už ztratily svůj smysl? Není naše společnost v současnosti obětí jednoho z těchto konfliktů? Můžeme definovat sebe jedině skrze svého nepřítele? Kdo má právo soudit? Jak se nestát pevností a být schopen přijímat cizí? Není konec konců všechno cizí – i my sami? Boj s interiérem sebe sama! Uvidět cizí v sobě! Chvála temnoty.

Sezona 44: Práce

sdílet

Premiéra
13. prosince 2018

Autor
Maxim Gorkij

Režie
Ivan Buraj

Scéna
Lenka Jabůrková

Kostýmy
Kateřina Marai a Kateřina Kumhalová

Dramaturgie
Matěj Nytra

Použitý překlad
Bohumil Mathesius

Hrají

Taťána

Táňa Malíková

Polja

Magdalena Straková

Petr

Jiří Miroslav Valůšek

Bezsemenov

Cyril Drozda

Akulina Ivanovna

Simona Peková

Perčichin

Jan Lepšík

Tětěrev

Jiří Svoboda

Nil

Mark Kristián Hochman

Jelena

Anna Čonková j. h.

Šiškin

Karel Vondrášek j. h.

Cvetajeva

Taťána Janevová j. h.

Žena

Marie Veselá j. h.

Zavřít

Woyzeck

Georg Büchner autor

Miroslav Bambušek režie

3. června 1821 ubodal Johann Christian Woyzeck, syn parukáře a chudý voják, svou družku a matku sotva narozeného syna. Byl popraven roku 1824 v Lipsku na náměstí. Byl příčetný? Je (sám) vinen? Prekarizovaný jedinec a jeho zápas s okolím! Hra o čas.

Symbol „Woyzeck“ jako moderní tragédie světa, který je cynický a jeho tlak nezná mezí. Roztrojený člověk a hranice práce. Nic se nezměnilo. Dvě stě let zpátky! Tempo Woyzeck: Ze služby na nákupy. Nástup, nácvik. K cirkusu. Holit. Od hejtmana domů – k Marii. Dítě hladoví, Woyzeck se stará. Tělo Woyzeck v kleštích lékařského experimentu potrácí sílu (hrachová dieta!). Je šance odtud zmizet? Někam jinam – za okraj tuhé reality? Halucinace nebo smrt! Nebo vykoupení? Stihneme si vůbec vybrat?

V inscenaci Miroslava Bambuška se určující dramatickou figurou stane hudba Tomáše Vtípila: zvuk jako rezonátor paralyzovaných stavů (anti)hrdinů a jejich vnitřní tísně. A naděje. Schizofrenní opera. Česko-německá připomínka nadčasového Büchnerova dramatického fragmentu.

44. sezona PRÁCE

sdílet
Zavřít

Prezidentky

Werner Schwab autor

Kamila Polívková režie

Správně, proč by pár starých sádelnic jako my nemělo mít trochu legrace. Počkejte, skočím pro víno.

Česká populace stárne. V časech rekordní zaměstnanosti hrozí čím dál tím většímu počtu lidí budoucí nezaměstnanost (stroje). Jak využít léta oddechu? Stará se vůbec společnost o své znavené a vysloužilé? Jak stárnou herci? Dá se uhrát čilost?

Důchodkyně Greta, Erna a jejich služebnice Marjánka na konci svých propracovaných životů. Seschlá těla u stolu a jediná svobodná činnost, kterou lze provozovat bez omezení: MLUVENÍ. Dialog se mění v monolog a soucit byl kolektivně spláchnut do záchodu. Jak se zabavit? Kam se pohnout? Je vůbec potřeba někam chodit? Obraz odstrkované vrstvy společnosti, interiér domácí defektní demokracie. Každý má právo na svou smrdutou historku!

Návrat triumfální debutové komedie bouřliváka Wernera Schwaba (1958-1993) na českou scénu. „Kolosální lhář“ z rakouského Grazu znovu v akci.

44. sezona PRÁCE

sdílet
Zavřít

studio

Studio

 

Studio HaDivadla, které se nachází v prostorách únikového schodiště, je platformou pro experimentální multižánrové projekty. Tato scéna tvůrcům ponechává maximální svobodu v tematickém i formálním uchopení výsledného tvaru. Na scéně Studia se setkávají mladí divadelní tvůrci s osobnostmi z jiných uměleckých odvětví a disciplín. Záměrem je zde vytvářet díla, která jsou založena na mezigeneračním a mezioborovém dialogu.

diskuze a2

Diskuze A2

 

Cyklus pravidelných diskuzí vznikl ve spolupráci s kulturně-společenským čtrnáctideníkem A2 a má rozšiřovat možnosti HaDivadla jakožto veřejného prostoru, kde lze debatovat o aktuálních společenských otázkách.

Současně lze jednotlivé diskuze vnímat jako teoretický prolog k připravovaným inscenacím na hlavní scéně. Ke konkrétním tématům každé inscenace se váží vždy dvě diskuze.

Moderovaných diskuzí se účastní výrazné osobnosti z řad současných českých filosofů, sociologů, politologů a umělců. Dramaturgem diskuzního cyklu je publicista Matěj Metelec.

archiv 2018

2017/18 — 43. sezona VĚČNÝ NÁVRAT – KRIZE BUDOUCNOSTI

archiv 2017

2016/17 — 42. sezona MY A ONI

archiv 2016

2015/16 — 41. sezona SPOLEČNOST INDIVIDUALISMU – BÝT (S) NĚKÝM?

Děkujeme za podporu a spolupráci