„Naše zahlazení bude stejně dokonalé.“
Uváděno na Studiu – prostoru únikového schodiště.
Musíme být dokonalí. Přesní. Včas. Bez čehokoliv navíc. Nesmíme na nic čekat. Být výkonní – a dokonalí. Jistěže hned. (Proč je na všechno tak málo času?) Naše štěstí je však poněkud paradoxní. Rámováno duchem svaté trojice, jímž je značka, balení a ta správná reklama. Na image, aktivitu a nikdy neutuchající spokojenost.
Jeden z fenoménů této doby líčený s nadhledem, humorem i sžíravou ironií. V původní hře originálního dramatika S.d.Ch. uvádíme groteskně-mysteriózní komentář k naší pozoruhodné přítomnosti, kde dokonalost reprezentuje žena. Žena jejíž život probíhá v horizontální poloze. Rámec scénického eseje dotváří písně Maria Buzziho vycházející z briskních postřehů filosofa a sociologa Gilla Lipovetského.
sdílet
