Historie

V Prostějově bylo založeno z úředního rozhodnutí Hanácké divadlo. V témže roce byl do jeho vedení přijat režisér Svatopluk Vála a Josef Kovalčuk jako dramaturg, organizační tajemník a technik. Základem hereckého souboru se stali členové bývalého Válova Studia LŠU, doplnění o amatéry, hlavně studenty, a hostující herce (z Olomouce a Uherského Hradiště).

Soubor si vydobyl možnost opustit kukátkové jeviště a přesídlit do nepravidelného prostoru přednáškového sálu Kotěrova Národního domu. Formuje se stálý herecký soubor (Miloš Černoušek, Miloslav Maršálek, Irena Hýsková, Jan Kohut).

Členem se stává hrající režisér a dramatik Arnošt Goldflam. Režisér Vála vytváří svůj inscenační triptych Ekkykléma – Depeše na kolečkách – Chapliniáda (1977–79). Goldflam inscenuje Kovalčukovy scénáře Komedie o strašlivém mordu ve sviadnovské hospodě L.P. 1715 aneb Ondráš nebo Život ze sametu barvy lila.

HaDivadlo (doposud neoficiální zkratka vyjadřující sympatie a spojení s netradiční poetikou studiových divadel) se ocitá téměř před zrušením. Díky ohlasu diváků i respektu u odborné veřejnosti nebyl tento záměr oficiálních struktur uskutečněn. Posléze bylo HaDivadlo připojeno pod Státní divadlo Brno a spolu s Divadlem na provázku se stalo jeho experimentální scénou.

Mění se herecký soubor. Přicházejí Barbora Plichtová, Hana Müllerová, Břetislav Rychlík, Ján Sedal, o něco později i Iva Klestilová. Odchází Svatopluk Vála.

Situace v Prostějově se pro HaDivadlo stávala kvůli výhradám oficiálních orgánů neudržitelná, proto přesidluje do Brna. Své desetileté působení v Prostějově symbolicky uzavírá festivalem svých inscenací, hostujících představení spřízněných divadelních souborů a premiérou inscenace Útržky z nedokončeného románu. Prvním brněnským sídlem HaDivadla se stává Klub školství a vědy Bedřicha Václavka. V průběhu osmdesátých let vznikají inscenace jako: Cesty, Dnes naposled, Dcery národa, Žádná tragédie nebo Proces.

HaDivadlo se stěhuje do Kulturního střediska v Šelepově ulici. Několikaletá tendence a snaha se co nejotevřeněji politicky a umělecky vyjadřovat ústí do společného projektu publicistického divadla Rozrazil s Divadlem na provázku. Tímto projektem se chce přímo podílet na proměně společenských a politických poměrů. Přes několik zákazů a hrozeb likvidací obou souborů je Rozrazil uváděn od října 1988 až do listopadu 1989.

17. listopadu při představení Rozrazilu v pražském Junior klubu Na chmelnici přivádějí herci na scénu studenta zmláceného na Národní třídě, aby zde podal první veřejné svědectví. Následujícího dne oba soubory v čase začátku odpoledního představení – v 16 hodin – jako první divadla v republice vyhlašují stávku. Bezprostředně následují další občanské i divadelní aktivity, jimiž se podílejí na listopadovém převratu.

HaDivadlo po obtížném hledání nachází nový prostor – sálek v Sukově ulici, který je pokřtěn jako Kabinet múz, což je také název nového uměleckého programu. Na jeho vzniku se podílel režisér Jan Antonín Pitínský a dochází tak k propojení HaDivadla a Ochotnického kroužku. První divadelní premiérou v novém prostoru je Lidská tragikomedie Ladislava Klímy (úprava Miloš Černoušek, režie Arnošt Goldflam), která se stala jednou z nejvýznamnějších událostí českého polistopadového divadla. Vedle inscenační tvorby se v programu Kabinetu múz objevilo mnoho dalších aktivit – literární a hudební café, výstavy, autorská čtení, diskuse, výtvarné a parateatrální akce, přehlídky a vystoupení spřízněných souborů, vydávání časopisu a publikací, tance posledního dne atd. Do Kabinetu přichází HaDivadlo také s řadou nových tváří, které se v souboru objevovaly postupně od konce let osmdesátých: Mariana a Hynek Chmelařovi, Michaela Maláčová, Naďa Kovářová. Z Ochotnického kroužku vedle Pitínského Marie Ludvíková, hrající manažer Milan Sedláček, hrající muzikant a skladatel Martin Dohnal, volně spolupracující architekt, scénograf a herec Tomáš Rusín, M. Zavadil, J. Ludvík, Štěpán Rusín a další. Manažerem se stává básník, textař a rockový muzikant Karel David, z divadelních škol přicházejí herci Johana Halounová, Dana Poláková, G. Řezníček.

Odchází režisér Pitínský, později i režisér Goldflam. Vzniká asi nejpopulárnější inscenace v historii souboru, retromuzikál Hvězdy na vrbě pod vedením Karla Davida.

Uměleckým šéfem se stává režisér David Jařab spolu s Ivou Volánkovou (Klestilovou). Novým dramaturgem se po odchodu Josefa Kovalčuka stává Luboš Balák. Do souboru přicházejí významné herecké osobnosti z řad čerstvých absolventů JAMU: Marek Daniel, Pavel Liška, Josef Polášek a Tomáš Matonoha.

Po krátké etapě, kdy se v uměleckém vedení vystřídali Břetislav Rychlík, Janoš Krist nebo také Miloš Černoušek, se uměleckým šéfem stává režisér Jiří Pokorný, který svou uměleckou vizi divadla staví na vyhledávání a inscenování současných českých i zahraničních dramatických textů.

HaDivadlo se stěhuje z Kabinetu múz do bývalého kina v Alfa pasáži. Po odchodu Jiřího Pokorného krátce zastává místo uměleckého šéfa dosavadní ekonomicko-organizační šéfka Valeria Schulczová. V červnu se do čela HaDivadla po letech dostává opět jeden z jeho zakládajících členů Josef Kovalčuk. Kmenovou režisérkou se stává Oxana Smilková, režisérem a dramaturgem Ondřej Elbel.

Konkurz na nové umělecké vedení vyhrává dvojice Luboš Balák (umělecký šéf) a Ondřej Elbel (režisér a dramaturg). Nastupují noví herci – Helena Baráthová, Kamila Kalousová (Valůšková), Václav Neužil a Jiří Hájek. Vzniká celá řada nových inscenací, zejména autorských projektů Luboše Baláka, je vytvořen nový prostor pro komorní inscenace, tzv. Studio. Stěžejním dramaturgickým projektem tohoto období je cyklus Proměny 20. století, který se pokusil reflektovat jednotlivá desetiletí uplynulého věku a přinesl řadu pozoruhodných inscenací.

Kmenovým režisérem se stává Marián Amsler.

Po odchodu Luboše Baláka přejímá Marián Amsler post uměleckého šéfa. Amsler spolupracuje s dramaturgem Janem Havlicou a později po jeho odchodu s dramaturgyní a dramatičkou Annou Saavedrou. Během Amslerova působení navazuje HaDivadlo úzkou spolupráci s pražským Divadlem Letí a Centrem současné dramatiky. V rámci rezidenčních programů pro současné autory jsou v HaDivadle uvedeny hry Viliama Klimáčka Jsem Kraftwerk!, Tajná zpráva z planety matek Anny Saavedry a Roky 90: Láska, pank a Nesmírnost Ondřeje Novotného.

Odchází dramaturg Jan Havlice. Marián Amsler začíná spolupracovat s dramaturgyní a dramatičkou Annou Saavedrou. Vzniká dramaturgický cyklus Konec civilizace, završený festivalem Apocalypse now. V Amslerově éře se dramaturgie divadla výrazně přiklání k inscenování textů současné dramatiky především německé provenience, autorů jako Falk Richter, David Gieselmann, Marius von Mayenburg.

Amsler završuje své umělecké působení v HaDivadle inscenací Vyhnání Gerty Schnirch a na konci roku odchází.

Uměleckým šéfem se stává režisér Ivan Buraj, který se v HaDivadle již představil autorskou inscenací Kreatury a inscenací autorského přepisu Kafkova Zámku s podtitulem (záře integrace).