Srpen 2015, Kamčatka. Antropoložka Nastassja Martin je při výzkumném putování napadena medvědem. Útok přežije s vážným zraněním tváře. Zraněný medvěd, kterého udeřila cepínem, utíká zpátky do divočiny. Touto událostí začíná léčebný proces, o jehož prvním roce Nastassja podává svědectví v autobiografické próze Věřit v šelmy. Popisuje v něm zacelování nejen rány, ale i svého světa, rozpadlého mezi divočinou Kamčatky a takzvanou „západní civilizací“. Mimořádně upřímný záznam vnitřního boje je obhajobou zranitelnosti, důležitého předpokladu porozumění, ale taky zkoumáním toho, kde leží hranice „lidského“. Jak překládat zkušenost radikální odlišnosti do rodného jazyka a kontextu? Co je to vlastně antropologie?