„Píšeš o medvědovi, o sobě, nebo o nás?“

Srpen 2015. Kamčatka. Antropoložka Nastassja Martin je při výzkumném putování napadena medvědem. Útok přežije s vážným zraněním čelisti. Zraněný medvěd, kterého udeřila cepínem, utíká zpátky do divočiny.

Touto událostí začíná léčebný proces, o jehož prvním roce podává Nastassja svědectví v autobiografické próze Věřit v šelmy. Popisuje v něm zacelování rány, ale i svého světa, roztříštěného mezi sopečnou krajinou Kamčatky a takzvanou „západní civilizací“. Mimořádně upřímný záznam vnitřního boje je obhajobou zranitelnosti jako důležitého předpokladu porozumění a zkoumáním toho, kde leží hranice „lidského“.

Vzdálené domovy a odlišné interpretace událostí. Surreální svět ruského zdravotnictví a sterilita západních nemocnic. Terapie. Pobyt s matkou i znovushledání s Eveny. Pro pochopení střetu se šelmou musí Nastassja navázat dialog se svými blízkými, svým podvědomím a také s krajinou medvěda. Ve světle všech svých světů je neodvratně kontaminována.

Proces vyrovnání se s traumatickou zkušeností není jen fyzickou rekonvalescencí. Nastassjino tělo se stává polem pro politiku, místem nepravděpodobných setkání. Na její čelisti vede západní chirurgie dialog se sibiřským medvědem. Nastassja prochází zkouškou důvěry vůči ruskému implantátu i vůči západní psychologické péči. Tvář poznamenaná jiným, změněná k nepoznání, otevírá cestu k vnitřní proměně a hledání meziprostoru. Jak překládat zkušenost transformativního střetu s jinakostí do rodného jazyka a kontextu? Jaké jsou hranice mezi antropologickým výzkumem a každodenními identitami a vztahy?

Francouzská antropoložka a spisovatelka Nastassja Martin (1986) se ve své výzkumné práci zaměřuje na severské kultury, pobývala například na Aljašce a Kamčatce. Zabývá se překládáním mezi myšlením a vnímáním západního světa a animistickou praxí národů žijících v přímé závislosti na svém okolí. „Když zmizela elektřina, vrátil se svět duchů,“ tak ve Věřit šelmy popisuje Nastassjina evenská přítelkyně Darja kolaps Sovětského svazu. Svou praxi pojímá Martin mezioborově. Jako antropoložka se nepovažuje za nestrannou nositelku „objektivity“ a za poslání antropologie považuje dávat hlas různým způsobům bytí ve světě a ukazovat jejich politický obsah.

Sezona 49: Konec iluzí

Júlia Rázusová
Jedna z nejvýraznějších režijních osobností současné slovenské divadelní scény. Vystudovala estetiku a slovenštinu na Prešovské univerzitě a režii a dramaturgii na VŠMU v Bratislavě. Při studiu absolvovala studijní pobyt na Rose Bruford College v Londýně. Iniciovala vznik Prešovského národného divadla, nezávislého uskupení, které po devět let umělecky vedla. Za režii inscenace Znovuzjednotenie Kóreí (Národní divadlo Košice) získala v roce 2018 cenu Dosky. Inscenace Prešovského národného divadla Moral Instanity pak ceny Dosky opanovala v roce 2019, kdy kromě nejlepší režie získala další čtyři ocenění, a také Grand Prix festivalu Nová dráma. V roce 2020 založila nezávislou divadelní platformu Slzy Janka Borodáča působící rovněž v Prešově, která se věnuje inscenační činnosti a vzdělávání formou pořádání hereckých workshopů. Na výzkum hereckých metod se Júlia soustředí také ve svém doktorandském studiu na DAMU.

Ian Mikyska
Skladatel a intermediální umělec. Vystudoval skladbu na Guildhall School of Music & Drama v Londýně a magisterské studium režie alternativního a loutkového divadla na pražské DAMU. Studoval také na Centru audiovizuálních studií FAMU a Universität der Künste v Berlíně. Jeho skladby provádělo mnoho ansámblů i sólistů v Čechách i zahraničí, včetně Ostravské bandy, Klangforum Wien či Isang Yun Tria. Vedle vlastní divadelní tvorby spolupracoval jako skladatel s Národním divadlem, Divadlem Husa na provázku, Divadlem Na zábradlí a dalšími. V rámci Edice Psí časopisu Psí víno mu vyšla kniha Partitury pro čtenáře. Působí jako překladatel z češtiny do angličtiny a zástupce šéfredaktora časopisu Czech Music Quarterly. 

Lucia Škandíková
Scénografka a kostýmní výtvarnice. Vystudovala obor Kostým a maska na DAMU u profesorky Jany Zbořilové, v rámci studia absolvovala stáž na Institut del Teatre v Barceloně. Spolupracuje s režiséry a režisérkami Danielou Špinar, Viliamem Dočolomanským, Radimem Vizvárym, Jiřím Havelkou, Veronikou Riedlbauchovou, Slávou Daubnerovou, Petrem Boháčem, Miřenkou Čechovou a dalšími. Jako scénografka se podílela na řadě inscenací v České republice i v zahraničí (Slovinsko, Estonsko, Slovensko). Za scénografii k opeře Z mrtvého domu (Národní divadlo) dostala v roce 2015 Cenu divadelní kritiky. V roce 2017 byla nominována na cenu Dosky za scénografii k inscenaci Elity realizovanou ve Slovenském národním divadle.