Melancholický doslov derniérové inscenace J. A. Pitínského o kontrastech roku ’68.

Motto – je víc politické nebo poetické? – rámovalo na jaře 2018 (v rámci Sezony 43: Věčný návrat: Krize budoucnosti?) kolektivní tvorbu naší „výroční“ inscenace '68, za níž se za souborem HaDivadla ještě jednou vrátil jeden z určujících režijních souputníků J. A. Pitínský. Hravá scénická esej o radikalitě imaginace, společensko-kulturních protipólech bouřlivých 60. let, na západě i východě od železné opony, spojila verše, kinematografické citace i politická hesla pařížského studentského hnutí, a mnoho ze zdrojů poztrácela od cesty pro možné příští re/kompozice. Intervenční dovětek k inscenaci, který uvedeme zároveň s jejím derniérovým uvedením, se probourá do jedné z těchto barev Pitínského evokace (nejen) roku osmašedesát: v podzemí HaDivadla vznikne snový environment z ozvuků dobových energií i jejich kontrastů – budeme zkoumat, formou volného setkání, jak se z osobního stává sdílené, jak zní melodie angažovanosti, či co je to překlad z pohledu jazykového střetu i možností interpretace. 

Sobotní večer otevře moderovaná přednáška básníka a teoretika metod uměleckého překládání Zbyňka Fišera – dlouhodobě působícího na brněnské (FF MU) i česko-německé scéně. V různých zákoutích divadla budou k navštívení audio/vizuální fragmenty využívající emblémy a pop-artový štětec inspiračních 60. let. Fenomén překladu a procesů tvůrčí proměny (od záměru k osvojenému obrazu) pojme i instalační workshop překladu čínských Tao. 

Hlavním programem bude 68 minut pásma poezie (Bytosti schopné snít). Kompozice složená z textů „prokleté“ generace zejména francouzských básníků 2. poloviny 20. století (od Antonina Artauda a Henriho Michauxe po Gilberte H. Dallasovou, Stanislase Rodanskiho či Jacquese Prevela), jejichž tvorba otevírá otázku angažovanosti, v protikladu zvnitřnělých slov vs. expresivního gesta. Kolektiv herců HaDivadla bude číst i naslouchat reprodukovanému čtení vlastního hlasu, v instalaci křesel a pokojů v melancholii mlh hlavního sálu. Dá se poezií proniknout blíže k člověku – pochopit jej? Kudy vede hranice politického a osobního? A kdo řekl: „Mikrob – nemá čas myslet na biologa?“

Večer zaštítí provoz divadelního baru, s doplněnými soupravami absintových dýmek. Setkání a snění o minulosti v přítomnosti.

Zbyněk  Fišer
Básník a literární vědec. Teoretik uměleckého překladu a komparatistiky, od 90. let působí na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Pracoval v brněnském nakladatelství Atlantis, nyní se zaměřuje na disciplíny didaktika tvůrčího překládání či interpretace uměleckého textu a vede semináře tvůrčího psaní. Působil také v německojazyčném kontextu, studoval fenomén francouzské experimentální literární skupiny OuLiPo ze 60. let. Mezi jeho nejoceňovanější publikace patří povídková skladba Někde za Truchlovem (2014) a básnické sbírky Lesbický sen (1993) a Kikikarantkatr aneb Gazánie 2030 (2022). Je známo, že jeho otcem byl legendární Egon Bondy.