Budeme vzpomínat na horňáckého zpěváka, etnologa a muzikologa Dušana Holého u příležitosti jeho nedožitých 92. narozenin. Jak jinak než s písničkou!

Prof. PhDr. Dušan Holý, DrSc., se narodil v roce 1933 v Hrubé Vrbce. Vedle rodičů
rozvíjela jeho zpěvnost a hudebnost babička, otcova matka Kateřina Holá, roz. Miklošková,
jejíž repertoár začal zapisovat už jako středoškolák a později skoro v úplnosti zachytil na
magnetofonových nahrávkách. K vystupování na veřejnosti ho od útlého dětství vedlo
zapojení obou rodičů do sokolského dění a otcova angažovanost v ochotnickém divadle. Jako
děti pasoucí husy se bratři Dušan a Luboš Holí objevili v roce 1940 ve filmu Karla Plicky
Věčná píseň.
Po maturitě na strážnickém gymnáziu v roce 1951, kde byl jeho profesorem i Slávek Volavý,
studoval Dušan Holý krátce na JAMU herectví a poté národopis a hudební vědu na brněnské
Filozofické fakultě. Jako vysokoškolský student se mihl v Moravském souboru lidových písní
a tanců, o což se zasloužil především jeho celoživotní přítel Jaroslav Jurášek, který jej přivedl
i ke spolupráci s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů (BROLN). Od
založení BROLNu zde působil jako sólový zpěvák a odborný poradce. Zúčastnil se řady
domácích i zahraničních festivalů a koncertních zájezdů. Jako zpěvák interpretoval především
písně rodného Horňácka. Svými hlasovými dispozicemi a bohatým přednesovým rejstříkem
byl od mládí právem považován za předního interpreta tohoto regionu. Jeho zpěv je
zaznamenán na rozhlasových nahrávkách a mnoha zvukových nosičích. Jako zpěvák a
tanečník, ale jako i etnomuzikolog se zasloužil o uvědomělé pěstování a rozvíjení lidové
tradice svého rodného kraje.
V době končícího dětství (1946) zpíval Dušan Holý za doprovodu slavného myjavského
primáše Samka Dudíka píseň „Letěł, letěł roj“ při oslavách výročí národopisce a dialektologa
Františka Bartoše. Později navštěvoval Samka Dudíka s Jaroslavem Juráškem na Myjavě, aby
zachytili na rozhlasové pásy co nejvíce z repertoáru jeho bývalé muziky. Několik let pak
spolupracoval s Brněnskou cimbálovou muzikou rozhlasového redaktora Antonína Jančíka a
později také s ostravskou CM Technik a jejím uměleckým vedoucím a cimbalistou Janem
Rokytou.
Dušan Holý nikdy nebyl vyznavačem souborového dění. Vycházelo to jak z jeho
individualistického založení, tak z postupného poznávání souvisejícího s jeho profesí, že
zachování lidové písně a hudby i všech ostatních životaschopných tradic by mělo být
podporováno především v původním prostředí. Tyto jeho názor však nebránily tomu, aby měl
dobré přátele i v řadách členů mnoha folklorních souborů.
Od roku 1959 působil Dušan Holý jako vysokoškolský pedagog národopisu/etnologie na
dnešní Filozofické fakulty Masarykovy univerzy v Brně. V 60.–90. letech externě přednášel
etnomuzikologii na katedře skladby a dirigování na JAMU. V říjnu 2002 převzal z rukou
prezidenta republiky Václava Havla Medaili za zásluhy o Českou republiku v oblasti kultury.
Kromě jiného byly oceněny jeho příspěvky k teorii lidové písně a vyzdvižena publikace
Žalující píseň, v níž prostřednictvím písně o Osvětimi obnažuje tragiku holocaustu Romů za
druhé světové války.

Událost na Facebooku