Scénický večer v režii Ludvíka Kavína ke 100. výročí úmrtí Franze Kafky.

(Czech) Franz Kafka zesnul 3. června 1924. 19. června se na pražské komorní scéně Kleine Bühne konala vzpomínková slavnost k uctění Kafkovy památky. Mluvili tam Max Brod a Johannes Urzidil. Ten mimo jiné řekl: existuje-li u nějakého člověka naprostá shoda života a tvorby, tak u Franze Kafky. My si myslíme: děl pravdu.

Kafkovo dílo bylo často označováno jako proroctví, s odůvodněním, že jako vizionář předvídal anonymizované násilí 20. století. Ale on byl přece svědkem odosobněného, technizovaného násilí, které propuklo v srpnu 1914 a stalo se tak zárodečnou katastrofou, která nás doprovází až do těchto dnů...

Franz Werfel – poté, co mu trvalo dlouho, než Kafku objevil – mu napsal: Vy jste tak čistý, nezávislý a dokonalý, že by se s Vámi vlastně mělo zacházet tak, jako byste byl už po smrti a nesmrtelný.

V úctě a pokoře vůči Kafkovi, podle nějž už ve třicátých letech minulého století určovali pražští surrealisté různé „kafkárny“, zatímco Francouzi, Němci, Britové a Američani zůstávali u onoho přídavného „kafkovské(situace)“, přebíráme zvyk Prahy z počátku minulého století a pořádáme čtení z jeho díla. Franz Kafka sám občas ze svých textů při různých příležitostech předčítal, nejraději povídku ORTEL, k níž snad neměl žádné výhrady. Jinak měl podle všeho výhrady ke všem svým textům, a proto si také přál, aby je po jeho smrti vykonavatel závěti Max Brod všechny spálil. Ten to neudělal.

Na shora vzpomenuté slavnosti k uctění památky Franze Kafky dva týdny po jeho smrti četl jeden tehdejší pražský herec tři jeho povídky. Nejméně jednu z nich přečte na našem večeru jeden z herců HaDivadla a další herec a herečka přečtou povídky další. Ludvík Kavín bude večer doprovázet pár slovy o Kafkově životě a díle. A necháme alespoň trošku zaznít skladby Ernsta Krenka. A to všechno se odehraje v HaDivadle, ale my se pokusíme zůstat Kafkovi pokud možno nejvěrnější a neutéct k tyjátru pryč od literatury.

Snad prý je tyjátr už v tom, že naše Hommage à Franz Kafka se odehraje téměř na minutu přesně v době, kdy on sám před sto lety zemřel. Ne, to je jen přijetí toho, co je na dlani: Franz Kafka nezemřel, je tu s námi. A jsme nadšeni z toho, že ho tu máme. A jsme zdrceni z toho, a zároveň se tomu pokoušíme vysmát, že tu máme kafkárny.