Logo HaDivadlo

HaDivadlo

43. sezona VĚČNÝ NÁVRAT

2018

30. 1. úterý 19.30

Eyolf

Henrik Ibsen autor

Ivan Buraj režie

„Pod námi žijí chudí lidé!“

Jak dobře se dá zavřít dům? Manželství. Epocha krize privátna. Emoce jako drogy. Touha jako hnací motor nemrtvého člověka. Vztahy jako projekční plátna sebe sama. Vůči komu mluvit, když se moje touha mění v izolaci?

Allmers se vrátil k manželce po dlouhém výletu v horách (northfinder). Chtěl si promyslet svůj život a taky napsat knihu o odpovědnosti. Peněz má dost. Ale odteď už nebude nikdy psát. Konec tvorby! Jenom rodina! Jenom Eyolf! Nic z venku!

Eyolf si jde hrát ven. Náhlá tragédie. Eyolf umírá. Co říct? Mezery realismu. Může být deprese aktivizující? Není na čase vidět víc? Jak uvidět druhého? Jak být s druhým? Čas je třeba zpomalit!

Efekty v představení: stroboskop

sdílet

Premiéra
16. listopadu 2017

Autor
Henrik Ibsen

Překlad
František Fröhlich

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Antonín Šilar a Ivan Buraj

Asistentka výpravy
Karolína Srpková

Kameramani
Matěj Nytra a David Matuška

Úprava hudby
Pavel V. Boika

Hrají

Alfréd Allmers

Matěj Nechvátal j. h.

Rita Allmersová

Lucie Andělová

Asta

Agáta Kryštůfková

Borgheim

Jiří Miroslav Valůšek

Krysařka

Marie Ludvíková

Eyolfek

Antonín Šitavanc j. h.

Zavřít
29. 1. pondělí 19.30

Vyhnání Gerty Schnirch

Kateřina Tučková a Marián Amsler autor

Marián Amsler režie

„Máme to uzavřené, historie už to zpracovala, tak pročpak se k tomu vracet?“

Příběh o lidském osudu zlomeném dějinami, o vině Čechů a Němců, o tom, zda je možno odpustit a porozumět, je dramatizací úspěšného románu současné české prozaičky Kateřiny Tučkové. Vychází z historických událostí, nedílně spojených s minulostí města Brna. Konkrétně zobrazuje tzv. „brněnský pochod smrti“ a osudy jeho účastnice, Gerty Schnirch, pocházející z německo-české rodiny.

Inscenace je příspěvkem ke společenské diskuzi k doposud nedostatečně reflektovaného tématu odsunu českých Němců. Osud Gerty Schnirch ukazuje události druhé poloviny dvacátého století z perspektivy člověka, který na základě dějinných událostí a politických rozhodnutí ztratil svůj občanský status v zemi, kde se narodil, musel zůstat i zemřel bez toho, aniž by dokázal odpustit.

Inscenace získala Cenu Divadelních novin 2015 v kategorii Činoherní divadlo. Sara Venclovská nominována na Cenu Divadelních novin 2015 (herecký výkon).

Efekty v představení: mlhostroj, kouření, krev, voda, krupice a střelba

sdílet

Premiéra
28. října 2014

Autor
Kateřina Tučková a Marián Amsler

Režie
Marián Amsler

Dramaturgie
Marie Špalová

Hudba
Ivan Acher

Hrají

Gerta Schnirch

Lucie Andělová / Sara Venclovská j.h.

Barbora Schnirchová, matka / Theresa Bauer, kamarádka

Gabriela Štefanová j.h.

Friedrich Schnirch, otec / pan Novák, tajný

Jan Lepšík

Fridríšek, bratr / Schmidt, komisař

Zbyšek Humpolec

Barbora, dcera

Marie Ludvíková

Karel Němec

Jiří Svoboda / Jan Grundman j.h.

Domovník / Pešek, soudruh

Cyril Drozda

Anna Marie Judexová / Ida Zipfelová

Táňa Malíková

Hermína Herzigová / Janinka Hornová

Kamila Valůšková / Kateřina Jebavá j.h.

Hubert Šenk / Oscar Judex / Rudolf Spacier / Eduard Beneš / Jára

Jiří Miroslav Valůšek

Zipfelová, vdova

Simona Peková

Soused, Řek

Miroslav Kumhala

Sousedka, Řekyně

Kateřina Kumhalová

Zavřít
27. 1. sobota 19.30

Strýček Váňa

Anton Pavlovič Čechov autor

Ivan Buraj režie

„Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu!!!“

Alain Badiou říká, že v našem světě zbyla už jenom těla a jazyky, ztratili jsme ale pravdy. Naše společnost se komplikuje, drolí se na fragmenty. A čím je komplikovanější, tím víc potřebuje specialisty, kteří nerozumí společnosti jako celku, ale jen své specializaci. Kromě specializace máme ještě informace – miliony informací!!! SCHÁZÍ nám ale smysl. SCHÁZÍ nám víra v to, co děláme a proč jsme spolu. Společnost a Já se v krajině pozdního individualismu odcizuje. V domě na ruském venkově se SCHÁZÍ společnost. Profesor Serebrjakov dovršil svoji práci. Odchází na důchod. Vrací se z města zpět na venkov.  Celý život se zabýval uměním. Realismem. A Váňa pracoval celý život pro Serebrjakova. Obětoval se! Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu!!! Všichni by dům chtěli chápat jako domov, jenomže všichni trpí a každý zoufale hledá ve světě těl a jazyků SVOJI pravdu a i ta ztrácí na věrohodnosti. Jakákoliv jistota se roztéká. Všechno obaluje cynismus – jazyk ztracených. Je možné ještě rozumět svému životu? Má smysl se ještě pro někoho obětovat? Jak žít se svými pravdami spolu s ostatními? Jak žít dál a dál a dál? Jak žít na konci smyslu kultury?

Inscenace byla nominována v kategorii Činoherní divadlo za režii na Cenu Divadelních novin 2016. Robert Mikluš nominován na Cenu Thálie 2016 za roli Astrova.

Efekty v představení: kouření a střelba

sdílet

Premiéra
8. dubna 2016

Autor
Anton Pavlovič Čechov

Překlad
Leoš Suchařípa

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Dagmar Radová a Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Výběr a úprava hudby
Pavel V. Boiko

Asistence režie
Tereza Agelová

Hrají

Ivan Vojnickij

Jan Lepšík

Vojnická

Simona Peková

Serebrjakov

Cyril Drozda

Jelena

Lucie Andělová

Soňa

Táňa Malíková

Astrov

Robert Mikluš j.h.

Marina

Marie Ludvíková

Tělegin

Miroslav Kumhala

Zavřít
26. 1. pátek 19.30

Pověření

Heiner Müller autor

Jiří Pokorný režie

Velká francouzská revoluce! ...skončila.

Jste Antoine – pak je tento dopis pro vás. Úhybné manévry jako maska obav z přistižení v neklidu post-revolučních bouří. Kolik energie k boji zbývá? Lze rozkopávat dveře „pevnosti tradiční Evropa“ stále dokola, točit se v tomto kruhu krizí bez následků a potrestání?

Černý vyslanec se plaví z Kuby zpět do centra Kolonie. Francouzská mocnost v plamenech. Bastila padla. Žijeme jeden svět, nebo je světů více? Svět vítězů a svět poražených! Nejsme všichni poraženi? Jak nebýt k smíchu, když mluvíme o změně? Jak nebýt dětmi? Není to už dávno?

O čem hrát divadlo na šibenici, když ani skutečně neznáme nejčerstvější vývoj událostí? Manifestace (ne)stačí. „Smrt je maska revoluce!“ Prázdné zvuky – žádné ideje?

Rozkopnout ty dveře, ještě jednou!

sdílet

Premiéra
17. ledna 2018

Autor
Heiner Müller

Překlad
K. R. Jilská

Režie
Jiří Pokorný

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna
Petr B. Novák

Kostýmy
Jana Hauskrechtová

Hudba
Roman Zach

Hrají

Jan Grundman j. h.

Jan Lepšík

Simona Peková

Marie Ludvíková

Zbyšek Humpolec

Jiří Svoboda

Lukáš Štěpánek j. h.

Táňa Malíková

Agáta Kryštůfková

Jiří Miroslav Valůšek

Miroslav Kumhala

Zavřít
25. 1. čtvrtek 19.30

Macocha

Petra Hůlová a Kamila Polívková autor

Kamila Polívková režie

„Škoda jen, že je vždy nutné začít od sebe.“

Jsem spisovatelka. Byla jsem spisovatelka. Byla jsem manželka, matka, intelektuálka. Byla jsem umělkyně. Chtěla jsem. Nechci. Vidím se a vidím je. Vidím rozostřeně!

Vypravěčka – jako Elfriede Jelinek červené knihovny – stojí v noci na balkóně a shlíží dolů na lidi. Vzpomínky jí unikají a roubují se navzájem. Na dně které lahve se ztratilo dítě, kde vyprchala láska k muži? Jeden Jarda, mlčky stínující v obrazech z minulosti, a před ním pět hereckých hlasů – pět fází života rozpité identity! Revize feministické touhy po nezávislosti, po individuálním právu organizovat si svůj životní monolog, ovšem bez zábran a vědomí následků?

Petra Hůlová, mluvčí současné „kavárenské“ intelektuální literatury, se v posledním vydaném románu sebereflexivně obrací ke své vlastní masce autorky-analytičky. Obrací listy a stránky a panáky přerývané nechronologie svých kariérních zkušeností. Avšak klame tělem. Klame jazykovou houští a bezohlednou upřímností. Pohled do zm(n)ožených perspektiv příběhu přináší rozklad ženy na atomy – sbor kategorizující a bilancující tabu ženského osudu ve vratkém napětí mezi sebedestrukcí a léčivou autoterapií. Jde tu přeci o živý existenciální boj! O pokus smířit se s vlastními „náměsíčnými“ kroky bytem postkapitalistické svobody volby.

Inscenace vznikla v koprodukci se Studiem Hrdinů.

Efekty v představení: suchý led

sdílet

Premiéra
6. června 2017

Autor
Petra Hůlová

Úprava
Kamila Polívková

Režie
Kamila Polívková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna, live projekce a světla
Antonín Šilar

Kostýmy
Zuzana Formánková

Hudba
Ivan Acher

Asistence
Ladislav Nunvář

Výtvarná asistence
Anna Chrtková

Hrají

Lucie Andělová

Marie Ludvíková

Táňa Malíková

Simona Peková

Kamila Valůšková

Zavřít
24. 1. středa 19.30

Indián v ohrožení

Jiří Havelka a kolektiv HaDivadla autor

Jiří Havelka režie

„Pravý Čerokí prý věří, že ať stojí kdekoliv, je vždy ve středu vesmíru. Jen ve vlaku se tomu těžko věří.“

Dnes již kultovní autorská inscenace režiséra Jiřího Havelky a HaDivadla se inspiruje Einsteinovou teorií relativity a „myšlenkovým třeskem“, který vyvolala. Hravý scénický experiment se vtipem demonstruje, co Einsteinův objev v praxi znamená pro prostor a čas, ve kterém žijeme a tedy i pro nás samotné.

Během přednášky se teorie možná zdá být ještě jasná. Ale v každodenní realitě, kde  se všechno pohybuje a všechno co se pohybuje, ovlivňuje všechny ostatní pohyby, se celá věc značně komplikuje...

Nekonečný závod pohybu s časem začíná právě teď!... TEĎ!  Milencům doslova ujíždí vlak. Kradou se kola. Kradou se svačiny i kufry. Nemá náhodou vlak zpoždění? Utíká se. Okradený chytá zloděje. Nebo počkat – zloděj chytá okradeného? A kam vlastně jede tenhle vlak? Do Curychu? Ale co když vlastně vůbec nikam nejede. Co když nakonec Curych přijede k vlaku? A nebude mít Curych zpoždění?

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

sdílet

Premiéra
9. ledna 2008

Autor
Jiří Havelka a kolektiv HaDivadla

Režie
Jiří Havelka

Scéna
Dáda Němeček

Kostýmy
Jana Smetanová

Hudba
Dominik Renč

Hrají

Cyril Drozda

Marie Ludvíková

Agáta Kryštůfková

Miloslav Maršálek

Zbyšek Humpolec

Miroslav Kumhala

Táňa Malíková

Jiří Svoboda

Zavřít
23. 1. úterý 19.30

Vyhnání Gerty Schnirch

Kateřina Tučková a Marián Amsler autor

Marián Amsler režie

„Máme to uzavřené, historie už to zpracovala, tak pročpak se k tomu vracet?“

Příběh o lidském osudu zlomeném dějinami, o vině Čechů a Němců, o tom, zda je možno odpustit a porozumět, je dramatizací úspěšného románu současné české prozaičky Kateřiny Tučkové. Vychází z historických událostí, nedílně spojených s minulostí města Brna. Konkrétně zobrazuje tzv. „brněnský pochod smrti“ a osudy jeho účastnice, Gerty Schnirch, pocházející z německo-české rodiny.

Inscenace je příspěvkem ke společenské diskuzi k doposud nedostatečně reflektovaného tématu odsunu českých Němců. Osud Gerty Schnirch ukazuje události druhé poloviny dvacátého století z perspektivy člověka, který na základě dějinných událostí a politických rozhodnutí ztratil svůj občanský status v zemi, kde se narodil, musel zůstat i zemřel bez toho, aniž by dokázal odpustit.

Inscenace získala Cenu Divadelních novin 2015 v kategorii Činoherní divadlo. Sara Venclovská nominována na Cenu Divadelních novin 2015 (herecký výkon).

Efekty v představení: mlhostroj, kouření, krev, voda, krupice a střelba

sdílet

Premiéra
28. října 2014

Autor
Kateřina Tučková a Marián Amsler

Režie
Marián Amsler

Dramaturgie
Marie Špalová

Hudba
Ivan Acher

Hrají

Gerta Schnirch

Lucie Andělová / Sara Venclovská j.h.

Barbora Schnirchová, matka / Theresa Bauer, kamarádka

Gabriela Štefanová j.h.

Friedrich Schnirch, otec / pan Novák, tajný

Jan Lepšík

Fridríšek, bratr / Schmidt, komisař

Zbyšek Humpolec

Barbora, dcera

Marie Ludvíková

Karel Němec

Jiří Svoboda / Jan Grundman j.h.

Domovník / Pešek, soudruh

Cyril Drozda

Anna Marie Judexová / Ida Zipfelová

Táňa Malíková

Hermína Herzigová / Janinka Hornová

Kamila Valůšková / Kateřina Jebavá j.h.

Hubert Šenk / Oscar Judex / Rudolf Spacier / Eduard Beneš / Jára

Jiří Miroslav Valůšek

Zipfelová, vdova

Simona Peková

Soused, Řek

Miroslav Kumhala

Sousedka, Řekyně

Kateřina Kumhalová

Zavřít
21. 1. neděle 20.00

Macocha ve Studiu Hrdinů / koprodukce

Petra Hůlová a Kamila Polívková autor

Kamila Polívková režie

„Škoda jen, že je vždy nutné začít od sebe.“

Jsem spisovatelka. Byla jsem spisovatelka. Byla jsem manželka, matka, intelektuálka. Byla jsem umělkyně. Chtěla jsem. Nechci. Vidím se a vidím je. Vidím rozostřeně!

Vypravěčka – jako Elfriede Jelinek červené knihovny – stojí v noci na balkóně a shlíží dolů na lidi. Vzpomínky jí unikají a roubují se navzájem. Na dně které lahve se ztratilo dítě, kde vyprchala láska k muži? Jeden Jarda, mlčky stínující v obrazech z minulosti, a před ním pět hereckých hlasů – pět fází života rozpité identity! Revize feministické touhy po nezávislosti, po individuálním právu organizovat si svůj životní monolog, ovšem bez zábran a vědomí následků?

Petra Hůlová, mluvčí současné „kavárenské“ intelektuální literatury, se v posledním vydaném románu sebereflexivně obrací ke své vlastní masce autorky-analytičky. Obrací listy a stránky a panáky přerývané nechronologie svých kariérních zkušeností. Avšak klame tělem. Klame jazykovou houští a bezohlednou upřímností. Pohled do zm(n)ožených perspektiv příběhu přináší rozklad ženy na atomy – sbor kategorizující a bilancující tabu ženského osudu ve vratkém napětí mezi sebedestrukcí a léčivou autoterapií. Jde tu přeci o živý existenciální boj! O pokus smířit se s vlastními „náměsíčnými“ kroky bytem postkapitalistické svobody volby.

Inscenace vznikla v koprodukci se Studiem Hrdinů.

Efekty v představení: suchý led

sdílet

Premiéra
6. června 2017

Autor
Petra Hůlová

Úprava
Kamila Polívková

Režie
Kamila Polívková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna, live projekce a světla
Antonín Šilar

Kostýmy
Zuzana Formánková

Hudba
Ivan Acher

Asistence
Ladislav Nunvář

Výtvarná asistence
Anna Chrtková

Hrají

Lucie Andělová

Marie Ludvíková

Táňa Malíková

Simona Peková

Kamila Valůšková

Zavřít
20. 1. sobota 20.00

Macocha ve Studiu Hrdinů / koprodukce

Petra Hůlová a Kamila Polívková autor

Kamila Polívková režie

„Škoda jen, že je vždy nutné začít od sebe.“

Jsem spisovatelka. Byla jsem spisovatelka. Byla jsem manželka, matka, intelektuálka. Byla jsem umělkyně. Chtěla jsem. Nechci. Vidím se a vidím je. Vidím rozostřeně!

Vypravěčka – jako Elfriede Jelinek červené knihovny – stojí v noci na balkóně a shlíží dolů na lidi. Vzpomínky jí unikají a roubují se navzájem. Na dně které lahve se ztratilo dítě, kde vyprchala láska k muži? Jeden Jarda, mlčky stínující v obrazech z minulosti, a před ním pět hereckých hlasů – pět fází života rozpité identity! Revize feministické touhy po nezávislosti, po individuálním právu organizovat si svůj životní monolog, ovšem bez zábran a vědomí následků?

Petra Hůlová, mluvčí současné „kavárenské“ intelektuální literatury, se v posledním vydaném románu sebereflexivně obrací ke své vlastní masce autorky-analytičky. Obrací listy a stránky a panáky přerývané nechronologie svých kariérních zkušeností. Avšak klame tělem. Klame jazykovou houští a bezohlednou upřímností. Pohled do zm(n)ožených perspektiv příběhu přináší rozklad ženy na atomy – sbor kategorizující a bilancující tabu ženského osudu ve vratkém napětí mezi sebedestrukcí a léčivou autoterapií. Jde tu přeci o živý existenciální boj! O pokus smířit se s vlastními „náměsíčnými“ kroky bytem postkapitalistické svobody volby.

Inscenace vznikla v koprodukci se Studiem Hrdinů.

Efekty v představení: suchý led

sdílet

Premiéra
6. června 2017

Autor
Petra Hůlová

Úprava
Kamila Polívková

Režie
Kamila Polívková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna, live projekce a světla
Antonín Šilar

Kostýmy
Zuzana Formánková

Hudba
Ivan Acher

Asistence
Ladislav Nunvář

Výtvarná asistence
Anna Chrtková

Hrají

Lucie Andělová

Marie Ludvíková

Táňa Malíková

Simona Peková

Kamila Valůšková

Zavřít
20. 1. sobota 19.30

Síla zvyku

Thomas Bernhard autor

Jan Horák a Michal Pěchouček režie

„Co říkáte je useknuté všechno je useknuté co říkáte. To svědčí o tom že neovládáte dýchání to je ostuda pro artistu. Poruchy odstranit!“

Sebereflexe umělců, sebereflexe umění vést a tísnit, nechat si připravený plán bez kontroly roztéct až do zmatku shonů, umělých masek a krkolomností. Komorní kvintet a finále za hranou. Prásk a salto! Kdo se tu komu směje?

Stárnoucí cirkusový bard Caribaldi v posledním gestu sveřepé touhy nepropadnout dnu. Diriguje z výše a snaží se ze všech sil ze svých úslužných, pokrčených loutek-artistů vydolovat nestoudné výkony. Hrajte! Nástroje přeci máte, dovedete s nimi i žonglovat! Génius obklopený břídily anebo psychopatické monstrum? Bác a vesmír! A čapka neustále padá z hlavy... S tváří zkřivenou nelze hrát Schuberta.

Umělec má dělat všechno proto, aby odešel ze scény při síle. Zvyk je cirkusácká košile. Výzva pro opovážlivce tvůrčího hledání, k znovunalezení energie a radosti z hereckého sebeobviňování. Je teď ten správný čas na pohled do zrcadla vlastní autoritativní umělecké dráhy? Co v něm lze uvidět? Slova a obraty a přemety vzad rýsují v „tragikomedii“ rakouského skandalisty Thomase Bernharda nekompromisní obraz umělecké krutosti.

Nad inscenací převzal záštitu Dr. Alexander Grubmayr, LL.M. – velvyslanec Rakouského velvyslanectví v Praze.

Efekty v představení: mlhostroj

sdílet

Premiéra
28. dubna 2017

Autor
Thomas Bernhard

Překlad
Josef Balvín

Režie
Jan Horák a Michal Pěchouček

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna
Michal Pěchouček

Kostýmy
Beáta Spáčilová

Hudba
Natálie Pleváková

Videoprojekce
Matěj Sláma

Výtvarná asistence
Jan Matýsek

Inspice
Miroslav Ukul Kumhala

Hrají

Caribaldi

Cyril Drozda

Žonglér

Jiří Svoboda

Krotitel

Zbyšek Humpolec

Šprýmař

Mark Kristián Hochman j.h.

Vnučka

Agáta Kryštůfková

Zavřít
18. 1. čtvrtek 19.30

Pověření

Heiner Müller autor

Jiří Pokorný režie

Velká francouzská revoluce! ...skončila.

Jste Antoine – pak je tento dopis pro vás. Úhybné manévry jako maska obav z přistižení v neklidu post-revolučních bouří. Kolik energie k boji zbývá? Lze rozkopávat dveře „pevnosti tradiční Evropa“ stále dokola, točit se v tomto kruhu krizí bez následků a potrestání?

Černý vyslanec se plaví z Kuby zpět do centra Kolonie. Francouzská mocnost v plamenech. Bastila padla. Žijeme jeden svět, nebo je světů více? Svět vítězů a svět poražených! Nejsme všichni poraženi? Jak nebýt k smíchu, když mluvíme o změně? Jak nebýt dětmi? Není to už dávno?

O čem hrát divadlo na šibenici, když ani skutečně neznáme nejčerstvější vývoj událostí? Manifestace (ne)stačí. „Smrt je maska revoluce!“ Prázdné zvuky – žádné ideje?

Rozkopnout ty dveře, ještě jednou!

sdílet

Premiéra
17. ledna 2018

Autor
Heiner Müller

Překlad
K. R. Jilská

Režie
Jiří Pokorný

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna
Petr B. Novák

Kostýmy
Jana Hauskrechtová

Hudba
Roman Zach

Hrají

Jan Grundman j. h.

Jan Lepšík

Simona Peková

Marie Ludvíková

Zbyšek Humpolec

Jiří Svoboda

Lukáš Štěpánek j. h.

Táňa Malíková

Agáta Kryštůfková

Jiří Miroslav Valůšek

Miroslav Kumhala

Zavřít
17. 1. středa 19.30

Pověření

Heiner Müller autor

Jiří Pokorný režie

Velká francouzská revoluce! ...skončila.

Jste Antoine – pak je tento dopis pro vás. Úhybné manévry jako maska obav z přistižení v neklidu post-revolučních bouří. Kolik energie k boji zbývá? Lze rozkopávat dveře „pevnosti tradiční Evropa“ stále dokola, točit se v tomto kruhu krizí bez následků a potrestání?

Černý vyslanec se plaví z Kuby zpět do centra Kolonie. Francouzská mocnost v plamenech. Bastila padla. Žijeme jeden svět, nebo je světů více? Svět vítězů a svět poražených! Nejsme všichni poraženi? Jak nebýt k smíchu, když mluvíme o změně? Jak nebýt dětmi? Není to už dávno?

O čem hrát divadlo na šibenici, když ani skutečně neznáme nejčerstvější vývoj událostí? Manifestace (ne)stačí. „Smrt je maska revoluce!“ Prázdné zvuky – žádné ideje?

Rozkopnout ty dveře, ještě jednou!

sdílet

Premiéra
17. ledna 2018

Autor
Heiner Müller

Překlad
K. R. Jilská

Režie
Jiří Pokorný

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna
Petr B. Novák

Kostýmy
Jana Hauskrechtová

Hudba
Roman Zach

Hrají

Jan Grundman j. h.

Jan Lepšík

Simona Peková

Marie Ludvíková

Zbyšek Humpolec

Jiří Svoboda

Lukáš Štěpánek j. h.

Táňa Malíková

Agáta Kryštůfková

Jiří Miroslav Valůšek

Miroslav Kumhala

Zavřít
10. 1. středa 19.30

Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně

Arnošt Goldflam autor

Kolektiv HaDivadla režie

„Možná, že velké dějiny začaly na nádraží ve městě Brünn...“

Arnošt Goldflam, režisér, dramatik a dlouholetý člen HaDivadla, opět mezi svými! Goldflamova sarkastická komedie zobrazuje největšího zločince planety – od jeho vzestupu, který začal propadem u zkoušek na vídeňskou výtvarnou akademii, až po jeho – ne pád, ale fantazijně ironický únik do Jižní Ameriky. Jednotlivé výjevy z „Führerova“ života se proti očekávání neodehrávají v jednacích sálech nebo na přeplněných tribunách, ale v jeho soukromí. Scény z „Hitlerovic kuchyně“ jsou plné groteskního a osvobozujícího humoru, nadsázky a nápaditých situací, které hravě spojují střípky reálií spolu s autorovou ironickou imaginací. Dnes již legendární inscenace HaDivadla, ve které v hlavní roli exceluje nezaměnitelný Petr Jeništa.

Efekty v představení: mlhostroj, otevřený oheň, kouření a střelba

sdílet

Premiéra
10. listopadu 2007

Autor
Arnošt Goldflam

Režie
Kolektiv HaDivadla

Dramaturgie
Luboš Balák

Scéna
Marián Amsler, Luboš Balák

Kostýmy
Kateřina Kumhalová

Výběr hudby
Karel Hanák Fláva

Umělecká spolupráce
Miroslav Kumhala

Hrají

Adolf Hitler

Petr Jeništa j.h.

Eva Braunová

Táňa Malíková

Magda Goebbelsová

Simona Peková

Joseph Goebbels

Jan Lepšík

J. V. Stalin / Hermann Göring

Zbyšek Humpolec

Heinrich Himmler, SS služba

Jiří Svoboda

Sekretářka Johanka

Kamila Valůšková

Georg Tabori / Helmut Goebbels

Šimon Klacl j.h.

Zavřít
9. 1. úterý 19.30

Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně

Arnošt Goldflam autor

Kolektiv HaDivadla režie

„Možná, že velké dějiny začaly na nádraží ve městě Brünn...“

Arnošt Goldflam, režisér, dramatik a dlouholetý člen HaDivadla, opět mezi svými! Goldflamova sarkastická komedie zobrazuje největšího zločince planety – od jeho vzestupu, který začal propadem u zkoušek na vídeňskou výtvarnou akademii, až po jeho – ne pád, ale fantazijně ironický únik do Jižní Ameriky. Jednotlivé výjevy z „Führerova“ života se proti očekávání neodehrávají v jednacích sálech nebo na přeplněných tribunách, ale v jeho soukromí. Scény z „Hitlerovic kuchyně“ jsou plné groteskního a osvobozujícího humoru, nadsázky a nápaditých situací, které hravě spojují střípky reálií spolu s autorovou ironickou imaginací. Dnes již legendární inscenace HaDivadla, ve které v hlavní roli exceluje nezaměnitelný Petr Jeništa.

Efekty v představení: mlhostroj, otevřený oheň, kouření a střelba

sdílet

Premiéra
10. listopadu 2007

Autor
Arnošt Goldflam

Režie
Kolektiv HaDivadla

Dramaturgie
Luboš Balák

Scéna
Marián Amsler, Luboš Balák

Kostýmy
Kateřina Kumhalová

Výběr hudby
Karel Hanák Fláva

Umělecká spolupráce
Miroslav Kumhala

Hrají

Adolf Hitler

Petr Jeništa j.h.

Eva Braunová

Táňa Malíková

Magda Goebbelsová

Simona Peková

Joseph Goebbels

Jan Lepšík

J. V. Stalin / Hermann Göring

Zbyšek Humpolec

Heinrich Himmler, SS služba

Jiří Svoboda

Sekretářka Johanka

Kamila Valůšková

Georg Tabori / Helmut Goebbels

Šimon Klacl j.h.

Zavřít
6. 1. sobota 19.30

Eyolf

Henrik Ibsen autor

Ivan Buraj režie

„Pod námi žijí chudí lidé!“

Jak dobře se dá zavřít dům? Manželství. Epocha krize privátna. Emoce jako drogy. Touha jako hnací motor nemrtvého člověka. Vztahy jako projekční plátna sebe sama. Vůči komu mluvit, když se moje touha mění v izolaci?

Allmers se vrátil k manželce po dlouhém výletu v horách (northfinder). Chtěl si promyslet svůj život a taky napsat knihu o odpovědnosti. Peněz má dost. Ale odteď už nebude nikdy psát. Konec tvorby! Jenom rodina! Jenom Eyolf! Nic z venku!

Eyolf si jde hrát ven. Náhlá tragédie. Eyolf umírá. Co říct? Mezery realismu. Může být deprese aktivizující? Není na čase vidět víc? Jak uvidět druhého? Jak být s druhým? Čas je třeba zpomalit!

Efekty v představení: stroboskop

sdílet

Premiéra
16. listopadu 2017

Autor
Henrik Ibsen

Překlad
František Fröhlich

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Antonín Šilar a Ivan Buraj

Asistentka výpravy
Karolína Srpková

Kameramani
Matěj Nytra a David Matuška

Úprava hudby
Pavel V. Boika

Hrají

Alfréd Allmers

Matěj Nechvátal j. h.

Rita Allmersová

Lucie Andělová

Asta

Agáta Kryštůfková

Borgheim

Jiří Miroslav Valůšek

Krysařka

Marie Ludvíková

Eyolfek

Antonín Šitavanc j. h.

Zavřít
5. 1. pátek 19.30

Eyolf

Henrik Ibsen autor

Ivan Buraj režie

„Pod námi žijí chudí lidé!“

Jak dobře se dá zavřít dům? Manželství. Epocha krize privátna. Emoce jako drogy. Touha jako hnací motor nemrtvého člověka. Vztahy jako projekční plátna sebe sama. Vůči komu mluvit, když se moje touha mění v izolaci?

Allmers se vrátil k manželce po dlouhém výletu v horách (northfinder). Chtěl si promyslet svůj život a taky napsat knihu o odpovědnosti. Peněz má dost. Ale odteď už nebude nikdy psát. Konec tvorby! Jenom rodina! Jenom Eyolf! Nic z venku!

Eyolf si jde hrát ven. Náhlá tragédie. Eyolf umírá. Co říct? Mezery realismu. Může být deprese aktivizující? Není na čase vidět víc? Jak uvidět druhého? Jak být s druhým? Čas je třeba zpomalit!

Efekty v představení: stroboskop

sdílet

Premiéra
16. listopadu 2017

Autor
Henrik Ibsen

Překlad
František Fröhlich

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Antonín Šilar a Ivan Buraj

Asistentka výpravy
Karolína Srpková

Kameramani
Matěj Nytra a David Matuška

Úprava hudby
Pavel V. Boika

Hrají

Alfréd Allmers

Matěj Nechvátal j. h.

Rita Allmersová

Lucie Andělová

Asta

Agáta Kryštůfková

Borgheim

Jiří Miroslav Valůšek

Krysařka

Marie Ludvíková

Eyolfek

Antonín Šitavanc j. h.

Zavřít

2017

24. 12. neděle 22.00

Jakub Jan Ryba: Česká mše vánoční

„Hej, mistře, vstaň bystře!“

sdílet
Zavřít
23. 12. sobota 19.00

Jakub Jan Ryba: Česká mše vánoční veřejná generální zkouška

„Hej, mistře, vstaň bystře!“

sdílet
Zavřít
21. 12. čtvrtek 19.30

Psaní Ježíškovi

František hrabě Pocci autor

Ján Sedal režie

„Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa.“

Již patnáct sezon oslavuje HaDivadlo Vánoce spolu s vámi dojemným příběhem o tom, jak se právě v tomto výjimečném čase dějí zázraky na počkání a nemožné se stává možným.

Vánoční příběh o tom, jak děti najdou radost a dospělí se dočkají klidu na duši. Legendární inscenace, při níž se na jevišti setkávají současní a bývalí členové HaDivadla se svými přáteli – amatéry. Původní hru pro loutky z poloviny devatenáctého století autora Františka hraběte Pocciho upravil a zrežíroval dlouholetý člen HaDivadla herec Ján Sedal. Hlavní roli v inscenaci, kterou můžete vidět jen a pouze v době adventu, se pravidelně už po několik let vrací zahrát Pavel Liška.

Efekty v představení: otevřený oheň

sdílet

Premiéra
18. prosince 2001

Autor
František hrabě Pocci

Režie
Ján Sedal

Hrají

Paní Smutná

Marie Ludvíková

Pepíček, její syn

Pavel Liška j. h.

Bedřich Walter

Josef Polášek j. h.

Beránek Boží

Artur Švanda j. h.

Anděl

Rozálie Petlachová j. h.

Karkulka

Marie Nalezená j. h. / Alžběta Polášková j. h.

Smrt

Bára Milotová j. h.

Tatínek

Miroslav Kumhala

Sbor

Roman Švanda a další

Zavřít
21. 12. čtvrtek 17.30

Psaní Ježíškovi

František hrabě Pocci autor

Ján Sedal režie

„Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa.“

Již patnáct sezon oslavuje HaDivadlo Vánoce spolu s vámi dojemným příběhem o tom, jak se právě v tomto výjimečném čase dějí zázraky na počkání a nemožné se stává možným.

Vánoční příběh o tom, jak děti najdou radost a dospělí se dočkají klidu na duši. Legendární inscenace, při níž se na jevišti setkávají současní a bývalí členové HaDivadla se svými přáteli – amatéry. Původní hru pro loutky z poloviny devatenáctého století autora Františka hraběte Pocciho upravil a zrežíroval dlouholetý člen HaDivadla herec Ján Sedal. Hlavní roli v inscenaci, kterou můžete vidět jen a pouze v době adventu, se pravidelně už po několik let vrací zahrát Pavel Liška.

Efekty v představení: otevřený oheň

sdílet

Premiéra
18. prosince 2001

Autor
František hrabě Pocci

Režie
Ján Sedal

Hrají

Paní Smutná

Marie Ludvíková

Pepíček, její syn

Pavel Liška j. h.

Bedřich Walter

Josef Polášek j. h.

Beránek Boží

Artur Švanda j. h.

Anděl

Rozálie Petlachová j. h.

Karkulka

Marie Nalezená j. h. / Alžběta Polášková j. h.

Smrt

Bára Milotová j. h.

Tatínek

Miroslav Kumhala

Sbor

Roman Švanda a další

Zavřít
20. 12. středa 16.30

Psaní Ježíškovi

František hrabě Pocci autor

Ján Sedal režie

„Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa.“

Již patnáct sezon oslavuje HaDivadlo Vánoce spolu s vámi dojemným příběhem o tom, jak se právě v tomto výjimečném čase dějí zázraky na počkání a nemožné se stává možným.

Vánoční příběh o tom, jak děti najdou radost a dospělí se dočkají klidu na duši. Legendární inscenace, při níž se na jevišti setkávají současní a bývalí členové HaDivadla se svými přáteli – amatéry. Původní hru pro loutky z poloviny devatenáctého století autora Františka hraběte Pocciho upravil a zrežíroval dlouholetý člen HaDivadla herec Ján Sedal. Hlavní roli v inscenaci, kterou můžete vidět jen a pouze v době adventu, se pravidelně už po několik let vrací zahrát Pavel Liška.

Efekty v představení: otevřený oheň

sdílet

Premiéra
18. prosince 2001

Autor
František hrabě Pocci

Režie
Ján Sedal

Hrají

Paní Smutná

Marie Ludvíková

Pepíček, její syn

Pavel Liška j. h.

Bedřich Walter

Josef Polášek j. h.

Beránek Boží

Artur Švanda j. h.

Anděl

Rozálie Petlachová j. h.

Karkulka

Marie Nalezená j. h. / Alžběta Polášková j. h.

Smrt

Bára Milotová j. h.

Tatínek

Miroslav Kumhala

Sbor

Roman Švanda a další

Zavřít
18. 12. pondělí 19.30

Indián v ohrožení

Jiří Havelka a kolektiv HaDivadla autor

Jiří Havelka režie

„Pravý Čerokí prý věří, že ať stojí kdekoliv, je vždy ve středu vesmíru. Jen ve vlaku se tomu těžko věří.“

Dnes již kultovní autorská inscenace režiséra Jiřího Havelky a HaDivadla se inspiruje Einsteinovou teorií relativity a „myšlenkovým třeskem“, který vyvolala. Hravý scénický experiment se vtipem demonstruje, co Einsteinův objev v praxi znamená pro prostor a čas, ve kterém žijeme a tedy i pro nás samotné.

Během přednášky se teorie možná zdá být ještě jasná. Ale v každodenní realitě, kde  se všechno pohybuje a všechno co se pohybuje, ovlivňuje všechny ostatní pohyby, se celá věc značně komplikuje...

Nekonečný závod pohybu s časem začíná právě teď!... TEĎ!  Milencům doslova ujíždí vlak. Kradou se kola. Kradou se svačiny i kufry. Nemá náhodou vlak zpoždění? Utíká se. Okradený chytá zloděje. Nebo počkat – zloděj chytá okradeného? A kam vlastně jede tenhle vlak? Do Curychu? Ale co když vlastně vůbec nikam nejede. Co když nakonec Curych přijede k vlaku? A nebude mít Curych zpoždění?

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

sdílet

Premiéra
9. ledna 2008

Autor
Jiří Havelka a kolektiv HaDivadla

Režie
Jiří Havelka

Scéna
Dáda Němeček

Kostýmy
Jana Smetanová

Hudba
Dominik Renč

Hrají

Cyril Drozda

Marie Ludvíková

Agáta Kryštůfková

Miloslav Maršálek

Zbyšek Humpolec

Miroslav Kumhala

Táňa Malíková

Jiří Svoboda

Zavřít
16. 12. sobota 23.00

Soft #4

Event soft core hudebního cyklu HaDivadla.

Výběrový line-up z domácího i zahraničního zvukového podzemí, kurátorsky připravený Matyášem Dlabem a Jardou Čermákem.

sdílet
Zavřít
16. 12. sobota 19.30

Strýček Váňa

Anton Pavlovič Čechov autor

Ivan Buraj režie

„Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu!!!“

Alain Badiou říká, že v našem světě zbyla už jenom těla a jazyky, ztratili jsme ale pravdy. Naše společnost se komplikuje, drolí se na fragmenty. A čím je komplikovanější, tím víc potřebuje specialisty, kteří nerozumí společnosti jako celku, ale jen své specializaci. Kromě specializace máme ještě informace – miliony informací!!! SCHÁZÍ nám ale smysl. SCHÁZÍ nám víra v to, co děláme a proč jsme spolu. Společnost a Já se v krajině pozdního individualismu odcizuje. V domě na ruském venkově se SCHÁZÍ společnost. Profesor Serebrjakov dovršil svoji práci. Odchází na důchod. Vrací se z města zpět na venkov.  Celý život se zabýval uměním. Realismem. A Váňa pracoval celý život pro Serebrjakova. Obětoval se! Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu!!! Všichni by dům chtěli chápat jako domov, jenomže všichni trpí a každý zoufale hledá ve světě těl a jazyků SVOJI pravdu a i ta ztrácí na věrohodnosti. Jakákoliv jistota se roztéká. Všechno obaluje cynismus – jazyk ztracených. Je možné ještě rozumět svému životu? Má smysl se ještě pro někoho obětovat? Jak žít se svými pravdami spolu s ostatními? Jak žít dál a dál a dál? Jak žít na konci smyslu kultury?

Inscenace byla nominována v kategorii Činoherní divadlo za režii na Cenu Divadelních novin 2016. Robert Mikluš nominován na Cenu Thálie 2016 za roli Astrova.

Efekty v představení: kouření a střelba

sdílet

Premiéra
8. dubna 2016

Autor
Anton Pavlovič Čechov

Překlad
Leoš Suchařípa

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Dagmar Radová a Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Výběr a úprava hudby
Pavel V. Boiko

Asistence režie
Tereza Agelová

Hrají

Ivan Vojnickij

Jan Lepšík

Vojnická

Simona Peková

Serebrjakov

Cyril Drozda

Jelena

Lucie Andělová

Soňa

Táňa Malíková

Astrov

Robert Mikluš j.h.

Marina

Marie Ludvíková

Tělegin

Miroslav Kumhala

Zavřít
15. 12. pátek 19.30

Cabinet music show komponovaný večer, po představení oslaví Marie Ludvíková 60. narozeniny

Kapela muzikálu Hvězdy na vrbě 25 let od premiéry opět v retrográdním tanečním reji!

Účinkují Cabinet music, Mucha a další, konferuje Horst Furunkl. Živá hudba, umírněný tanec, trapné skeče a přiměřená konzumace.

sdílet
Zavřít
14. 12. čtvrtek 19.30

Vernisáž

Václav Havel autor

Ivan Buraj režie

„Pro koho myslíš, že to všechno děláme?“

 

70. léta. Normalizační ticho. Vítej na „vernisáži“ našeho dokonalého husákovského bytu – není tu k nalezení ani jeden kiks, Bedřichu! Václav Havel a jeho disidentského alter ego Bedřich Vaněk v absurdní grotesce-satiře z přelomového roku 1975.

„Nemáme zatopit v krbu?“ Čas protéká a éra skloněných hlav se zdá být nekonečná... Co dělat dál? Jak žít (s) pravdou? Aktivizuj se! Střet ideálního (neporaženého?) snaživého páru a zachmuřeného ego-intelektuála na rozcestí. Od sebereflexe k depresi, od deprese k akci. Havel napíše Husákovi!

Inscenace vznikla u příležitosti nedožitých osmdesátin Václava Havla. Premiéra se uskutečnila v rámci festivalu Centra experimentálního divadla Málo bylo Havla!

sdílet

Premiéra
5. října 2016

Autor
Václav Havel

Režie
Ivan Buraj

Scénografie
Juliána Kvíčalová

Hrají

Věra

Lucie Andělová

Michal

Jiří Miroslav Valůšek

Bedřich

Matěj Nytra

Zavřít
13. 12. středa 20.00

Macocha ve Studiu Hrdinů / koprodukce

Petra Hůlová a Kamila Polívková autor

Kamila Polívková režie

„Škoda jen, že je vždy nutné začít od sebe.“

Jsem spisovatelka. Byla jsem spisovatelka. Byla jsem manželka, matka, intelektuálka. Byla jsem umělkyně. Chtěla jsem. Nechci. Vidím se a vidím je. Vidím rozostřeně!

Vypravěčka – jako Elfriede Jelinek červené knihovny – stojí v noci na balkóně a shlíží dolů na lidi. Vzpomínky jí unikají a roubují se navzájem. Na dně které lahve se ztratilo dítě, kde vyprchala láska k muži? Jeden Jarda, mlčky stínující v obrazech z minulosti, a před ním pět hereckých hlasů – pět fází života rozpité identity! Revize feministické touhy po nezávislosti, po individuálním právu organizovat si svůj životní monolog, ovšem bez zábran a vědomí následků?

Petra Hůlová, mluvčí současné „kavárenské“ intelektuální literatury, se v posledním vydaném románu sebereflexivně obrací ke své vlastní masce autorky-analytičky. Obrací listy a stránky a panáky přerývané nechronologie svých kariérních zkušeností. Avšak klame tělem. Klame jazykovou houští a bezohlednou upřímností. Pohled do zm(n)ožených perspektiv příběhu přináší rozklad ženy na atomy – sbor kategorizující a bilancující tabu ženského osudu ve vratkém napětí mezi sebedestrukcí a léčivou autoterapií. Jde tu přeci o živý existenciální boj! O pokus smířit se s vlastními „náměsíčnými“ kroky bytem postkapitalistické svobody volby.

Inscenace vznikla v koprodukci se Studiem Hrdinů.

Efekty v představení: suchý led

sdílet

Premiéra
6. června 2017

Autor
Petra Hůlová

Úprava
Kamila Polívková

Režie
Kamila Polívková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna, live projekce a světla
Antonín Šilar

Kostýmy
Zuzana Formánková

Hudba
Ivan Acher

Asistence
Ladislav Nunvář

Výtvarná asistence
Anna Chrtková

Hrají

Lucie Andělová

Marie Ludvíková

Táňa Malíková

Simona Peková

Kamila Valůšková

Zavřít
13. 12. středa 19.30

Diskuze A2: Konec buržoazie

Když Hegel ve Filosofii práva píše o „bürgerliche gesellschaft“ – tedy o občanské společnosti – staví ji do samotného základu moderního státu. Považuje ji za sféru soukromých zájmů a zároveň živnou půdu politického života. Pojem soukromí tak doprovází občanskou, nebo chcete-li měšťanskou společnost již od jejího úsvitu. I proto Marx později identifikuje liberální demokracii jako politický projekt jedné konkrétní třídy – totiž buržoazie – který je tím pádem úzce spjatý s existencí kapitalistické třídní společnosti. Zdá se však, že první dvě dekády 21. století uvrhly tak postavení buržoazie, jako i možnosti naší třídní analýzy dnešní společnosti, do naprostého chaosu. Lavina vítězství pravicových demagogů a demagožek strhla na svou stranu masy hypnotizované vzkříšeným rasismem, nacionalismem a xenofobií, a uvolnila cesta novému druhu „manažerské politiky“, jež se stala poměrně zvrhlou realizací havlovské vize „nepolitické politiky“. Tento nový druh manažerismu se obejde bez podpory buržoazie, i když ta si to možná ani neuvědomuje – prosazování politického zájmu totiž nahradila technokratická správa státních záležitostí: politici a političky makají, zatímco občané a občanky mají už jen spokojeně konzumovat. Je tedy buržoazie definitivně mrtvá a vyprázdněná? A záleželo vůbec někdy na ní? Jaká je vůbec nová třídní stratifikace dnešní západní společnosti? Je v těchto podmínkách možné demokratický projekt oddělit od jeho liberálního obsahu? Co pak nám ale z něho zbyde? Konec konců, nestali se dnes pojmy soukromí a svobody jenom lešením novodobé železné klece ideologie? Jestli ano – jak a hlavně kam z ní utéct, pokud chceme zůstat věrní cílům politické emancipace?

sdílet

Hosté
Martin Škabraha, filosof
Kateřina Nedbálková, socioložka

Moderuje
Lukáš Likavčan, filosof

Zavřít
12. 12. úterý 20.00

Macocha ve Studiu Hrdinů / koprodukce

Petra Hůlová a Kamila Polívková autor

Kamila Polívková režie

„Škoda jen, že je vždy nutné začít od sebe.“

Jsem spisovatelka. Byla jsem spisovatelka. Byla jsem manželka, matka, intelektuálka. Byla jsem umělkyně. Chtěla jsem. Nechci. Vidím se a vidím je. Vidím rozostřeně!

Vypravěčka – jako Elfriede Jelinek červené knihovny – stojí v noci na balkóně a shlíží dolů na lidi. Vzpomínky jí unikají a roubují se navzájem. Na dně které lahve se ztratilo dítě, kde vyprchala láska k muži? Jeden Jarda, mlčky stínující v obrazech z minulosti, a před ním pět hereckých hlasů – pět fází života rozpité identity! Revize feministické touhy po nezávislosti, po individuálním právu organizovat si svůj životní monolog, ovšem bez zábran a vědomí následků?

Petra Hůlová, mluvčí současné „kavárenské“ intelektuální literatury, se v posledním vydaném románu sebereflexivně obrací ke své vlastní masce autorky-analytičky. Obrací listy a stránky a panáky přerývané nechronologie svých kariérních zkušeností. Avšak klame tělem. Klame jazykovou houští a bezohlednou upřímností. Pohled do zm(n)ožených perspektiv příběhu přináší rozklad ženy na atomy – sbor kategorizující a bilancující tabu ženského osudu ve vratkém napětí mezi sebedestrukcí a léčivou autoterapií. Jde tu přeci o živý existenciální boj! O pokus smířit se s vlastními „náměsíčnými“ kroky bytem postkapitalistické svobody volby.

Inscenace vznikla v koprodukci se Studiem Hrdinů.

Efekty v představení: suchý led

sdílet

Premiéra
6. června 2017

Autor
Petra Hůlová

Úprava
Kamila Polívková

Režie
Kamila Polívková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna, live projekce a světla
Antonín Šilar

Kostýmy
Zuzana Formánková

Hudba
Ivan Acher

Asistence
Ladislav Nunvář

Výtvarná asistence
Anna Chrtková

Hrají

Lucie Andělová

Marie Ludvíková

Táňa Malíková

Simona Peková

Kamila Valůšková

Zavřít
12. 12. úterý 19.30

Síla zvyku

Thomas Bernhard autor

Jan Horák a Michal Pěchouček režie

„Co říkáte je useknuté všechno je useknuté co říkáte. To svědčí o tom že neovládáte dýchání to je ostuda pro artistu. Poruchy odstranit!“

Sebereflexe umělců, sebereflexe umění vést a tísnit, nechat si připravený plán bez kontroly roztéct až do zmatku shonů, umělých masek a krkolomností. Komorní kvintet a finále za hranou. Prásk a salto! Kdo se tu komu směje?

Stárnoucí cirkusový bard Caribaldi v posledním gestu sveřepé touhy nepropadnout dnu. Diriguje z výše a snaží se ze všech sil ze svých úslužných, pokrčených loutek-artistů vydolovat nestoudné výkony. Hrajte! Nástroje přeci máte, dovedete s nimi i žonglovat! Génius obklopený břídily anebo psychopatické monstrum? Bác a vesmír! A čapka neustále padá z hlavy... S tváří zkřivenou nelze hrát Schuberta.

Umělec má dělat všechno proto, aby odešel ze scény při síle. Zvyk je cirkusácká košile. Výzva pro opovážlivce tvůrčího hledání, k znovunalezení energie a radosti z hereckého sebeobviňování. Je teď ten správný čas na pohled do zrcadla vlastní autoritativní umělecké dráhy? Co v něm lze uvidět? Slova a obraty a přemety vzad rýsují v „tragikomedii“ rakouského skandalisty Thomase Bernharda nekompromisní obraz umělecké krutosti.

Nad inscenací převzal záštitu Dr. Alexander Grubmayr, LL.M. – velvyslanec Rakouského velvyslanectví v Praze.

Efekty v představení: mlhostroj

sdílet

Premiéra
28. dubna 2017

Autor
Thomas Bernhard

Překlad
Josef Balvín

Režie
Jan Horák a Michal Pěchouček

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna
Michal Pěchouček

Kostýmy
Beáta Spáčilová

Hudba
Natálie Pleváková

Videoprojekce
Matěj Sláma

Výtvarná asistence
Jan Matýsek

Inspice
Miroslav Ukul Kumhala

Hrají

Caribaldi

Cyril Drozda

Žonglér

Jiří Svoboda

Krotitel

Zbyšek Humpolec

Šprýmař

Mark Kristián Hochman j.h.

Vnučka

Agáta Kryštůfková

Zavřít
11. 12. pondělí 19.30

Maryša

Alois a Vilém Mrštíkovi autor

Lukáš Brutovský režie

„Od obětavé tvrdohlavosti k tvrdohlavé oběti.“

Klasika české dramatické literatury, která si v každé době žádá svou interpretaci. Národní hra mnohokrát interpretovaná. Ale kde končí národ a začíná hra?

Maryša je modelem vesnické ženy konce devatenáctého století a zároveň všeobecným nadčasovým principem vzdoru. Přesto podléhá mechanizmům společnosti, ve které žije, ale také je chtě nechtě spoluvytváří. Stává se obětí tvrdohlavosti a tvrdohlavě trvá na své oběti. Je hrdinkou proti své vůli a z vůle boží vražedkyní. Je zarputilost, která Maryšu ovládá, dědičná, nebo je výrazem silné osobnosti? A vražda, kterou dnes ráno spáchá, je logickým vyústěním okolností, nebo morálním apelem pro další generace diváků a účinkujících? Je černá? A je bílá?

Inscenace roku 2014 v anketě Divadelních novin. Miloš Maršálek a Erika Stárková nominováni na Ceny Alfréda Radoka 2014 (mužský a ženský herecký výkon).

Efekty v představení: kouření a střelba

sdílet

Premiéra
10. ledna 2014

Autor
Alois a Vilém Mrštíkovi

Režie
Lukáš Brutovský

Dramaturg
Miro Dacho

Kostýmy
Zuzana Hudáková

Hrají

Lízal, sedlák

Miloslav Maršálek

Lízalka, jeho žena

Simona Peková

Maryša

Sara Venclovská j.h.

Rozára, služka

Táňa Malíková

Vávra, mlynář

Cyril Drozda

Francek, rekrut

Jan Grundman j.h.

Horačka, jeho matka

Věra Zástěrová j.h.

Strouhalka, Maryšina teta

Kamila Valůšková / Gabriela Štefanová j.h.

Strouhal, její muž

Jiří Miroslav Valůšek / Miroslav Kumhala

Hospodský, Franckův poručník

Jan Lepšík

Rekrut

Jiří Miroslav Valůšek / Zbyšek Humpolec

Vávrova dcera

Denisa Čepická j. h. / Natálie Petlachová j. h. / Rozálie Petlachová j.h.

Vávrův syn

Šimon Klacl j.h. / Tomáš Gut j.h.

Zavřít
10. 12. neděle 20.00

Premiérareprízareprízaderniérapremiéra hrajeme v Praze v Paláci Akropolis

Roman Štětina autor

„Kde je inscenace, když se nehraje?“

Herec jako paměťové médium svého repertoáru rolí. Herec se svým zásobníkem textů, akcí, výrazů. Z čeho herec a režisér komponují zamýšlený účinek na diváka? Jak funguje individuální paměť herce vytržená z celkového kontextu inscenace? S každou reprízou stojí herci před možností znovu se přiblížit „dokonalému tvaru“, ale kontext se neustále hýbe. Mění se podmínky! Mění se divák! Mění se herci samotní. A tak pořád dokola. Od premiéry až k derniéře... Ale kolikrát to bylo ono? A bylo to vůbec někdy ono? Jak k tomu došlo? Jak to zopakovat? A co si z onoho tolikrát opakovaného nakonec pamatujeme?

Roman Štětina ohledává médium divadla. Pracuje s živou pamětí herců, ze které vyvolává fragmenty jejich aktuálního repertoáru. Prostor mezi postavou a osobností herce se rozšiřuje a otevírá se krajina osobnostního přístupu, osvojených technik, fragmentů textů a emocí, až k představě ideálního diváka, který musí být vždy ‒ tady a teď.

sdílet

Premiéra
28. února 2017

Koncept
Roman Štětina

Výtvarná spolupráce
Tereza Příhodová

Dramaturgie
Dagmar Radová

Hrají

Agáta Kryštůfková

Marie Ludvíková

Jiří Svoboda

Roman Štětina

Zavřít
10. 12. neděle 16.00

HaChucpa

Kouzlo klezmeru tkví v tom, že se zde zároveň mísí smutek i radost – tak, jak to učí Talmud: jestliže jsme příliš smutní, máme si připomenout přikázání být veselí, jsme-li příliš veselí, máme si připomenout zboření Chrámu a být smutní...

Soubor HaChucpa vznikl v roce 1997 při HaDivadle. Byl inspirován programy, které již předtím uváděl Wolfgang Spitzbardt v tomto divadle (M. Buber: Cesta člověka, P. Celan: Slabika Bol). Spolu s Wolfem Spitzbardtem se na vedení souboru od počátku podílí dirigent a klavírista Vít Mareček. Po dobu své existence prošlo souborem HaChucpa mnoho lidí z řad studentů JAMU, brněnské konzervatoře, členů HaDivadla, brněnské Židovské obce a dalších.

sdílet

Současné složení souboru

Zpěv, umělecké vedení a dramaturgie
Wolfgang Spitzbardt

Klavír, zpěv, hudební vedení a aranže
Vít Mareček

Zpěv
Vendula Ježková
Růžena Dvořáková
Marek Belko

Klarinet
Michal Kříž
Jiří Houf

Housle
Jakub Látal
Hana Novotná

Hoboj
Petr Kadera
Barbora Šteflová

Violoncello
Stanislav Beneš
Jan Látal

Akordeon
Lucie Vítková
Magdaléna Šenkeříková

Zavřít
9. 12. sobota 19.30

Zámek (záře integrace)

Franz Kafka, Ivan Buraj a Dagmar Radová autor

Ivan Buraj režie

„My chceme jistoty, pane K. A jaké jistoty nám můžete nabídnout vy?“

Autorská inscenační analýza „nové“ totality dneška inspirovaná posledním románem Franze Kafky Zámek.

Zeměměřič K. přichází do vesnice. Je Cizinec. Hledá SVOJI práci, protože: „Do třiceti let bys měl najít stálou práci, do třiceti let můžeš střídat zaměstnání, ale taky ne moc. Nikdy jsem nezjistil, co bych chtěl dělat doopravdy. Prostě jsem si vybral zeměměřičství. Ale nechci si na to stěžovat. Pravá práce je asi ta, která tě živí. To, díky čemu bydlíš, díky čemu máš ženu a díky čemu ji můžeš vzít na dovolenou, díky čemu si můžeš zaplatit kurz přežití v extrémních podmínkách.“ Touha po jedinečnosti se mění na noční můru. Exploze každého z tisíců možných Já. Bitevní pole boje se rozšiřuje: revoluce se přesouvá z ulic do naší každodennosti – za hranice jeviště. „Kde je Klamm..?“

Efekty v představení: kouření

sdílet

Premiéra
9. září 2014

Autor
Franz Kafka, Ivan Buraj a Dagmar Radová

Překlad
Vladimír Kafka

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Dagmar Radová

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Hudba
Pavel V. Boiko

Kamera
Matěj Nytra

Hrají

K.

Jiří Miroslav Valůšek

Frída

Kamila Valůšková

Hostinská

Simona Peková

Starostka

Marie Ludvíková

Učitel

Jan Grundman j.h.

Momus

Jan Lepšík

Pepina

Šárka Býčková j.h.

Olga Amálie

Táňa Malíková

Pomocník 1

Jiří Svoboda

Pomocník 2

Zbyšek Humpolec

Barnabáš

Jan Řezníček j.h.

Mici Černý

Miroslav Kumhala

Klamm

Cyril Drozda

Zavřít
8. 12. pátek 19.30

Zámek (záře integrace)

Franz Kafka, Ivan Buraj a Dagmar Radová autor

Ivan Buraj režie

„My chceme jistoty, pane K. A jaké jistoty nám můžete nabídnout vy?“

Autorská inscenační analýza „nové“ totality dneška inspirovaná posledním románem Franze Kafky Zámek.

Zeměměřič K. přichází do vesnice. Je Cizinec. Hledá SVOJI práci, protože: „Do třiceti let bys měl najít stálou práci, do třiceti let můžeš střídat zaměstnání, ale taky ne moc. Nikdy jsem nezjistil, co bych chtěl dělat doopravdy. Prostě jsem si vybral zeměměřičství. Ale nechci si na to stěžovat. Pravá práce je asi ta, která tě živí. To, díky čemu bydlíš, díky čemu máš ženu a díky čemu ji můžeš vzít na dovolenou, díky čemu si můžeš zaplatit kurz přežití v extrémních podmínkách.“ Touha po jedinečnosti se mění na noční můru. Exploze každého z tisíců možných Já. Bitevní pole boje se rozšiřuje: revoluce se přesouvá z ulic do naší každodennosti – za hranice jeviště. „Kde je Klamm..?“

Efekty v představení: kouření

sdílet

Premiéra
9. září 2014

Autor
Franz Kafka, Ivan Buraj a Dagmar Radová

Překlad
Vladimír Kafka

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Dagmar Radová

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Hudba
Pavel V. Boiko

Kamera
Matěj Nytra

Hrají

K.

Jiří Miroslav Valůšek

Frída

Kamila Valůšková

Hostinská

Simona Peková

Starostka

Marie Ludvíková

Učitel

Jan Grundman j.h.

Momus

Jan Lepšík

Pepina

Šárka Býčková j.h.

Olga Amálie

Táňa Malíková

Pomocník 1

Jiří Svoboda

Pomocník 2

Zbyšek Humpolec

Barnabáš

Jan Řezníček j.h.

Mici Černý

Miroslav Kumhala

Klamm

Cyril Drozda

Zavřít
7. 12. čtvrtek 19.30

Eyolf

Henrik Ibsen autor

Ivan Buraj režie

„Pod námi žijí chudí lidé!“

Jak dobře se dá zavřít dům? Manželství. Epocha krize privátna. Emoce jako drogy. Touha jako hnací motor nemrtvého člověka. Vztahy jako projekční plátna sebe sama. Vůči komu mluvit, když se moje touha mění v izolaci?

Allmers se vrátil k manželce po dlouhém výletu v horách (northfinder). Chtěl si promyslet svůj život a taky napsat knihu o odpovědnosti. Peněz má dost. Ale odteď už nebude nikdy psát. Konec tvorby! Jenom rodina! Jenom Eyolf! Nic z venku!

Eyolf si jde hrát ven. Náhlá tragédie. Eyolf umírá. Co říct? Mezery realismu. Může být deprese aktivizující? Není na čase vidět víc? Jak uvidět druhého? Jak být s druhým? Čas je třeba zpomalit!

Efekty v představení: stroboskop

sdílet

Premiéra
16. listopadu 2017

Autor
Henrik Ibsen

Překlad
František Fröhlich

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Antonín Šilar a Ivan Buraj

Asistentka výpravy
Karolína Srpková

Kameramani
Matěj Nytra a David Matuška

Úprava hudby
Pavel V. Boika

Hrají

Alfréd Allmers

Matěj Nechvátal j. h.

Rita Allmersová

Lucie Andělová

Asta

Agáta Kryštůfková

Borgheim

Jiří Miroslav Valůšek

Krysařka

Marie Ludvíková

Eyolfek

Antonín Šitavanc j. h.

Zavřít
6. 12. středa 19.30

Eyolf

Henrik Ibsen autor

Ivan Buraj režie

„Pod námi žijí chudí lidé!“

Jak dobře se dá zavřít dům? Manželství. Epocha krize privátna. Emoce jako drogy. Touha jako hnací motor nemrtvého člověka. Vztahy jako projekční plátna sebe sama. Vůči komu mluvit, když se moje touha mění v izolaci?

Allmers se vrátil k manželce po dlouhém výletu v horách (northfinder). Chtěl si promyslet svůj život a taky napsat knihu o odpovědnosti. Peněz má dost. Ale odteď už nebude nikdy psát. Konec tvorby! Jenom rodina! Jenom Eyolf! Nic z venku!

Eyolf si jde hrát ven. Náhlá tragédie. Eyolf umírá. Co říct? Mezery realismu. Může být deprese aktivizující? Není na čase vidět víc? Jak uvidět druhého? Jak být s druhým? Čas je třeba zpomalit!

Efekty v představení: stroboskop

sdílet

Premiéra
16. listopadu 2017

Autor
Henrik Ibsen

Překlad
František Fröhlich

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Antonín Šilar a Ivan Buraj

Asistentka výpravy
Karolína Srpková

Kameramani
Matěj Nytra a David Matuška

Úprava hudby
Pavel V. Boika

Hrají

Alfréd Allmers

Matěj Nechvátal j. h.

Rita Allmersová

Lucie Andělová

Asta

Agáta Kryštůfková

Borgheim

Jiří Miroslav Valůšek

Krysařka

Marie Ludvíková

Eyolfek

Antonín Šitavanc j. h.

Zavřít
4. 12. pondělí 19.30

Macocha

Petra Hůlová a Kamila Polívková autor

Kamila Polívková režie

„Škoda jen, že je vždy nutné začít od sebe.“

Jsem spisovatelka. Byla jsem spisovatelka. Byla jsem manželka, matka, intelektuálka. Byla jsem umělkyně. Chtěla jsem. Nechci. Vidím se a vidím je. Vidím rozostřeně!

Vypravěčka – jako Elfriede Jelinek červené knihovny – stojí v noci na balkóně a shlíží dolů na lidi. Vzpomínky jí unikají a roubují se navzájem. Na dně které lahve se ztratilo dítě, kde vyprchala láska k muži? Jeden Jarda, mlčky stínující v obrazech z minulosti, a před ním pět hereckých hlasů – pět fází života rozpité identity! Revize feministické touhy po nezávislosti, po individuálním právu organizovat si svůj životní monolog, ovšem bez zábran a vědomí následků?

Petra Hůlová, mluvčí současné „kavárenské“ intelektuální literatury, se v posledním vydaném románu sebereflexivně obrací ke své vlastní masce autorky-analytičky. Obrací listy a stránky a panáky přerývané nechronologie svých kariérních zkušeností. Avšak klame tělem. Klame jazykovou houští a bezohlednou upřímností. Pohled do zm(n)ožených perspektiv příběhu přináší rozklad ženy na atomy – sbor kategorizující a bilancující tabu ženského osudu ve vratkém napětí mezi sebedestrukcí a léčivou autoterapií. Jde tu přeci o živý existenciální boj! O pokus smířit se s vlastními „náměsíčnými“ kroky bytem postkapitalistické svobody volby.

Inscenace vznikla v koprodukci se Studiem Hrdinů.

Efekty v představení: suchý led

sdílet

Premiéra
6. června 2017

Autor
Petra Hůlová

Úprava
Kamila Polívková

Režie
Kamila Polívková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna, live projekce a světla
Antonín Šilar

Kostýmy
Zuzana Formánková

Hudba
Ivan Acher

Asistence
Ladislav Nunvář

Výtvarná asistence
Anna Chrtková

Hrají

Lucie Andělová

Marie Ludvíková

Táňa Malíková

Simona Peková

Kamila Valůšková

Zavřít
2. 12. sobota 19.30

Náměsíčníci (imitace a tušení)

Hermann Broch a Ivan Buraj autor

Ivan Buraj režie

„Jsme snad šílení, protože jsme ještě nezešíleli?“

Pasenow neboli romantika, Esch neboli anarchie, Huguenau neboli věcnost. Katalog „náměsíčníků“ bloudících mezi fanatismem a nihilismem v hodnotovém vakuu meziválečného Německa.

Všude samé imitace! Jak se žije ve světě rozpadu hodnot? Jak nekonečně vzdálený je člověk člověku v době, kdy je všechno (ne)možné? Jak poznat mezi korytem a postelí smysl? Směřujeme někam? Něco se musí stát!

Legendární román evropského modernisty Hermanna Brocha tvoří ojediněle vyzývavý, uzavřený systém. Román jako touha po poznání života, jaký je. Radikální koncept umění jako pomoci, namísto umění jako pasivního konzumu krásy. Současník Musila, Kafky, Joyce či Canettiho a ryzí inspirátor Milana Kundery se pouští do rozpravy nad postromantickým zrodem kýče jako touhy po jednoznačnosti, kýče jako počátku zla.

V radikální adaptaci Ivana Buraje před námi na scéně vyvstává náměsíčný bar U Brocha, kde je na vše už pozdě, a přitom stále není konec. Štamgasti tvoří katalog doby, která zoufale čeká na svého vykupitele. Jak ale rozeznat Krista a Antikrista? Brněnští „alternativní“ herci sedí na první čtené zkoušce, přichází režisér z Německa – Hans Buch, slibuje umění, ale my všichni chceme jistotu! Existuje ale nějaká? Je komplikovaná naše doba, nebo ji komplikují intelektuálové? Potřebujeme krize? Nasadit si Brocha na oči! Dostat se až na hranici tázání samotného! Nahmatat zeď naší reality, našeho vězení!

„Nedělej si nic zlého, vždyť jsme tady všichni!“

Inscenace byla oceněna jako Projekt roku festivalem ...příští vlna/next wave... 2017, nominována na Cenu Josefa Balvína 2017 a vyhlášena „sukcesem měsíce“ dle Divadelních novin.

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

sdílet

Premiéra
11. listopadu 2016

Autor
Hermann Broch a Ivan Buraj

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Video
David Matuška

Výběr hudby
Ivan Buraj

Citovaný překlad
Rio Preisner

Asistence
Ľubomír Višňovec

Hrají

Jáchym / Zbyšek Humpolec

Zbyšek Humpolec

Bertrand / Jiří Svoboda

Jiří Svoboda

Esch / Jan Lepšík

Jan Lepšík

Martin / Miroslav Ukul Kumhala

Miroslav Kumhala

Růžena / Lucie Andělová

Lucie Andělová

Alžběta / Agáta Kryštůfková

Agáta Kryštůfková

Intelektuál / Jiří M. Valůšek

Jiří Miroslav Valůšek

Hentjenová / Marie Ludvíková

Marie Ludvíková

Pasenow / Cyril Drozda

Cyril Drozda

Jaretzky / Simona Peková

Simona Peková

Sestřička / Táňa Malíková

Táňa Malíková

Někdo v rohu

Martin Tlapák j.h. / Jan Řezníček j.h.

Dělník

Ľubomír Višňovec j.h. / Mark Kristián Hochman j.h.

Huguenau

Michal Skočovský j.h.

Hans Buch

Ivan Urbánek j.h.

Tlumočnice

Dagmar Radová j.h. / Anna Čonková j.h.

Zavřít
1. 12. pátek 17.30

Paní Bovaryová

Gustav Flaubert a Ivan Buraj autor

Ivan Buraj režie

„Mám svůj projekt. Projekt sebe. Hledám se.“

Od roku 2010 žije poprvé v dějinách lidstva víc lidí ve městech než na vesnici, bejbe!

Live your dream!

Ema žije na vesnici. Dívá se na ni Karel Bovary, mladý lékař. Ema se stává paní Bovaryovou. Patří mu? Patří na vesnici? Monogamie? Vždyť na to se nedá dívat! Začni aspoň zpívat!

Ema potřebuje svět, ne hnojiva. Musí uniknout, musí neustále unikat. Potřebuje město! Umění! Kavárny! DJ's! Pártýýýýz! Paris! Paradajs, bejbe! More reality, more lajf!!! Nejdřív  se objeví Rudolf. (Je to osud?) Pak Leon. (Je to osud?) Panno Marie, je to osud? Ema se teď konečně může stát sama sebou. Skutečnou! Ale skutečnost stojí peníze. A peníze někomu patří. Komu vlastně patří Ema? Komu patří její touha? Komu patří její skutečnost?

Autorský scénický experiment o touze po vlastní výjimečnosti, o boji se svým obrazem a o vztahu mezi touhou a mocí.

Efekty v představení: kouření, voda, střelba a stroboskop

sdílet

Premiéra
7. listopadu 2015

Autor
Gustav Flaubert a Ivan Buraj

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Dagmar Radová

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Hudba
Pavel V. Boiko

Kamera
Karel Hanák Fláva

Hrají

Ema Bovary

Táňa Malíková

Karel Bovary

Jiří Miroslav Valůšek

Otec

Cyril Drozda

Matka

Marie Ludvíková

Rudolf

Jan Lepšík

Rudolfova žena

Simona Peková

Leon

Jiří Svoboda

Pracovník nebankovní společnosti

Zbyšek Humpolec

Zástupce firmy

Miloslav Maršálek

Kněz / Pošťák / Tajemník / Bezdomovec / Manažer / Kritik

Miroslav Kumhala

Postižený / Herec/DJ

Vojtěch Hříbek j.h.

Beauty girl

Diana Velčická j.h.

Party boy

Martin Hudec j. h. / Marco Salvadori j. h. / Mark Kristián Hochman j.h.

Elektrická kytara / Stěhovák

David Fadinger

Bicí / Stěhovák

Karel Hanák

Akustická kytara / Stěhovák

Michal Matoušek

Stěhovák

Tomáš Komínek / Adam Krutiš / Roman Švanda

Vesničanka

Kateřina Nalezená

Chovatelka prasat / Manželka Kritika

Kateřina Kumhalová

Zavřít
29. 11. středa 19.30

Vyhnání Gerty Schnirch

Kateřina Tučková a Marián Amsler autor

Marián Amsler režie

„Máme to uzavřené, historie už to zpracovala, tak pročpak se k tomu vracet?“

Příběh o lidském osudu zlomeném dějinami, o vině Čechů a Němců, o tom, zda je možno odpustit a porozumět, je dramatizací úspěšného románu současné české prozaičky Kateřiny Tučkové. Vychází z historických událostí, nedílně spojených s minulostí města Brna. Konkrétně zobrazuje tzv. „brněnský pochod smrti“ a osudy jeho účastnice, Gerty Schnirch, pocházející z německo-české rodiny.

Inscenace je příspěvkem ke společenské diskuzi k doposud nedostatečně reflektovaného tématu odsunu českých Němců. Osud Gerty Schnirch ukazuje události druhé poloviny dvacátého století z perspektivy člověka, který na základě dějinných událostí a politických rozhodnutí ztratil svůj občanský status v zemi, kde se narodil, musel zůstat i zemřel bez toho, aniž by dokázal odpustit.

Inscenace získala Cenu Divadelních novin 2015 v kategorii Činoherní divadlo. Sara Venclovská nominována na Cenu Divadelních novin 2015 (herecký výkon).

Efekty v představení: mlhostroj, kouření, krev, voda, krupice a střelba

sdílet

Premiéra
28. října 2014

Autor
Kateřina Tučková a Marián Amsler

Režie
Marián Amsler

Dramaturgie
Marie Špalová

Hudba
Ivan Acher

Hrají

Gerta Schnirch

Lucie Andělová / Sara Venclovská j.h.

Barbora Schnirchová, matka / Theresa Bauer, kamarádka

Gabriela Štefanová j.h.

Friedrich Schnirch, otec / pan Novák, tajný

Jan Lepšík

Fridríšek, bratr / Schmidt, komisař

Zbyšek Humpolec

Barbora, dcera

Marie Ludvíková

Karel Němec

Jiří Svoboda / Jan Grundman j.h.

Domovník / Pešek, soudruh

Cyril Drozda

Anna Marie Judexová / Ida Zipfelová

Táňa Malíková

Hermína Herzigová / Janinka Hornová

Kamila Valůšková / Kateřina Jebavá j.h.

Hubert Šenk / Oscar Judex / Rudolf Spacier / Eduard Beneš / Jára

Jiří Miroslav Valůšek

Zipfelová, vdova

Simona Peková

Soused, Řek

Miroslav Kumhala

Sousedka, Řekyně

Kateřina Kumhalová

Zavřít
28. 11. úterý 19.30

Vyhnání Gerty Schnirch

Kateřina Tučková a Marián Amsler autor

Marián Amsler režie

„Máme to uzavřené, historie už to zpracovala, tak pročpak se k tomu vracet?“

Příběh o lidském osudu zlomeném dějinami, o vině Čechů a Němců, o tom, zda je možno odpustit a porozumět, je dramatizací úspěšného románu současné české prozaičky Kateřiny Tučkové. Vychází z historických událostí, nedílně spojených s minulostí města Brna. Konkrétně zobrazuje tzv. „brněnský pochod smrti“ a osudy jeho účastnice, Gerty Schnirch, pocházející z německo-české rodiny.

Inscenace je příspěvkem ke společenské diskuzi k doposud nedostatečně reflektovaného tématu odsunu českých Němců. Osud Gerty Schnirch ukazuje události druhé poloviny dvacátého století z perspektivy člověka, který na základě dějinných událostí a politických rozhodnutí ztratil svůj občanský status v zemi, kde se narodil, musel zůstat i zemřel bez toho, aniž by dokázal odpustit.

Inscenace získala Cenu Divadelních novin 2015 v kategorii Činoherní divadlo. Sara Venclovská nominována na Cenu Divadelních novin 2015 (herecký výkon).

Efekty v představení: mlhostroj, kouření, krev, voda, krupice a střelba

sdílet

Premiéra
28. října 2014

Autor
Kateřina Tučková a Marián Amsler

Režie
Marián Amsler

Dramaturgie
Marie Špalová

Hudba
Ivan Acher

Hrají

Gerta Schnirch

Lucie Andělová / Sara Venclovská j.h.

Barbora Schnirchová, matka / Theresa Bauer, kamarádka

Gabriela Štefanová j.h.

Friedrich Schnirch, otec / pan Novák, tajný

Jan Lepšík

Fridríšek, bratr / Schmidt, komisař

Zbyšek Humpolec

Barbora, dcera

Marie Ludvíková

Karel Němec

Jiří Svoboda / Jan Grundman j.h.

Domovník / Pešek, soudruh

Cyril Drozda

Anna Marie Judexová / Ida Zipfelová

Táňa Malíková

Hermína Herzigová / Janinka Hornová

Kamila Valůšková / Kateřina Jebavá j.h.

Hubert Šenk / Oscar Judex / Rudolf Spacier / Eduard Beneš / Jára

Jiří Miroslav Valůšek

Zipfelová, vdova

Simona Peková

Soused, Řek

Miroslav Kumhala

Sousedka, Řekyně

Kateřina Kumhalová

Zavřít
25. 11. sobota 20.00

Premiérareprízareprízaderniérapremiéra doprovodný program k vyhlášení Ceny Jindřicha Chalupeckého

Roman Štětina autor

„Kde je inscenace, když se nehraje?“

Herec jako paměťové médium svého repertoáru rolí. Herec se svým zásobníkem textů, akcí, výrazů. Z čeho herec a režisér komponují zamýšlený účinek na diváka? Jak funguje individuální paměť herce vytržená z celkového kontextu inscenace? S každou reprízou stojí herci před možností znovu se přiblížit „dokonalému tvaru“, ale kontext se neustále hýbe. Mění se podmínky! Mění se divák! Mění se herci samotní. A tak pořád dokola. Od premiéry až k derniéře... Ale kolikrát to bylo ono? A bylo to vůbec někdy ono? Jak k tomu došlo? Jak to zopakovat? A co si z onoho tolikrát opakovaného nakonec pamatujeme?

Roman Štětina ohledává médium divadla. Pracuje s živou pamětí herců, ze které vyvolává fragmenty jejich aktuálního repertoáru. Prostor mezi postavou a osobností herce se rozšiřuje a otevírá se krajina osobnostního přístupu, osvojených technik, fragmentů textů a emocí, až k představě ideálního diváka, který musí být vždy ‒ tady a teď.

sdílet

Premiéra
28. února 2017

Koncept
Roman Štětina

Výtvarná spolupráce
Tereza Příhodová

Dramaturgie
Dagmar Radová

Hrají

Agáta Kryštůfková

Marie Ludvíková

Jiří Svoboda

Roman Štětina

Zavřít
24. 11. pátek 19.30

ON

Marián Amsler autor

Marián Amsler režie

„Ne že by nebylo nic jiného než ON: ale všechno ostatní žije v jeho světle...“

Jeho mobilní telefon, profily na sociálních sítích, profily na seznamkách. To je všechno, co po NĚM zůstalo. Podaří se jeho matce, bratrovi, bývalému příteli, dívce, která našla jeho mobil a cizímu HIV pozitivní muži zjistit, kým vlastně byl? Příběh někoho, kdo v reálném světě zmizel, ale ve svých dalších podobách – jako soubor dat, jako ON on-line – zůstává nesmrtelným a dál víří virtuálním prostorem. Fantom povstávající z podivné pozůstalosti jedniček a nul. A vedle toho příběh z minulosti. Kdy hledání vlastní identity stálo víc síly, než jen založit si profil na facebooku. Strach, nejistota, touha zmizet zůstávají stejné. Stejně jako fakt, že zmizet se nám nikdy nepodaří. Zbaveni pout musíme se poutat.

„Zážitky pračlověka, vyznačující se setkáním, vztahem, nebyly zajisté krotké a příjemné. Ale lepší je dopouštět se násilí na bytostech, jejichž přítomnost skutečně prožívám, než jako přízrak pečovat o čísla bez tváře! Od onoho násilí vede cesta k Bohu, od této péče jen cesta k nicotě...“
Martin Buber: Já a ty

Efekty v představení: kouření a voda

sdílet

Premiéra
21. května 2016

Autor, režie a výprava
Marián Amsler

Dramaturgie
Marie Špalová

Hudba
Ivan Acher

Hrají

Ex/On

Jiří Svoboda

Pozitiv/Farář

Jiří Miroslav Valůšek

Matka

Simona Peková

Holka, co našla jeho mobil / Eliška

Milada Vyhnálková j.h.

Bratr

Zbyšek Humpolec

Zavřít
23. 11. čtvrtek 19.00

Vernisáž hrajeme v Olomouci v Divadle hudby – Muzeu umění

Václav Havel autor

Ivan Buraj režie

„Pro koho myslíš, že to všechno děláme?“

 

70. léta. Normalizační ticho. Vítej na „vernisáži“ našeho dokonalého husákovského bytu – není tu k nalezení ani jeden kiks, Bedřichu! Václav Havel a jeho disidentského alter ego Bedřich Vaněk v absurdní grotesce-satiře z přelomového roku 1975.

„Nemáme zatopit v krbu?“ Čas protéká a éra skloněných hlav se zdá být nekonečná... Co dělat dál? Jak žít (s) pravdou? Aktivizuj se! Střet ideálního (neporaženého?) snaživého páru a zachmuřeného ego-intelektuála na rozcestí. Od sebereflexe k depresi, od deprese k akci. Havel napíše Husákovi!

Inscenace vznikla u příležitosti nedožitých osmdesátin Václava Havla. Premiéra se uskutečnila v rámci festivalu Centra experimentálního divadla Málo bylo Havla!

sdílet

Premiéra
5. října 2016

Autor
Václav Havel

Režie
Ivan Buraj

Scénografie
Juliána Kvíčalová

Hrají

Věra

Lucie Andělová

Michal

Jiří Miroslav Valůšek

Bedřich

Matěj Nytra

Zavřít
21. 11. úterý 19.30

Komediograf – slaví 20 let na scéně!

Luboš Balák a kol. režie

Groteskní skeče a písničky o možném i nemožném

Komediograf jest velmi pozoruhodný způsob divadelního představení. Formou kabaretu, což jest skladba písní, dramatických výstupů a klaunských čísel, grotesky a černého humoru, nesmyslu a paradoxu, vypráví o dnešní době. A vypráví tak, že se lidé více než sto minut smějí, smíchem očisťují své duše a prodlužují si své životy.

Komediograf jest také skupina jedinců, která se věnuje poetice směšnosti, zkoumá ji, stále o ní bádá, aby ji dovedla do největší dokonalosti.

Komediograf jest více než čtyřicet hodin představení, je to nekonečný příběh dnešních dnů, který bude pokračovat dokud budeme naživu.

Největší naší inspirací jsou francouzské a německé kabarety konce minulého století a kabarety první republiky, je to humor Jaroslava Haška, E. A. Longena a Vlasty Buriana, a dále naše vlastní paradoxní, směšná a hloupá současnost.

Takže se přijďte osvěžit i vy, a to nejen smíchem, přijďte si prodloužit náš věčně krátký lidský život alespoň o několik minut.

Představení Komediograf je jako živoucí organismus a prochází neustálým vývojem. Žádné dvě produkce nejsou zcela stejné. Představení prošlo od roku 1997 desítkami nových dílů a nespočtem repríz.

sdílet

Hrají
Mariana Chmelařová
Marek Daniel
Tomáš Matonoha
Josef Polášek
Miroslav Kumhala
Marie Ludvíková
Jakub Žáček

Hudba
Mario Buzzi
Zdeněk Král

Zavřít
20. 11. pondělí 19.30

Eyolf

Henrik Ibsen autor

Ivan Buraj režie

„Pod námi žijí chudí lidé!“

Jak dobře se dá zavřít dům? Manželství. Epocha krize privátna. Emoce jako drogy. Touha jako hnací motor nemrtvého člověka. Vztahy jako projekční plátna sebe sama. Vůči komu mluvit, když se moje touha mění v izolaci?

Allmers se vrátil k manželce po dlouhém výletu v horách (northfinder). Chtěl si promyslet svůj život a taky napsat knihu o odpovědnosti. Peněz má dost. Ale odteď už nebude nikdy psát. Konec tvorby! Jenom rodina! Jenom Eyolf! Nic z venku!

Eyolf si jde hrát ven. Náhlá tragédie. Eyolf umírá. Co říct? Mezery realismu. Může být deprese aktivizující? Není na čase vidět víc? Jak uvidět druhého? Jak být s druhým? Čas je třeba zpomalit!

Efekty v představení: stroboskop

sdílet

Premiéra
16. listopadu 2017

Autor
Henrik Ibsen

Překlad
František Fröhlich

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Antonín Šilar a Ivan Buraj

Asistentka výpravy
Karolína Srpková

Kameramani
Matěj Nytra a David Matuška

Úprava hudby
Pavel V. Boika

Hrají

Alfréd Allmers

Matěj Nechvátal j. h.

Rita Allmersová

Lucie Andělová

Asta

Agáta Kryštůfková

Borgheim

Jiří Miroslav Valůšek

Krysařka

Marie Ludvíková

Eyolfek

Antonín Šitavanc j. h.

Zavřít
18. 11. sobota 19.30

Eyolf v rámci Noci divadel, akční cena pro všechny 150 Kč

Henrik Ibsen autor

Ivan Buraj režie

„Pod námi žijí chudí lidé!“

Jak dobře se dá zavřít dům? Manželství. Epocha krize privátna. Emoce jako drogy. Touha jako hnací motor nemrtvého člověka. Vztahy jako projekční plátna sebe sama. Vůči komu mluvit, když se moje touha mění v izolaci?

Allmers se vrátil k manželce po dlouhém výletu v horách (northfinder). Chtěl si promyslet svůj život a taky napsat knihu o odpovědnosti. Peněz má dost. Ale odteď už nebude nikdy psát. Konec tvorby! Jenom rodina! Jenom Eyolf! Nic z venku!

Eyolf si jde hrát ven. Náhlá tragédie. Eyolf umírá. Co říct? Mezery realismu. Může být deprese aktivizující? Není na čase vidět víc? Jak uvidět druhého? Jak být s druhým? Čas je třeba zpomalit!

Efekty v představení: stroboskop

sdílet

Premiéra
16. listopadu 2017

Autor
Henrik Ibsen

Překlad
František Fröhlich

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Antonín Šilar a Ivan Buraj

Asistentka výpravy
Karolína Srpková

Kameramani
Matěj Nytra a David Matuška

Úprava hudby
Pavel V. Boika

Hrají

Alfréd Allmers

Matěj Nechvátal j. h.

Rita Allmersová

Lucie Andělová

Asta

Agáta Kryštůfková

Borgheim

Jiří Miroslav Valůšek

Krysařka

Marie Ludvíková

Eyolfek

Antonín Šitavanc j. h.

Zavřít
16. 11. čtvrtek 19.30

Eyolf

Henrik Ibsen autor

Ivan Buraj režie

„Pod námi žijí chudí lidé!“

Jak dobře se dá zavřít dům? Manželství. Epocha krize privátna. Emoce jako drogy. Touha jako hnací motor nemrtvého člověka. Vztahy jako projekční plátna sebe sama. Vůči komu mluvit, když se moje touha mění v izolaci?

Allmers se vrátil k manželce po dlouhém výletu v horách (northfinder). Chtěl si promyslet svůj život a taky napsat knihu o odpovědnosti. Peněz má dost. Ale odteď už nebude nikdy psát. Konec tvorby! Jenom rodina! Jenom Eyolf! Nic z venku!

Eyolf si jde hrát ven. Náhlá tragédie. Eyolf umírá. Co říct? Mezery realismu. Může být deprese aktivizující? Není na čase vidět víc? Jak uvidět druhého? Jak být s druhým? Čas je třeba zpomalit!

Efekty v představení: stroboskop

sdílet

Premiéra
16. listopadu 2017

Autor
Henrik Ibsen

Překlad
František Fröhlich

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Antonín Šilar a Ivan Buraj

Asistentka výpravy
Karolína Srpková

Kameramani
Matěj Nytra a David Matuška

Úprava hudby
Pavel V. Boika

Hrají

Alfréd Allmers

Matěj Nechvátal j. h.

Rita Allmersová

Lucie Andělová

Asta

Agáta Kryštůfková

Borgheim

Jiří Miroslav Valůšek

Krysařka

Marie Ludvíková

Eyolfek

Antonín Šitavanc j. h.

Zavřít
13. 11. pondělí 20.00

ON hrajeme v Bratislavě v A4 – Priestoru súčasnej kultúry v rámci Drama Queer Festival

Marián Amsler autor

Marián Amsler režie

„Ne že by nebylo nic jiného než ON: ale všechno ostatní žije v jeho světle...“

Jeho mobilní telefon, profily na sociálních sítích, profily na seznamkách. To je všechno, co po NĚM zůstalo. Podaří se jeho matce, bratrovi, bývalému příteli, dívce, která našla jeho mobil a cizímu HIV pozitivní muži zjistit, kým vlastně byl? Příběh někoho, kdo v reálném světě zmizel, ale ve svých dalších podobách – jako soubor dat, jako ON on-line – zůstává nesmrtelným a dál víří virtuálním prostorem. Fantom povstávající z podivné pozůstalosti jedniček a nul. A vedle toho příběh z minulosti. Kdy hledání vlastní identity stálo víc síly, než jen založit si profil na facebooku. Strach, nejistota, touha zmizet zůstávají stejné. Stejně jako fakt, že zmizet se nám nikdy nepodaří. Zbaveni pout musíme se poutat.

„Zážitky pračlověka, vyznačující se setkáním, vztahem, nebyly zajisté krotké a příjemné. Ale lepší je dopouštět se násilí na bytostech, jejichž přítomnost skutečně prožívám, než jako přízrak pečovat o čísla bez tváře! Od onoho násilí vede cesta k Bohu, od této péče jen cesta k nicotě...“
Martin Buber: Já a ty

Efekty v představení: kouření a voda

sdílet

Premiéra
21. května 2016

Autor, režie a výprava
Marián Amsler

Dramaturgie
Marie Špalová

Hudba
Ivan Acher

Hrají

Ex/On

Jiří Svoboda

Pozitiv/Farář

Jiří Miroslav Valůšek

Matka

Simona Peková

Holka, co našla jeho mobil / Eliška

Milada Vyhnálková j.h.

Bratr

Zbyšek Humpolec

Zavřít
8. 11. středa 19.30

Náměsíčníci (imitace a tušení)

Hermann Broch a Ivan Buraj autor

Ivan Buraj režie

„Jsme snad šílení, protože jsme ještě nezešíleli?“

Pasenow neboli romantika, Esch neboli anarchie, Huguenau neboli věcnost. Katalog „náměsíčníků“ bloudících mezi fanatismem a nihilismem v hodnotovém vakuu meziválečného Německa.

Všude samé imitace! Jak se žije ve světě rozpadu hodnot? Jak nekonečně vzdálený je člověk člověku v době, kdy je všechno (ne)možné? Jak poznat mezi korytem a postelí smysl? Směřujeme někam? Něco se musí stát!

Legendární román evropského modernisty Hermanna Brocha tvoří ojediněle vyzývavý, uzavřený systém. Román jako touha po poznání života, jaký je. Radikální koncept umění jako pomoci, namísto umění jako pasivního konzumu krásy. Současník Musila, Kafky, Joyce či Canettiho a ryzí inspirátor Milana Kundery se pouští do rozpravy nad postromantickým zrodem kýče jako touhy po jednoznačnosti, kýče jako počátku zla.

V radikální adaptaci Ivana Buraje před námi na scéně vyvstává náměsíčný bar U Brocha, kde je na vše už pozdě, a přitom stále není konec. Štamgasti tvoří katalog doby, která zoufale čeká na svého vykupitele. Jak ale rozeznat Krista a Antikrista? Brněnští „alternativní“ herci sedí na první čtené zkoušce, přichází režisér z Německa – Hans Buch, slibuje umění, ale my všichni chceme jistotu! Existuje ale nějaká? Je komplikovaná naše doba, nebo ji komplikují intelektuálové? Potřebujeme krize? Nasadit si Brocha na oči! Dostat se až na hranici tázání samotného! Nahmatat zeď naší reality, našeho vězení!

„Nedělej si nic zlého, vždyť jsme tady všichni!“

Inscenace byla oceněna jako Projekt roku festivalem ...příští vlna/next wave... 2017, nominována na Cenu Josefa Balvína 2017 a vyhlášena „sukcesem měsíce“ dle Divadelních novin.

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

sdílet

Premiéra
11. listopadu 2016

Autor
Hermann Broch a Ivan Buraj

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Video
David Matuška

Výběr hudby
Ivan Buraj

Citovaný překlad
Rio Preisner

Asistence
Ľubomír Višňovec

Hrají

Jáchym / Zbyšek Humpolec

Zbyšek Humpolec

Bertrand / Jiří Svoboda

Jiří Svoboda

Esch / Jan Lepšík

Jan Lepšík

Martin / Miroslav Ukul Kumhala

Miroslav Kumhala

Růžena / Lucie Andělová

Lucie Andělová

Alžběta / Agáta Kryštůfková

Agáta Kryštůfková

Intelektuál / Jiří M. Valůšek

Jiří Miroslav Valůšek

Hentjenová / Marie Ludvíková

Marie Ludvíková

Pasenow / Cyril Drozda

Cyril Drozda

Jaretzky / Simona Peková

Simona Peková

Sestřička / Táňa Malíková

Táňa Malíková

Někdo v rohu

Martin Tlapák j.h. / Jan Řezníček j.h.

Dělník

Ľubomír Višňovec j.h. / Mark Kristián Hochman j.h.

Huguenau

Michal Skočovský j.h.

Hans Buch

Ivan Urbánek j.h.

Tlumočnice

Dagmar Radová j.h. / Anna Čonková j.h.

Zavřít
7. 11. úterý 19.30

Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně

Arnošt Goldflam autor

Kolektiv HaDivadla režie

„Možná, že velké dějiny začaly na nádraží ve městě Brünn...“

Arnošt Goldflam, režisér, dramatik a dlouholetý člen HaDivadla, opět mezi svými! Goldflamova sarkastická komedie zobrazuje největšího zločince planety – od jeho vzestupu, který začal propadem u zkoušek na vídeňskou výtvarnou akademii, až po jeho – ne pád, ale fantazijně ironický únik do Jižní Ameriky. Jednotlivé výjevy z „Führerova“ života se proti očekávání neodehrávají v jednacích sálech nebo na přeplněných tribunách, ale v jeho soukromí. Scény z „Hitlerovic kuchyně“ jsou plné groteskního a osvobozujícího humoru, nadsázky a nápaditých situací, které hravě spojují střípky reálií spolu s autorovou ironickou imaginací. Dnes již legendární inscenace HaDivadla, ve které v hlavní roli exceluje nezaměnitelný Petr Jeništa.

Efekty v představení: mlhostroj, otevřený oheň, kouření a střelba

sdílet

Premiéra
10. listopadu 2007

Autor
Arnošt Goldflam

Režie
Kolektiv HaDivadla

Dramaturgie
Luboš Balák

Scéna
Marián Amsler, Luboš Balák

Kostýmy
Kateřina Kumhalová

Výběr hudby
Karel Hanák Fláva

Umělecká spolupráce
Miroslav Kumhala

Hrají

Adolf Hitler

Petr Jeništa j.h.

Eva Braunová

Táňa Malíková

Magda Goebbelsová

Simona Peková

Joseph Goebbels

Jan Lepšík

J. V. Stalin / Hermann Göring

Zbyšek Humpolec

Heinrich Himmler, SS služba

Jiří Svoboda

Sekretářka Johanka

Kamila Valůšková

Georg Tabori / Helmut Goebbels

Šimon Klacl j.h.

Zavřít
6. 11. pondělí 19.30

Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně

Arnošt Goldflam autor

Kolektiv HaDivadla režie

„Možná, že velké dějiny začaly na nádraží ve městě Brünn...“

Arnošt Goldflam, režisér, dramatik a dlouholetý člen HaDivadla, opět mezi svými! Goldflamova sarkastická komedie zobrazuje největšího zločince planety – od jeho vzestupu, který začal propadem u zkoušek na vídeňskou výtvarnou akademii, až po jeho – ne pád, ale fantazijně ironický únik do Jižní Ameriky. Jednotlivé výjevy z „Führerova“ života se proti očekávání neodehrávají v jednacích sálech nebo na přeplněných tribunách, ale v jeho soukromí. Scény z „Hitlerovic kuchyně“ jsou plné groteskního a osvobozujícího humoru, nadsázky a nápaditých situací, které hravě spojují střípky reálií spolu s autorovou ironickou imaginací. Dnes již legendární inscenace HaDivadla, ve které v hlavní roli exceluje nezaměnitelný Petr Jeništa.

Efekty v představení: mlhostroj, otevřený oheň, kouření a střelba

sdílet

Premiéra
10. listopadu 2007

Autor
Arnošt Goldflam

Režie
Kolektiv HaDivadla

Dramaturgie
Luboš Balák

Scéna
Marián Amsler, Luboš Balák

Kostýmy
Kateřina Kumhalová

Výběr hudby
Karel Hanák Fláva

Umělecká spolupráce
Miroslav Kumhala

Hrají

Adolf Hitler

Petr Jeništa j.h.

Eva Braunová

Táňa Malíková

Magda Goebbelsová

Simona Peková

Joseph Goebbels

Jan Lepšík

J. V. Stalin / Hermann Göring

Zbyšek Humpolec

Heinrich Himmler, SS služba

Jiří Svoboda

Sekretářka Johanka

Kamila Valůšková

Georg Tabori / Helmut Goebbels

Šimon Klacl j.h.

Zavřít
6. 11. pondělí 19.00

Vernisáž hrajeme v Bratislavě v Divadle LUDUS

Václav Havel autor

Ivan Buraj režie

„Pro koho myslíš, že to všechno děláme?“

 

70. léta. Normalizační ticho. Vítej na „vernisáži“ našeho dokonalého husákovského bytu – není tu k nalezení ani jeden kiks, Bedřichu! Václav Havel a jeho disidentského alter ego Bedřich Vaněk v absurdní grotesce-satiře z přelomového roku 1975.

„Nemáme zatopit v krbu?“ Čas protéká a éra skloněných hlav se zdá být nekonečná... Co dělat dál? Jak žít (s) pravdou? Aktivizuj se! Střet ideálního (neporaženého?) snaživého páru a zachmuřeného ego-intelektuála na rozcestí. Od sebereflexe k depresi, od deprese k akci. Havel napíše Husákovi!

Inscenace vznikla u příležitosti nedožitých osmdesátin Václava Havla. Premiéra se uskutečnila v rámci festivalu Centra experimentálního divadla Málo bylo Havla!

sdílet

Premiéra
5. října 2016

Autor
Václav Havel

Režie
Ivan Buraj

Scénografie
Juliána Kvíčalová

Hrají

Věra

Lucie Andělová

Michal

Jiří Miroslav Valůšek

Bedřich

Matěj Nytra

Zavřít
4. 11. sobota 19.30

Vernisáž

Václav Havel autor

Ivan Buraj režie

„Pro koho myslíš, že to všechno děláme?“

 

70. léta. Normalizační ticho. Vítej na „vernisáži“ našeho dokonalého husákovského bytu – není tu k nalezení ani jeden kiks, Bedřichu! Václav Havel a jeho disidentského alter ego Bedřich Vaněk v absurdní grotesce-satiře z přelomového roku 1975.

„Nemáme zatopit v krbu?“ Čas protéká a éra skloněných hlav se zdá být nekonečná... Co dělat dál? Jak žít (s) pravdou? Aktivizuj se! Střet ideálního (neporaženého?) snaživého páru a zachmuřeného ego-intelektuála na rozcestí. Od sebereflexe k depresi, od deprese k akci. Havel napíše Husákovi!

Inscenace vznikla u příležitosti nedožitých osmdesátin Václava Havla. Premiéra se uskutečnila v rámci festivalu Centra experimentálního divadla Málo bylo Havla!

sdílet

Premiéra
5. října 2016

Autor
Václav Havel

Režie
Ivan Buraj

Scénografie
Juliána Kvíčalová

Hrají

Věra

Lucie Andělová

Michal

Jiří Miroslav Valůšek

Bedřich

Matěj Nytra

Zavřít
3. 11. pátek 17.15

Síla zvyku hrajeme v PLATO Ostrava v rámci festivalu Norma

Thomas Bernhard autor

Jan Horák a Michal Pěchouček režie

„Co říkáte je useknuté všechno je useknuté co říkáte. To svědčí o tom že neovládáte dýchání to je ostuda pro artistu. Poruchy odstranit!“

Sebereflexe umělců, sebereflexe umění vést a tísnit, nechat si připravený plán bez kontroly roztéct až do zmatku shonů, umělých masek a krkolomností. Komorní kvintet a finále za hranou. Prásk a salto! Kdo se tu komu směje?

Stárnoucí cirkusový bard Caribaldi v posledním gestu sveřepé touhy nepropadnout dnu. Diriguje z výše a snaží se ze všech sil ze svých úslužných, pokrčených loutek-artistů vydolovat nestoudné výkony. Hrajte! Nástroje přeci máte, dovedete s nimi i žonglovat! Génius obklopený břídily anebo psychopatické monstrum? Bác a vesmír! A čapka neustále padá z hlavy... S tváří zkřivenou nelze hrát Schuberta.

Umělec má dělat všechno proto, aby odešel ze scény při síle. Zvyk je cirkusácká košile. Výzva pro opovážlivce tvůrčího hledání, k znovunalezení energie a radosti z hereckého sebeobviňování. Je teď ten správný čas na pohled do zrcadla vlastní autoritativní umělecké dráhy? Co v něm lze uvidět? Slova a obraty a přemety vzad rýsují v „tragikomedii“ rakouského skandalisty Thomase Bernharda nekompromisní obraz umělecké krutosti.

Nad inscenací převzal záštitu Dr. Alexander Grubmayr, LL.M. – velvyslanec Rakouského velvyslanectví v Praze.

Efekty v představení: mlhostroj

sdílet

Premiéra
28. dubna 2017

Autor
Thomas Bernhard

Překlad
Josef Balvín

Režie
Jan Horák a Michal Pěchouček

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna
Michal Pěchouček

Kostýmy
Beáta Spáčilová

Hudba
Natálie Pleváková

Videoprojekce
Matěj Sláma

Výtvarná asistence
Jan Matýsek

Inspice
Miroslav Ukul Kumhala

Hrají

Caribaldi

Cyril Drozda

Žonglér

Jiří Svoboda

Krotitel

Zbyšek Humpolec

Šprýmař

Mark Kristián Hochman j.h.

Vnučka

Agáta Kryštůfková

Zavřít
2. 11. čtvrtek 17.30

Strýček Váňa

Anton Pavlovič Čechov autor

Ivan Buraj režie

„Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu!!!“

Alain Badiou říká, že v našem světě zbyla už jenom těla a jazyky, ztratili jsme ale pravdy. Naše společnost se komplikuje, drolí se na fragmenty. A čím je komplikovanější, tím víc potřebuje specialisty, kteří nerozumí společnosti jako celku, ale jen své specializaci. Kromě specializace máme ještě informace – miliony informací!!! SCHÁZÍ nám ale smysl. SCHÁZÍ nám víra v to, co děláme a proč jsme spolu. Společnost a Já se v krajině pozdního individualismu odcizuje. V domě na ruském venkově se SCHÁZÍ společnost. Profesor Serebrjakov dovršil svoji práci. Odchází na důchod. Vrací se z města zpět na venkov.  Celý život se zabýval uměním. Realismem. A Váňa pracoval celý život pro Serebrjakova. Obětoval se! Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu!!! Všichni by dům chtěli chápat jako domov, jenomže všichni trpí a každý zoufale hledá ve světě těl a jazyků SVOJI pravdu a i ta ztrácí na věrohodnosti. Jakákoliv jistota se roztéká. Všechno obaluje cynismus – jazyk ztracených. Je možné ještě rozumět svému životu? Má smysl se ještě pro někoho obětovat? Jak žít se svými pravdami spolu s ostatními? Jak žít dál a dál a dál? Jak žít na konci smyslu kultury?

Inscenace byla nominována v kategorii Činoherní divadlo za režii na Cenu Divadelních novin 2016. Robert Mikluš nominován na Cenu Thálie 2016 za roli Astrova.

Efekty v představení: kouření a střelba

sdílet

Premiéra
8. dubna 2016

Autor
Anton Pavlovič Čechov

Překlad
Leoš Suchařípa

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Dagmar Radová a Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Výběr a úprava hudby
Pavel V. Boiko

Asistence režie
Tereza Agelová

Hrají

Ivan Vojnickij

Jan Lepšík

Vojnická

Simona Peková

Serebrjakov

Cyril Drozda

Jelena

Lucie Andělová

Soňa

Táňa Malíková

Astrov

Robert Mikluš j.h.

Marina

Marie Ludvíková

Tělegin

Miroslav Kumhala

Zavřít
31. 10. úterý 20.00

Macocha ve Studiu Hrdinů / koprodukce

Petra Hůlová a Kamila Polívková autor

Kamila Polívková režie

„Škoda jen, že je vždy nutné začít od sebe.“

Jsem spisovatelka. Byla jsem spisovatelka. Byla jsem manželka, matka, intelektuálka. Byla jsem umělkyně. Chtěla jsem. Nechci. Vidím se a vidím je. Vidím rozostřeně!

Vypravěčka – jako Elfriede Jelinek červené knihovny – stojí v noci na balkóně a shlíží dolů na lidi. Vzpomínky jí unikají a roubují se navzájem. Na dně které lahve se ztratilo dítě, kde vyprchala láska k muži? Jeden Jarda, mlčky stínující v obrazech z minulosti, a před ním pět hereckých hlasů – pět fází života rozpité identity! Revize feministické touhy po nezávislosti, po individuálním právu organizovat si svůj životní monolog, ovšem bez zábran a vědomí následků?

Petra Hůlová, mluvčí současné „kavárenské“ intelektuální literatury, se v posledním vydaném románu sebereflexivně obrací ke své vlastní masce autorky-analytičky. Obrací listy a stránky a panáky přerývané nechronologie svých kariérních zkušeností. Avšak klame tělem. Klame jazykovou houští a bezohlednou upřímností. Pohled do zm(n)ožených perspektiv příběhu přináší rozklad ženy na atomy – sbor kategorizující a bilancující tabu ženského osudu ve vratkém napětí mezi sebedestrukcí a léčivou autoterapií. Jde tu přeci o živý existenciální boj! O pokus smířit se s vlastními „náměsíčnými“ kroky bytem postkapitalistické svobody volby.

Inscenace vznikla v koprodukci se Studiem Hrdinů.

Efekty v představení: suchý led

sdílet

Premiéra
6. června 2017

Autor
Petra Hůlová

Úprava
Kamila Polívková

Režie
Kamila Polívková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna, live projekce a světla
Antonín Šilar

Kostýmy
Zuzana Formánková

Hudba
Ivan Acher

Asistence
Ladislav Nunvář

Výtvarná asistence
Anna Chrtková

Hrají

Lucie Andělová

Marie Ludvíková

Táňa Malíková

Simona Peková

Kamila Valůšková

Zavřít
30. 10. pondělí 20.00

Macocha ve Studiu Hrdinů / koprodukce

Petra Hůlová a Kamila Polívková autor

Kamila Polívková režie

„Škoda jen, že je vždy nutné začít od sebe.“

Jsem spisovatelka. Byla jsem spisovatelka. Byla jsem manželka, matka, intelektuálka. Byla jsem umělkyně. Chtěla jsem. Nechci. Vidím se a vidím je. Vidím rozostřeně!

Vypravěčka – jako Elfriede Jelinek červené knihovny – stojí v noci na balkóně a shlíží dolů na lidi. Vzpomínky jí unikají a roubují se navzájem. Na dně které lahve se ztratilo dítě, kde vyprchala láska k muži? Jeden Jarda, mlčky stínující v obrazech z minulosti, a před ním pět hereckých hlasů – pět fází života rozpité identity! Revize feministické touhy po nezávislosti, po individuálním právu organizovat si svůj životní monolog, ovšem bez zábran a vědomí následků?

Petra Hůlová, mluvčí současné „kavárenské“ intelektuální literatury, se v posledním vydaném románu sebereflexivně obrací ke své vlastní masce autorky-analytičky. Obrací listy a stránky a panáky přerývané nechronologie svých kariérních zkušeností. Avšak klame tělem. Klame jazykovou houští a bezohlednou upřímností. Pohled do zm(n)ožených perspektiv příběhu přináší rozklad ženy na atomy – sbor kategorizující a bilancující tabu ženského osudu ve vratkém napětí mezi sebedestrukcí a léčivou autoterapií. Jde tu přeci o živý existenciální boj! O pokus smířit se s vlastními „náměsíčnými“ kroky bytem postkapitalistické svobody volby.

Inscenace vznikla v koprodukci se Studiem Hrdinů.

Efekty v představení: suchý led

sdílet

Premiéra
6. června 2017

Autor
Petra Hůlová

Úprava
Kamila Polívková

Režie
Kamila Polívková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna, live projekce a světla
Antonín Šilar

Kostýmy
Zuzana Formánková

Hudba
Ivan Acher

Asistence
Ladislav Nunvář

Výtvarná asistence
Anna Chrtková

Hrají

Lucie Andělová

Marie Ludvíková

Táňa Malíková

Simona Peková

Kamila Valůšková

Zavřít
30. 10. pondělí 20.00

Cotatcha Orchestra a Vincenc Kummer

Večer věnovaný životu a dílu legendě jazzového kontrabasu Vincenci Kummerovi. Cotatcha Orchestra v programu uvede výhradně aranžmá a skladby tohoto jazzového velikána. Večer slovem o Vincencově životě doprovodí a hudbu propojí nevysychající studnice jazzových informací, vynikající Jan Dalecký.

Vincenc Kummer po úspěšném působení na tehdejší domácí jazzové scéně a angažmá v orchestru Ladislava Štaidla který v sedmdesátých letech doprovázel Karla Gotta emigroval v roce 1981 do Švýcarska, kde za 25 let hrál jako residentní basista v Zurichu se světovými hvězdami jazzového nebe jakými byli např.: Dexter Gorden, Dizzy Gillespie, Chet Barker a mnozí jiní. Po návratu do rodného Brna začíná spolupracovat s představiteli nastupující jazzové generace. Jednou z výslednicí těchto spoluprací je i Cotatcha Orchestra, kde se Vincenc Kummer mimo to, že zastává post kontrabasisty, realizuje i jako výtečný bigbandový skladatel a aranžér.

Studenti všech škol a senioři se můžou těšit na výjimečně nízké vstupné – pouhých 110 Kč!

sdílet

Obsazení

Saxofony
Radek Zapadlo, Marek Kotača, Petr Smékal, Ivan Podhola, Radim Hanousek

Trombony
Jan Galia, Lukáš Hasa, Kryštof Hasa, David Fojtík

Trumpety
Jan Kozelek, Jaroslav Konečný, Jan Přibil, Jiří Kotača

Piáno
Martin Konvička

Kontrabas
Vincenc Kummer

Bicí
Kamil Slezák

Koncert uvádí
Jan Dalecký

Zavřít
28. 10. sobota 19.30

Co patří světu (La part des choses)

Pierre Nadaud a ZDRUHESTRANY autor

Co patří světu

Inscenace La Part des Choses odkazuje na tu stránku naší osobnosti, která vede k věcem, skrze něž jsme spojeni se světem. Existuje přitom něco v nás, co do světa nepatří? Zdá se to jako hloupá otázka, protože je zřejmé, že kus z nás někdy touží světu nepatřit, nebo alespoň do něj nepatřit obvyklým způsobem. Inscenace sleduje strategie vedoucí k osvobození a úniku.

Pohyblivé obrazy, jež se zabývají tím, co patří světu, a co patří duši, jsou propojeny tragikomickým charakterem kněze. Tato průvodní postava uvažuje o svých jistotách a pochybnostech, jež ji nutí přijímat své povolání. Osoby, s nimiž se setkává, jsou skutečné, nebo žijí pouze v jeho představách? Čí je vědomí a čeho se týká? Svaté puzzle!

Premiéra:
27. září 2017 – Divadlo hudby Olomouc

Reprízy:
13. října 2017 – DIOD, Jihlava
18. října 2017 – Záhrada, Banská Bystrica
28. října 2017 – HaDivadlo, Brno

Představení vzniklo za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Statutárního města Brna a SE.S.TA.

sdílet

Námět, režie a choreografie
Pierre Nadaud

Tvorba a interpretace
Tomáš Janypka
Silvie Kudelová
Jazmína Piktorová
Ekaterina Plechkova
Michal Nagy

Asistent režie
Marie Svobodová

Light design
Pavla Beranová
Luboš Zbranek

Kostýmy
Jana Tkáčová

Produkce
Anna Kloudová
Ján Balaj

Grafika
Hana Čichoňová

Zavřít
27. 10. pátek 19.30

Indián v ohrožení

Jiří Havelka a kolektiv HaDivadla autor

Jiří Havelka režie

„Pravý Čerokí prý věří, že ať stojí kdekoliv, je vždy ve středu vesmíru. Jen ve vlaku se tomu těžko věří.“

Dnes již kultovní autorská inscenace režiséra Jiřího Havelky a HaDivadla se inspiruje Einsteinovou teorií relativity a „myšlenkovým třeskem“, který vyvolala. Hravý scénický experiment se vtipem demonstruje, co Einsteinův objev v praxi znamená pro prostor a čas, ve kterém žijeme a tedy i pro nás samotné.

Během přednášky se teorie možná zdá být ještě jasná. Ale v každodenní realitě, kde  se všechno pohybuje a všechno co se pohybuje, ovlivňuje všechny ostatní pohyby, se celá věc značně komplikuje...

Nekonečný závod pohybu s časem začíná právě teď!... TEĎ!  Milencům doslova ujíždí vlak. Kradou se kola. Kradou se svačiny i kufry. Nemá náhodou vlak zpoždění? Utíká se. Okradený chytá zloděje. Nebo počkat – zloděj chytá okradeného? A kam vlastně jede tenhle vlak? Do Curychu? Ale co když vlastně vůbec nikam nejede. Co když nakonec Curych přijede k vlaku? A nebude mít Curych zpoždění?

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

sdílet

Premiéra
9. ledna 2008

Autor
Jiří Havelka a kolektiv HaDivadla

Režie
Jiří Havelka

Scéna
Dáda Němeček

Kostýmy
Jana Smetanová

Hudba
Dominik Renč

Hrají

Cyril Drozda

Marie Ludvíková

Agáta Kryštůfková

Miloslav Maršálek

Zbyšek Humpolec

Miroslav Kumhala

Táňa Malíková

Jiří Svoboda

Zavřít
26. 10. čtvrtek 19.30

Vernisáž

Václav Havel autor

Ivan Buraj režie

„Pro koho myslíš, že to všechno děláme?“

 

70. léta. Normalizační ticho. Vítej na „vernisáži“ našeho dokonalého husákovského bytu – není tu k nalezení ani jeden kiks, Bedřichu! Václav Havel a jeho disidentského alter ego Bedřich Vaněk v absurdní grotesce-satiře z přelomového roku 1975.

„Nemáme zatopit v krbu?“ Čas protéká a éra skloněných hlav se zdá být nekonečná... Co dělat dál? Jak žít (s) pravdou? Aktivizuj se! Střet ideálního (neporaženého?) snaživého páru a zachmuřeného ego-intelektuála na rozcestí. Od sebereflexe k depresi, od deprese k akci. Havel napíše Husákovi!

Inscenace vznikla u příležitosti nedožitých osmdesátin Václava Havla. Premiéra se uskutečnila v rámci festivalu Centra experimentálního divadla Málo bylo Havla!

sdílet

Premiéra
5. října 2016

Autor
Václav Havel

Režie
Ivan Buraj

Scénografie
Juliána Kvíčalová

Hrají

Věra

Lucie Andělová

Michal

Jiří Miroslav Valůšek

Bedřich

Matěj Nytra

Zavřít
25. 10. středa 19.30

Ice Pøz

Matěj Nytra a kolektiv autor

Marika Smreková režie

„Prokliknout. Otevřít. Chvíli to zkoušet.“

Uváděno na Studiu – prostoru únikového schodiště.

Umístění, prostor, stísnění, únik. Realita mezi snem, možností a hmotou. Mysl wwwirtuálně migruje, pátrá, hranice volnosti se (ne)tenčí. Ledový com.takt odolává rozpojení. No Input Signal. Log(os) out...

Wirtuální diskuse v souboji s fyzickou tíží: proces odzbrojení, zhmotnění. V síti duplikované skutečnosti ztrácíme pevnou půdu pod nohami, emoce, chyby a stesky ale v reálu zamaskovat nelze. Google Street View jako náplast při post-erasmové nostalgii? Trní v kůži vymazané ve vizuálních filtrech? Kde nalézt „escape“ ven – zpět k nultému bodu, k jedinečnosti?

Autorská esej v prostoru o fenoménu migrace a virtuality.

sdílet

Premiéra
19. února 2016

Autor
Matěj Nytra a kolektiv

Režie
Marika Smreková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Jana Tkáčová

Hrají

Jiří Svoboda

Zbyšek Humpolec

Anna Čonková j.h.

Radim Brychta j.h.

Zavřít
24. 10. úterý 19.30

ON

Marián Amsler autor

Marián Amsler režie

„Ne že by nebylo nic jiného než ON: ale všechno ostatní žije v jeho světle...“

Jeho mobilní telefon, profily na sociálních sítích, profily na seznamkách. To je všechno, co po NĚM zůstalo. Podaří se jeho matce, bratrovi, bývalému příteli, dívce, která našla jeho mobil a cizímu HIV pozitivní muži zjistit, kým vlastně byl? Příběh někoho, kdo v reálném světě zmizel, ale ve svých dalších podobách – jako soubor dat, jako ON on-line – zůstává nesmrtelným a dál víří virtuálním prostorem. Fantom povstávající z podivné pozůstalosti jedniček a nul. A vedle toho příběh z minulosti. Kdy hledání vlastní identity stálo víc síly, než jen založit si profil na facebooku. Strach, nejistota, touha zmizet zůstávají stejné. Stejně jako fakt, že zmizet se nám nikdy nepodaří. Zbaveni pout musíme se poutat.

„Zážitky pračlověka, vyznačující se setkáním, vztahem, nebyly zajisté krotké a příjemné. Ale lepší je dopouštět se násilí na bytostech, jejichž přítomnost skutečně prožívám, než jako přízrak pečovat o čísla bez tváře! Od onoho násilí vede cesta k Bohu, od této péče jen cesta k nicotě...“
Martin Buber: Já a ty

Efekty v představení: kouření a voda

sdílet

Premiéra
21. května 2016

Autor, režie a výprava
Marián Amsler

Dramaturgie
Marie Špalová

Hudba
Ivan Acher

Hrají

Ex/On

Jiří Svoboda

Pozitiv/Farář

Jiří Miroslav Valůšek

Matka

Simona Peková

Holka, co našla jeho mobil / Eliška

Milada Vyhnálková j.h.

Bratr

Zbyšek Humpolec

Zavřít
23. 10. pondělí 19.30

Indián v ohrožení

Jiří Havelka a kolektiv HaDivadla autor

Jiří Havelka režie

„Pravý Čerokí prý věří, že ať stojí kdekoliv, je vždy ve středu vesmíru. Jen ve vlaku se tomu těžko věří.“

Dnes již kultovní autorská inscenace režiséra Jiřího Havelky a HaDivadla se inspiruje Einsteinovou teorií relativity a „myšlenkovým třeskem“, který vyvolala. Hravý scénický experiment se vtipem demonstruje, co Einsteinův objev v praxi znamená pro prostor a čas, ve kterém žijeme a tedy i pro nás samotné.

Během přednášky se teorie možná zdá být ještě jasná. Ale v každodenní realitě, kde  se všechno pohybuje a všechno co se pohybuje, ovlivňuje všechny ostatní pohyby, se celá věc značně komplikuje...

Nekonečný závod pohybu s časem začíná právě teď!... TEĎ!  Milencům doslova ujíždí vlak. Kradou se kola. Kradou se svačiny i kufry. Nemá náhodou vlak zpoždění? Utíká se. Okradený chytá zloděje. Nebo počkat – zloděj chytá okradeného? A kam vlastně jede tenhle vlak? Do Curychu? Ale co když vlastně vůbec nikam nejede. Co když nakonec Curych přijede k vlaku? A nebude mít Curych zpoždění?

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

sdílet

Premiéra
9. ledna 2008

Autor
Jiří Havelka a kolektiv HaDivadla

Režie
Jiří Havelka

Scéna
Dáda Němeček

Kostýmy
Jana Smetanová

Hudba
Dominik Renč

Hrají

Cyril Drozda

Marie Ludvíková

Agáta Kryštůfková

Miloslav Maršálek

Zbyšek Humpolec

Miroslav Kumhala

Táňa Malíková

Jiří Svoboda

Zavřít
21. 10. sobota 19.30

Macocha

Petra Hůlová a Kamila Polívková autor

Kamila Polívková režie

„Škoda jen, že je vždy nutné začít od sebe.“

Jsem spisovatelka. Byla jsem spisovatelka. Byla jsem manželka, matka, intelektuálka. Byla jsem umělkyně. Chtěla jsem. Nechci. Vidím se a vidím je. Vidím rozostřeně!

Vypravěčka – jako Elfriede Jelinek červené knihovny – stojí v noci na balkóně a shlíží dolů na lidi. Vzpomínky jí unikají a roubují se navzájem. Na dně které lahve se ztratilo dítě, kde vyprchala láska k muži? Jeden Jarda, mlčky stínující v obrazech z minulosti, a před ním pět hereckých hlasů – pět fází života rozpité identity! Revize feministické touhy po nezávislosti, po individuálním právu organizovat si svůj životní monolog, ovšem bez zábran a vědomí následků?

Petra Hůlová, mluvčí současné „kavárenské“ intelektuální literatury, se v posledním vydaném románu sebereflexivně obrací ke své vlastní masce autorky-analytičky. Obrací listy a stránky a panáky přerývané nechronologie svých kariérních zkušeností. Avšak klame tělem. Klame jazykovou houští a bezohlednou upřímností. Pohled do zm(n)ožených perspektiv příběhu přináší rozklad ženy na atomy – sbor kategorizující a bilancující tabu ženského osudu ve vratkém napětí mezi sebedestrukcí a léčivou autoterapií. Jde tu přeci o živý existenciální boj! O pokus smířit se s vlastními „náměsíčnými“ kroky bytem postkapitalistické svobody volby.

Inscenace vznikla v koprodukci se Studiem Hrdinů.

Efekty v představení: suchý led

sdílet

Premiéra
6. června 2017

Autor
Petra Hůlová

Úprava
Kamila Polívková

Režie
Kamila Polívková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna, live projekce a světla
Antonín Šilar

Kostýmy
Zuzana Formánková

Hudba
Ivan Acher

Asistence
Ladislav Nunvář

Výtvarná asistence
Anna Chrtková

Hrají

Lucie Andělová

Marie Ludvíková

Táňa Malíková

Simona Peková

Kamila Valůšková

Zavřít
20. 10. pátek 19.30

Macocha

Petra Hůlová a Kamila Polívková autor

Kamila Polívková režie

„Škoda jen, že je vždy nutné začít od sebe.“

Jsem spisovatelka. Byla jsem spisovatelka. Byla jsem manželka, matka, intelektuálka. Byla jsem umělkyně. Chtěla jsem. Nechci. Vidím se a vidím je. Vidím rozostřeně!

Vypravěčka – jako Elfriede Jelinek červené knihovny – stojí v noci na balkóně a shlíží dolů na lidi. Vzpomínky jí unikají a roubují se navzájem. Na dně které lahve se ztratilo dítě, kde vyprchala láska k muži? Jeden Jarda, mlčky stínující v obrazech z minulosti, a před ním pět hereckých hlasů – pět fází života rozpité identity! Revize feministické touhy po nezávislosti, po individuálním právu organizovat si svůj životní monolog, ovšem bez zábran a vědomí následků?

Petra Hůlová, mluvčí současné „kavárenské“ intelektuální literatury, se v posledním vydaném románu sebereflexivně obrací ke své vlastní masce autorky-analytičky. Obrací listy a stránky a panáky přerývané nechronologie svých kariérních zkušeností. Avšak klame tělem. Klame jazykovou houští a bezohlednou upřímností. Pohled do zm(n)ožených perspektiv příběhu přináší rozklad ženy na atomy – sbor kategorizující a bilancující tabu ženského osudu ve vratkém napětí mezi sebedestrukcí a léčivou autoterapií. Jde tu přeci o živý existenciální boj! O pokus smířit se s vlastními „náměsíčnými“ kroky bytem postkapitalistické svobody volby.

Inscenace vznikla v koprodukci se Studiem Hrdinů.

Efekty v představení: suchý led

sdílet

Premiéra
6. června 2017

Autor
Petra Hůlová

Úprava
Kamila Polívková

Režie
Kamila Polívková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna, live projekce a světla
Antonín Šilar

Kostýmy
Zuzana Formánková

Hudba
Ivan Acher

Asistence
Ladislav Nunvář

Výtvarná asistence
Anna Chrtková

Hrají

Lucie Andělová

Marie Ludvíková

Táňa Malíková

Simona Peková

Kamila Valůšková

Zavřít
18. 10. středa 19.30

Maryša

Alois a Vilém Mrštíkovi autor

Lukáš Brutovský režie

„Od obětavé tvrdohlavosti k tvrdohlavé oběti.“

Klasika české dramatické literatury, která si v každé době žádá svou interpretaci. Národní hra mnohokrát interpretovaná. Ale kde končí národ a začíná hra?

Maryša je modelem vesnické ženy konce devatenáctého století a zároveň všeobecným nadčasovým principem vzdoru. Přesto podléhá mechanizmům společnosti, ve které žije, ale také je chtě nechtě spoluvytváří. Stává se obětí tvrdohlavosti a tvrdohlavě trvá na své oběti. Je hrdinkou proti své vůli a z vůle boží vražedkyní. Je zarputilost, která Maryšu ovládá, dědičná, nebo je výrazem silné osobnosti? A vražda, kterou dnes ráno spáchá, je logickým vyústěním okolností, nebo morálním apelem pro další generace diváků a účinkujících? Je černá? A je bílá?

Inscenace roku 2014 v anketě Divadelních novin. Miloš Maršálek a Erika Stárková nominováni na Ceny Alfréda Radoka 2014 (mužský a ženský herecký výkon).

Efekty v představení: kouření a střelba

sdílet

Premiéra
10. ledna 2014

Autor
Alois a Vilém Mrštíkovi

Režie
Lukáš Brutovský

Dramaturg
Miro Dacho

Kostýmy
Zuzana Hudáková

Hrají

Lízal, sedlák

Miloslav Maršálek

Lízalka, jeho žena

Simona Peková

Maryša

Sara Venclovská j.h.

Rozára, služka

Táňa Malíková

Vávra, mlynář

Cyril Drozda

Francek, rekrut

Jan Grundman j.h.

Horačka, jeho matka

Věra Zástěrová j.h.

Strouhalka, Maryšina teta

Kamila Valůšková / Gabriela Štefanová j.h.

Strouhal, její muž

Jiří Miroslav Valůšek / Miroslav Kumhala

Hospodský, Franckův poručník

Jan Lepšík

Rekrut

Jiří Miroslav Valůšek / Zbyšek Humpolec

Vávrova dcera

Denisa Čepická j. h. / Natálie Petlachová j. h. / Rozálie Petlachová j.h.

Vávrův syn

Šimon Klacl j.h. / Tomáš Gut j.h.

Zavřít
16. 10. pondělí 19.30

Vyhnání Gerty Schnirch

Kateřina Tučková a Marián Amsler autor

Marián Amsler režie

„Máme to uzavřené, historie už to zpracovala, tak pročpak se k tomu vracet?“

Příběh o lidském osudu zlomeném dějinami, o vině Čechů a Němců, o tom, zda je možno odpustit a porozumět, je dramatizací úspěšného románu současné české prozaičky Kateřiny Tučkové. Vychází z historických událostí, nedílně spojených s minulostí města Brna. Konkrétně zobrazuje tzv. „brněnský pochod smrti“ a osudy jeho účastnice, Gerty Schnirch, pocházející z německo-české rodiny.

Inscenace je příspěvkem ke společenské diskuzi k doposud nedostatečně reflektovaného tématu odsunu českých Němců. Osud Gerty Schnirch ukazuje události druhé poloviny dvacátého století z perspektivy člověka, který na základě dějinných událostí a politických rozhodnutí ztratil svůj občanský status v zemi, kde se narodil, musel zůstat i zemřel bez toho, aniž by dokázal odpustit.

Inscenace získala Cenu Divadelních novin 2015 v kategorii Činoherní divadlo. Sara Venclovská nominována na Cenu Divadelních novin 2015 (herecký výkon).

Efekty v představení: mlhostroj, kouření, krev, voda, krupice a střelba

sdílet

Premiéra
28. října 2014

Autor
Kateřina Tučková a Marián Amsler

Režie
Marián Amsler

Dramaturgie
Marie Špalová

Hudba
Ivan Acher

Hrají

Gerta Schnirch

Lucie Andělová / Sara Venclovská j.h.

Barbora Schnirchová, matka / Theresa Bauer, kamarádka

Gabriela Štefanová j.h.

Friedrich Schnirch, otec / pan Novák, tajný

Jan Lepšík

Fridríšek, bratr / Schmidt, komisař

Zbyšek Humpolec

Barbora, dcera

Marie Ludvíková

Karel Němec

Jiří Svoboda / Jan Grundman j.h.

Domovník / Pešek, soudruh

Cyril Drozda

Anna Marie Judexová / Ida Zipfelová

Táňa Malíková

Hermína Herzigová / Janinka Hornová

Kamila Valůšková / Kateřina Jebavá j.h.

Hubert Šenk / Oscar Judex / Rudolf Spacier / Eduard Beneš / Jára

Jiří Miroslav Valůšek

Zipfelová, vdova

Simona Peková

Soused, Řek

Miroslav Kumhala

Sousedka, Řekyně

Kateřina Kumhalová

Zavřít
15. 10. neděle 19.30

X10: Haarmann ...příští vlna/next wave...

Marius von Mayenburg autor

Ewa Zembok režie

Zabil jsem ho, aby mi neodešel.

Křivými ulicemi hroutícího se města bloudí smrt. Meziválečné Německo, zbídačené a na dně, si stahuje kalhotky a otvírá klín fašismu. Je horší individuální vražda nebo miliony mrtvých na válečných polích? Odkud se bere zlo a jaké jsou jeho podoby? Může nás zachránit láska? Na základě kriminálního příběhu skutečného sériového vraha Fritze Haarmanna rozehrává Marius von Mayenburg křehkou studii lidské touhy po lásce. Nám nezbývá než se ptát, jaká je míra samoty a schopnosti milovat v dnešním světě.

sdílet

Premiéra
26. října 2016

Autor
Marius von Mayenburg

Autor
Jaroslav A. Haidler

Režie
Ewa Zembok

Dramaturgie a texty písní
Lenka Havlíková

Výprava
Martin Chocholoušek

Hudba
Jindřich Čížek

Hrají

Jan Grundman

Michal Balcar

Vojtěch Hrabák

Hynek Chmelař

Václav Marhold

Zavřít
15. 10. neděle 18.00

Antonín Puchmajer D.S.: Rösnerovo oko aneb nutkání souložit se sochami ...příští vlna/next wave... / bude uvedeno v Centru experimentálního divadla

Vladimír Mikulka a kolektiv režie

Možná, že kdybys plakala hned před komisí, jistá šance by tu byla.

Meandrující divadelní konference, ve které se Puchmajer s plnou vážností pokouší přijít na kloub mladým lidem. Budou i chlebíčky.


Divadelní soubor Antonín Puchmajer D.S. vznikl v říjnu 2010 opětovným spojením dvou větví oblíbeného divadelního souboru kds Puchmajer, které si po rozštěpení z roku 2005 rostly samostatně. Co do poetiky navazuje, ale trochu jinak.

sdílet

Premiéra
26. září 2017

Vymysleli a hrají
Vladimír Mikulka, Kateřina Rudčenková, Jakub Škorpil, Martin J. Švejda, Hana Tillmanová

Režie
Vladimír Mikulka a kolektiv

Zavřít
15. 10. neděle 15.00

Diskuze A2: Krize a budoucnost alternativního divadla ...příští vlna/next wave...

Jaké jsou příští cesty českého alternativního divadla a umění? Jaké okolnosti, limity, hrozby a výzvy je formují? Jaká je pozice současného alternativního umělce v kontextu dominantní mainstreamové tvorby? Z podzemních krizí k budoucím vizím!

Nedělní debata festivalu ...příští vlna/next wave..., HaDivadla a kulturního čtrnáctideníku A2.

sdílet

Moderují
Lenka Dombrovská a Matěj Nytra

Zavřít
14. 10. sobota 22.00

ok≈könig (sound performance) ...příští vlna/next wave...

Natálie Pleváková autor

Digitální narativ zvukové, multimediální komponistky Natálie Plevákové ve spolupráci s VJ Janem Matýskem.

Rozhovor dvou časových a žánrových inspirací, mezi chaosem efemérní elektronické produkce a řádem klasických hudebních vzorů. Hypnóza audiovizuálního spříznění otevírající nové možnosti vnímání zvukové tvorby.

sdílet
Zavřít
14. 10. sobota 21.00

Člověk si sám se sebou vystačí, respektive nevystačí (promítání) ...příští vlna/next wave...

Jan Kačena, Nikola Krutilová režie

Půlhodinový snímek tvořený soukromým videozáznamem, který pořídil divadelní tvůrce Petr Lébl v roce 1996, kdy působil jako hostující režisér inscenace Cyrana z Bergeracu v Národním divadle v Tel Avivu.

Většinu času sledujeme Lébla společně s kostýmní výtvarnicí Kateřinou Štefkovou v hotelovém pokoji, ovšem na okraji jejich nezávazných her nacházíme Léblovy skeptičtější komentáře na kameru. Zdánlivě banální home video dvou blízkých osob zároveň prolamuje hranice osobního a veřejného, života a inscenace. Oba účastníci totiž před kamerou stále hrají a inscenují, i když záznam není určen pro veřejnost.

sdílet

Výroba
FAMU 2015, 34 min.

Režie
Jan Kačena, Nikola Krutilová

Kamera
Petr Lébl, Kateřina Štefková

Zavřít
14. 10. sobota 19.30

Lachende Bestien: Ferdinande! ...příští vlna/next wave...

Michal Hába, Simona Petrů autor

Michal Hába režie

Aneb: Žehrání současného umělce intelektuála nad neexistencí jasného nepřítele
Aneb: Generace Havel Postpravda Demokracie Kapitalismus Komunismus Masa Elita
Aneb: Ferdinand Vaněk dnes
Aneb: Stojí to všechno zahovno

Intelektuál ve veřejném prostoru, osoba i odkaz Václava Havla, dědictví postkomunismu i postmoderní zmatení a neexistence jedné pravdy, nebo spíše postpravdy, rozpolcení společnosti na masy a elity a jejich vzájemné nesrozumění. Dnešní Ferdinand Vaněk postrádá svého Sládka, proto nevede dialog, ale jen svůj vlastní mocně bezmocný monolog. Inscenace je založena na autorském textu inspirovaném texty Václava Havla – především jeho Audiencí, ale stejně tak esejem Moc bezmocných či Anatomií gagu.

sdílet

Premiéra
11. listopadu 2016

Režie a scénář
Michal Hába

Dramaturgie
Simona Petrů

Scénografie
Adriana Černá

Hudba
Jindřich Čížek

Hrají

Michal Hába

Jindřich Čížek

Zavřít
14. 10. sobota 18.00

Kartel: Ruské pole experimentů ...příští vlna/next wave...

kolektiv autor

Jan Kačena režie

Podívejte se, jak Lízinka krásně otvírá pusu. Ten culíček a ty červené rtíky.

Středometrážní inscenace vzniklá pod vlivem četby širokých ruských duší. Prohledává výskyty mrakotoběsů a onostranosti. Tento divadelní kousek je věnován památce Jegora Letova.

sdílet

Premiéra
22. června 2017

Režie
Jan Kačena

Scénografie
Loly Lolyova, Roz Lije Vaší

Hudba
Pavel Lukáš

Hrají

Matěj Nechvátal

Richard Němec

Zavřít
13. 10. pátek 22.00

Soft #3 ...příští vlna/next wave...

Třetí event soft core hudebního cyklu HaDivadla.

Výběrový line-up z domácího i zahraničního zvukového podzemí, kurátorsky připravený Matyášem Dlabem a Jardou Čermákem.

sdílet
Zavřít
13. 10. pátek 21.00

Jana Orlová: To se mi líbí ...příští vlna/next wave...

Jana Orlová autor

Až u nohou diváka poznala jsem radost.

Performance vytvořená pro festival a poprvé uvedená v prostoru Drive House v Praze. Nyní speciálně upravená pro foyer HaDivadla.

Někdo chce jít nahoru, někdo dolů. Proč dolů? Proč se plazit jako vyšinutý had kolem představ o své minulosti? Had je suchý a klidný a vidí obrázky, které mu můžeme závidět. Čekám na své číslo. Hadů jsem se vždycky bála. Propojení intenzivní tělesné zkušenosti se symbolickou rolí jazyka.

sdílet

Autorka
Jana Orlová

Zvuková složka
Aleš Pilgr

Zavřít
13. 10. pátek 19.30

Masopust: Deník zloděje ...příští vlna/next wave...

Jean Genet, Bedřich Bridel, Miloslav König, Martin Dohnal autor

Jan Nebeský režie

Honba za nemožnou Nicotou

Mysteriózní opera na texty Jeana Geneta a Bedřicha Bridela pro jednoho činoherce – zpěváka.

Zvláštní a odvážné propojení deníků „prokletého“ dramatika, spisovatele a recidivisty Jeana Geneta s významnou českou barokní básnickou skladbou Bedřich Bridela Co Bůh? Člověk? nabízí provokující směs a nečekané vazby. Narcistní a bezohledně infantilní deník plný rozkoše, strachu a vzdoru proti jakékoli autoritě, se překvapivě ladně vine k prudkému a horkokrevnému vyznání a zanícení Bridelovu. V obou textech kypí příbuzná touha a volání, podobná horečka těla, které chce patřit. Splynout. Nalézt Ráj.

sdílet

Premiéra
12. května 2016

Výchozí idea
Tereza Marečková

Scénář
Miloslav König

Režie a scénografie
Jan Nebeský

Kostýmy a rekvizity
Petra Vlachynská

Živá i nahraná hudba
Martin Dohnal

Hrají

Miloslav König

Martin Dohnal

Zavřít
11. 10. středa 19.30

Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně

Arnošt Goldflam autor

Kolektiv HaDivadla režie

„Možná, že velké dějiny začaly na nádraží ve městě Brünn...“

Arnošt Goldflam, režisér, dramatik a dlouholetý člen HaDivadla, opět mezi svými! Goldflamova sarkastická komedie zobrazuje největšího zločince planety – od jeho vzestupu, který začal propadem u zkoušek na vídeňskou výtvarnou akademii, až po jeho – ne pád, ale fantazijně ironický únik do Jižní Ameriky. Jednotlivé výjevy z „Führerova“ života se proti očekávání neodehrávají v jednacích sálech nebo na přeplněných tribunách, ale v jeho soukromí. Scény z „Hitlerovic kuchyně“ jsou plné groteskního a osvobozujícího humoru, nadsázky a nápaditých situací, které hravě spojují střípky reálií spolu s autorovou ironickou imaginací. Dnes již legendární inscenace HaDivadla, ve které v hlavní roli exceluje nezaměnitelný Petr Jeništa.

Efekty v představení: mlhostroj, otevřený oheň, kouření a střelba

sdílet

Premiéra
10. listopadu 2007

Autor
Arnošt Goldflam

Režie
Kolektiv HaDivadla

Dramaturgie
Luboš Balák

Scéna
Marián Amsler, Luboš Balák

Kostýmy
Kateřina Kumhalová

Výběr hudby
Karel Hanák Fláva

Umělecká spolupráce
Miroslav Kumhala

Hrají

Adolf Hitler

Petr Jeništa j.h.

Eva Braunová

Táňa Malíková

Magda Goebbelsová

Simona Peková

Joseph Goebbels

Jan Lepšík

J. V. Stalin / Hermann Göring

Zbyšek Humpolec

Heinrich Himmler, SS služba

Jiří Svoboda

Sekretářka Johanka

Kamila Valůšková

Georg Tabori / Helmut Goebbels

Šimon Klacl j.h.

Zavřít
10. 10. úterý 19.30

Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně

Arnošt Goldflam autor

Kolektiv HaDivadla režie

„Možná, že velké dějiny začaly na nádraží ve městě Brünn...“

Arnošt Goldflam, režisér, dramatik a dlouholetý člen HaDivadla, opět mezi svými! Goldflamova sarkastická komedie zobrazuje největšího zločince planety – od jeho vzestupu, který začal propadem u zkoušek na vídeňskou výtvarnou akademii, až po jeho – ne pád, ale fantazijně ironický únik do Jižní Ameriky. Jednotlivé výjevy z „Führerova“ života se proti očekávání neodehrávají v jednacích sálech nebo na přeplněných tribunách, ale v jeho soukromí. Scény z „Hitlerovic kuchyně“ jsou plné groteskního a osvobozujícího humoru, nadsázky a nápaditých situací, které hravě spojují střípky reálií spolu s autorovou ironickou imaginací. Dnes již legendární inscenace HaDivadla, ve které v hlavní roli exceluje nezaměnitelný Petr Jeništa.

Efekty v představení: mlhostroj, otevřený oheň, kouření a střelba

sdílet

Premiéra
10. listopadu 2007

Autor
Arnošt Goldflam

Režie
Kolektiv HaDivadla

Dramaturgie
Luboš Balák

Scéna
Marián Amsler, Luboš Balák

Kostýmy
Kateřina Kumhalová

Výběr hudby
Karel Hanák Fláva

Umělecká spolupráce
Miroslav Kumhala

Hrají

Adolf Hitler

Petr Jeništa j.h.

Eva Braunová

Táňa Malíková

Magda Goebbelsová

Simona Peková

Joseph Goebbels

Jan Lepšík

J. V. Stalin / Hermann Göring

Zbyšek Humpolec

Heinrich Himmler, SS služba

Jiří Svoboda

Sekretářka Johanka

Kamila Valůšková

Georg Tabori / Helmut Goebbels

Šimon Klacl j.h.

Zavřít
9. 10. pondělí 19.30

Paní Bovaryová

Gustav Flaubert a Ivan Buraj autor

Ivan Buraj režie

„Mám svůj projekt. Projekt sebe. Hledám se.“

Od roku 2010 žije poprvé v dějinách lidstva víc lidí ve městech než na vesnici, bejbe!

Live your dream!

Ema žije na vesnici. Dívá se na ni Karel Bovary, mladý lékař. Ema se stává paní Bovaryovou. Patří mu? Patří na vesnici? Monogamie? Vždyť na to se nedá dívat! Začni aspoň zpívat!

Ema potřebuje svět, ne hnojiva. Musí uniknout, musí neustále unikat. Potřebuje město! Umění! Kavárny! DJ's! Pártýýýýz! Paris! Paradajs, bejbe! More reality, more lajf!!! Nejdřív  se objeví Rudolf. (Je to osud?) Pak Leon. (Je to osud?) Panno Marie, je to osud? Ema se teď konečně může stát sama sebou. Skutečnou! Ale skutečnost stojí peníze. A peníze někomu patří. Komu vlastně patří Ema? Komu patří její touha? Komu patří její skutečnost?

Autorský scénický experiment o touze po vlastní výjimečnosti, o boji se svým obrazem a o vztahu mezi touhou a mocí.

Efekty v představení: kouření, voda, střelba a stroboskop

sdílet

Premiéra
7. listopadu 2015

Autor
Gustav Flaubert a Ivan Buraj

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Dagmar Radová

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Hudba
Pavel V. Boiko

Kamera
Karel Hanák Fláva

Hrají

Ema Bovary

Táňa Malíková

Karel Bovary

Jiří Miroslav Valůšek

Otec

Cyril Drozda

Matka

Marie Ludvíková

Rudolf

Jan Lepšík

Rudolfova žena

Simona Peková

Leon

Jiří Svoboda

Pracovník nebankovní společnosti

Zbyšek Humpolec

Zástupce firmy

Miloslav Maršálek

Kněz / Pošťák / Tajemník / Bezdomovec / Manažer / Kritik

Miroslav Kumhala

Postižený / Herec/DJ

Vojtěch Hříbek j.h.

Beauty girl

Diana Velčická j.h.

Party boy

Martin Hudec j. h. / Marco Salvadori j. h. / Mark Kristián Hochman j.h.

Elektrická kytara / Stěhovák

David Fadinger

Bicí / Stěhovák

Karel Hanák

Akustická kytara / Stěhovák

Michal Matoušek

Stěhovák

Tomáš Komínek / Adam Krutiš / Roman Švanda

Vesničanka

Kateřina Nalezená

Chovatelka prasat / Manželka Kritika

Kateřina Kumhalová

Zavřít
7. 10. sobota 19.30

Síla zvyku

Thomas Bernhard autor

Jan Horák a Michal Pěchouček režie

„Co říkáte je useknuté všechno je useknuté co říkáte. To svědčí o tom že neovládáte dýchání to je ostuda pro artistu. Poruchy odstranit!“

Sebereflexe umělců, sebereflexe umění vést a tísnit, nechat si připravený plán bez kontroly roztéct až do zmatku shonů, umělých masek a krkolomností. Komorní kvintet a finále za hranou. Prásk a salto! Kdo se tu komu směje?

Stárnoucí cirkusový bard Caribaldi v posledním gestu sveřepé touhy nepropadnout dnu. Diriguje z výše a snaží se ze všech sil ze svých úslužných, pokrčených loutek-artistů vydolovat nestoudné výkony. Hrajte! Nástroje přeci máte, dovedete s nimi i žonglovat! Génius obklopený břídily anebo psychopatické monstrum? Bác a vesmír! A čapka neustále padá z hlavy... S tváří zkřivenou nelze hrát Schuberta.

Umělec má dělat všechno proto, aby odešel ze scény při síle. Zvyk je cirkusácká košile. Výzva pro opovážlivce tvůrčího hledání, k znovunalezení energie a radosti z hereckého sebeobviňování. Je teď ten správný čas na pohled do zrcadla vlastní autoritativní umělecké dráhy? Co v něm lze uvidět? Slova a obraty a přemety vzad rýsují v „tragikomedii“ rakouského skandalisty Thomase Bernharda nekompromisní obraz umělecké krutosti.

Nad inscenací převzal záštitu Dr. Alexander Grubmayr, LL.M. – velvyslanec Rakouského velvyslanectví v Praze.

Efekty v představení: mlhostroj

sdílet

Premiéra
28. dubna 2017

Autor
Thomas Bernhard

Překlad
Josef Balvín

Režie
Jan Horák a Michal Pěchouček

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna
Michal Pěchouček

Kostýmy
Beáta Spáčilová

Hudba
Natálie Pleváková

Videoprojekce
Matěj Sláma

Výtvarná asistence
Jan Matýsek

Inspice
Miroslav Ukul Kumhala

Hrají

Caribaldi

Cyril Drozda

Žonglér

Jiří Svoboda

Krotitel

Zbyšek Humpolec

Šprýmař

Mark Kristián Hochman j.h.

Vnučka

Agáta Kryštůfková

Zavřít
6. 10. pátek 19.30

Síla zvyku

Thomas Bernhard autor

Jan Horák a Michal Pěchouček režie

„Co říkáte je useknuté všechno je useknuté co říkáte. To svědčí o tom že neovládáte dýchání to je ostuda pro artistu. Poruchy odstranit!“

Sebereflexe umělců, sebereflexe umění vést a tísnit, nechat si připravený plán bez kontroly roztéct až do zmatku shonů, umělých masek a krkolomností. Komorní kvintet a finále za hranou. Prásk a salto! Kdo se tu komu směje?

Stárnoucí cirkusový bard Caribaldi v posledním gestu sveřepé touhy nepropadnout dnu. Diriguje z výše a snaží se ze všech sil ze svých úslužných, pokrčených loutek-artistů vydolovat nestoudné výkony. Hrajte! Nástroje přeci máte, dovedete s nimi i žonglovat! Génius obklopený břídily anebo psychopatické monstrum? Bác a vesmír! A čapka neustále padá z hlavy... S tváří zkřivenou nelze hrát Schuberta.

Umělec má dělat všechno proto, aby odešel ze scény při síle. Zvyk je cirkusácká košile. Výzva pro opovážlivce tvůrčího hledání, k znovunalezení energie a radosti z hereckého sebeobviňování. Je teď ten správný čas na pohled do zrcadla vlastní autoritativní umělecké dráhy? Co v něm lze uvidět? Slova a obraty a přemety vzad rýsují v „tragikomedii“ rakouského skandalisty Thomase Bernharda nekompromisní obraz umělecké krutosti.

Nad inscenací převzal záštitu Dr. Alexander Grubmayr, LL.M. – velvyslanec Rakouského velvyslanectví v Praze.

Efekty v představení: mlhostroj

sdílet

Premiéra
28. dubna 2017

Autor
Thomas Bernhard

Překlad
Josef Balvín

Režie
Jan Horák a Michal Pěchouček

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna
Michal Pěchouček

Kostýmy
Beáta Spáčilová

Hudba
Natálie Pleváková

Videoprojekce
Matěj Sláma

Výtvarná asistence
Jan Matýsek

Inspice
Miroslav Ukul Kumhala

Hrají

Caribaldi

Cyril Drozda

Žonglér

Jiří Svoboda

Krotitel

Zbyšek Humpolec

Šprýmař

Mark Kristián Hochman j.h.

Vnučka

Agáta Kryštůfková

Zavřít
5. 10. čtvrtek 19.30

Strýček Váňa

Anton Pavlovič Čechov autor

Ivan Buraj režie

„Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu!!!“

Alain Badiou říká, že v našem světě zbyla už jenom těla a jazyky, ztratili jsme ale pravdy. Naše společnost se komplikuje, drolí se na fragmenty. A čím je komplikovanější, tím víc potřebuje specialisty, kteří nerozumí společnosti jako celku, ale jen své specializaci. Kromě specializace máme ještě informace – miliony informací!!! SCHÁZÍ nám ale smysl. SCHÁZÍ nám víra v to, co děláme a proč jsme spolu. Společnost a Já se v krajině pozdního individualismu odcizuje. V domě na ruském venkově se SCHÁZÍ společnost. Profesor Serebrjakov dovršil svoji práci. Odchází na důchod. Vrací se z města zpět na venkov.  Celý život se zabýval uměním. Realismem. A Váňa pracoval celý život pro Serebrjakova. Obětoval se! Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu!!! Všichni by dům chtěli chápat jako domov, jenomže všichni trpí a každý zoufale hledá ve světě těl a jazyků SVOJI pravdu a i ta ztrácí na věrohodnosti. Jakákoliv jistota se roztéká. Všechno obaluje cynismus – jazyk ztracených. Je možné ještě rozumět svému životu? Má smysl se ještě pro někoho obětovat? Jak žít se svými pravdami spolu s ostatními? Jak žít dál a dál a dál? Jak žít na konci smyslu kultury?

Inscenace byla nominována v kategorii Činoherní divadlo za režii na Cenu Divadelních novin 2016. Robert Mikluš nominován na Cenu Thálie 2016 za roli Astrova.

Efekty v představení: kouření a střelba

sdílet

Premiéra
8. dubna 2016

Autor
Anton Pavlovič Čechov

Překlad
Leoš Suchařípa

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Dagmar Radová a Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Výběr a úprava hudby
Pavel V. Boiko

Asistence režie
Tereza Agelová

Hrají

Ivan Vojnickij

Jan Lepšík

Vojnická

Simona Peková

Serebrjakov

Cyril Drozda

Jelena

Lucie Andělová

Soňa

Táňa Malíková

Astrov

Robert Mikluš j.h.

Marina

Marie Ludvíková

Tělegin

Miroslav Kumhala

Zavřít
4. 10. středa 19.30

Směšná temnota

Wolfram Lotz autor

Filip Nuckolls režie

„Sedíme tady uprostřed válečnýho území, o ničem z toho ale nic nevíme, protože tady nemáme televizi ani internet.“

O jakých událostech ze současného neklidného světa opravdu něco víme? A o čem může autor vůbec psát? Nepropadáme se ve zdánlivé přeinformovanosti do „směšné temnoty“ vlastních představ živených mediálními obrazy?

Před publikem je citován text soudní obhajoby somálského piráta. A kupodivu, jeho řeč obsahuje mnoho (ne)přiléhavých detailů, které až podezřele kopírují televizní obrazy o těch DRUHÝCH ze třetího až bůhvíkolikátého... šestého světa. Brzy tenhle bezvýznamný monologický „případ“, vhodný tak akorát pro humanitární organizace, vytlačí (konečně!) příběh dvou vojáků z EU, kteří se do pralesní temnoty vydávají splnit svoji misi. Současný evropský mediální mýtus povstává.

„Výpravná“ a ironicky necenzurovaná hra německého übertalentu Wolframa Lotze svébytně parafrázuje a paroduje Conradovo Srdce temnoty i Coppolovu filmovou Apokalypsu. Z cesty do vnitra džungle se stává putování do nitra autora samotného, SEBEREFLEXE vede k vlastní kompromitaci a přiznání, že sám autor nezná to, o čem píše!? „Zprostředkovávaná“ realita se odhaluje jen jako vlastní imaginace a komprimát z mediálních obrazů. Kdo je tady autorem – původcem hry? Ten, kdo slova produkuje, předehrává, anebo se jenom divá? A co režisér? Kdo má vlastně stát na scéně?

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

Nad inscenací převzala záštitu Christiana Markert – chargée d'affaires a.i. velvyslanectví Spolkové republiky Německo v České republice.

sdílet

Premiéra
11. ledna 2017

Autor
Wolfram Lotz

Překlad
Petr Štědroň

Režie
Filip Nuckolls

Dramaturgie
Dagmar Radová

Výprava
Jan C. Löbl

Hudba
Tomáš Vtípil

Hrají

Pellner

Jan Lepšík

Dorsch

Zbyšek Humpolec

Lodetti

Jiří Svoboda

Stojkovič

Jiří Miroslav Valůšek

Carter

Jan Řezníček j.h.

Deutinger

Táňa Malíková

Ultimo/Tofdau

Agáta Kryštůfková

Zavřít
3. 10. úterý 19.30

Macocha

Petra Hůlová a Kamila Polívková autor

Kamila Polívková režie

„Škoda jen, že je vždy nutné začít od sebe.“

Jsem spisovatelka. Byla jsem spisovatelka. Byla jsem manželka, matka, intelektuálka. Byla jsem umělkyně. Chtěla jsem. Nechci. Vidím se a vidím je. Vidím rozostřeně!

Vypravěčka – jako Elfriede Jelinek červené knihovny – stojí v noci na balkóně a shlíží dolů na lidi. Vzpomínky jí unikají a roubují se navzájem. Na dně které lahve se ztratilo dítě, kde vyprchala láska k muži? Jeden Jarda, mlčky stínující v obrazech z minulosti, a před ním pět hereckých hlasů – pět fází života rozpité identity! Revize feministické touhy po nezávislosti, po individuálním právu organizovat si svůj životní monolog, ovšem bez zábran a vědomí následků?

Petra Hůlová, mluvčí současné „kavárenské“ intelektuální literatury, se v posledním vydaném románu sebereflexivně obrací ke své vlastní masce autorky-analytičky. Obrací listy a stránky a panáky přerývané nechronologie svých kariérních zkušeností. Avšak klame tělem. Klame jazykovou houští a bezohlednou upřímností. Pohled do zm(n)ožených perspektiv příběhu přináší rozklad ženy na atomy – sbor kategorizující a bilancující tabu ženského osudu ve vratkém napětí mezi sebedestrukcí a léčivou autoterapií. Jde tu přeci o živý existenciální boj! O pokus smířit se s vlastními „náměsíčnými“ kroky bytem postkapitalistické svobody volby.

Inscenace vznikla v koprodukci se Studiem Hrdinů.

Efekty v představení: suchý led

sdílet

Premiéra
6. června 2017

Autor
Petra Hůlová

Úprava
Kamila Polívková

Režie
Kamila Polívková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna, live projekce a světla
Antonín Šilar

Kostýmy
Zuzana Formánková

Hudba
Ivan Acher

Asistence
Ladislav Nunvář

Výtvarná asistence
Anna Chrtková

Hrají

Lucie Andělová

Marie Ludvíková

Táňa Malíková

Simona Peková

Kamila Valůšková

Zavřít
1. 10. neděle 19.00

Náměsíčníci (imitace a tušení) hrajeme v Divadle Komedie v rámci ...příští vlna/next wave...

Hermann Broch a Ivan Buraj autor

Ivan Buraj režie

„Jsme snad šílení, protože jsme ještě nezešíleli?“

Pasenow neboli romantika, Esch neboli anarchie, Huguenau neboli věcnost. Katalog „náměsíčníků“ bloudících mezi fanatismem a nihilismem v hodnotovém vakuu meziválečného Německa.

Všude samé imitace! Jak se žije ve světě rozpadu hodnot? Jak nekonečně vzdálený je člověk člověku v době, kdy je všechno (ne)možné? Jak poznat mezi korytem a postelí smysl? Směřujeme někam? Něco se musí stát!

Legendární román evropského modernisty Hermanna Brocha tvoří ojediněle vyzývavý, uzavřený systém. Román jako touha po poznání života, jaký je. Radikální koncept umění jako pomoci, namísto umění jako pasivního konzumu krásy. Současník Musila, Kafky, Joyce či Canettiho a ryzí inspirátor Milana Kundery se pouští do rozpravy nad postromantickým zrodem kýče jako touhy po jednoznačnosti, kýče jako počátku zla.

V radikální adaptaci Ivana Buraje před námi na scéně vyvstává náměsíčný bar U Brocha, kde je na vše už pozdě, a přitom stále není konec. Štamgasti tvoří katalog doby, která zoufale čeká na svého vykupitele. Jak ale rozeznat Krista a Antikrista? Brněnští „alternativní“ herci sedí na první čtené zkoušce, přichází režisér z Německa – Hans Buch, slibuje umění, ale my všichni chceme jistotu! Existuje ale nějaká? Je komplikovaná naše doba, nebo ji komplikují intelektuálové? Potřebujeme krize? Nasadit si Brocha na oči! Dostat se až na hranici tázání samotného! Nahmatat zeď naší reality, našeho vězení!

„Nedělej si nic zlého, vždyť jsme tady všichni!“

Inscenace byla oceněna jako Projekt roku festivalem ...příští vlna/next wave... 2017, nominována na Cenu Josefa Balvína 2017 a vyhlášena „sukcesem měsíce“ dle Divadelních novin.

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

sdílet

Premiéra
11. listopadu 2016

Autor
Hermann Broch a Ivan Buraj

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Video
David Matuška

Výběr hudby
Ivan Buraj

Citovaný překlad
Rio Preisner

Asistence
Ľubomír Višňovec

Hrají

Jáchym / Zbyšek Humpolec

Zbyšek Humpolec

Bertrand / Jiří Svoboda

Jiří Svoboda

Esch / Jan Lepšík

Jan Lepšík

Martin / Miroslav Ukul Kumhala

Miroslav Kumhala

Růžena / Lucie Andělová

Lucie Andělová

Alžběta / Agáta Kryštůfková

Agáta Kryštůfková

Intelektuál / Jiří M. Valůšek

Jiří Miroslav Valůšek

Hentjenová / Marie Ludvíková

Marie Ludvíková

Pasenow / Cyril Drozda

Cyril Drozda

Jaretzky / Simona Peková

Simona Peková

Sestřička / Táňa Malíková

Táňa Malíková

Někdo v rohu

Martin Tlapák j.h. / Jan Řezníček j.h.

Dělník

Ľubomír Višňovec j.h. / Mark Kristián Hochman j.h.

Huguenau

Michal Skočovský j.h.

Hans Buch

Ivan Urbánek j.h.

Tlumočnice

Dagmar Radová j.h. / Anna Čonková j.h.

Zavřít
30. 9. sobota 19.30

Macocha

Petra Hůlová a Kamila Polívková autor

Kamila Polívková režie

„Škoda jen, že je vždy nutné začít od sebe.“

Jsem spisovatelka. Byla jsem spisovatelka. Byla jsem manželka, matka, intelektuálka. Byla jsem umělkyně. Chtěla jsem. Nechci. Vidím se a vidím je. Vidím rozostřeně!

Vypravěčka – jako Elfriede Jelinek červené knihovny – stojí v noci na balkóně a shlíží dolů na lidi. Vzpomínky jí unikají a roubují se navzájem. Na dně které lahve se ztratilo dítě, kde vyprchala láska k muži? Jeden Jarda, mlčky stínující v obrazech z minulosti, a před ním pět hereckých hlasů – pět fází života rozpité identity! Revize feministické touhy po nezávislosti, po individuálním právu organizovat si svůj životní monolog, ovšem bez zábran a vědomí následků?

Petra Hůlová, mluvčí současné „kavárenské“ intelektuální literatury, se v posledním vydaném románu sebereflexivně obrací ke své vlastní masce autorky-analytičky. Obrací listy a stránky a panáky přerývané nechronologie svých kariérních zkušeností. Avšak klame tělem. Klame jazykovou houští a bezohlednou upřímností. Pohled do zm(n)ožených perspektiv příběhu přináší rozklad ženy na atomy – sbor kategorizující a bilancující tabu ženského osudu ve vratkém napětí mezi sebedestrukcí a léčivou autoterapií. Jde tu přeci o živý existenciální boj! O pokus smířit se s vlastními „náměsíčnými“ kroky bytem postkapitalistické svobody volby.

Inscenace vznikla v koprodukci se Studiem Hrdinů.

Efekty v představení: suchý led

sdílet

Premiéra
6. června 2017

Autor
Petra Hůlová

Úprava
Kamila Polívková

Režie
Kamila Polívková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna, live projekce a světla
Antonín Šilar

Kostýmy
Zuzana Formánková

Hudba
Ivan Acher

Asistence
Ladislav Nunvář

Výtvarná asistence
Anna Chrtková

Hrají

Lucie Andělová

Marie Ludvíková

Táňa Malíková

Simona Peková

Kamila Valůšková

Zavřít
29. 9. pátek 19.30

ON

Marián Amsler autor

Marián Amsler režie

„Ne že by nebylo nic jiného než ON: ale všechno ostatní žije v jeho světle...“

Jeho mobilní telefon, profily na sociálních sítích, profily na seznamkách. To je všechno, co po NĚM zůstalo. Podaří se jeho matce, bratrovi, bývalému příteli, dívce, která našla jeho mobil a cizímu HIV pozitivní muži zjistit, kým vlastně byl? Příběh někoho, kdo v reálném světě zmizel, ale ve svých dalších podobách – jako soubor dat, jako ON on-line – zůstává nesmrtelným a dál víří virtuálním prostorem. Fantom povstávající z podivné pozůstalosti jedniček a nul. A vedle toho příběh z minulosti. Kdy hledání vlastní identity stálo víc síly, než jen založit si profil na facebooku. Strach, nejistota, touha zmizet zůstávají stejné. Stejně jako fakt, že zmizet se nám nikdy nepodaří. Zbaveni pout musíme se poutat.

„Zážitky pračlověka, vyznačující se setkáním, vztahem, nebyly zajisté krotké a příjemné. Ale lepší je dopouštět se násilí na bytostech, jejichž přítomnost skutečně prožívám, než jako přízrak pečovat o čísla bez tváře! Od onoho násilí vede cesta k Bohu, od této péče jen cesta k nicotě...“
Martin Buber: Já a ty

Efekty v představení: kouření a voda

sdílet

Premiéra
21. května 2016

Autor, režie a výprava
Marián Amsler

Dramaturgie
Marie Špalová

Hudba
Ivan Acher

Hrají

Ex/On

Jiří Svoboda

Pozitiv/Farář

Jiří Miroslav Valůšek

Matka

Simona Peková

Holka, co našla jeho mobil / Eliška

Milada Vyhnálková j.h.

Bratr

Zbyšek Humpolec

Zavřít
27. 9. středa 19.00

Náměsíčníci (imitace a tušení) hrajeme ve Studiu Beseda v Hradci Králové

Hermann Broch a Ivan Buraj autor

Ivan Buraj režie

„Jsme snad šílení, protože jsme ještě nezešíleli?“

Pasenow neboli romantika, Esch neboli anarchie, Huguenau neboli věcnost. Katalog „náměsíčníků“ bloudících mezi fanatismem a nihilismem v hodnotovém vakuu meziválečného Německa.

Všude samé imitace! Jak se žije ve světě rozpadu hodnot? Jak nekonečně vzdálený je člověk člověku v době, kdy je všechno (ne)možné? Jak poznat mezi korytem a postelí smysl? Směřujeme někam? Něco se musí stát!

Legendární román evropského modernisty Hermanna Brocha tvoří ojediněle vyzývavý, uzavřený systém. Román jako touha po poznání života, jaký je. Radikální koncept umění jako pomoci, namísto umění jako pasivního konzumu krásy. Současník Musila, Kafky, Joyce či Canettiho a ryzí inspirátor Milana Kundery se pouští do rozpravy nad postromantickým zrodem kýče jako touhy po jednoznačnosti, kýče jako počátku zla.

V radikální adaptaci Ivana Buraje před námi na scéně vyvstává náměsíčný bar U Brocha, kde je na vše už pozdě, a přitom stále není konec. Štamgasti tvoří katalog doby, která zoufale čeká na svého vykupitele. Jak ale rozeznat Krista a Antikrista? Brněnští „alternativní“ herci sedí na první čtené zkoušce, přichází režisér z Německa – Hans Buch, slibuje umění, ale my všichni chceme jistotu! Existuje ale nějaká? Je komplikovaná naše doba, nebo ji komplikují intelektuálové? Potřebujeme krize? Nasadit si Brocha na oči! Dostat se až na hranici tázání samotného! Nahmatat zeď naší reality, našeho vězení!

„Nedělej si nic zlého, vždyť jsme tady všichni!“

Inscenace byla oceněna jako Projekt roku festivalem ...příští vlna/next wave... 2017, nominována na Cenu Josefa Balvína 2017 a vyhlášena „sukcesem měsíce“ dle Divadelních novin.

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

sdílet

Premiéra
11. listopadu 2016

Autor
Hermann Broch a Ivan Buraj

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Video
David Matuška

Výběr hudby
Ivan Buraj

Citovaný překlad
Rio Preisner

Asistence
Ľubomír Višňovec

Hrají

Jáchym / Zbyšek Humpolec

Zbyšek Humpolec

Bertrand / Jiří Svoboda

Jiří Svoboda

Esch / Jan Lepšík

Jan Lepšík

Martin / Miroslav Ukul Kumhala

Miroslav Kumhala

Růžena / Lucie Andělová

Lucie Andělová

Alžběta / Agáta Kryštůfková

Agáta Kryštůfková

Intelektuál / Jiří M. Valůšek

Jiří Miroslav Valůšek

Hentjenová / Marie Ludvíková

Marie Ludvíková

Pasenow / Cyril Drozda

Cyril Drozda

Jaretzky / Simona Peková

Simona Peková

Sestřička / Táňa Malíková

Táňa Malíková

Někdo v rohu

Martin Tlapák j.h. / Jan Řezníček j.h.

Dělník

Ľubomír Višňovec j.h. / Mark Kristián Hochman j.h.

Huguenau

Michal Skočovský j.h.

Hans Buch

Ivan Urbánek j.h.

Tlumočnice

Dagmar Radová j.h. / Anna Čonková j.h.

Zavřít
25. 9. pondělí 19.30

Směšná temnota

Wolfram Lotz autor

Filip Nuckolls režie

„Sedíme tady uprostřed válečnýho území, o ničem z toho ale nic nevíme, protože tady nemáme televizi ani internet.“

O jakých událostech ze současného neklidného světa opravdu něco víme? A o čem může autor vůbec psát? Nepropadáme se ve zdánlivé přeinformovanosti do „směšné temnoty“ vlastních představ živených mediálními obrazy?

Před publikem je citován text soudní obhajoby somálského piráta. A kupodivu, jeho řeč obsahuje mnoho (ne)přiléhavých detailů, které až podezřele kopírují televizní obrazy o těch DRUHÝCH ze třetího až bůhvíkolikátého... šestého světa. Brzy tenhle bezvýznamný monologický „případ“, vhodný tak akorát pro humanitární organizace, vytlačí (konečně!) příběh dvou vojáků z EU, kteří se do pralesní temnoty vydávají splnit svoji misi. Současný evropský mediální mýtus povstává.

„Výpravná“ a ironicky necenzurovaná hra německého übertalentu Wolframa Lotze svébytně parafrázuje a paroduje Conradovo Srdce temnoty i Coppolovu filmovou Apokalypsu. Z cesty do vnitra džungle se stává putování do nitra autora samotného, SEBEREFLEXE vede k vlastní kompromitaci a přiznání, že sám autor nezná to, o čem píše!? „Zprostředkovávaná“ realita se odhaluje jen jako vlastní imaginace a komprimát z mediálních obrazů. Kdo je tady autorem – původcem hry? Ten, kdo slova produkuje, předehrává, anebo se jenom divá? A co režisér? Kdo má vlastně stát na scéně?

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

Nad inscenací převzala záštitu Christiana Markert – chargée d'affaires a.i. velvyslanectví Spolkové republiky Německo v České republice.

sdílet

Premiéra
11. ledna 2017

Autor
Wolfram Lotz

Překlad
Petr Štědroň

Režie
Filip Nuckolls

Dramaturgie
Dagmar Radová

Výprava
Jan C. Löbl

Hudba
Tomáš Vtípil

Hrají

Pellner

Jan Lepšík

Dorsch

Zbyšek Humpolec

Lodetti

Jiří Svoboda

Stojkovič

Jiří Miroslav Valůšek

Carter

Jan Řezníček j.h.

Deutinger

Táňa Malíková

Ultimo/Tofdau

Agáta Kryštůfková

Zavřít
22. 9. pátek 19.30

Strýček Váňa

Anton Pavlovič Čechov autor

Ivan Buraj režie

„Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu!!!“

Alain Badiou říká, že v našem světě zbyla už jenom těla a jazyky, ztratili jsme ale pravdy. Naše společnost se komplikuje, drolí se na fragmenty. A čím je komplikovanější, tím víc potřebuje specialisty, kteří nerozumí společnosti jako celku, ale jen své specializaci. Kromě specializace máme ještě informace – miliony informací!!! SCHÁZÍ nám ale smysl. SCHÁZÍ nám víra v to, co děláme a proč jsme spolu. Společnost a Já se v krajině pozdního individualismu odcizuje. V domě na ruském venkově se SCHÁZÍ společnost. Profesor Serebrjakov dovršil svoji práci. Odchází na důchod. Vrací se z města zpět na venkov.  Celý život se zabýval uměním. Realismem. A Váňa pracoval celý život pro Serebrjakova. Obětoval se! Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu!!! Všichni by dům chtěli chápat jako domov, jenomže všichni trpí a každý zoufale hledá ve světě těl a jazyků SVOJI pravdu a i ta ztrácí na věrohodnosti. Jakákoliv jistota se roztéká. Všechno obaluje cynismus – jazyk ztracených. Je možné ještě rozumět svému životu? Má smysl se ještě pro někoho obětovat? Jak žít se svými pravdami spolu s ostatními? Jak žít dál a dál a dál? Jak žít na konci smyslu kultury?

Inscenace byla nominována v kategorii Činoherní divadlo za režii na Cenu Divadelních novin 2016. Robert Mikluš nominován na Cenu Thálie 2016 za roli Astrova.

Efekty v představení: kouření a střelba

sdílet

Premiéra
8. dubna 2016

Autor
Anton Pavlovič Čechov

Překlad
Leoš Suchařípa

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Dagmar Radová a Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Výběr a úprava hudby
Pavel V. Boiko

Asistence režie
Tereza Agelová

Hrají

Ivan Vojnickij

Jan Lepšík

Vojnická

Simona Peková

Serebrjakov

Cyril Drozda

Jelena

Lucie Andělová

Soňa

Táňa Malíková

Astrov

Robert Mikluš j.h.

Marina

Marie Ludvíková

Tělegin

Miroslav Kumhala

Zavřít
20. 9. středa 19.30

Náměsíčníci (imitace a tušení)

Hermann Broch a Ivan Buraj autor

Ivan Buraj režie

„Jsme snad šílení, protože jsme ještě nezešíleli?“

Pasenow neboli romantika, Esch neboli anarchie, Huguenau neboli věcnost. Katalog „náměsíčníků“ bloudících mezi fanatismem a nihilismem v hodnotovém vakuu meziválečného Německa.

Všude samé imitace! Jak se žije ve světě rozpadu hodnot? Jak nekonečně vzdálený je člověk člověku v době, kdy je všechno (ne)možné? Jak poznat mezi korytem a postelí smysl? Směřujeme někam? Něco se musí stát!

Legendární román evropského modernisty Hermanna Brocha tvoří ojediněle vyzývavý, uzavřený systém. Román jako touha po poznání života, jaký je. Radikální koncept umění jako pomoci, namísto umění jako pasivního konzumu krásy. Současník Musila, Kafky, Joyce či Canettiho a ryzí inspirátor Milana Kundery se pouští do rozpravy nad postromantickým zrodem kýče jako touhy po jednoznačnosti, kýče jako počátku zla.

V radikální adaptaci Ivana Buraje před námi na scéně vyvstává náměsíčný bar U Brocha, kde je na vše už pozdě, a přitom stále není konec. Štamgasti tvoří katalog doby, která zoufale čeká na svého vykupitele. Jak ale rozeznat Krista a Antikrista? Brněnští „alternativní“ herci sedí na první čtené zkoušce, přichází režisér z Německa – Hans Buch, slibuje umění, ale my všichni chceme jistotu! Existuje ale nějaká? Je komplikovaná naše doba, nebo ji komplikují intelektuálové? Potřebujeme krize? Nasadit si Brocha na oči! Dostat se až na hranici tázání samotného! Nahmatat zeď naší reality, našeho vězení!

„Nedělej si nic zlého, vždyť jsme tady všichni!“

Inscenace byla oceněna jako Projekt roku festivalem ...příští vlna/next wave... 2017, nominována na Cenu Josefa Balvína 2017 a vyhlášena „sukcesem měsíce“ dle Divadelních novin.

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

sdílet

Premiéra
11. listopadu 2016

Autor
Hermann Broch a Ivan Buraj

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Video
David Matuška

Výběr hudby
Ivan Buraj

Citovaný překlad
Rio Preisner

Asistence
Ľubomír Višňovec

Hrají

Jáchym / Zbyšek Humpolec

Zbyšek Humpolec

Bertrand / Jiří Svoboda

Jiří Svoboda

Esch / Jan Lepšík

Jan Lepšík

Martin / Miroslav Ukul Kumhala

Miroslav Kumhala

Růžena / Lucie Andělová

Lucie Andělová

Alžběta / Agáta Kryštůfková

Agáta Kryštůfková

Intelektuál / Jiří M. Valůšek

Jiří Miroslav Valůšek

Hentjenová / Marie Ludvíková

Marie Ludvíková

Pasenow / Cyril Drozda

Cyril Drozda

Jaretzky / Simona Peková

Simona Peková

Sestřička / Táňa Malíková

Táňa Malíková

Někdo v rohu

Martin Tlapák j.h. / Jan Řezníček j.h.

Dělník

Ľubomír Višňovec j.h. / Mark Kristián Hochman j.h.

Huguenau

Michal Skočovský j.h.

Hans Buch

Ivan Urbánek j.h.

Tlumočnice

Dagmar Radová j.h. / Anna Čonková j.h.

Zavřít
18. 9. pondělí 19.30

Premiérareprízareprízaderniérapremiéra

Roman Štětina autor

„Kde je inscenace, když se nehraje?“

Herec jako paměťové médium svého repertoáru rolí. Herec se svým zásobníkem textů, akcí, výrazů. Z čeho herec a režisér komponují zamýšlený účinek na diváka? Jak funguje individuální paměť herce vytržená z celkového kontextu inscenace? S každou reprízou stojí herci před možností znovu se přiblížit „dokonalému tvaru“, ale kontext se neustále hýbe. Mění se podmínky! Mění se divák! Mění se herci samotní. A tak pořád dokola. Od premiéry až k derniéře... Ale kolikrát to bylo ono? A bylo to vůbec někdy ono? Jak k tomu došlo? Jak to zopakovat? A co si z onoho tolikrát opakovaného nakonec pamatujeme?

Roman Štětina ohledává médium divadla. Pracuje s živou pamětí herců, ze které vyvolává fragmenty jejich aktuálního repertoáru. Prostor mezi postavou a osobností herce se rozšiřuje a otevírá se krajina osobnostního přístupu, osvojených technik, fragmentů textů a emocí, až k představě ideálního diváka, který musí být vždy ‒ tady a teď.

sdílet

Premiéra
28. února 2017

Koncept
Roman Štětina

Výtvarná spolupráce
Tereza Příhodová

Dramaturgie
Dagmar Radová

Hrají

Agáta Kryštůfková

Marie Ludvíková

Jiří Svoboda

Roman Štětina

Zavřít
16. 9. sobota 19.30

Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně

Arnošt Goldflam autor

Kolektiv HaDivadla režie

„Možná, že velké dějiny začaly na nádraží ve městě Brünn...“

Arnošt Goldflam, režisér, dramatik a dlouholetý člen HaDivadla, opět mezi svými! Goldflamova sarkastická komedie zobrazuje největšího zločince planety – od jeho vzestupu, který začal propadem u zkoušek na vídeňskou výtvarnou akademii, až po jeho – ne pád, ale fantazijně ironický únik do Jižní Ameriky. Jednotlivé výjevy z „Führerova“ života se proti očekávání neodehrávají v jednacích sálech nebo na přeplněných tribunách, ale v jeho soukromí. Scény z „Hitlerovic kuchyně“ jsou plné groteskního a osvobozujícího humoru, nadsázky a nápaditých situací, které hravě spojují střípky reálií spolu s autorovou ironickou imaginací. Dnes již legendární inscenace HaDivadla, ve které v hlavní roli exceluje nezaměnitelný Petr Jeništa.

Efekty v představení: mlhostroj, otevřený oheň, kouření a střelba

sdílet

Premiéra
10. listopadu 2007

Autor
Arnošt Goldflam

Režie
Kolektiv HaDivadla

Dramaturgie
Luboš Balák

Scéna
Marián Amsler, Luboš Balák

Kostýmy
Kateřina Kumhalová

Výběr hudby
Karel Hanák Fláva

Umělecká spolupráce
Miroslav Kumhala

Hrají

Adolf Hitler

Petr Jeništa j.h.

Eva Braunová

Táňa Malíková

Magda Goebbelsová

Simona Peková

Joseph Goebbels

Jan Lepšík

J. V. Stalin / Hermann Göring

Zbyšek Humpolec

Heinrich Himmler, SS služba

Jiří Svoboda

Sekretářka Johanka

Kamila Valůšková

Georg Tabori / Helmut Goebbels

Šimon Klacl j.h.

Zavřít
15. 9. pátek 19.00

Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně hrajeme v Multifunkčním centru Hlinsko

Arnošt Goldflam autor

Kolektiv HaDivadla režie

„Možná, že velké dějiny začaly na nádraží ve městě Brünn...“

Arnošt Goldflam, režisér, dramatik a dlouholetý člen HaDivadla, opět mezi svými! Goldflamova sarkastická komedie zobrazuje největšího zločince planety – od jeho vzestupu, který začal propadem u zkoušek na vídeňskou výtvarnou akademii, až po jeho – ne pád, ale fantazijně ironický únik do Jižní Ameriky. Jednotlivé výjevy z „Führerova“ života se proti očekávání neodehrávají v jednacích sálech nebo na přeplněných tribunách, ale v jeho soukromí. Scény z „Hitlerovic kuchyně“ jsou plné groteskního a osvobozujícího humoru, nadsázky a nápaditých situací, které hravě spojují střípky reálií spolu s autorovou ironickou imaginací. Dnes již legendární inscenace HaDivadla, ve které v hlavní roli exceluje nezaměnitelný Petr Jeništa.

Efekty v představení: mlhostroj, otevřený oheň, kouření a střelba

sdílet

Premiéra
10. listopadu 2007

Autor
Arnošt Goldflam

Režie
Kolektiv HaDivadla

Dramaturgie
Luboš Balák

Scéna
Marián Amsler, Luboš Balák

Kostýmy
Kateřina Kumhalová

Výběr hudby
Karel Hanák Fláva

Umělecká spolupráce
Miroslav Kumhala

Hrají

Adolf Hitler

Petr Jeništa j.h.

Eva Braunová

Táňa Malíková

Magda Goebbelsová

Simona Peková

Joseph Goebbels

Jan Lepšík

J. V. Stalin / Hermann Göring

Zbyšek Humpolec

Heinrich Himmler, SS služba

Jiří Svoboda

Sekretářka Johanka

Kamila Valůšková

Georg Tabori / Helmut Goebbels

Šimon Klacl j.h.

Zavřít
14. 9. čtvrtek 19.30

Vyhnání Gerty Schnirch

Kateřina Tučková a Marián Amsler autor

Marián Amsler režie

„Máme to uzavřené, historie už to zpracovala, tak pročpak se k tomu vracet?“

Příběh o lidském osudu zlomeném dějinami, o vině Čechů a Němců, o tom, zda je možno odpustit a porozumět, je dramatizací úspěšného románu současné české prozaičky Kateřiny Tučkové. Vychází z historických událostí, nedílně spojených s minulostí města Brna. Konkrétně zobrazuje tzv. „brněnský pochod smrti“ a osudy jeho účastnice, Gerty Schnirch, pocházející z německo-české rodiny.

Inscenace je příspěvkem ke společenské diskuzi k doposud nedostatečně reflektovaného tématu odsunu českých Němců. Osud Gerty Schnirch ukazuje události druhé poloviny dvacátého století z perspektivy člověka, který na základě dějinných událostí a politických rozhodnutí ztratil svůj občanský status v zemi, kde se narodil, musel zůstat i zemřel bez toho, aniž by dokázal odpustit.

Inscenace získala Cenu Divadelních novin 2015 v kategorii Činoherní divadlo. Sara Venclovská nominována na Cenu Divadelních novin 2015 (herecký výkon).

Efekty v představení: mlhostroj, kouření, krev, voda, krupice a střelba

sdílet

Premiéra
28. října 2014

Autor
Kateřina Tučková a Marián Amsler

Režie
Marián Amsler

Dramaturgie
Marie Špalová

Hudba
Ivan Acher

Hrají

Gerta Schnirch

Lucie Andělová / Sara Venclovská j.h.

Barbora Schnirchová, matka / Theresa Bauer, kamarádka

Gabriela Štefanová j.h.

Friedrich Schnirch, otec / pan Novák, tajný

Jan Lepšík

Fridríšek, bratr / Schmidt, komisař

Zbyšek Humpolec

Barbora, dcera

Marie Ludvíková

Karel Němec

Jiří Svoboda / Jan Grundman j.h.

Domovník / Pešek, soudruh

Cyril Drozda

Anna Marie Judexová / Ida Zipfelová

Táňa Malíková

Hermína Herzigová / Janinka Hornová

Kamila Valůšková / Kateřina Jebavá j.h.

Hubert Šenk / Oscar Judex / Rudolf Spacier / Eduard Beneš / Jára

Jiří Miroslav Valůšek

Zipfelová, vdova

Simona Peková

Soused, Řek

Miroslav Kumhala

Sousedka, Řekyně

Kateřina Kumhalová

Zavřít
13. 9. středa 19.30

Vyhnání Gerty Schnirch

Kateřina Tučková a Marián Amsler autor

Marián Amsler režie

„Máme to uzavřené, historie už to zpracovala, tak pročpak se k tomu vracet?“

Příběh o lidském osudu zlomeném dějinami, o vině Čechů a Němců, o tom, zda je možno odpustit a porozumět, je dramatizací úspěšného románu současné české prozaičky Kateřiny Tučkové. Vychází z historických událostí, nedílně spojených s minulostí města Brna. Konkrétně zobrazuje tzv. „brněnský pochod smrti“ a osudy jeho účastnice, Gerty Schnirch, pocházející z německo-české rodiny.

Inscenace je příspěvkem ke společenské diskuzi k doposud nedostatečně reflektovaného tématu odsunu českých Němců. Osud Gerty Schnirch ukazuje události druhé poloviny dvacátého století z perspektivy člověka, který na základě dějinných událostí a politických rozhodnutí ztratil svůj občanský status v zemi, kde se narodil, musel zůstat i zemřel bez toho, aniž by dokázal odpustit.

Inscenace získala Cenu Divadelních novin 2015 v kategorii Činoherní divadlo. Sara Venclovská nominována na Cenu Divadelních novin 2015 (herecký výkon).

Efekty v představení: mlhostroj, kouření, krev, voda, krupice a střelba

sdílet

Premiéra
28. října 2014

Autor
Kateřina Tučková a Marián Amsler

Režie
Marián Amsler

Dramaturgie
Marie Špalová

Hudba
Ivan Acher

Hrají

Gerta Schnirch

Lucie Andělová / Sara Venclovská j.h.

Barbora Schnirchová, matka / Theresa Bauer, kamarádka

Gabriela Štefanová j.h.

Friedrich Schnirch, otec / pan Novák, tajný

Jan Lepšík

Fridríšek, bratr / Schmidt, komisař

Zbyšek Humpolec

Barbora, dcera

Marie Ludvíková

Karel Němec

Jiří Svoboda / Jan Grundman j.h.

Domovník / Pešek, soudruh

Cyril Drozda

Anna Marie Judexová / Ida Zipfelová

Táňa Malíková

Hermína Herzigová / Janinka Hornová

Kamila Valůšková / Kateřina Jebavá j.h.

Hubert Šenk / Oscar Judex / Rudolf Spacier / Eduard Beneš / Jára

Jiří Miroslav Valůšek

Zipfelová, vdova

Simona Peková

Soused, Řek

Miroslav Kumhala

Sousedka, Řekyně

Kateřina Kumhalová

Zavřít
11. 9. pondělí 20.00

Macocha ve Studiu Hrdinů / koprodukce

Petra Hůlová a Kamila Polívková autor

Kamila Polívková režie

„Škoda jen, že je vždy nutné začít od sebe.“

Jsem spisovatelka. Byla jsem spisovatelka. Byla jsem manželka, matka, intelektuálka. Byla jsem umělkyně. Chtěla jsem. Nechci. Vidím se a vidím je. Vidím rozostřeně!

Vypravěčka – jako Elfriede Jelinek červené knihovny – stojí v noci na balkóně a shlíží dolů na lidi. Vzpomínky jí unikají a roubují se navzájem. Na dně které lahve se ztratilo dítě, kde vyprchala láska k muži? Jeden Jarda, mlčky stínující v obrazech z minulosti, a před ním pět hereckých hlasů – pět fází života rozpité identity! Revize feministické touhy po nezávislosti, po individuálním právu organizovat si svůj životní monolog, ovšem bez zábran a vědomí následků?

Petra Hůlová, mluvčí současné „kavárenské“ intelektuální literatury, se v posledním vydaném románu sebereflexivně obrací ke své vlastní masce autorky-analytičky. Obrací listy a stránky a panáky přerývané nechronologie svých kariérních zkušeností. Avšak klame tělem. Klame jazykovou houští a bezohlednou upřímností. Pohled do zm(n)ožených perspektiv příběhu přináší rozklad ženy na atomy – sbor kategorizující a bilancující tabu ženského osudu ve vratkém napětí mezi sebedestrukcí a léčivou autoterapií. Jde tu přeci o živý existenciální boj! O pokus smířit se s vlastními „náměsíčnými“ kroky bytem postkapitalistické svobody volby.

Inscenace vznikla v koprodukci se Studiem Hrdinů.

Efekty v představení: suchý led

sdílet

Premiéra
6. června 2017

Autor
Petra Hůlová

Úprava
Kamila Polívková

Režie
Kamila Polívková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna, live projekce a světla
Antonín Šilar

Kostýmy
Zuzana Formánková

Hudba
Ivan Acher

Asistence
Ladislav Nunvář

Výtvarná asistence
Anna Chrtková

Hrají

Lucie Andělová

Marie Ludvíková

Táňa Malíková

Simona Peková

Kamila Valůšková

Zavřít
11. 9. pondělí 19.30

Síla zvyku

Thomas Bernhard autor

Jan Horák a Michal Pěchouček režie

„Co říkáte je useknuté všechno je useknuté co říkáte. To svědčí o tom že neovládáte dýchání to je ostuda pro artistu. Poruchy odstranit!“

Sebereflexe umělců, sebereflexe umění vést a tísnit, nechat si připravený plán bez kontroly roztéct až do zmatku shonů, umělých masek a krkolomností. Komorní kvintet a finále za hranou. Prásk a salto! Kdo se tu komu směje?

Stárnoucí cirkusový bard Caribaldi v posledním gestu sveřepé touhy nepropadnout dnu. Diriguje z výše a snaží se ze všech sil ze svých úslužných, pokrčených loutek-artistů vydolovat nestoudné výkony. Hrajte! Nástroje přeci máte, dovedete s nimi i žonglovat! Génius obklopený břídily anebo psychopatické monstrum? Bác a vesmír! A čapka neustále padá z hlavy... S tváří zkřivenou nelze hrát Schuberta.

Umělec má dělat všechno proto, aby odešel ze scény při síle. Zvyk je cirkusácká košile. Výzva pro opovážlivce tvůrčího hledání, k znovunalezení energie a radosti z hereckého sebeobviňování. Je teď ten správný čas na pohled do zrcadla vlastní autoritativní umělecké dráhy? Co v něm lze uvidět? Slova a obraty a přemety vzad rýsují v „tragikomedii“ rakouského skandalisty Thomase Bernharda nekompromisní obraz umělecké krutosti.

Nad inscenací převzal záštitu Dr. Alexander Grubmayr, LL.M. – velvyslanec Rakouského velvyslanectví v Praze.

Efekty v představení: mlhostroj

sdílet

Premiéra
28. dubna 2017

Autor
Thomas Bernhard

Překlad
Josef Balvín

Režie
Jan Horák a Michal Pěchouček

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna
Michal Pěchouček

Kostýmy
Beáta Spáčilová

Hudba
Natálie Pleváková

Videoprojekce
Matěj Sláma

Výtvarná asistence
Jan Matýsek

Inspice
Miroslav Ukul Kumhala

Hrají

Caribaldi

Cyril Drozda

Žonglér

Jiří Svoboda

Krotitel

Zbyšek Humpolec

Šprýmař

Mark Kristián Hochman j.h.

Vnučka

Agáta Kryštůfková

Zavřít
10. 9. neděle 20.00

Macocha ve Studiu Hrdinů / koprodukce

Petra Hůlová a Kamila Polívková autor

Kamila Polívková režie

„Škoda jen, že je vždy nutné začít od sebe.“

Jsem spisovatelka. Byla jsem spisovatelka. Byla jsem manželka, matka, intelektuálka. Byla jsem umělkyně. Chtěla jsem. Nechci. Vidím se a vidím je. Vidím rozostřeně!

Vypravěčka – jako Elfriede Jelinek červené knihovny – stojí v noci na balkóně a shlíží dolů na lidi. Vzpomínky jí unikají a roubují se navzájem. Na dně které lahve se ztratilo dítě, kde vyprchala láska k muži? Jeden Jarda, mlčky stínující v obrazech z minulosti, a před ním pět hereckých hlasů – pět fází života rozpité identity! Revize feministické touhy po nezávislosti, po individuálním právu organizovat si svůj životní monolog, ovšem bez zábran a vědomí následků?

Petra Hůlová, mluvčí současné „kavárenské“ intelektuální literatury, se v posledním vydaném románu sebereflexivně obrací ke své vlastní masce autorky-analytičky. Obrací listy a stránky a panáky přerývané nechronologie svých kariérních zkušeností. Avšak klame tělem. Klame jazykovou houští a bezohlednou upřímností. Pohled do zm(n)ožených perspektiv příběhu přináší rozklad ženy na atomy – sbor kategorizující a bilancující tabu ženského osudu ve vratkém napětí mezi sebedestrukcí a léčivou autoterapií. Jde tu přeci o živý existenciální boj! O pokus smířit se s vlastními „náměsíčnými“ kroky bytem postkapitalistické svobody volby.

Inscenace vznikla v koprodukci se Studiem Hrdinů.

Efekty v představení: suchý led

sdílet

Premiéra
6. června 2017

Autor
Petra Hůlová

Úprava
Kamila Polívková

Režie
Kamila Polívková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna, live projekce a světla
Antonín Šilar

Kostýmy
Zuzana Formánková

Hudba
Ivan Acher

Asistence
Ladislav Nunvář

Výtvarná asistence
Anna Chrtková

Hrají

Lucie Andělová

Marie Ludvíková

Táňa Malíková

Simona Peková

Kamila Valůšková

Zavřít
9. 9. sobota 20.00

Macocha ve Studiu Hrdinů / koprodukce

Petra Hůlová a Kamila Polívková autor

Kamila Polívková režie

„Škoda jen, že je vždy nutné začít od sebe.“

Jsem spisovatelka. Byla jsem spisovatelka. Byla jsem manželka, matka, intelektuálka. Byla jsem umělkyně. Chtěla jsem. Nechci. Vidím se a vidím je. Vidím rozostřeně!

Vypravěčka – jako Elfriede Jelinek červené knihovny – stojí v noci na balkóně a shlíží dolů na lidi. Vzpomínky jí unikají a roubují se navzájem. Na dně které lahve se ztratilo dítě, kde vyprchala láska k muži? Jeden Jarda, mlčky stínující v obrazech z minulosti, a před ním pět hereckých hlasů – pět fází života rozpité identity! Revize feministické touhy po nezávislosti, po individuálním právu organizovat si svůj životní monolog, ovšem bez zábran a vědomí následků?

Petra Hůlová, mluvčí současné „kavárenské“ intelektuální literatury, se v posledním vydaném románu sebereflexivně obrací ke své vlastní masce autorky-analytičky. Obrací listy a stránky a panáky přerývané nechronologie svých kariérních zkušeností. Avšak klame tělem. Klame jazykovou houští a bezohlednou upřímností. Pohled do zm(n)ožených perspektiv příběhu přináší rozklad ženy na atomy – sbor kategorizující a bilancující tabu ženského osudu ve vratkém napětí mezi sebedestrukcí a léčivou autoterapií. Jde tu přeci o živý existenciální boj! O pokus smířit se s vlastními „náměsíčnými“ kroky bytem postkapitalistické svobody volby.

Inscenace vznikla v koprodukci se Studiem Hrdinů.

Efekty v představení: suchý led

sdílet

Premiéra
6. června 2017

Autor
Petra Hůlová

Úprava
Kamila Polívková

Režie
Kamila Polívková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna, live projekce a světla
Antonín Šilar

Kostýmy
Zuzana Formánková

Hudba
Ivan Acher

Asistence
Ladislav Nunvář

Výtvarná asistence
Anna Chrtková

Hrají

Lucie Andělová

Marie Ludvíková

Táňa Malíková

Simona Peková

Kamila Valůšková

Zavřít
28. 7. pátek 20.30

Ice Pøz hrajeme na Kiosku v Žilině

Matěj Nytra a kolektiv autor

Marika Smreková režie

„Prokliknout. Otevřít. Chvíli to zkoušet.“

Uváděno na Studiu – prostoru únikového schodiště.

Umístění, prostor, stísnění, únik. Realita mezi snem, možností a hmotou. Mysl wwwirtuálně migruje, pátrá, hranice volnosti se (ne)tenčí. Ledový com.takt odolává rozpojení. No Input Signal. Log(os) out...

Wirtuální diskuse v souboji s fyzickou tíží: proces odzbrojení, zhmotnění. V síti duplikované skutečnosti ztrácíme pevnou půdu pod nohami, emoce, chyby a stesky ale v reálu zamaskovat nelze. Google Street View jako náplast při post-erasmové nostalgii? Trní v kůži vymazané ve vizuálních filtrech? Kde nalézt „escape“ ven – zpět k nultému bodu, k jedinečnosti?

Autorská esej v prostoru o fenoménu migrace a virtuality.

sdílet

Premiéra
19. února 2016

Autor
Matěj Nytra a kolektiv

Režie
Marika Smreková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Jana Tkáčová

Hrají

Jiří Svoboda

Zbyšek Humpolec

Anna Čonková j.h.

Radim Brychta j.h.

Zavřít
28. 7. pátek 17.30

Ice Pøz hrajeme na Kiosku v Žilině

Matěj Nytra a kolektiv autor

Marika Smreková režie

„Prokliknout. Otevřít. Chvíli to zkoušet.“

Uváděno na Studiu – prostoru únikového schodiště.

Umístění, prostor, stísnění, únik. Realita mezi snem, možností a hmotou. Mysl wwwirtuálně migruje, pátrá, hranice volnosti se (ne)tenčí. Ledový com.takt odolává rozpojení. No Input Signal. Log(os) out...

Wirtuální diskuse v souboji s fyzickou tíží: proces odzbrojení, zhmotnění. V síti duplikované skutečnosti ztrácíme pevnou půdu pod nohami, emoce, chyby a stesky ale v reálu zamaskovat nelze. Google Street View jako náplast při post-erasmové nostalgii? Trní v kůži vymazané ve vizuálních filtrech? Kde nalézt „escape“ ven – zpět k nultému bodu, k jedinečnosti?

Autorská esej v prostoru o fenoménu migrace a virtuality.

sdílet

Premiéra
19. února 2016

Autor
Matěj Nytra a kolektiv

Režie
Marika Smreková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Jana Tkáčová

Hrají

Jiří Svoboda

Zbyšek Humpolec

Anna Čonková j.h.

Radim Brychta j.h.

Zavřít
24. 6. sobota 20.00

Strýček Váňa hrajeme na Mezinárodním festivalu Divadlo evropských regionů Hradec Králové

Anton Pavlovič Čechov autor

Ivan Buraj režie

„Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu!!!“

Alain Badiou říká, že v našem světě zbyla už jenom těla a jazyky, ztratili jsme ale pravdy. Naše společnost se komplikuje, drolí se na fragmenty. A čím je komplikovanější, tím víc potřebuje specialisty, kteří nerozumí společnosti jako celku, ale jen své specializaci. Kromě specializace máme ještě informace – miliony informací!!! SCHÁZÍ nám ale smysl. SCHÁZÍ nám víra v to, co děláme a proč jsme spolu. Společnost a Já se v krajině pozdního individualismu odcizuje. V domě na ruském venkově se SCHÁZÍ společnost. Profesor Serebrjakov dovršil svoji práci. Odchází na důchod. Vrací se z města zpět na venkov.  Celý život se zabýval uměním. Realismem. A Váňa pracoval celý život pro Serebrjakova. Obětoval se! Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu!!! Všichni by dům chtěli chápat jako domov, jenomže všichni trpí a každý zoufale hledá ve světě těl a jazyků SVOJI pravdu a i ta ztrácí na věrohodnosti. Jakákoliv jistota se roztéká. Všechno obaluje cynismus – jazyk ztracených. Je možné ještě rozumět svému životu? Má smysl se ještě pro někoho obětovat? Jak žít se svými pravdami spolu s ostatními? Jak žít dál a dál a dál? Jak žít na konci smyslu kultury?

Inscenace byla nominována v kategorii Činoherní divadlo za režii na Cenu Divadelních novin 2016. Robert Mikluš nominován na Cenu Thálie 2016 za roli Astrova.

Efekty v představení: kouření a střelba

sdílet

Premiéra
8. dubna 2016

Autor
Anton Pavlovič Čechov

Překlad
Leoš Suchařípa

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Dagmar Radová a Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Výběr a úprava hudby
Pavel V. Boiko

Asistence režie
Tereza Agelová

Hrají

Ivan Vojnickij

Jan Lepšík

Vojnická

Simona Peková

Serebrjakov

Cyril Drozda

Jelena

Lucie Andělová

Soňa

Táňa Malíková

Astrov

Robert Mikluš j.h.

Marina

Marie Ludvíková

Tělegin

Miroslav Kumhala

Zavřít
24. 6. sobota 14.00

Vernisáž hrajeme na Mezinárodním festivalu Divadlo evropských regionů Hradec Králové

Václav Havel autor

Ivan Buraj režie

„Pro koho myslíš, že to všechno děláme?“

 

70. léta. Normalizační ticho. Vítej na „vernisáži“ našeho dokonalého husákovského bytu – není tu k nalezení ani jeden kiks, Bedřichu! Václav Havel a jeho disidentského alter ego Bedřich Vaněk v absurdní grotesce-satiře z přelomového roku 1975.

„Nemáme zatopit v krbu?“ Čas protéká a éra skloněných hlav se zdá být nekonečná... Co dělat dál? Jak žít (s) pravdou? Aktivizuj se! Střet ideálního (neporaženého?) snaživého páru a zachmuřeného ego-intelektuála na rozcestí. Od sebereflexe k depresi, od deprese k akci. Havel napíše Husákovi!

Inscenace vznikla u příležitosti nedožitých osmdesátin Václava Havla. Premiéra se uskutečnila v rámci festivalu Centra experimentálního divadla Málo bylo Havla!

sdílet

Premiéra
5. října 2016

Autor
Václav Havel

Režie
Ivan Buraj

Scénografie
Juliána Kvíčalová

Hrají

Věra

Lucie Andělová

Michal

Jiří Miroslav Valůšek

Bedřich

Matěj Nytra

Zavřít
17. 6. sobota 19.30

Spitfire Company (CZ): Vypravěč Tanec Praha

Petr Boháč a Miřenka Čechová autor

„Začínáme vyprávět ve chvíli, kdy pociťujeme osamocení, kdy objevujeme chybějící lásku.“

Experimentální zpěv, extrémní tanec, spalující rytmus a osobní zpověď francouzské tanečnice, performerky a šansoniérky Cécile da Costa se zrcadlí v příběhu Atiqa Rahimi Kámen trpělivosti. Příběh pojednává o ženě, která se po mnoha letech mlčení rozhodne vyprávět svému muži, jenž upadl do kómatu, o vlastních bolestech a tajemstvích.

Situace je symbolicky přenesena na jeviště, zesílena, oproštěna od jakéhokoli kontextu příběhu nebo prostředí a stává se čistou, syrovou a ryze intimní zpovědí samotné Cécile da Costa, jejíž energie se zdá být nekonečná. Bouřlivá emoční podívaná, doprovázená živou hudbou Jana Šikla a Davida Kollara, získala v roce 2016 Cenu Divadelních novin.

sdílet

Režie a scénografie
Petr Boháč

Koncept
Petr Boháč a Miřenka Čechová

Tanec a choreografie
Cécile Da Costa

Pohybová spolupráce
Marc Olivé

Kostýmní výtvarnice
Petra Vlachynská

Lightdesign
Jiří Šmirk

Hudba
Honza Šikl a David Kollar

 

Zavřít
16. 6. pátek 19.30

Oona Doherty (UK): Hope Hunt and the Ascension into Lazarus Tanec Praha

Oona Doherty autor

Oona Doherty představuje očištění muže. Provází vás špinavou Evropou a vypravuje se s vámi za nadějí. Ze tmy do zářícího světla najednou přistáváte jako pták z ráje. Epizoda ze série „Hard to Be Soft“ je pokusem o dekonstrukci představ o mužích na tomto světě.  Vytváří charaktery všech typů mužů podle irských stereotypů.

Performerka se na samé hranici fyzického divadla proměňuje v různé bytosti. Skrze slova, pohyb a zvuk se točíte spolu s ní v ideách mužství, morálky a nostalgie a balancujete na křehkých hranicích komedie a tragédie. Prodíráte se kulturními a společenskými stereotypy a zjišťujete význam vlastní sebedůvěry.

V rámci platformy Aerowaves se dílo prosadilo mezi Twenty17.

Po představení následuje hudební set Dj Rory!

Rory Moore působí v Derry v Severním Irsku jako písničkář, producent a hudebník v kapele Strength NIA, která se se zvuky varhan, basové kytary a beatů profiluje jako „existenciálně popová“ formace. Mimo hudbu je Rory aktivní také v oblasti živého a akčního umění, na festivalu Fringe v Edinburghu například účinkoval spolu s nihilistou Jamesem Kingem.

sdílet

Tanec a choreografie
Oona Doherty

Zvuk
Oona Doherty, Strength a Chris McCorry

Lightdesign
Simon Bird

Zavřít
15. 6. čtvrtek 19.30

Strýček Váňa

Anton Pavlovič Čechov autor

Ivan Buraj režie

„Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu!!!“

Alain Badiou říká, že v našem světě zbyla už jenom těla a jazyky, ztratili jsme ale pravdy. Naše společnost se komplikuje, drolí se na fragmenty. A čím je komplikovanější, tím víc potřebuje specialisty, kteří nerozumí společnosti jako celku, ale jen své specializaci. Kromě specializace máme ještě informace – miliony informací!!! SCHÁZÍ nám ale smysl. SCHÁZÍ nám víra v to, co děláme a proč jsme spolu. Společnost a Já se v krajině pozdního individualismu odcizuje. V domě na ruském venkově se SCHÁZÍ společnost. Profesor Serebrjakov dovršil svoji práci. Odchází na důchod. Vrací se z města zpět na venkov.  Celý život se zabýval uměním. Realismem. A Váňa pracoval celý život pro Serebrjakova. Obětoval se! Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu!!! Všichni by dům chtěli chápat jako domov, jenomže všichni trpí a každý zoufale hledá ve světě těl a jazyků SVOJI pravdu a i ta ztrácí na věrohodnosti. Jakákoliv jistota se roztéká. Všechno obaluje cynismus – jazyk ztracených. Je možné ještě rozumět svému životu? Má smysl se ještě pro někoho obětovat? Jak žít se svými pravdami spolu s ostatními? Jak žít dál a dál a dál? Jak žít na konci smyslu kultury?

Inscenace byla nominována v kategorii Činoherní divadlo za režii na Cenu Divadelních novin 2016. Robert Mikluš nominován na Cenu Thálie 2016 za roli Astrova.

Efekty v představení: kouření a střelba

sdílet

Premiéra
8. dubna 2016

Autor
Anton Pavlovič Čechov

Překlad
Leoš Suchařípa

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Dagmar Radová a Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Výběr a úprava hudby
Pavel V. Boiko

Asistence režie
Tereza Agelová

Hrají

Ivan Vojnickij

Jan Lepšík

Vojnická

Simona Peková

Serebrjakov

Cyril Drozda

Jelena

Lucie Andělová

Soňa

Táňa Malíková

Astrov

Robert Mikluš j.h.

Marina

Marie Ludvíková

Tělegin

Miroslav Kumhala

Zavřít
14. 6. středa 19.30

Dokonalost

S.d.Ch. autor

Barbara Herz / DOK.TRIN režie

„Naše zahlazení bude stejně dokonalé.“

Uváděno na Studiu – prostoru únikového schodiště.

Musíme být dokonalí. Přesní. Včas. Bez čehokoliv navíc. Nesmíme na nic čekat. Být výkonní – a dokonalí. Jistěže hned. (Proč je na všechno tak málo času?) Naše štěstí je však poněkud paradoxní. Rámováno duchem svaté trojice, jímž je značka, balení a ta správná reklama. Na image, aktivitu a nikdy neutuchající spokojenost.

Jeden z fenoménů této doby líčený s nadhledem, humorem i sžíravou ironií. V původní hře originálního dramatika S.d.Ch. uvádíme groteskně-mysteriózní komentář k naší pozoruhodné přítomnosti, kde dokonalost reprezentuje žena. Žena jejíž život probíhá v horizontální poloze. Rámec scénického eseje dotváří písně Maria Buzziho vycházející z briskních postřehů filosofa a sociologa Gilla Lipovetského.

 

sdílet

Premiéra
26. dubna 2016

Autor
S.d.Ch.

Režie
Barbara Herz / DOK.TRIN

Dramaturgie
Jakub Liška

Výprava
Kateřina Marai

Hudba
Mario Buzzi

Hrají

Simona Peková

Jiří Svoboda

Jiří Miroslav Valůšek

Miroslav Kumhala

Zavřít
13. 6. úterý 19.30

Síla zvyku

Thomas Bernhard autor

Jan Horák a Michal Pěchouček režie

„Co říkáte je useknuté všechno je useknuté co říkáte. To svědčí o tom že neovládáte dýchání to je ostuda pro artistu. Poruchy odstranit!“

Sebereflexe umělců, sebereflexe umění vést a tísnit, nechat si připravený plán bez kontroly roztéct až do zmatku shonů, umělých masek a krkolomností. Komorní kvintet a finále za hranou. Prásk a salto! Kdo se tu komu směje?

Stárnoucí cirkusový bard Caribaldi v posledním gestu sveřepé touhy nepropadnout dnu. Diriguje z výše a snaží se ze všech sil ze svých úslužných, pokrčených loutek-artistů vydolovat nestoudné výkony. Hrajte! Nástroje přeci máte, dovedete s nimi i žonglovat! Génius obklopený břídily anebo psychopatické monstrum? Bác a vesmír! A čapka neustále padá z hlavy... S tváří zkřivenou nelze hrát Schuberta.

Umělec má dělat všechno proto, aby odešel ze scény při síle. Zvyk je cirkusácká košile. Výzva pro opovážlivce tvůrčího hledání, k znovunalezení energie a radosti z hereckého sebeobviňování. Je teď ten správný čas na pohled do zrcadla vlastní autoritativní umělecké dráhy? Co v něm lze uvidět? Slova a obraty a přemety vzad rýsují v „tragikomedii“ rakouského skandalisty Thomase Bernharda nekompromisní obraz umělecké krutosti.

Nad inscenací převzal záštitu Dr. Alexander Grubmayr, LL.M. – velvyslanec Rakouského velvyslanectví v Praze.

Efekty v představení: mlhostroj

sdílet

Premiéra
28. dubna 2017

Autor
Thomas Bernhard

Překlad
Josef Balvín

Režie
Jan Horák a Michal Pěchouček

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna
Michal Pěchouček

Kostýmy
Beáta Spáčilová

Hudba
Natálie Pleváková

Videoprojekce
Matěj Sláma

Výtvarná asistence
Jan Matýsek

Inspice
Miroslav Ukul Kumhala

Hrají

Caribaldi

Cyril Drozda

Žonglér

Jiří Svoboda

Krotitel

Zbyšek Humpolec

Šprýmař

Mark Kristián Hochman j.h.

Vnučka

Agáta Kryštůfková

Zavřít
12. 6. pondělí 19.30

Křest knihy Fenomén Hvězdy na vrbě (autor Josef Kovalčuk) komponovaný večer

Josef Kovalčuk autor

Křest knihy Fenomén Hvězdy na vrbě a dalších publikací věnovaných legendárním inscenacím HaDivadla Písek (Tak dávno…) a Rozrazil I/’88 (O demokracii).

Komponovaný večer členů a přátel HaDivadla a Ochotnického kroužku s ukázkami z uvedených inscenací.

Tyto knihy stejně tak jako další publikace o HaDivadle a Ochotnickém kroužku zde budou v prodeji za zvýhodněnou cenu.

sdílet
Zavřít
11. 6. neděle 19.30

Směšná temnota

Wolfram Lotz autor

Filip Nuckolls režie

„Sedíme tady uprostřed válečnýho území, o ničem z toho ale nic nevíme, protože tady nemáme televizi ani internet.“

O jakých událostech ze současného neklidného světa opravdu něco víme? A o čem může autor vůbec psát? Nepropadáme se ve zdánlivé přeinformovanosti do „směšné temnoty“ vlastních představ živených mediálními obrazy?

Před publikem je citován text soudní obhajoby somálského piráta. A kupodivu, jeho řeč obsahuje mnoho (ne)přiléhavých detailů, které až podezřele kopírují televizní obrazy o těch DRUHÝCH ze třetího až bůhvíkolikátého... šestého světa. Brzy tenhle bezvýznamný monologický „případ“, vhodný tak akorát pro humanitární organizace, vytlačí (konečně!) příběh dvou vojáků z EU, kteří se do pralesní temnoty vydávají splnit svoji misi. Současný evropský mediální mýtus povstává.

„Výpravná“ a ironicky necenzurovaná hra německého übertalentu Wolframa Lotze svébytně parafrázuje a paroduje Conradovo Srdce temnoty i Coppolovu filmovou Apokalypsu. Z cesty do vnitra džungle se stává putování do nitra autora samotného, SEBEREFLEXE vede k vlastní kompromitaci a přiznání, že sám autor nezná to, o čem píše!? „Zprostředkovávaná“ realita se odhaluje jen jako vlastní imaginace a komprimát z mediálních obrazů. Kdo je tady autorem – původcem hry? Ten, kdo slova produkuje, předehrává, anebo se jenom divá? A co režisér? Kdo má vlastně stát na scéně?

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

Nad inscenací převzala záštitu Christiana Markert – chargée d'affaires a.i. velvyslanectví Spolkové republiky Německo v České republice.

sdílet

Premiéra
11. ledna 2017

Autor
Wolfram Lotz

Překlad
Petr Štědroň

Režie
Filip Nuckolls

Dramaturgie
Dagmar Radová

Výprava
Jan C. Löbl

Hudba
Tomáš Vtípil

Hrají

Pellner

Jan Lepšík

Dorsch

Zbyšek Humpolec

Lodetti

Jiří Svoboda

Stojkovič

Jiří Miroslav Valůšek

Carter

Jan Řezníček j.h.

Deutinger

Táňa Malíková

Ultimo/Tofdau

Agáta Kryštůfková

Zavřít
10. 6. sobota 22.00

Náměsíčníci (imitace a tušení)

Hermann Broch a Ivan Buraj autor

Ivan Buraj režie

„Jsme snad šílení, protože jsme ještě nezešíleli?“

Pasenow neboli romantika, Esch neboli anarchie, Huguenau neboli věcnost. Katalog „náměsíčníků“ bloudících mezi fanatismem a nihilismem v hodnotovém vakuu meziválečného Německa.

Všude samé imitace! Jak se žije ve světě rozpadu hodnot? Jak nekonečně vzdálený je člověk člověku v době, kdy je všechno (ne)možné? Jak poznat mezi korytem a postelí smysl? Směřujeme někam? Něco se musí stát!

Legendární román evropského modernisty Hermanna Brocha tvoří ojediněle vyzývavý, uzavřený systém. Román jako touha po poznání života, jaký je. Radikální koncept umění jako pomoci, namísto umění jako pasivního konzumu krásy. Současník Musila, Kafky, Joyce či Canettiho a ryzí inspirátor Milana Kundery se pouští do rozpravy nad postromantickým zrodem kýče jako touhy po jednoznačnosti, kýče jako počátku zla.

V radikální adaptaci Ivana Buraje před námi na scéně vyvstává náměsíčný bar U Brocha, kde je na vše už pozdě, a přitom stále není konec. Štamgasti tvoří katalog doby, která zoufale čeká na svého vykupitele. Jak ale rozeznat Krista a Antikrista? Brněnští „alternativní“ herci sedí na první čtené zkoušce, přichází režisér z Německa – Hans Buch, slibuje umění, ale my všichni chceme jistotu! Existuje ale nějaká? Je komplikovaná naše doba, nebo ji komplikují intelektuálové? Potřebujeme krize? Nasadit si Brocha na oči! Dostat se až na hranici tázání samotného! Nahmatat zeď naší reality, našeho vězení!

„Nedělej si nic zlého, vždyť jsme tady všichni!“

Inscenace byla oceněna jako Projekt roku festivalem ...příští vlna/next wave... 2017, nominována na Cenu Josefa Balvína 2017 a vyhlášena „sukcesem měsíce“ dle Divadelních novin.

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

sdílet

Premiéra
11. listopadu 2016

Autor
Hermann Broch a Ivan Buraj

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Video
David Matuška

Výběr hudby
Ivan Buraj

Citovaný překlad
Rio Preisner

Asistence
Ľubomír Višňovec

Hrají

Jáchym / Zbyšek Humpolec

Zbyšek Humpolec

Bertrand / Jiří Svoboda

Jiří Svoboda

Esch / Jan Lepšík

Jan Lepšík

Martin / Miroslav Ukul Kumhala

Miroslav Kumhala

Růžena / Lucie Andělová

Lucie Andělová

Alžběta / Agáta Kryštůfková

Agáta Kryštůfková

Intelektuál / Jiří M. Valůšek

Jiří Miroslav Valůšek

Hentjenová / Marie Ludvíková

Marie Ludvíková

Pasenow / Cyril Drozda

Cyril Drozda

Jaretzky / Simona Peková

Simona Peková

Sestřička / Táňa Malíková

Táňa Malíková

Někdo v rohu

Martin Tlapák j.h. / Jan Řezníček j.h.

Dělník

Ľubomír Višňovec j.h. / Mark Kristián Hochman j.h.

Huguenau

Michal Skočovský j.h.

Hans Buch

Ivan Urbánek j.h.

Tlumočnice

Dagmar Radová j.h. / Anna Čonková j.h.

Zavřít
9. 6. pátek 23.00

Soft #2

9. 6. pátek 19.30

Macocha

Petra Hůlová a Kamila Polívková autor

Kamila Polívková režie

„Škoda jen, že je vždy nutné začít od sebe.“

Jsem spisovatelka. Byla jsem spisovatelka. Byla jsem manželka, matka, intelektuálka. Byla jsem umělkyně. Chtěla jsem. Nechci. Vidím se a vidím je. Vidím rozostřeně!

Vypravěčka – jako Elfriede Jelinek červené knihovny – stojí v noci na balkóně a shlíží dolů na lidi. Vzpomínky jí unikají a roubují se navzájem. Na dně které lahve se ztratilo dítě, kde vyprchala láska k muži? Jeden Jarda, mlčky stínující v obrazech z minulosti, a před ním pět hereckých hlasů – pět fází života rozpité identity! Revize feministické touhy po nezávislosti, po individuálním právu organizovat si svůj životní monolog, ovšem bez zábran a vědomí následků?

Petra Hůlová, mluvčí současné „kavárenské“ intelektuální literatury, se v posledním vydaném románu sebereflexivně obrací ke své vlastní masce autorky-analytičky. Obrací listy a stránky a panáky přerývané nechronologie svých kariérních zkušeností. Avšak klame tělem. Klame jazykovou houští a bezohlednou upřímností. Pohled do zm(n)ožených perspektiv příběhu přináší rozklad ženy na atomy – sbor kategorizující a bilancující tabu ženského osudu ve vratkém napětí mezi sebedestrukcí a léčivou autoterapií. Jde tu přeci o živý existenciální boj! O pokus smířit se s vlastními „náměsíčnými“ kroky bytem postkapitalistické svobody volby.

Inscenace vznikla v koprodukci se Studiem Hrdinů.

Efekty v představení: suchý led

sdílet

Premiéra
6. června 2017

Autor
Petra Hůlová

Úprava
Kamila Polívková

Režie
Kamila Polívková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna, live projekce a světla
Antonín Šilar

Kostýmy
Zuzana Formánková

Hudba
Ivan Acher

Asistence
Ladislav Nunvář

Výtvarná asistence
Anna Chrtková

Hrají

Lucie Andělová

Marie Ludvíková

Táňa Malíková

Simona Peková

Kamila Valůšková

Zavřít
8. 6. čtvrtek 19.30

Diskuze A2: Žena v pozdním kapitalismu

Dnešní feministické myšlení stojí na rozcestí: na jedné straně volá po emancipaci žen v práci a pro práci, na straně druhé touží překlenout samotnou logiku komodifikované práce, což by umožnilo rozbít disciplinující moc kapitálu nad lidskými životy. Patriarchální rámování ženy je spjaté s chápáním reproduktivních aktivit péče a výchovy jako samozřejmé domény sociálně konstruovaného konceptu „ženskosti“, kterou není nutno ohodnocovat jako práci. Žena je tak postavena mezi dva mlýnské kameny – na jedné straně je volána do boje za rovnoprávnost na pracovišti, zároveň však na jejích bedrech zůstává nutnost výchovy a péče, čímž se nevzdaluje hrozbě totálního psychického vyhoření. Otázkou proto je, jak z tohoto bludného kruhu vystoupit. Volat po de-feminizaci péče? Hledat cestu v ženských kolektivech? Či se vzdát kategorie genderu a přitakávat nekonečným možnostem sebe-identifikace každého člověka? A jak přesunout pozornost feministického hnutí z boje za emancipaci v práci k boji za emancipaci od práce? Nebo jde spíše o vynalézání nového konceptu práce, jenž by byl nosnou linkou procedur vedoucích k post-kapitalistickým budoucnostem?

sdílet

Hosté
Petra Hlaváčková, historička umění a redaktorka A2
Nicole Sabella, kulturní teoretička a umělkyně
Johana Nejedlová, aktivistka

Moderátorka
Kristýna Pešáková, ženskoprávní aktivistka NESEHNUTÍ

Zavřít
7. 6. středa 19.30

Macocha

Petra Hůlová a Kamila Polívková autor

Kamila Polívková režie

„Škoda jen, že je vždy nutné začít od sebe.“

Jsem spisovatelka. Byla jsem spisovatelka. Byla jsem manželka, matka, intelektuálka. Byla jsem umělkyně. Chtěla jsem. Nechci. Vidím se a vidím je. Vidím rozostřeně!

Vypravěčka – jako Elfriede Jelinek červené knihovny – stojí v noci na balkóně a shlíží dolů na lidi. Vzpomínky jí unikají a roubují se navzájem. Na dně které lahve se ztratilo dítě, kde vyprchala láska k muži? Jeden Jarda, mlčky stínující v obrazech z minulosti, a před ním pět hereckých hlasů – pět fází života rozpité identity! Revize feministické touhy po nezávislosti, po individuálním právu organizovat si svůj životní monolog, ovšem bez zábran a vědomí následků?

Petra Hůlová, mluvčí současné „kavárenské“ intelektuální literatury, se v posledním vydaném románu sebereflexivně obrací ke své vlastní masce autorky-analytičky. Obrací listy a stránky a panáky přerývané nechronologie svých kariérních zkušeností. Avšak klame tělem. Klame jazykovou houští a bezohlednou upřímností. Pohled do zm(n)ožených perspektiv příběhu přináší rozklad ženy na atomy – sbor kategorizující a bilancující tabu ženského osudu ve vratkém napětí mezi sebedestrukcí a léčivou autoterapií. Jde tu přeci o živý existenciální boj! O pokus smířit se s vlastními „náměsíčnými“ kroky bytem postkapitalistické svobody volby.

Inscenace vznikla v koprodukci se Studiem Hrdinů.

Efekty v představení: suchý led

sdílet

Premiéra
6. června 2017

Autor
Petra Hůlová

Úprava
Kamila Polívková

Režie
Kamila Polívková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna, live projekce a světla
Antonín Šilar

Kostýmy
Zuzana Formánková

Hudba
Ivan Acher

Asistence
Ladislav Nunvář

Výtvarná asistence
Anna Chrtková

Hrají

Lucie Andělová

Marie Ludvíková

Táňa Malíková

Simona Peková

Kamila Valůšková

Zavřít
6. 6. úterý 19.30

Macocha

Petra Hůlová a Kamila Polívková autor

Kamila Polívková režie

„Škoda jen, že je vždy nutné začít od sebe.“

Jsem spisovatelka. Byla jsem spisovatelka. Byla jsem manželka, matka, intelektuálka. Byla jsem umělkyně. Chtěla jsem. Nechci. Vidím se a vidím je. Vidím rozostřeně!

Vypravěčka – jako Elfriede Jelinek červené knihovny – stojí v noci na balkóně a shlíží dolů na lidi. Vzpomínky jí unikají a roubují se navzájem. Na dně které lahve se ztratilo dítě, kde vyprchala láska k muži? Jeden Jarda, mlčky stínující v obrazech z minulosti, a před ním pět hereckých hlasů – pět fází života rozpité identity! Revize feministické touhy po nezávislosti, po individuálním právu organizovat si svůj životní monolog, ovšem bez zábran a vědomí následků?

Petra Hůlová, mluvčí současné „kavárenské“ intelektuální literatury, se v posledním vydaném románu sebereflexivně obrací ke své vlastní masce autorky-analytičky. Obrací listy a stránky a panáky přerývané nechronologie svých kariérních zkušeností. Avšak klame tělem. Klame jazykovou houští a bezohlednou upřímností. Pohled do zm(n)ožených perspektiv příběhu přináší rozklad ženy na atomy – sbor kategorizující a bilancující tabu ženského osudu ve vratkém napětí mezi sebedestrukcí a léčivou autoterapií. Jde tu přeci o živý existenciální boj! O pokus smířit se s vlastními „náměsíčnými“ kroky bytem postkapitalistické svobody volby.

Inscenace vznikla v koprodukci se Studiem Hrdinů.

Efekty v představení: suchý led

sdílet

Premiéra
6. června 2017

Autor
Petra Hůlová

Úprava
Kamila Polívková

Režie
Kamila Polívková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna, live projekce a světla
Antonín Šilar

Kostýmy
Zuzana Formánková

Hudba
Ivan Acher

Asistence
Ladislav Nunvář

Výtvarná asistence
Anna Chrtková

Hrají

Lucie Andělová

Marie Ludvíková

Táňa Malíková

Simona Peková

Kamila Valůšková

Zavřít
31. 5. středa 18.30

Strýček Váňa hrajeme na Dream Factory Ostrava

Anton Pavlovič Čechov autor

Ivan Buraj režie

„Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu!!!“

Alain Badiou říká, že v našem světě zbyla už jenom těla a jazyky, ztratili jsme ale pravdy. Naše společnost se komplikuje, drolí se na fragmenty. A čím je komplikovanější, tím víc potřebuje specialisty, kteří nerozumí společnosti jako celku, ale jen své specializaci. Kromě specializace máme ještě informace – miliony informací!!! SCHÁZÍ nám ale smysl. SCHÁZÍ nám víra v to, co děláme a proč jsme spolu. Společnost a Já se v krajině pozdního individualismu odcizuje. V domě na ruském venkově se SCHÁZÍ společnost. Profesor Serebrjakov dovršil svoji práci. Odchází na důchod. Vrací se z města zpět na venkov.  Celý život se zabýval uměním. Realismem. A Váňa pracoval celý život pro Serebrjakova. Obětoval se! Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu!!! Všichni by dům chtěli chápat jako domov, jenomže všichni trpí a každý zoufale hledá ve světě těl a jazyků SVOJI pravdu a i ta ztrácí na věrohodnosti. Jakákoliv jistota se roztéká. Všechno obaluje cynismus – jazyk ztracených. Je možné ještě rozumět svému životu? Má smysl se ještě pro někoho obětovat? Jak žít se svými pravdami spolu s ostatními? Jak žít dál a dál a dál? Jak žít na konci smyslu kultury?

Inscenace byla nominována v kategorii Činoherní divadlo za režii na Cenu Divadelních novin 2016. Robert Mikluš nominován na Cenu Thálie 2016 za roli Astrova.

Efekty v představení: kouření a střelba

sdílet

Premiéra
8. dubna 2016

Autor
Anton Pavlovič Čechov

Překlad
Leoš Suchařípa

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Dagmar Radová a Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Výběr a úprava hudby
Pavel V. Boiko

Asistence režie
Tereza Agelová

Hrají

Ivan Vojnickij

Jan Lepšík

Vojnická

Simona Peková

Serebrjakov

Cyril Drozda

Jelena

Lucie Andělová

Soňa

Táňa Malíková

Astrov

Robert Mikluš j.h.

Marina

Marie Ludvíková

Tělegin

Miroslav Kumhala

Zavřít
29. 5. pondělí 19.30

Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně

Arnošt Goldflam autor

Kolektiv HaDivadla režie

„Možná, že velké dějiny začaly na nádraží ve městě Brünn...“

Arnošt Goldflam, režisér, dramatik a dlouholetý člen HaDivadla, opět mezi svými! Goldflamova sarkastická komedie zobrazuje největšího zločince planety – od jeho vzestupu, který začal propadem u zkoušek na vídeňskou výtvarnou akademii, až po jeho – ne pád, ale fantazijně ironický únik do Jižní Ameriky. Jednotlivé výjevy z „Führerova“ života se proti očekávání neodehrávají v jednacích sálech nebo na přeplněných tribunách, ale v jeho soukromí. Scény z „Hitlerovic kuchyně“ jsou plné groteskního a osvobozujícího humoru, nadsázky a nápaditých situací, které hravě spojují střípky reálií spolu s autorovou ironickou imaginací. Dnes již legendární inscenace HaDivadla, ve které v hlavní roli exceluje nezaměnitelný Petr Jeništa.

Efekty v představení: mlhostroj, otevřený oheň, kouření a střelba

sdílet

Premiéra
10. listopadu 2007

Autor
Arnošt Goldflam

Režie
Kolektiv HaDivadla

Dramaturgie
Luboš Balák

Scéna
Marián Amsler, Luboš Balák

Kostýmy
Kateřina Kumhalová

Výběr hudby
Karel Hanák Fláva

Umělecká spolupráce
Miroslav Kumhala

Hrají

Adolf Hitler

Petr Jeništa j.h.

Eva Braunová

Táňa Malíková

Magda Goebbelsová

Simona Peková

Joseph Goebbels

Jan Lepšík

J. V. Stalin / Hermann Göring

Zbyšek Humpolec

Heinrich Himmler, SS služba

Jiří Svoboda

Sekretářka Johanka

Kamila Valůšková

Georg Tabori / Helmut Goebbels

Šimon Klacl j.h.

Zavřít
28. 5. neděle 19.30

Mučedník Česko-německé kulturní jaro 2017

Marius von Mayenburg autor

Marián Amsler režie

„Jiná náboženství mají bojovníky za víru, sebevražedné atentátníky, mučedníky, kteří kvůli nesprávné víře riskují život. Tohle dnes žádný křesťan nedělá.“

Náboženský fundamentalismus – v naší době často skloňovaný pojem, který bývá převážně spojován s islámem. Ale jak  vlastně může vypadat  současný křesťanský extrémismus? A liší se nějak od hraničních projevů jiné víry?

Hra německého dramatika Maria von Mayenburga  se odehrává v prostředí střední školy, kde se jeden z problémových žáků rozhodne doslovně následovat Bibli, vyhlásit svatou válku nemravnosti, své matce, učitelům i spolužákům a stát se mučedníkem. Kde je ale hranice mezi entusiasmem víry a mesiášským fanatismem, mezi rebelstvím adolescenta a teroristickým šílenstvím? Čeká současná sekularizovaná, konzumní a morálně neukotvená společnost na podobné osamělé mučedníky?

Efekty v představení: stroboskop a krev

sdílet

Premiéra
14. března 2015

Autor
Marius von Mayenburg

Překlad
Kateřina Bohadlová

Režie a výprava
Marián Amsler

Dramaturgie
Anna Saavedra

Asistence režie
Tereza Říhová

Hrají

Benjamin Süddel (žák)

Zbyšek Humpolec

Erika Roth (biologie, chemie, zeměpis)

Lucie Andělová

Farář Dieter Menrath (náboženství)

Jan Lepšík

Georg Hansen (žák)

Jiří Miroslav Valůšek

Inge Südel (jeho matka)

Kamila Valůšková / Gabriela Štefanová j.h.

Lydia Weber (žákyně)

Táňa Malíková

Markus Dorflinger (dějepis, tělocvik)

Jan Grundman j.h.

Willy Batzler (ředitel)

Miloslav Maršálek

Zavřít
24. 5. středa 19.00

Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně hrajeme v Horáckém divadle v Jihlavě

Arnošt Goldflam autor

Kolektiv HaDivadla režie

„Možná, že velké dějiny začaly na nádraží ve městě Brünn...“

Arnošt Goldflam, režisér, dramatik a dlouholetý člen HaDivadla, opět mezi svými! Goldflamova sarkastická komedie zobrazuje největšího zločince planety – od jeho vzestupu, který začal propadem u zkoušek na vídeňskou výtvarnou akademii, až po jeho – ne pád, ale fantazijně ironický únik do Jižní Ameriky. Jednotlivé výjevy z „Führerova“ života se proti očekávání neodehrávají v jednacích sálech nebo na přeplněných tribunách, ale v jeho soukromí. Scény z „Hitlerovic kuchyně“ jsou plné groteskního a osvobozujícího humoru, nadsázky a nápaditých situací, které hravě spojují střípky reálií spolu s autorovou ironickou imaginací. Dnes již legendární inscenace HaDivadla, ve které v hlavní roli exceluje nezaměnitelný Petr Jeništa.

Efekty v představení: mlhostroj, otevřený oheň, kouření a střelba

sdílet

Premiéra
10. listopadu 2007

Autor
Arnošt Goldflam

Režie
Kolektiv HaDivadla

Dramaturgie
Luboš Balák

Scéna
Marián Amsler, Luboš Balák

Kostýmy
Kateřina Kumhalová

Výběr hudby
Karel Hanák Fláva

Umělecká spolupráce
Miroslav Kumhala

Hrají

Adolf Hitler

Petr Jeništa j.h.

Eva Braunová

Táňa Malíková

Magda Goebbelsová

Simona Peková

Joseph Goebbels

Jan Lepšík

J. V. Stalin / Hermann Göring

Zbyšek Humpolec

Heinrich Himmler, SS služba

Jiří Svoboda

Sekretářka Johanka

Kamila Valůšková

Georg Tabori / Helmut Goebbels

Šimon Klacl j.h.

Zavřít
23. 5. úterý 19.30

Indián v ohrožení

Jiří Havelka a kolektiv HaDivadla autor

Jiří Havelka režie

„Pravý Čerokí prý věří, že ať stojí kdekoliv, je vždy ve středu vesmíru. Jen ve vlaku se tomu těžko věří.“

Dnes již kultovní autorská inscenace režiséra Jiřího Havelky a HaDivadla se inspiruje Einsteinovou teorií relativity a „myšlenkovým třeskem“, který vyvolala. Hravý scénický experiment se vtipem demonstruje, co Einsteinův objev v praxi znamená pro prostor a čas, ve kterém žijeme a tedy i pro nás samotné.

Během přednášky se teorie možná zdá být ještě jasná. Ale v každodenní realitě, kde  se všechno pohybuje a všechno co se pohybuje, ovlivňuje všechny ostatní pohyby, se celá věc značně komplikuje...

Nekonečný závod pohybu s časem začíná právě teď!... TEĎ!  Milencům doslova ujíždí vlak. Kradou se kola. Kradou se svačiny i kufry. Nemá náhodou vlak zpoždění? Utíká se. Okradený chytá zloděje. Nebo počkat – zloděj chytá okradeného? A kam vlastně jede tenhle vlak? Do Curychu? Ale co když vlastně vůbec nikam nejede. Co když nakonec Curych přijede k vlaku? A nebude mít Curych zpoždění?

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

sdílet

Premiéra
9. ledna 2008

Autor
Jiří Havelka a kolektiv HaDivadla

Režie
Jiří Havelka

Scéna
Dáda Němeček

Kostýmy
Jana Smetanová

Hudba
Dominik Renč

Hrají

Cyril Drozda

Marie Ludvíková

Agáta Kryštůfková

Miloslav Maršálek

Zbyšek Humpolec

Miroslav Kumhala

Táňa Malíková

Jiří Svoboda

Zavřít
22. 5. pondělí 19.30

Maryša

Alois a Vilém Mrštíkovi autor

Lukáš Brutovský režie

„Od obětavé tvrdohlavosti k tvrdohlavé oběti.“

Klasika české dramatické literatury, která si v každé době žádá svou interpretaci. Národní hra mnohokrát interpretovaná. Ale kde končí národ a začíná hra?

Maryša je modelem vesnické ženy konce devatenáctého století a zároveň všeobecným nadčasovým principem vzdoru. Přesto podléhá mechanizmům společnosti, ve které žije, ale také je chtě nechtě spoluvytváří. Stává se obětí tvrdohlavosti a tvrdohlavě trvá na své oběti. Je hrdinkou proti své vůli a z vůle boží vražedkyní. Je zarputilost, která Maryšu ovládá, dědičná, nebo je výrazem silné osobnosti? A vražda, kterou dnes ráno spáchá, je logickým vyústěním okolností, nebo morálním apelem pro další generace diváků a účinkujících? Je černá? A je bílá?

Inscenace roku 2014 v anketě Divadelních novin. Miloš Maršálek a Erika Stárková nominováni na Ceny Alfréda Radoka 2014 (mužský a ženský herecký výkon).

Efekty v představení: kouření a střelba

sdílet

Premiéra
10. ledna 2014

Autor
Alois a Vilém Mrštíkovi

Režie
Lukáš Brutovský

Dramaturg
Miro Dacho

Kostýmy
Zuzana Hudáková

Hrají

Lízal, sedlák

Miloslav Maršálek

Lízalka, jeho žena

Simona Peková

Maryša

Sara Venclovská j.h.

Rozára, služka

Táňa Malíková

Vávra, mlynář

Cyril Drozda

Francek, rekrut

Jan Grundman j.h.

Horačka, jeho matka

Věra Zástěrová j.h.

Strouhalka, Maryšina teta

Kamila Valůšková / Gabriela Štefanová j.h.

Strouhal, její muž

Jiří Miroslav Valůšek / Miroslav Kumhala

Hospodský, Franckův poručník

Jan Lepšík

Rekrut

Jiří Miroslav Valůšek / Zbyšek Humpolec

Vávrova dcera

Denisa Čepická j. h. / Natálie Petlachová j. h. / Rozálie Petlachová j.h.

Vávrův syn

Šimon Klacl j.h. / Tomáš Gut j.h.

Zavřít
20. 5. sobota 10.30

Náměsíčníci (imitace a tušení) hrajeme na Divadelní Flora Olomouc

Hermann Broch a Ivan Buraj autor

Ivan Buraj režie

„Jsme snad šílení, protože jsme ještě nezešíleli?“

Pasenow neboli romantika, Esch neboli anarchie, Huguenau neboli věcnost. Katalog „náměsíčníků“ bloudících mezi fanatismem a nihilismem v hodnotovém vakuu meziválečného Německa.

Všude samé imitace! Jak se žije ve světě rozpadu hodnot? Jak nekonečně vzdálený je člověk člověku v době, kdy je všechno (ne)možné? Jak poznat mezi korytem a postelí smysl? Směřujeme někam? Něco se musí stát!

Legendární román evropského modernisty Hermanna Brocha tvoří ojediněle vyzývavý, uzavřený systém. Román jako touha po poznání života, jaký je. Radikální koncept umění jako pomoci, namísto umění jako pasivního konzumu krásy. Současník Musila, Kafky, Joyce či Canettiho a ryzí inspirátor Milana Kundery se pouští do rozpravy nad postromantickým zrodem kýče jako touhy po jednoznačnosti, kýče jako počátku zla.

V radikální adaptaci Ivana Buraje před námi na scéně vyvstává náměsíčný bar U Brocha, kde je na vše už pozdě, a přitom stále není konec. Štamgasti tvoří katalog doby, která zoufale čeká na svého vykupitele. Jak ale rozeznat Krista a Antikrista? Brněnští „alternativní“ herci sedí na první čtené zkoušce, přichází režisér z Německa – Hans Buch, slibuje umění, ale my všichni chceme jistotu! Existuje ale nějaká? Je komplikovaná naše doba, nebo ji komplikují intelektuálové? Potřebujeme krize? Nasadit si Brocha na oči! Dostat se až na hranici tázání samotného! Nahmatat zeď naší reality, našeho vězení!

„Nedělej si nic zlého, vždyť jsme tady všichni!“

Inscenace byla oceněna jako Projekt roku festivalem ...příští vlna/next wave... 2017, nominována na Cenu Josefa Balvína 2017 a vyhlášena „sukcesem měsíce“ dle Divadelních novin.

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

sdílet

Premiéra
11. listopadu 2016

Autor
Hermann Broch a Ivan Buraj

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Video
David Matuška

Výběr hudby
Ivan Buraj

Citovaný překlad
Rio Preisner

Asistence
Ľubomír Višňovec

Hrají

Jáchym / Zbyšek Humpolec

Zbyšek Humpolec

Bertrand / Jiří Svoboda

Jiří Svoboda

Esch / Jan Lepšík

Jan Lepšík

Martin / Miroslav Ukul Kumhala

Miroslav Kumhala

Růžena / Lucie Andělová

Lucie Andělová

Alžběta / Agáta Kryštůfková

Agáta Kryštůfková

Intelektuál / Jiří M. Valůšek

Jiří Miroslav Valůšek

Hentjenová / Marie Ludvíková

Marie Ludvíková

Pasenow / Cyril Drozda

Cyril Drozda

Jaretzky / Simona Peková

Simona Peková

Sestřička / Táňa Malíková

Táňa Malíková

Někdo v rohu

Martin Tlapák j.h. / Jan Řezníček j.h.

Dělník

Ľubomír Višňovec j.h. / Mark Kristián Hochman j.h.

Huguenau

Michal Skočovský j.h.

Hans Buch

Ivan Urbánek j.h.

Tlumočnice

Dagmar Radová j.h. / Anna Čonková j.h.

Zavřít
19. 5. pátek 16.30

Náměsíčníci (imitace a tušení) hrajeme na Divadelní Flora Olomouc

Hermann Broch a Ivan Buraj autor

Ivan Buraj režie

„Jsme snad šílení, protože jsme ještě nezešíleli?“

Pasenow neboli romantika, Esch neboli anarchie, Huguenau neboli věcnost. Katalog „náměsíčníků“ bloudících mezi fanatismem a nihilismem v hodnotovém vakuu meziválečného Německa.

Všude samé imitace! Jak se žije ve světě rozpadu hodnot? Jak nekonečně vzdálený je člověk člověku v době, kdy je všechno (ne)možné? Jak poznat mezi korytem a postelí smysl? Směřujeme někam? Něco se musí stát!

Legendární román evropského modernisty Hermanna Brocha tvoří ojediněle vyzývavý, uzavřený systém. Román jako touha po poznání života, jaký je. Radikální koncept umění jako pomoci, namísto umění jako pasivního konzumu krásy. Současník Musila, Kafky, Joyce či Canettiho a ryzí inspirátor Milana Kundery se pouští do rozpravy nad postromantickým zrodem kýče jako touhy po jednoznačnosti, kýče jako počátku zla.

V radikální adaptaci Ivana Buraje před námi na scéně vyvstává náměsíčný bar U Brocha, kde je na vše už pozdě, a přitom stále není konec. Štamgasti tvoří katalog doby, která zoufale čeká na svého vykupitele. Jak ale rozeznat Krista a Antikrista? Brněnští „alternativní“ herci sedí na první čtené zkoušce, přichází režisér z Německa – Hans Buch, slibuje umění, ale my všichni chceme jistotu! Existuje ale nějaká? Je komplikovaná naše doba, nebo ji komplikují intelektuálové? Potřebujeme krize? Nasadit si Brocha na oči! Dostat se až na hranici tázání samotného! Nahmatat zeď naší reality, našeho vězení!

„Nedělej si nic zlého, vždyť jsme tady všichni!“

Inscenace byla oceněna jako Projekt roku festivalem ...příští vlna/next wave... 2017, nominována na Cenu Josefa Balvína 2017 a vyhlášena „sukcesem měsíce“ dle Divadelních novin.

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

sdílet

Premiéra
11. listopadu 2016

Autor
Hermann Broch a Ivan Buraj

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Video
David Matuška

Výběr hudby
Ivan Buraj

Citovaný překlad
Rio Preisner

Asistence
Ľubomír Višňovec

Hrají

Jáchym / Zbyšek Humpolec

Zbyšek Humpolec

Bertrand / Jiří Svoboda

Jiří Svoboda

Esch / Jan Lepšík

Jan Lepšík

Martin / Miroslav Ukul Kumhala

Miroslav Kumhala

Růžena / Lucie Andělová

Lucie Andělová

Alžběta / Agáta Kryštůfková

Agáta Kryštůfková

Intelektuál / Jiří M. Valůšek

Jiří Miroslav Valůšek

Hentjenová / Marie Ludvíková

Marie Ludvíková

Pasenow / Cyril Drozda

Cyril Drozda

Jaretzky / Simona Peková

Simona Peková

Sestřička / Táňa Malíková

Táňa Malíková

Někdo v rohu

Martin Tlapák j.h. / Jan Řezníček j.h.

Dělník

Ľubomír Višňovec j.h. / Mark Kristián Hochman j.h.

Huguenau

Michal Skočovský j.h.

Hans Buch

Ivan Urbánek j.h.

Tlumočnice

Dagmar Radová j.h. / Anna Čonková j.h.

Zavřít
17. 5. středa 16.00

Síla zvyku hrajeme na Divadelní Flora Olomouc

Thomas Bernhard autor

Jan Horák a Michal Pěchouček režie

„Co říkáte je useknuté všechno je useknuté co říkáte. To svědčí o tom že neovládáte dýchání to je ostuda pro artistu. Poruchy odstranit!“

Sebereflexe umělců, sebereflexe umění vést a tísnit, nechat si připravený plán bez kontroly roztéct až do zmatku shonů, umělých masek a krkolomností. Komorní kvintet a finále za hranou. Prásk a salto! Kdo se tu komu směje?

Stárnoucí cirkusový bard Caribaldi v posledním gestu sveřepé touhy nepropadnout dnu. Diriguje z výše a snaží se ze všech sil ze svých úslužných, pokrčených loutek-artistů vydolovat nestoudné výkony. Hrajte! Nástroje přeci máte, dovedete s nimi i žonglovat! Génius obklopený břídily anebo psychopatické monstrum? Bác a vesmír! A čapka neustále padá z hlavy... S tváří zkřivenou nelze hrát Schuberta.

Umělec má dělat všechno proto, aby odešel ze scény při síle. Zvyk je cirkusácká košile. Výzva pro opovážlivce tvůrčího hledání, k znovunalezení energie a radosti z hereckého sebeobviňování. Je teď ten správný čas na pohled do zrcadla vlastní autoritativní umělecké dráhy? Co v něm lze uvidět? Slova a obraty a přemety vzad rýsují v „tragikomedii“ rakouského skandalisty Thomase Bernharda nekompromisní obraz umělecké krutosti.

Nad inscenací převzal záštitu Dr. Alexander Grubmayr, LL.M. – velvyslanec Rakouského velvyslanectví v Praze.

Efekty v představení: mlhostroj

sdílet

Premiéra
28. dubna 2017

Autor
Thomas Bernhard

Překlad
Josef Balvín

Režie
Jan Horák a Michal Pěchouček

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna
Michal Pěchouček

Kostýmy
Beáta Spáčilová

Hudba
Natálie Pleváková

Videoprojekce
Matěj Sláma

Výtvarná asistence
Jan Matýsek

Inspice
Miroslav Ukul Kumhala

Hrají

Caribaldi

Cyril Drozda

Žonglér

Jiří Svoboda

Krotitel

Zbyšek Humpolec

Šprýmař

Mark Kristián Hochman j.h.

Vnučka

Agáta Kryštůfková

Zavřít
16. 5. úterý 18.00

Divadlo X10: Válka Divadelní svět Brno

Rainald Goetz autor

Jan Frič režie

„Jaké hranice jsou v každém člověku? Kdy začneme střílet? Kdo jsou naši nepřátelé? Hloupé dějiny...“

VSTUPENKY

Nepřátelé našich nepřátel jsou i našimi nepřáteli.
Postdramatické plátno Rainalda Goetze vzniklo v polovině osmdesátých let jako reakce na neschopnost mírových hnutí a západní politiky obecně hledat účinná řešení v době, kdy svět stojí na hranici. U piva se vzpomíná na staré dobré časy, nadává na současnost, oslavuje se pragmatičnost, logika a optimální nabídka spotřebitelům. Inscenace Válka aktualizuje a vyostřuje motivy strachu, které vyvolávají všeobecné tendence k násilí i u řadových občanů, tzv. normálních lidí. V souvislosti s narůstající agresí islámského terorismu nebo uprchlickou krizí využívají někteří evropští i čeští politici neutěšené sociální situace a existenčních nejistot k prosazování opatření typických pro totalitní systémy. Ohrožuje Evropu více rozrůstající se moc džihádistů nebo popření humanistických a demokratických hodnot, na kterých si zakládáme? Jsou solidarita a svoboda jenom slova? Co znamenají? Jaké hranice si demokratická Evropa vytyčí? Jaké hranice jsou v každém člověku? Kdy začneme střílet? Kdo jsou naši nepřátelé? Hloupé dějiny...

sdílet

Režie
Jan Frič

Dramaturgie
Ondřej Novotný

Překlad
Michaela Náhlovská

Scéna
Nikola Tempír

Kostýmy
Jana Hauskrechtová

Hudba
Přemysl Ondra

Hrají

Anežka Hessová

Tomáš Červinek

Michal Dudek

Jakub Gottwald

Jiří Kniha

Jakub Kropáček

Matěj Nechvátal

Zavřít
15. 5. pondělí 18.00

MeetFactory: Malina Divadelní svět Brno

Ingeborg Bachmann autor

Lucie Ferenzová režie

„Bez strachu setrvá, nelze mu jinak, před Bohem muž, jejž prostá mysl chrání, než beze zbraní, beze lsti, ho zachrání, že Bůh je jinde.“

VSTUPENKY

Dramatizace jediného románu rakouské autorky, básnířky a filosofky Ingeborg Bachmann (1926–1973), o které Thomas Bernhard v reakci na její tragickou smrt napsal: „Na následky popálenin zemřela v jedné římské nemocnici nejinteligentnější a nejvýznamnější spisovatelka, která v tomto století vzešla z naší země.“ Sama Bachmannová označila Malinu jako ouverturu celého literárního projektu o způsobech smrti, z něhož zůstalo pouhé torzo.

Ingeborg Bachmannová (1926–1973) patří k nejvýraznějším zjevům německy psané literatury druhé poloviny 20. století. Své první básně publikovala roku 1948, později psala kromě poezie také povídky, rozhlasové hry a eseje. V posledních letech života pracovala na románovém cyklu Todesarten (Způsoby smrti), který nedokončila. Zemřela na následky popálenin, jež si v září 1973 nešťastnou náhodou způsobila ve svém římském bytě.

Její literární činnost provázelo ve všech jejích fázích, od vídeňských let po ukončení studií až do posledních roků života v Římě, psaní kritické, reflektující ústřední otázky psaní a spisovatelské existence, jazyka, literatury a filosofie, ale vztahující se i k aktuální společenské a politické situaci.

sdílet

Režie
Lucie Ferenzová

Překlad
Michaela Jacobsenová

Dramatizace
Patrik Hlavsa

Scéna a kostýmy
Mariana Dvořáková

Dramaturgie
Matěj Samec

Produkce
Dominika Andrašková

Hrají

Jakub Gottwald

Matěj Nechvátal

Anita Krausová

Zavřít
13. 5. sobota 19.30

Handa Gote: Mutus Liber Divadelní svět Brno

Švábová, Procházka, Smolík, Dörner, Hybler autor

„To, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře, a to, co jest nahoře, jest jako to, co jest dole.“

VSTUPENKY

Mutus Liber (Němá kniha, 1677) je alchymická kniha beze slov, popisující návod na zhotovení kamene mudrců. Představení Handa Gote Research & Development je inspirováno němým jazykem knihy popisující složitými obrazy jednotlivé fáze práce na „velikém díle“. Spíše než o kámen filosofů se však skupina Handa Gote zajímá o svět práce, činnosti, rukodělnosti. Prostřednictvím odkazů na tabule z Němé knihy a drobných činností a výroby se v představení pokoušejí o opětovné „zakouzlení práce“.

Hermetické postupy barokní alchymie v sobě spojovaly duchovní praxi i skvělou znalost dobových řemeslných praktik a chemických i metalurgických postupů. Drobnou prací a hlubokou vírou se alchymisté pokoušeli propojovat odpozorované i tušené procesy přírodního makrokosmu a ohledat je a umístit v mikrokosmu: „To, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře, a to, co jest nahoře, jest jako to, co jest dole,“ říká základní článek alchymické víry (Smaragdová deska).

Kov podle tehdejší představy věčně zraje ze saturnského stádia olova až do podoby dokonalého, slunečního stádia – zlata. Alchymista, tedy adept Umění, se svou pokusnickou dennodenní prací pokoušel najít prostředek či katalyzátor, Kámen mudrců, jímž tuto transmutaci urychlit. Tím, co z praxe alchymistů přetrvalo, ovšem není výsledek jejich snah, nýbrž fascinace samotným procesem hledání a utváření. Tím procesem je právě drobná práce, práce jako médium pozvolného dění, práce jako fascinace nejbližším hmatatelným vesmírem, práce s malým vesmírem věčně dozrávajícím pod rukama.

Za deset let své existence se kolektiv Handa Gote Research & Development vždy odkazoval k různým prvkům kultury DIY – od kutilských postupů až po její důvěrně nemotornou estetiku. Další charakteristikou, zřetelnou zvlášť v představeních z posledních let (Rain Dance, Prales, Svěcení jara), je fascinace rituály, jejich utvářením i rozpadem. V představení Mutus Liber se obě linie spojují. Handa Gote tu nenápadně hájí drobnou práci, fyzickou skutečnost a fascinaci jimi v době, kdy virtuální reprezentace a komunikační návyky působí jako přirozená náhražka.

„Svoboda nemůže existovat mimo aktivitu a v rámci spektáklu je všechna aktivita popřena, neboť reálná aktivita byla bezvýhradně využita za účelem globálního vybudování tohoto výsledku. Současné ‚snižování pracovní doby‘ a rozšiřování volného času není v žádném případě osvobozování v rámci práce ani osvobozováním světa utvářeného touto prací. Žádný aspekt aktivity ukradené v rámci práce nelze znovu nalézt v podrobení se jejímu výsledku.“
Guy Debord

sdílet

Autorský tým
Švábová, Procházka, Smolík, Dörner, Hybler

Host
Michael Pospíšil

Zavřít
12. 5. pátek 21.00

Divadlo Stoka: Projektil Divadelní svět Brno

Blaho Uhlár režie

„Šílenství a nesmysly vznikají mezi lidmi, pronikají jimi samotnými jako střela, která nezanechává na první pohled viditelné změny.“

VSTUPENKY

Uváděno na Studiu – prostoru únikového schodiště.

Nejistota vztahů mezi postavami se nemění politickou situací, lidstvo nadále čeká na celospolečenskou obrodu brodící se zmatkem svého nevysvětlitelného nevědomí. Jedna herečka a čtyři herci se diví, co to z nich neustále vytryskuje, ocitají se v komplikovaných situacích, jejichž řešení jim celkem uniká. Agresivita plodí agresivitu a vzdaluje se harmonií, po které jsou přesvědčení, že touží.

Inscenaci podpořil z veřejných zdrojů Fond na podporu umění a Bratislavský samosprávní kraj.

sdílet

Režie
Blaho Uhlár

Audiovizuální řešení
Martin Burlas

Výtvarní řešení
Markéta Plachá

Organizační spolupráce
Ľudmila Kružliaková

Účinkují
Martin Kollár, Lenka Libjaková, Braňo Mosný, Tomáš Pokorný, Peter Tilajčík

Scénář vznikl metodou kolektivní tvorby od 1. března do 28. října 2016

Zavřít
9. 5. úterý 19.30

Směšná temnota Česko-německé kulturní jaro 2017

Wolfram Lotz autor

Filip Nuckolls režie

„Sedíme tady uprostřed válečnýho území, o ničem z toho ale nic nevíme, protože tady nemáme televizi ani internet.“

O jakých událostech ze současného neklidného světa opravdu něco víme? A o čem může autor vůbec psát? Nepropadáme se ve zdánlivé přeinformovanosti do „směšné temnoty“ vlastních představ živených mediálními obrazy?

Před publikem je citován text soudní obhajoby somálského piráta. A kupodivu, jeho řeč obsahuje mnoho (ne)přiléhavých detailů, které až podezřele kopírují televizní obrazy o těch DRUHÝCH ze třetího až bůhvíkolikátého... šestého světa. Brzy tenhle bezvýznamný monologický „případ“, vhodný tak akorát pro humanitární organizace, vytlačí (konečně!) příběh dvou vojáků z EU, kteří se do pralesní temnoty vydávají splnit svoji misi. Současný evropský mediální mýtus povstává.

„Výpravná“ a ironicky necenzurovaná hra německého übertalentu Wolframa Lotze svébytně parafrázuje a paroduje Conradovo Srdce temnoty i Coppolovu filmovou Apokalypsu. Z cesty do vnitra džungle se stává putování do nitra autora samotného, SEBEREFLEXE vede k vlastní kompromitaci a přiznání, že sám autor nezná to, o čem píše!? „Zprostředkovávaná“ realita se odhaluje jen jako vlastní imaginace a komprimát z mediálních obrazů. Kdo je tady autorem – původcem hry? Ten, kdo slova produkuje, předehrává, anebo se jenom divá? A co režisér? Kdo má vlastně stát na scéně?

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

Nad inscenací převzala záštitu Christiana Markert – chargée d'affaires a.i. velvyslanectví Spolkové republiky Německo v České republice.

sdílet

Premiéra
11. ledna 2017

Autor
Wolfram Lotz

Překlad
Petr Štědroň

Režie
Filip Nuckolls

Dramaturgie
Dagmar Radová

Výprava
Jan C. Löbl

Hudba
Tomáš Vtípil

Hrají

Pellner

Jan Lepšík

Dorsch

Zbyšek Humpolec

Lodetti

Jiří Svoboda

Stojkovič

Jiří Miroslav Valůšek

Carter

Jan Řezníček j.h.

Deutinger

Táňa Malíková

Ultimo/Tofdau

Agáta Kryštůfková

Zavřít
8. 5. pondělí 19.30

Paní Bovaryová

Gustav Flaubert a Ivan Buraj autor

Ivan Buraj režie

„Mám svůj projekt. Projekt sebe. Hledám se.“

Od roku 2010 žije poprvé v dějinách lidstva víc lidí ve městech než na vesnici, bejbe!

Live your dream!

Ema žije na vesnici. Dívá se na ni Karel Bovary, mladý lékař. Ema se stává paní Bovaryovou. Patří mu? Patří na vesnici? Monogamie? Vždyť na to se nedá dívat! Začni aspoň zpívat!

Ema potřebuje svět, ne hnojiva. Musí uniknout, musí neustále unikat. Potřebuje město! Umění! Kavárny! DJ's! Pártýýýýz! Paris! Paradajs, bejbe! More reality, more lajf!!! Nejdřív  se objeví Rudolf. (Je to osud?) Pak Leon. (Je to osud?) Panno Marie, je to osud? Ema se teď konečně může stát sama sebou. Skutečnou! Ale skutečnost stojí peníze. A peníze někomu patří. Komu vlastně patří Ema? Komu patří její touha? Komu patří její skutečnost?

Autorský scénický experiment o touze po vlastní výjimečnosti, o boji se svým obrazem a o vztahu mezi touhou a mocí.

Efekty v představení: kouření, voda, střelba a stroboskop

sdílet

Premiéra
7. listopadu 2015

Autor
Gustav Flaubert a Ivan Buraj

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Dagmar Radová

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Hudba
Pavel V. Boiko

Kamera
Karel Hanák Fláva

Hrají

Ema Bovary

Táňa Malíková

Karel Bovary

Jiří Miroslav Valůšek

Otec

Cyril Drozda

Matka

Marie Ludvíková

Rudolf

Jan Lepšík

Rudolfova žena

Simona Peková

Leon

Jiří Svoboda

Pracovník nebankovní společnosti

Zbyšek Humpolec

Zástupce firmy

Miloslav Maršálek

Kněz / Pošťák / Tajemník / Bezdomovec / Manažer / Kritik

Miroslav Kumhala

Postižený / Herec/DJ

Vojtěch Hříbek j.h.

Beauty girl

Diana Velčická j.h.

Party boy

Martin Hudec j. h. / Marco Salvadori j. h. / Mark Kristián Hochman j.h.

Elektrická kytara / Stěhovák

David Fadinger

Bicí / Stěhovák

Karel Hanák

Akustická kytara / Stěhovák

Michal Matoušek

Stěhovák

Tomáš Komínek / Adam Krutiš / Roman Švanda

Vesničanka

Kateřina Nalezená

Chovatelka prasat / Manželka Kritika

Kateřina Kumhalová

Zavřít
6. 5. sobota 19.30

Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně

Arnošt Goldflam autor

Kolektiv HaDivadla režie

„Možná, že velké dějiny začaly na nádraží ve městě Brünn...“

Arnošt Goldflam, režisér, dramatik a dlouholetý člen HaDivadla, opět mezi svými! Goldflamova sarkastická komedie zobrazuje největšího zločince planety – od jeho vzestupu, který začal propadem u zkoušek na vídeňskou výtvarnou akademii, až po jeho – ne pád, ale fantazijně ironický únik do Jižní Ameriky. Jednotlivé výjevy z „Führerova“ života se proti očekávání neodehrávají v jednacích sálech nebo na přeplněných tribunách, ale v jeho soukromí. Scény z „Hitlerovic kuchyně“ jsou plné groteskního a osvobozujícího humoru, nadsázky a nápaditých situací, které hravě spojují střípky reálií spolu s autorovou ironickou imaginací. Dnes již legendární inscenace HaDivadla, ve které v hlavní roli exceluje nezaměnitelný Petr Jeništa.

Efekty v představení: mlhostroj, otevřený oheň, kouření a střelba

sdílet

Premiéra
10. listopadu 2007

Autor
Arnošt Goldflam

Režie
Kolektiv HaDivadla

Dramaturgie
Luboš Balák

Scéna
Marián Amsler, Luboš Balák

Kostýmy
Kateřina Kumhalová

Výběr hudby
Karel Hanák Fláva

Umělecká spolupráce
Miroslav Kumhala

Hrají

Adolf Hitler

Petr Jeništa j.h.

Eva Braunová

Táňa Malíková

Magda Goebbelsová

Simona Peková

Joseph Goebbels

Jan Lepšík

J. V. Stalin / Hermann Göring

Zbyšek Humpolec

Heinrich Himmler, SS služba

Jiří Svoboda

Sekretářka Johanka

Kamila Valůšková

Georg Tabori / Helmut Goebbels

Šimon Klacl j.h.

Zavřít
5. 5. pátek 19.30

Síla zvyku

Thomas Bernhard autor

Jan Horák a Michal Pěchouček režie

„Co říkáte je useknuté všechno je useknuté co říkáte. To svědčí o tom že neovládáte dýchání to je ostuda pro artistu. Poruchy odstranit!“

Sebereflexe umělců, sebereflexe umění vést a tísnit, nechat si připravený plán bez kontroly roztéct až do zmatku shonů, umělých masek a krkolomností. Komorní kvintet a finále za hranou. Prásk a salto! Kdo se tu komu směje?

Stárnoucí cirkusový bard Caribaldi v posledním gestu sveřepé touhy nepropadnout dnu. Diriguje z výše a snaží se ze všech sil ze svých úslužných, pokrčených loutek-artistů vydolovat nestoudné výkony. Hrajte! Nástroje přeci máte, dovedete s nimi i žonglovat! Génius obklopený břídily anebo psychopatické monstrum? Bác a vesmír! A čapka neustále padá z hlavy... S tváří zkřivenou nelze hrát Schuberta.

Umělec má dělat všechno proto, aby odešel ze scény při síle. Zvyk je cirkusácká košile. Výzva pro opovážlivce tvůrčího hledání, k znovunalezení energie a radosti z hereckého sebeobviňování. Je teď ten správný čas na pohled do zrcadla vlastní autoritativní umělecké dráhy? Co v něm lze uvidět? Slova a obraty a přemety vzad rýsují v „tragikomedii“ rakouského skandalisty Thomase Bernharda nekompromisní obraz umělecké krutosti.

Nad inscenací převzal záštitu Dr. Alexander Grubmayr, LL.M. – velvyslanec Rakouského velvyslanectví v Praze.

Efekty v představení: mlhostroj

sdílet

Premiéra
28. dubna 2017

Autor
Thomas Bernhard

Překlad
Josef Balvín

Režie
Jan Horák a Michal Pěchouček

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna
Michal Pěchouček

Kostýmy
Beáta Spáčilová

Hudba
Natálie Pleváková

Videoprojekce
Matěj Sláma

Výtvarná asistence
Jan Matýsek

Inspice
Miroslav Ukul Kumhala

Hrají

Caribaldi

Cyril Drozda

Žonglér

Jiří Svoboda

Krotitel

Zbyšek Humpolec

Šprýmař

Mark Kristián Hochman j.h.

Vnučka

Agáta Kryštůfková

Zavřít
4. 5. čtvrtek 19.30

Náměsíčníci (imitace a tušení)

Hermann Broch a Ivan Buraj autor

Ivan Buraj režie

„Jsme snad šílení, protože jsme ještě nezešíleli?“

Pasenow neboli romantika, Esch neboli anarchie, Huguenau neboli věcnost. Katalog „náměsíčníků“ bloudících mezi fanatismem a nihilismem v hodnotovém vakuu meziválečného Německa.

Všude samé imitace! Jak se žije ve světě rozpadu hodnot? Jak nekonečně vzdálený je člověk člověku v době, kdy je všechno (ne)možné? Jak poznat mezi korytem a postelí smysl? Směřujeme někam? Něco se musí stát!

Legendární román evropského modernisty Hermanna Brocha tvoří ojediněle vyzývavý, uzavřený systém. Román jako touha po poznání života, jaký je. Radikální koncept umění jako pomoci, namísto umění jako pasivního konzumu krásy. Současník Musila, Kafky, Joyce či Canettiho a ryzí inspirátor Milana Kundery se pouští do rozpravy nad postromantickým zrodem kýče jako touhy po jednoznačnosti, kýče jako počátku zla.

V radikální adaptaci Ivana Buraje před námi na scéně vyvstává náměsíčný bar U Brocha, kde je na vše už pozdě, a přitom stále není konec. Štamgasti tvoří katalog doby, která zoufale čeká na svého vykupitele. Jak ale rozeznat Krista a Antikrista? Brněnští „alternativní“ herci sedí na první čtené zkoušce, přichází režisér z Německa – Hans Buch, slibuje umění, ale my všichni chceme jistotu! Existuje ale nějaká? Je komplikovaná naše doba, nebo ji komplikují intelektuálové? Potřebujeme krize? Nasadit si Brocha na oči! Dostat se až na hranici tázání samotného! Nahmatat zeď naší reality, našeho vězení!

„Nedělej si nic zlého, vždyť jsme tady všichni!“

Inscenace byla oceněna jako Projekt roku festivalem ...příští vlna/next wave... 2017, nominována na Cenu Josefa Balvína 2017 a vyhlášena „sukcesem měsíce“ dle Divadelních novin.

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

sdílet

Premiéra
11. listopadu 2016

Autor
Hermann Broch a Ivan Buraj

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Video
David Matuška

Výběr hudby
Ivan Buraj

Citovaný překlad
Rio Preisner

Asistence
Ľubomír Višňovec

Hrají

Jáchym / Zbyšek Humpolec

Zbyšek Humpolec

Bertrand / Jiří Svoboda

Jiří Svoboda

Esch / Jan Lepšík

Jan Lepšík

Martin / Miroslav Ukul Kumhala

Miroslav Kumhala

Růžena / Lucie Andělová

Lucie Andělová

Alžběta / Agáta Kryštůfková

Agáta Kryštůfková

Intelektuál / Jiří M. Valůšek

Jiří Miroslav Valůšek

Hentjenová / Marie Ludvíková

Marie Ludvíková

Pasenow / Cyril Drozda

Cyril Drozda

Jaretzky / Simona Peková

Simona Peková

Sestřička / Táňa Malíková

Táňa Malíková

Někdo v rohu

Martin Tlapák j.h. / Jan Řezníček j.h.

Dělník

Ľubomír Višňovec j.h. / Mark Kristián Hochman j.h.

Huguenau

Michal Skočovský j.h.

Hans Buch

Ivan Urbánek j.h.

Tlumočnice

Dagmar Radová j.h. / Anna Čonková j.h.

Zavřít
3. 5. středa 19.30

Diskuze A2: Umění a kompromisy

Guy Debord otevírá svou Společnost spektáklu pozorováním kulturní logiky pozdního kapitalismu, parafrázujíce tak první věty Marxova Kapitálu: „Veškerý život společnosti, v nichž vládnou moderní podmínky produkce, se jeví jako obrovská akumulace spektáklů. Vše, co bylo dříve prožíváno přímo, se vzdálilo v reprezentaci.“

Je dnes vůbec možné mluvit o autonomii umělecké tvorby ve společnosti, kde se obraz a spektákl staly svrchovanými předměty každodenní spotřeby a médii společenských i ekonomických vztahů – a tedy v jistém smyslu komoditami jako vše ostatní? Je v takové situaci individualita umělkyně nebo umělce potlačena, nebo naopak vyzdvižena? Jaký má být jeho vztah k uměleckým, státním a finančním institucím – nechat se jimi ochočit, bojovat s nimi, nebo je naopak může utvářet jako pole nezávislosti vůči cynické logice trhu? A jakou cenu umělec nebo umělkyně platí za to, že se snaží fungovat mimo rámec zaběhnutého, velkého světa umění? Může tady pomoct kolektivní organizace uměleckých skupin zdola?

sdílet

Hosté
Anna Remešová, teoretička a kritička umění
Martina Smutná, výtvarnice
Vasil Artamonov, výtvarník

Moderátor
Martin Vrba, redaktor A2

Zavřít
2. 5. úterý 19.30

Síla zvyku

Thomas Bernhard autor

Jan Horák a Michal Pěchouček režie

„Co říkáte je useknuté všechno je useknuté co říkáte. To svědčí o tom že neovládáte dýchání to je ostuda pro artistu. Poruchy odstranit!“

Sebereflexe umělců, sebereflexe umění vést a tísnit, nechat si připravený plán bez kontroly roztéct až do zmatku shonů, umělých masek a krkolomností. Komorní kvintet a finále za hranou. Prásk a salto! Kdo se tu komu směje?

Stárnoucí cirkusový bard Caribaldi v posledním gestu sveřepé touhy nepropadnout dnu. Diriguje z výše a snaží se ze všech sil ze svých úslužných, pokrčených loutek-artistů vydolovat nestoudné výkony. Hrajte! Nástroje přeci máte, dovedete s nimi i žonglovat! Génius obklopený břídily anebo psychopatické monstrum? Bác a vesmír! A čapka neustále padá z hlavy... S tváří zkřivenou nelze hrát Schuberta.

Umělec má dělat všechno proto, aby odešel ze scény při síle. Zvyk je cirkusácká košile. Výzva pro opovážlivce tvůrčího hledání, k znovunalezení energie a radosti z hereckého sebeobviňování. Je teď ten správný čas na pohled do zrcadla vlastní autoritativní umělecké dráhy? Co v něm lze uvidět? Slova a obraty a přemety vzad rýsují v „tragikomedii“ rakouského skandalisty Thomase Bernharda nekompromisní obraz umělecké krutosti.

Nad inscenací převzal záštitu Dr. Alexander Grubmayr, LL.M. – velvyslanec Rakouského velvyslanectví v Praze.

Efekty v představení: mlhostroj

sdílet

Premiéra
28. dubna 2017

Autor
Thomas Bernhard

Překlad
Josef Balvín

Režie
Jan Horák a Michal Pěchouček

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna
Michal Pěchouček

Kostýmy
Beáta Spáčilová

Hudba
Natálie Pleváková

Videoprojekce
Matěj Sláma

Výtvarná asistence
Jan Matýsek

Inspice
Miroslav Ukul Kumhala

Hrají

Caribaldi

Cyril Drozda

Žonglér

Jiří Svoboda

Krotitel

Zbyšek Humpolec

Šprýmař

Mark Kristián Hochman j.h.

Vnučka

Agáta Kryštůfková

Zavřít
29. 4. sobota 19.30

Síla zvyku

Thomas Bernhard autor

Jan Horák a Michal Pěchouček režie

„Co říkáte je useknuté všechno je useknuté co říkáte. To svědčí o tom že neovládáte dýchání to je ostuda pro artistu. Poruchy odstranit!“

Sebereflexe umělců, sebereflexe umění vést a tísnit, nechat si připravený plán bez kontroly roztéct až do zmatku shonů, umělých masek a krkolomností. Komorní kvintet a finále za hranou. Prásk a salto! Kdo se tu komu směje?

Stárnoucí cirkusový bard Caribaldi v posledním gestu sveřepé touhy nepropadnout dnu. Diriguje z výše a snaží se ze všech sil ze svých úslužných, pokrčených loutek-artistů vydolovat nestoudné výkony. Hrajte! Nástroje přeci máte, dovedete s nimi i žonglovat! Génius obklopený břídily anebo psychopatické monstrum? Bác a vesmír! A čapka neustále padá z hlavy... S tváří zkřivenou nelze hrát Schuberta.

Umělec má dělat všechno proto, aby odešel ze scény při síle. Zvyk je cirkusácká košile. Výzva pro opovážlivce tvůrčího hledání, k znovunalezení energie a radosti z hereckého sebeobviňování. Je teď ten správný čas na pohled do zrcadla vlastní autoritativní umělecké dráhy? Co v něm lze uvidět? Slova a obraty a přemety vzad rýsují v „tragikomedii“ rakouského skandalisty Thomase Bernharda nekompromisní obraz umělecké krutosti.

Nad inscenací převzal záštitu Dr. Alexander Grubmayr, LL.M. – velvyslanec Rakouského velvyslanectví v Praze.

Efekty v představení: mlhostroj

sdílet

Premiéra
28. dubna 2017

Autor
Thomas Bernhard

Překlad
Josef Balvín

Režie
Jan Horák a Michal Pěchouček

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna
Michal Pěchouček

Kostýmy
Beáta Spáčilová

Hudba
Natálie Pleváková

Videoprojekce
Matěj Sláma

Výtvarná asistence
Jan Matýsek

Inspice
Miroslav Ukul Kumhala

Hrají

Caribaldi

Cyril Drozda

Žonglér

Jiří Svoboda

Krotitel

Zbyšek Humpolec

Šprýmař

Mark Kristián Hochman j.h.

Vnučka

Agáta Kryštůfková

Zavřít
28. 4. pátek 19.30

Síla zvyku

Thomas Bernhard autor

Jan Horák a Michal Pěchouček režie

„Co říkáte je useknuté všechno je useknuté co říkáte. To svědčí o tom že neovládáte dýchání to je ostuda pro artistu. Poruchy odstranit!“

Sebereflexe umělců, sebereflexe umění vést a tísnit, nechat si připravený plán bez kontroly roztéct až do zmatku shonů, umělých masek a krkolomností. Komorní kvintet a finále za hranou. Prásk a salto! Kdo se tu komu směje?

Stárnoucí cirkusový bard Caribaldi v posledním gestu sveřepé touhy nepropadnout dnu. Diriguje z výše a snaží se ze všech sil ze svých úslužných, pokrčených loutek-artistů vydolovat nestoudné výkony. Hrajte! Nástroje přeci máte, dovedete s nimi i žonglovat! Génius obklopený břídily anebo psychopatické monstrum? Bác a vesmír! A čapka neustále padá z hlavy... S tváří zkřivenou nelze hrát Schuberta.

Umělec má dělat všechno proto, aby odešel ze scény při síle. Zvyk je cirkusácká košile. Výzva pro opovážlivce tvůrčího hledání, k znovunalezení energie a radosti z hereckého sebeobviňování. Je teď ten správný čas na pohled do zrcadla vlastní autoritativní umělecké dráhy? Co v něm lze uvidět? Slova a obraty a přemety vzad rýsují v „tragikomedii“ rakouského skandalisty Thomase Bernharda nekompromisní obraz umělecké krutosti.

Nad inscenací převzal záštitu Dr. Alexander Grubmayr, LL.M. – velvyslanec Rakouského velvyslanectví v Praze.

Efekty v představení: mlhostroj

sdílet

Premiéra
28. dubna 2017

Autor
Thomas Bernhard

Překlad
Josef Balvín

Režie
Jan Horák a Michal Pěchouček

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna
Michal Pěchouček

Kostýmy
Beáta Spáčilová

Hudba
Natálie Pleváková

Videoprojekce
Matěj Sláma

Výtvarná asistence
Jan Matýsek

Inspice
Miroslav Ukul Kumhala

Hrají

Caribaldi

Cyril Drozda

Žonglér

Jiří Svoboda

Krotitel

Zbyšek Humpolec

Šprýmař

Mark Kristián Hochman j.h.

Vnučka

Agáta Kryštůfková

Zavřít
19. 4. středa 19.30

Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně

Arnošt Goldflam autor

Kolektiv HaDivadla režie

„Možná, že velké dějiny začaly na nádraží ve městě Brünn...“

Arnošt Goldflam, režisér, dramatik a dlouholetý člen HaDivadla, opět mezi svými! Goldflamova sarkastická komedie zobrazuje největšího zločince planety – od jeho vzestupu, který začal propadem u zkoušek na vídeňskou výtvarnou akademii, až po jeho – ne pád, ale fantazijně ironický únik do Jižní Ameriky. Jednotlivé výjevy z „Führerova“ života se proti očekávání neodehrávají v jednacích sálech nebo na přeplněných tribunách, ale v jeho soukromí. Scény z „Hitlerovic kuchyně“ jsou plné groteskního a osvobozujícího humoru, nadsázky a nápaditých situací, které hravě spojují střípky reálií spolu s autorovou ironickou imaginací. Dnes již legendární inscenace HaDivadla, ve které v hlavní roli exceluje nezaměnitelný Petr Jeništa.

Efekty v představení: mlhostroj, otevřený oheň, kouření a střelba

sdílet

Premiéra
10. listopadu 2007

Autor
Arnošt Goldflam

Režie
Kolektiv HaDivadla

Dramaturgie
Luboš Balák

Scéna
Marián Amsler, Luboš Balák

Kostýmy
Kateřina Kumhalová

Výběr hudby
Karel Hanák Fláva

Umělecká spolupráce
Miroslav Kumhala

Hrají

Adolf Hitler

Petr Jeništa j.h.

Eva Braunová

Táňa Malíková

Magda Goebbelsová

Simona Peková

Joseph Goebbels

Jan Lepšík

J. V. Stalin / Hermann Göring

Zbyšek Humpolec

Heinrich Himmler, SS služba

Jiří Svoboda

Sekretářka Johanka

Kamila Valůšková

Georg Tabori / Helmut Goebbels

Šimon Klacl j.h.

Zavřít
18. 4. úterý 19.30

Strýček Váňa

Anton Pavlovič Čechov autor

Ivan Buraj režie

„Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu!!!“

Alain Badiou říká, že v našem světě zbyla už jenom těla a jazyky, ztratili jsme ale pravdy. Naše společnost se komplikuje, drolí se na fragmenty. A čím je komplikovanější, tím víc potřebuje specialisty, kteří nerozumí společnosti jako celku, ale jen své specializaci. Kromě specializace máme ještě informace – miliony informací!!! SCHÁZÍ nám ale smysl. SCHÁZÍ nám víra v to, co děláme a proč jsme spolu. Společnost a Já se v krajině pozdního individualismu odcizuje. V domě na ruském venkově se SCHÁZÍ společnost. Profesor Serebrjakov dovršil svoji práci. Odchází na důchod. Vrací se z města zpět na venkov.  Celý život se zabýval uměním. Realismem. A Váňa pracoval celý život pro Serebrjakova. Obětoval se! Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu!!! Všichni by dům chtěli chápat jako domov, jenomže všichni trpí a každý zoufale hledá ve světě těl a jazyků SVOJI pravdu a i ta ztrácí na věrohodnosti. Jakákoliv jistota se roztéká. Všechno obaluje cynismus – jazyk ztracených. Je možné ještě rozumět svému životu? Má smysl se ještě pro někoho obětovat? Jak žít se svými pravdami spolu s ostatními? Jak žít dál a dál a dál? Jak žít na konci smyslu kultury?

Inscenace byla nominována v kategorii Činoherní divadlo za režii na Cenu Divadelních novin 2016. Robert Mikluš nominován na Cenu Thálie 2016 za roli Astrova.

Efekty v představení: kouření a střelba

sdílet

Premiéra
8. dubna 2016

Autor
Anton Pavlovič Čechov

Překlad
Leoš Suchařípa

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Dagmar Radová a Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Výběr a úprava hudby
Pavel V. Boiko

Asistence režie
Tereza Agelová

Hrají

Ivan Vojnickij

Jan Lepšík

Vojnická

Simona Peková

Serebrjakov

Cyril Drozda

Jelena

Lucie Andělová

Soňa

Táňa Malíková

Astrov

Robert Mikluš j.h.

Marina

Marie Ludvíková

Tělegin

Miroslav Kumhala

Zavřít
13. 4. čtvrtek 19.30

Náměsíčníci (imitace a tušení)

Hermann Broch a Ivan Buraj autor

Ivan Buraj režie

„Jsme snad šílení, protože jsme ještě nezešíleli?“

Pasenow neboli romantika, Esch neboli anarchie, Huguenau neboli věcnost. Katalog „náměsíčníků“ bloudících mezi fanatismem a nihilismem v hodnotovém vakuu meziválečného Německa.

Všude samé imitace! Jak se žije ve světě rozpadu hodnot? Jak nekonečně vzdálený je člověk člověku v době, kdy je všechno (ne)možné? Jak poznat mezi korytem a postelí smysl? Směřujeme někam? Něco se musí stát!

Legendární román evropského modernisty Hermanna Brocha tvoří ojediněle vyzývavý, uzavřený systém. Román jako touha po poznání života, jaký je. Radikální koncept umění jako pomoci, namísto umění jako pasivního konzumu krásy. Současník Musila, Kafky, Joyce či Canettiho a ryzí inspirátor Milana Kundery se pouští do rozpravy nad postromantickým zrodem kýče jako touhy po jednoznačnosti, kýče jako počátku zla.

V radikální adaptaci Ivana Buraje před námi na scéně vyvstává náměsíčný bar U Brocha, kde je na vše už pozdě, a přitom stále není konec. Štamgasti tvoří katalog doby, která zoufale čeká na svého vykupitele. Jak ale rozeznat Krista a Antikrista? Brněnští „alternativní“ herci sedí na první čtené zkoušce, přichází režisér z Německa – Hans Buch, slibuje umění, ale my všichni chceme jistotu! Existuje ale nějaká? Je komplikovaná naše doba, nebo ji komplikují intelektuálové? Potřebujeme krize? Nasadit si Brocha na oči! Dostat se až na hranici tázání samotného! Nahmatat zeď naší reality, našeho vězení!

„Nedělej si nic zlého, vždyť jsme tady všichni!“

Inscenace byla oceněna jako Projekt roku festivalem ...příští vlna/next wave... 2017, nominována na Cenu Josefa Balvína 2017 a vyhlášena „sukcesem měsíce“ dle Divadelních novin.

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

sdílet

Premiéra
11. listopadu 2016

Autor
Hermann Broch a Ivan Buraj

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Video
David Matuška

Výběr hudby
Ivan Buraj

Citovaný překlad
Rio Preisner

Asistence
Ľubomír Višňovec

Hrají

Jáchym / Zbyšek Humpolec

Zbyšek Humpolec

Bertrand / Jiří Svoboda

Jiří Svoboda

Esch / Jan Lepšík

Jan Lepšík

Martin / Miroslav Ukul Kumhala

Miroslav Kumhala

Růžena / Lucie Andělová

Lucie Andělová

Alžběta / Agáta Kryštůfková

Agáta Kryštůfková

Intelektuál / Jiří M. Valůšek

Jiří Miroslav Valůšek

Hentjenová / Marie Ludvíková

Marie Ludvíková

Pasenow / Cyril Drozda

Cyril Drozda

Jaretzky / Simona Peková

Simona Peková

Sestřička / Táňa Malíková

Táňa Malíková

Někdo v rohu

Martin Tlapák j.h. / Jan Řezníček j.h.

Dělník

Ľubomír Višňovec j.h. / Mark Kristián Hochman j.h.

Huguenau

Michal Skočovský j.h.

Hans Buch

Ivan Urbánek j.h.

Tlumočnice

Dagmar Radová j.h. / Anna Čonková j.h.

Zavřít
12. 4. středa 19.30

Vernisáž

Václav Havel autor

Ivan Buraj režie

„Pro koho myslíš, že to všechno děláme?“

 

70. léta. Normalizační ticho. Vítej na „vernisáži“ našeho dokonalého husákovského bytu – není tu k nalezení ani jeden kiks, Bedřichu! Václav Havel a jeho disidentského alter ego Bedřich Vaněk v absurdní grotesce-satiře z přelomového roku 1975.

„Nemáme zatopit v krbu?“ Čas protéká a éra skloněných hlav se zdá být nekonečná... Co dělat dál? Jak žít (s) pravdou? Aktivizuj se! Střet ideálního (neporaženého?) snaživého páru a zachmuřeného ego-intelektuála na rozcestí. Od sebereflexe k depresi, od deprese k akci. Havel napíše Husákovi!

Inscenace vznikla u příležitosti nedožitých osmdesátin Václava Havla. Premiéra se uskutečnila v rámci festivalu Centra experimentálního divadla Málo bylo Havla!

sdílet

Premiéra
5. října 2016

Autor
Václav Havel

Režie
Ivan Buraj

Scénografie
Juliána Kvíčalová

Hrají

Věra

Lucie Andělová

Michal

Jiří Miroslav Valůšek

Bedřich

Matěj Nytra

Zavřít
11. 4. úterý 19.30

Mučedník Česko-německé kulturní jaro 2017

Marius von Mayenburg autor

Marián Amsler režie

„Jiná náboženství mají bojovníky za víru, sebevražedné atentátníky, mučedníky, kteří kvůli nesprávné víře riskují život. Tohle dnes žádný křesťan nedělá.“

Náboženský fundamentalismus – v naší době často skloňovaný pojem, který bývá převážně spojován s islámem. Ale jak  vlastně může vypadat  současný křesťanský extrémismus? A liší se nějak od hraničních projevů jiné víry?

Hra německého dramatika Maria von Mayenburga  se odehrává v prostředí střední školy, kde se jeden z problémových žáků rozhodne doslovně následovat Bibli, vyhlásit svatou válku nemravnosti, své matce, učitelům i spolužákům a stát se mučedníkem. Kde je ale hranice mezi entusiasmem víry a mesiášským fanatismem, mezi rebelstvím adolescenta a teroristickým šílenstvím? Čeká současná sekularizovaná, konzumní a morálně neukotvená společnost na podobné osamělé mučedníky?

Efekty v představení: stroboskop a krev

sdílet

Premiéra
14. března 2015

Autor
Marius von Mayenburg

Překlad
Kateřina Bohadlová

Režie a výprava
Marián Amsler

Dramaturgie
Anna Saavedra

Asistence režie
Tereza Říhová

Hrají

Benjamin Süddel (žák)

Zbyšek Humpolec

Erika Roth (biologie, chemie, zeměpis)

Lucie Andělová

Farář Dieter Menrath (náboženství)

Jan Lepšík

Georg Hansen (žák)

Jiří Miroslav Valůšek

Inge Südel (jeho matka)

Kamila Valůšková / Gabriela Štefanová j.h.

Lydia Weber (žákyně)

Táňa Malíková

Markus Dorflinger (dějepis, tělocvik)

Jan Grundman j.h.

Willy Batzler (ředitel)

Miloslav Maršálek

Zavřít
10. 4. pondělí 19.30

Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně

Arnošt Goldflam autor

Kolektiv HaDivadla režie

„Možná, že velké dějiny začaly na nádraží ve městě Brünn...“

Arnošt Goldflam, režisér, dramatik a dlouholetý člen HaDivadla, opět mezi svými! Goldflamova sarkastická komedie zobrazuje největšího zločince planety – od jeho vzestupu, který začal propadem u zkoušek na vídeňskou výtvarnou akademii, až po jeho – ne pád, ale fantazijně ironický únik do Jižní Ameriky. Jednotlivé výjevy z „Führerova“ života se proti očekávání neodehrávají v jednacích sálech nebo na přeplněných tribunách, ale v jeho soukromí. Scény z „Hitlerovic kuchyně“ jsou plné groteskního a osvobozujícího humoru, nadsázky a nápaditých situací, které hravě spojují střípky reálií spolu s autorovou ironickou imaginací. Dnes již legendární inscenace HaDivadla, ve které v hlavní roli exceluje nezaměnitelný Petr Jeništa.

Efekty v představení: mlhostroj, otevřený oheň, kouření a střelba

sdílet

Premiéra
10. listopadu 2007

Autor
Arnošt Goldflam

Režie
Kolektiv HaDivadla

Dramaturgie
Luboš Balák

Scéna
Marián Amsler, Luboš Balák

Kostýmy
Kateřina Kumhalová

Výběr hudby
Karel Hanák Fláva

Umělecká spolupráce
Miroslav Kumhala

Hrají

Adolf Hitler

Petr Jeništa j.h.

Eva Braunová

Táňa Malíková

Magda Goebbelsová

Simona Peková

Joseph Goebbels

Jan Lepšík

J. V. Stalin / Hermann Göring

Zbyšek Humpolec

Heinrich Himmler, SS služba

Jiří Svoboda

Sekretářka Johanka

Kamila Valůšková

Georg Tabori / Helmut Goebbels

Šimon Klacl j.h.

Zavřít
8. 4. sobota 19.30

Studio Hrdinů: Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny

David Zábranský autor

Kamila Polívková režie

„Co je Česko? Kde Česko začíná a kde končí? Kdo chce v Česku žít? Kdo tady žije, a proč? Kdo nebo co nese vinu za současnou nechuť Majera a jemu podobných k Česku? Nese vinu za nechuť současný český prezident?“

Zábranského divadelní debut byl napsán na objednávku Studia Hrdinů, konkrétně režisérky Polívkové a krom tématu „domovina“ se zabývá i životním osudem herce a truhláře Stanislava Majera, jakož i příběhem Studia Hrdinů a s ním spojených tvůrců.

Vystudovaný právník David Zábranský je český spisovatel, držitel ceny Magnesia Litera v kategorii Objev roku za svou prvotinu Slabost pro každou jinou pláž. Za svůj poslední román Martin Juhás čili Československo byl nominován na tutéž cenu, avšak v kategorii Kniha roku.

Lidé typu Majer jsou: Lukáš Adam, Karolína Babíčková, Ladislava Čížková, Pavel Hermanovský, Michaela Heřmanová, Markéta Hlinovská, Pavel Jánský, Antonín Kvasnička, Anna Mášová, Petra Mikulková, Markéta Polívková, Klára Rotterová, Oleksandra Sydorenko, Diana Šeplavá, Pavel Širmer, Louis Traore, Antonín Valšík, Kamil Valšík, Zdeňka Valšíková, Barbora Vrablíková, Tomáš Zajíc

Studio Hrdinů
Studio Hrdinů je otevřená divadelní scéna s jasným dramaturgickým záměrem a výrazným okruhem divadelních spolupracovníků. Ve své hlavní dramaturgické linii se zaměřuje na převážně autorské, režisérské projekty s důrazem na spolupráci zahraničních a domácích divadelních tvůrců a na žánrové a oborové přesahy. Cílem je náročná, ale vstřícná umělecká dramaturgie. Formálně jsou inscenace Studia Hrdinů činohrou s akcentem na experiment a výtvarnou stránku. Hlavní produkce se od podzimu 2012 odehrávají ve Studiu Hrdinů ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze. Sál od svého vzniku nebyl nikdy dostavěn a plně využíván (původní kino Veletrhy bylo zničeno při požáru Veletržního paláce v roce 1974). Svou soustavnou činností Studio Hrdinů zapomenutý prostor svébytně oživilo a vrátilo do kulturní mapy Prahy.

sdílet

Premiéra
16. září 2016

Autor
David Zábranský

Režie
Kamila Polívková

Kostýmy
Adriana Černá

Hudba
Ivan Acher

Dramaturgie
Jan Horák

Výprava a světelný design
Antonín Šilar

Asistent režie
Ondřej Štefaňák

Asistent výpravy
Františka Králíková, Mariana Montenero, František Průša

Hrají

Stanislav Majer

Lidé typu Majer

Zavřít
7. 4. pátek 19.30

Indián v ohrožení

Jiří Havelka a kolektiv HaDivadla autor

Jiří Havelka režie

„Pravý Čerokí prý věří, že ať stojí kdekoliv, je vždy ve středu vesmíru. Jen ve vlaku se tomu těžko věří.“

Dnes již kultovní autorská inscenace režiséra Jiřího Havelky a HaDivadla se inspiruje Einsteinovou teorií relativity a „myšlenkovým třeskem“, který vyvolala. Hravý scénický experiment se vtipem demonstruje, co Einsteinův objev v praxi znamená pro prostor a čas, ve kterém žijeme a tedy i pro nás samotné.

Během přednášky se teorie možná zdá být ještě jasná. Ale v každodenní realitě, kde  se všechno pohybuje a všechno co se pohybuje, ovlivňuje všechny ostatní pohyby, se celá věc značně komplikuje...

Nekonečný závod pohybu s časem začíná právě teď!... TEĎ!  Milencům doslova ujíždí vlak. Kradou se kola. Kradou se svačiny i kufry. Nemá náhodou vlak zpoždění? Utíká se. Okradený chytá zloděje. Nebo počkat – zloděj chytá okradeného? A kam vlastně jede tenhle vlak? Do Curychu? Ale co když vlastně vůbec nikam nejede. Co když nakonec Curych přijede k vlaku? A nebude mít Curych zpoždění?

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

sdílet

Premiéra
9. ledna 2008

Autor
Jiří Havelka a kolektiv HaDivadla

Režie
Jiří Havelka

Scéna
Dáda Němeček

Kostýmy
Jana Smetanová

Hudba
Dominik Renč

Hrají

Cyril Drozda

Marie Ludvíková

Agáta Kryštůfková

Miloslav Maršálek

Zbyšek Humpolec

Miroslav Kumhala

Táňa Malíková

Jiří Svoboda

Zavřít
6. 4. čtvrtek 19.30

Jesse van Ruller Trio (NL) JazzFestBrno

Koncert v rámci JazzFestBrno.

Holandský jazzový kytarista, skladatel a pedagog Jesse van Ruller pochází z Amsterdamu. V roce 1995 jako první Evropan získal prestižní Thelonious Monk Award a je s podivem, že se po tomto historickém úspěchu jeho kariéra neroztočila do intenzívních obrátek. Jeho bebopový fundament a zjevná nechuť se prát s konkurenčním prostředím v New Yorku jej dlouho řadila mezi skryté hudební poklady, v posledních letech se však doširoka otevírá všem žánrům a svoje služby propůjčuje kapelníkům nejrůznějších stylů. Bývá označován jako kytarový básník a nutno dodat, že po právu. Dokáže totiž skloubit lyrický přístup s intenzívním, má skvělý zvuk a umí vyprávět nádherně strukturované příběhy.

Absolvoval s vyznamenáním konzervatoř Hilversum, kde studoval u holandské kytarové legendy Wima Overgaauwa. Vlivů však na něj působilo násobně víc. Jak sám v nejednom rozhovoru prozradil, „John Scofield je kytarista, jehož jsem vždycky poslouchal a nikdy mě nenudil. V určitých obdobích jsem se zabýval i hrou Pata Martina, George Bensona, Petera Bernsteina, Mikea Sterna, Pata Methenyho a Jima Halla, ale nikdy jsem je nekopíroval doslova.“ Inspirace z těch nejlepších zdrojů se prolnuly do van Rullerova originálního zvuku a přístupu k improvizaci.

Kromě vlastní kapely Jesse van Ruller Trio je ceněný kytarista znám rovněž jako profesionální sideman. Hrál s mnoha velikány jazzu – nechybí mezi nimi Pat Metheny, Seamus Blake, George Duke, Toots Thielemans, Peter Erskine, Joe Lovano, Mike Stern, Philip Catherine, Roy Hargrove a Christian McBride. Pravidelně také samozřejmě hraje s nizozemskými kolegy, a i v jejich kapelách dává plný průchod své muzikantské duši.

sdílet

Kytara
Jesse van Ruller

Baskytara
Clemens van der Feen

Bicí
Joost van Schaik

Zavřít
5. 4. středa 19.30

Dokonalost

S.d.Ch. autor

Barbara Herz / DOK.TRIN režie

„Naše zahlazení bude stejně dokonalé.“

Uváděno na Studiu – prostoru únikového schodiště.

Musíme být dokonalí. Přesní. Včas. Bez čehokoliv navíc. Nesmíme na nic čekat. Být výkonní – a dokonalí. Jistěže hned. (Proč je na všechno tak málo času?) Naše štěstí je však poněkud paradoxní. Rámováno duchem svaté trojice, jímž je značka, balení a ta správná reklama. Na image, aktivitu a nikdy neutuchající spokojenost.

Jeden z fenoménů této doby líčený s nadhledem, humorem i sžíravou ironií. V původní hře originálního dramatika S.d.Ch. uvádíme groteskně-mysteriózní komentář k naší pozoruhodné přítomnosti, kde dokonalost reprezentuje žena. Žena jejíž život probíhá v horizontální poloze. Rámec scénického eseje dotváří písně Maria Buzziho vycházející z briskních postřehů filosofa a sociologa Gilla Lipovetského.

 

sdílet

Premiéra
26. dubna 2016

Autor
S.d.Ch.

Režie
Barbara Herz / DOK.TRIN

Dramaturgie
Jakub Liška

Výprava
Kateřina Marai

Hudba
Mario Buzzi

Hrají

Simona Peková

Jiří Svoboda

Jiří Miroslav Valůšek

Miroslav Kumhala

Zavřít
4. 4. úterý 19.30

Vyhnání Gerty Schnirch

Kateřina Tučková a Marián Amsler autor

Marián Amsler režie

„Máme to uzavřené, historie už to zpracovala, tak pročpak se k tomu vracet?“

Příběh o lidském osudu zlomeném dějinami, o vině Čechů a Němců, o tom, zda je možno odpustit a porozumět, je dramatizací úspěšného románu současné české prozaičky Kateřiny Tučkové. Vychází z historických událostí, nedílně spojených s minulostí města Brna. Konkrétně zobrazuje tzv. „brněnský pochod smrti“ a osudy jeho účastnice, Gerty Schnirch, pocházející z německo-české rodiny.

Inscenace je příspěvkem ke společenské diskuzi k doposud nedostatečně reflektovaného tématu odsunu českých Němců. Osud Gerty Schnirch ukazuje události druhé poloviny dvacátého století z perspektivy člověka, který na základě dějinných událostí a politických rozhodnutí ztratil svůj občanský status v zemi, kde se narodil, musel zůstat i zemřel bez toho, aniž by dokázal odpustit.

Inscenace získala Cenu Divadelních novin 2015 v kategorii Činoherní divadlo. Sara Venclovská nominována na Cenu Divadelních novin 2015 (herecký výkon).

Efekty v představení: mlhostroj, kouření, krev, voda, krupice a střelba

sdílet

Premiéra
28. října 2014

Autor
Kateřina Tučková a Marián Amsler

Režie
Marián Amsler

Dramaturgie
Marie Špalová

Hudba
Ivan Acher

Hrají

Gerta Schnirch

Lucie Andělová / Sara Venclovská j.h.

Barbora Schnirchová, matka / Theresa Bauer, kamarádka

Gabriela Štefanová j.h.

Friedrich Schnirch, otec / pan Novák, tajný

Jan Lepšík

Fridríšek, bratr / Schmidt, komisař

Zbyšek Humpolec

Barbora, dcera

Marie Ludvíková

Karel Němec

Jiří Svoboda / Jan Grundman j.h.

Domovník / Pešek, soudruh

Cyril Drozda

Anna Marie Judexová / Ida Zipfelová

Táňa Malíková

Hermína Herzigová / Janinka Hornová

Kamila Valůšková / Kateřina Jebavá j.h.

Hubert Šenk / Oscar Judex / Rudolf Spacier / Eduard Beneš / Jára

Jiří Miroslav Valůšek

Zipfelová, vdova

Simona Peková

Soused, Řek

Miroslav Kumhala

Sousedka, Řekyně

Kateřina Kumhalová

Zavřít
3. 4. pondělí 19.30

Vyhnání Gerty Schnirch

Kateřina Tučková a Marián Amsler autor

Marián Amsler režie

„Máme to uzavřené, historie už to zpracovala, tak pročpak se k tomu vracet?“

Příběh o lidském osudu zlomeném dějinami, o vině Čechů a Němců, o tom, zda je možno odpustit a porozumět, je dramatizací úspěšného románu současné české prozaičky Kateřiny Tučkové. Vychází z historických událostí, nedílně spojených s minulostí města Brna. Konkrétně zobrazuje tzv. „brněnský pochod smrti“ a osudy jeho účastnice, Gerty Schnirch, pocházející z německo-české rodiny.

Inscenace je příspěvkem ke společenské diskuzi k doposud nedostatečně reflektovaného tématu odsunu českých Němců. Osud Gerty Schnirch ukazuje události druhé poloviny dvacátého století z perspektivy člověka, který na základě dějinných událostí a politických rozhodnutí ztratil svůj občanský status v zemi, kde se narodil, musel zůstat i zemřel bez toho, aniž by dokázal odpustit.

Inscenace získala Cenu Divadelních novin 2015 v kategorii Činoherní divadlo. Sara Venclovská nominována na Cenu Divadelních novin 2015 (herecký výkon).

Efekty v představení: mlhostroj, kouření, krev, voda, krupice a střelba

sdílet

Premiéra
28. října 2014

Autor
Kateřina Tučková a Marián Amsler

Režie
Marián Amsler

Dramaturgie
Marie Špalová

Hudba
Ivan Acher

Hrají

Gerta Schnirch

Lucie Andělová / Sara Venclovská j.h.

Barbora Schnirchová, matka / Theresa Bauer, kamarádka

Gabriela Štefanová j.h.

Friedrich Schnirch, otec / pan Novák, tajný

Jan Lepšík

Fridríšek, bratr / Schmidt, komisař

Zbyšek Humpolec

Barbora, dcera

Marie Ludvíková

Karel Němec

Jiří Svoboda / Jan Grundman j.h.

Domovník / Pešek, soudruh

Cyril Drozda

Anna Marie Judexová / Ida Zipfelová

Táňa Malíková

Hermína Herzigová / Janinka Hornová

Kamila Valůšková / Kateřina Jebavá j.h.

Hubert Šenk / Oscar Judex / Rudolf Spacier / Eduard Beneš / Jára

Jiří Miroslav Valůšek

Zipfelová, vdova

Simona Peková

Soused, Řek

Miroslav Kumhala

Sousedka, Řekyně

Kateřina Kumhalová

Zavřít
2. 4. neděle 19.30

Vernisáž

Václav Havel autor

Ivan Buraj režie

„Pro koho myslíš, že to všechno děláme?“

 

70. léta. Normalizační ticho. Vítej na „vernisáži“ našeho dokonalého husákovského bytu – není tu k nalezení ani jeden kiks, Bedřichu! Václav Havel a jeho disidentského alter ego Bedřich Vaněk v absurdní grotesce-satiře z přelomového roku 1975.

„Nemáme zatopit v krbu?“ Čas protéká a éra skloněných hlav se zdá být nekonečná... Co dělat dál? Jak žít (s) pravdou? Aktivizuj se! Střet ideálního (neporaženého?) snaživého páru a zachmuřeného ego-intelektuála na rozcestí. Od sebereflexe k depresi, od deprese k akci. Havel napíše Husákovi!

Inscenace vznikla u příležitosti nedožitých osmdesátin Václava Havla. Premiéra se uskutečnila v rámci festivalu Centra experimentálního divadla Málo bylo Havla!

sdílet

Premiéra
5. října 2016

Autor
Václav Havel

Režie
Ivan Buraj

Scénografie
Juliána Kvíčalová

Hrají

Věra

Lucie Andělová

Michal

Jiří Miroslav Valůšek

Bedřich

Matěj Nytra

Zavřít
31. 3. pátek 20.00

SETKÁNÍ/ENCOUNTER: Insomnia / Nespavost (CH) festival JAMU

Divadelní akademie Dimirti, Švýcarsko

Insomnia je divadelní představení vytvořené sedmi studenty magisterského programu Divadelní akademie Dimitri. Hru režíruje Pavel Štourač. Pohybové divadlo je kombinováno s loutkovým divadlem a živou hudbou. Představení je založeno na básních a textech spisovatelů, režisérů a choreografů minulého století, mezi nimiž jsou například Antonin Artaud, Jerezy Grotowski, Rudolf Laben, Edward Gordon Craig, a další.

„Podkroví“ v průmyslové zóně velkoměsta obývá sedm mladých umělců, kteří právě dokončili studium a hledají práci. Sdílejí spolu prostor, jídlo a myšlenky o umění a životě. Sní o lepším světě a snaží se změnit svou současnou situaci. Pilně pracují, aby vytvořili nezapomenutelné vystoupení, které je proslaví, nebo jim alespoň zajistí dostatek peněz, aby byli schopni zaplatit nájem a nakoupit jídlo.

Vstupenky na představení festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER k zakoupení ve festivalovém Infocentru na Divadelní fakultě JAMU, v případě volných vstupenek 30 min. před začátkem představení přímo na pokladně divadla.

sdílet
Zavřít
31. 3. pátek 17.30

SETKÁNÍ/ENCOUNTER: Insomnia / Nespavost (CH) festival JAMU

Divadelní akademie Dimirti, Švýcarsko

Insomnia je divadelní představení vytvořené sedmi studenty magisterského programu Divadelní akademie Dimitri. Hru režíruje Pavel Štourač. Pohybové divadlo je kombinováno s loutkovým divadlem a živou hudbou. Představení je založeno na básních a textech spisovatelů, režisérů a choreografů minulého století, mezi nimiž jsou například Antonin Artaud, Jerezy Grotowski, Rudolf Laben, Edward Gordon Craig, a další.

„Podkroví“ v průmyslové zóně velkoměsta obývá sedm mladých umělců, kteří právě dokončili studium a hledají práci. Sdílejí spolu prostor, jídlo a myšlenky o umění a životě. Sní o lepším světě a snaží se změnit svou současnou situaci. Pilně pracují, aby vytvořili nezapomenutelné vystoupení, které je proslaví, nebo jim alespoň zajistí dostatek peněz, aby byli schopni zaplatit nájem a nakoupit jídlo.

Vstupenky na představení festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER k zakoupení ve festivalovém Infocentru na Divadelní fakultě JAMU, v případě volných vstupenek 30 min. před začátkem představení přímo na pokladně divadla.

sdílet
Zavřít
30. 3. čtvrtek 19.30

Strýček Váňa hrajeme v DIODu v Jihlavě

Anton Pavlovič Čechov autor

Ivan Buraj režie

„Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu!!!“

Alain Badiou říká, že v našem světě zbyla už jenom těla a jazyky, ztratili jsme ale pravdy. Naše společnost se komplikuje, drolí se na fragmenty. A čím je komplikovanější, tím víc potřebuje specialisty, kteří nerozumí společnosti jako celku, ale jen své specializaci. Kromě specializace máme ještě informace – miliony informací!!! SCHÁZÍ nám ale smysl. SCHÁZÍ nám víra v to, co děláme a proč jsme spolu. Společnost a Já se v krajině pozdního individualismu odcizuje. V domě na ruském venkově se SCHÁZÍ společnost. Profesor Serebrjakov dovršil svoji práci. Odchází na důchod. Vrací se z města zpět na venkov.  Celý život se zabýval uměním. Realismem. A Váňa pracoval celý život pro Serebrjakova. Obětoval se! Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu!!! Všichni by dům chtěli chápat jako domov, jenomže všichni trpí a každý zoufale hledá ve světě těl a jazyků SVOJI pravdu a i ta ztrácí na věrohodnosti. Jakákoliv jistota se roztéká. Všechno obaluje cynismus – jazyk ztracených. Je možné ještě rozumět svému životu? Má smysl se ještě pro někoho obětovat? Jak žít se svými pravdami spolu s ostatními? Jak žít dál a dál a dál? Jak žít na konci smyslu kultury?

Inscenace byla nominována v kategorii Činoherní divadlo za režii na Cenu Divadelních novin 2016. Robert Mikluš nominován na Cenu Thálie 2016 za roli Astrova.

Efekty v představení: kouření a střelba

sdílet

Premiéra
8. dubna 2016

Autor
Anton Pavlovič Čechov

Překlad
Leoš Suchařípa

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Dagmar Radová a Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Výběr a úprava hudby
Pavel V. Boiko

Asistence režie
Tereza Agelová

Hrají

Ivan Vojnickij

Jan Lepšík

Vojnická

Simona Peková

Serebrjakov

Cyril Drozda

Jelena

Lucie Andělová

Soňa

Táňa Malíková

Astrov

Robert Mikluš j.h.

Marina

Marie Ludvíková

Tělegin

Miroslav Kumhala

Zavřít
30. 3. čtvrtek 19.15

SETKÁNÍ/ENCOUNTER: The Devil Inside Him / Ďábel v něm (PL) festival JAMU

Národní filmová, televizní a divadelní škola, Polsko, Lodž

„Přál jsem si milovat a ty jsi mě donutil nenávidět,“ řekl Huw (posedlý démonem?), protagonista ze hry Johna Osborna, kterého bude hrát Maciej Musiałowski. – Je přecitlivělý básník nebo psychopat a vrah? – poznamenává režisér Mariusz Grzegorzek – díky tomu je tento text tak vzrušující – všechno je tak dvojznačné.

Příběh je zasazen do komunity metodistů ve Velšských údolích v 50. letech 20. Století. The Devil Inside Him vypráví příběh o Huw Prosserovi, mladém muži, který zoufale pátrá po způsobu, jak se vyjádřit a jakmile sahá po lásce, kterou tak nutně potřebuje, odkryje temnou a divokou stránku muže, který nebyl nikdy pochopen a jenž začne přemýšlet o vraždě...

Může se zdát, že v britské hře z 50. let 20. století člověk nenajde žádnou relevantnost pro život v současném Polsku – opak je pravdou. Podívejme se například na náboženství, které, pokud je bráno doslova, svazuje místo toho, aby osvobozovalo; systém hodnot založený na náboženství se má stát obecným zákonem pro všechny, zatímco by se mělo jednat o rozhodnutí jednotlivce; pocit zadušení – to vše se bohužel stává součástí dnešního života. Mnoho z nás se cítí zatlačeni do rohu a zadušeně. Přišla doba, kdy svoboda, projev a právo na svobodnou osobní volbu jsou mechanicky blokovány. Podle režiséra to vede do katastrofy a nepřinese to ani společenský ani morální řád.

Vstupenky na představení festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER k zakoupení ve festivalovém Infocentru na Divadelní fakultě JAMU, v případě volných vstupenek 30 min. před začátkem představení přímo na pokladně divadla.

sdílet
Zavřít
30. 3. čtvrtek 16.30

SETKÁNÍ/ENCOUNTER: The Devil Inside Him / Ďábel v něm (PL) festival JAMU

Národní filmová, televizní a divadelní škola, Polsko, Lodž

„Přál jsem si milovat a ty jsi mě donutil nenávidět,“ řekl Huw (posedlý démonem?), protagonista ze hry Johna Osborna, kterého bude hrát Maciej Musiałowski. – Je přecitlivělý básník nebo psychopat a vrah? – poznamenává režisér Mariusz Grzegorzek – díky tomu je tento text tak vzrušující – všechno je tak dvojznačné.

Příběh je zasazen do komunity metodistů ve Velšských údolích v 50. letech 20. Století. The Devil Inside Him vypráví příběh o Huw Prosserovi, mladém muži, který zoufale pátrá po způsobu, jak se vyjádřit a jakmile sahá po lásce, kterou tak nutně potřebuje, odkryje temnou a divokou stránku muže, který nebyl nikdy pochopen a jenž začne přemýšlet o vraždě...

Může se zdát, že v britské hře z 50. let 20. století člověk nenajde žádnou relevantnost pro život v současném Polsku – opak je pravdou. Podívejme se například na náboženství, které, pokud je bráno doslova, svazuje místo toho, aby osvobozovalo; systém hodnot založený na náboženství se má stát obecným zákonem pro všechny, zatímco by se mělo jednat o rozhodnutí jednotlivce; pocit zadušení – to vše se bohužel stává součástí dnešního života. Mnoho z nás se cítí zatlačeni do rohu a zadušeně. Přišla doba, kdy svoboda, projev a právo na svobodnou osobní volbu jsou mechanicky blokovány. Podle režiséra to vede do katastrofy a nepřinese to ani společenský ani morální řád.

Vstupenky na představení festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER k zakoupení ve festivalovém Infocentru na Divadelní fakultě JAMU, v případě volných vstupenek 30 min. před začátkem představení přímo na pokladně divadla.

sdílet
Zavřít
29. 3. středa 17.00

SETKÁNÍ/ENCOUNTER: 336 Letters of Love / 336 dopisů lásky (CO) festival JAMU

Univerzita v Antioquii, Kolumbie

Dnes budeme kreslit tužkou věčnou lásku. Jedná se o kolektivně vytvořenou mozaiku, ve které se spojilo bezpočet dramatiků, epoch, stylů a způsobů, jak se ve vlastním životě vyrovnávají s láskou i odcizením samotní zúčastnění herci. Jedná se o příběh, který vychází z těch nejniternějších zákoutí lidské duše.

Vstupenky na představení festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER k zakoupení ve festivalovém Infocentru na Divadelní fakultě JAMU, v případě volných vstupenek 30 min. před začátkem představení přímo na pokladně divadla.

sdílet
Zavřít
28. 3. úterý 20.45

SETKÁNÍ/ENCOUNTER: The Farm / Farma (IT) festival JAMU

Divadelní akademie Sofie Amendoleay v Římě, Itálie

„Jsi lidská bytost, zvíře, nebo... Jsi netvor?“ Na tyto tři jednoduché otázky naleznete v „The Farm“ nečekané a protichůdné odpovědi. Hra je výsledkem měsíců psaní mise-en-scene, které je založeno na fyzické a verbální improvizaci. „The Farm“ prezentuje publiku prostřednictvím neotřelého použití těl, zvuků, hlasů a obrazotvornosti antiutopickou a hrůzu nahánějící farmu: místo, kde jsou antagonistické postavy Člověka a Zvířete napřed prohozeny, a poté sloučeny, čímž přivedou na svět nové děsivé stvoření: NETVORA.

Vstupenky na představení festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER k zakoupení ve festivalovém Infocentru na Divadelní fakultě JAMU, v případě volných vstupenek 30 min. před začátkem představení přímo na pokladně divadla.

sdílet
Zavřít
28. 3. úterý 18.30

SETKÁNÍ/ENCOUNTER: The Farm / Farma (IT) festival JAMU

Divadelní akademie Sofie Amendoleay v Římě, Itálie

„Jsi lidská bytost, zvíře, nebo... Jsi netvor?“ Na tyto tři jednoduché otázky naleznete v „The Farm“ nečekané a protichůdné odpovědi. Hra je výsledkem měsíců psaní mise-en-scene, které je založeno na fyzické a verbální improvizaci. „The Farm“ prezentuje publiku prostřednictvím neotřelého použití těl, zvuků, hlasů a obrazotvornosti antiutopickou a hrůzu nahánějící farmu: místo, kde jsou antagonistické postavy Člověka a Zvířete napřed prohozeny, a poté sloučeny, čímž přivedou na svět nové děsivé stvoření: NETVORA.

Vstupenky na představení festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER k zakoupení ve festivalovém Infocentru na Divadelní fakultě JAMU, v případě volných vstupenek 30 min. před začátkem představení přímo na pokladně divadla.

sdílet
Zavřít
26. 3. neděle 21.00

Roman Štětina — promítání Týden výtvarné kultury 8

Promítání videí, která Roman Štětina pouštěl hercům během zkoušek inscenace Premiérareprízareprízaderniérapremiéra.

Roman Štětina
* 1986

Jeden z nejvýraznějších českých výtvarných umělců nejmladší generace, který pracuje především s médiem rozhlasu, filmu a videa. Studoval na Ústavu umění a designu v Plzni v ateliéru Michala Pěchoučka a Dušana Záhoranského. Na pražské AVU absolvoval v ateliéru Tomáše Vaňka, dva roky strávil na Städelschule ve Frankfurtu nad Mohahem v ateliéru Judith Hopf a Douglase Gordona. V roce 2014 získal prestižní Cenu Jidřicha Chalupeckého. V minulém roce se prezentoval na bienále Manifesta v Curychu.

sdílet
Zavřít
26. 3. neděle 19.30

Premiérareprízareprízaderniérapremiéra Týden výtvarné kultury 8

Roman Štětina autor

„Kde je inscenace, když se nehraje?“

Herec jako paměťové médium svého repertoáru rolí. Herec se svým zásobníkem textů, akcí, výrazů. Z čeho herec a režisér komponují zamýšlený účinek na diváka? Jak funguje individuální paměť herce vytržená z celkového kontextu inscenace? S každou reprízou stojí herci před možností znovu se přiblížit „dokonalému tvaru“, ale kontext se neustále hýbe. Mění se podmínky! Mění se divák! Mění se herci samotní. A tak pořád dokola. Od premiéry až k derniéře... Ale kolikrát to bylo ono? A bylo to vůbec někdy ono? Jak k tomu došlo? Jak to zopakovat? A co si z onoho tolikrát opakovaného nakonec pamatujeme?

Roman Štětina ohledává médium divadla. Pracuje s živou pamětí herců, ze které vyvolává fragmenty jejich aktuálního repertoáru. Prostor mezi postavou a osobností herce se rozšiřuje a otevírá se krajina osobnostního přístupu, osvojených technik, fragmentů textů a emocí, až k představě ideálního diváka, který musí být vždy ‒ tady a teď.

sdílet

Premiéra
28. února 2017

Koncept
Roman Štětina

Výtvarná spolupráce
Tereza Příhodová

Dramaturgie
Dagmar Radová

Hrají

Agáta Kryštůfková

Marie Ludvíková

Jiří Svoboda

Roman Štětina

Zavřít
25. 3. sobota 23.00

Soft #1

První event soft core hudebního cyklu HaDivadla.

Live show Crys & Chef3000 a high end dj set promotérský/producentský/djský party Wrong (Trauma + JimHate + Hyaen).

? Crys & Chef3000
https://heldenkellerz.bandcamp.com/

? Trauma
https://soundcloud.com/traum_a

? JimHate
https://soundcloud.com/jim-hate

? Hyaen
https://soundcloud.com/hyaen

? warm?up / Sestra & Dlab
https://soundcloud.com/sestradj
https://soundcloud.com/dlabello

sdílet
Zavřít
25. 3. sobota 19.30

Zámek (záře integrace)

Franz Kafka, Ivan Buraj a Dagmar Radová autor

Ivan Buraj režie

„My chceme jistoty, pane K. A jaké jistoty nám můžete nabídnout vy?“

Autorská inscenační analýza „nové“ totality dneška inspirovaná posledním románem Franze Kafky Zámek.

Zeměměřič K. přichází do vesnice. Je Cizinec. Hledá SVOJI práci, protože: „Do třiceti let bys měl najít stálou práci, do třiceti let můžeš střídat zaměstnání, ale taky ne moc. Nikdy jsem nezjistil, co bych chtěl dělat doopravdy. Prostě jsem si vybral zeměměřičství. Ale nechci si na to stěžovat. Pravá práce je asi ta, která tě živí. To, díky čemu bydlíš, díky čemu máš ženu a díky čemu ji můžeš vzít na dovolenou, díky čemu si můžeš zaplatit kurz přežití v extrémních podmínkách.“ Touha po jedinečnosti se mění na noční můru. Exploze každého z tisíců možných Já. Bitevní pole boje se rozšiřuje: revoluce se přesouvá z ulic do naší každodennosti – za hranice jeviště. „Kde je Klamm..?“

Efekty v představení: kouření

sdílet

Premiéra
9. září 2014

Autor
Franz Kafka, Ivan Buraj a Dagmar Radová

Překlad
Vladimír Kafka

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Dagmar Radová

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Hudba
Pavel V. Boiko

Kamera
Matěj Nytra

Hrají

K.

Jiří Miroslav Valůšek

Frída

Kamila Valůšková

Hostinská

Simona Peková

Starostka

Marie Ludvíková

Učitel

Jan Grundman j.h.

Momus

Jan Lepšík

Pepina

Šárka Býčková j.h.

Olga Amálie

Táňa Malíková

Pomocník 1

Jiří Svoboda

Pomocník 2

Zbyšek Humpolec

Barnabáš

Jan Řezníček j.h.

Mici Černý

Miroslav Kumhala

Klamm

Cyril Drozda

Zavřít
23. 3. čtvrtek 19.30

Maryša

Alois a Vilém Mrštíkovi autor

Lukáš Brutovský režie

„Od obětavé tvrdohlavosti k tvrdohlavé oběti.“

Klasika české dramatické literatury, která si v každé době žádá svou interpretaci. Národní hra mnohokrát interpretovaná. Ale kde končí národ a začíná hra?

Maryša je modelem vesnické ženy konce devatenáctého století a zároveň všeobecným nadčasovým principem vzdoru. Přesto podléhá mechanizmům společnosti, ve které žije, ale také je chtě nechtě spoluvytváří. Stává se obětí tvrdohlavosti a tvrdohlavě trvá na své oběti. Je hrdinkou proti své vůli a z vůle boží vražedkyní. Je zarputilost, která Maryšu ovládá, dědičná, nebo je výrazem silné osobnosti? A vražda, kterou dnes ráno spáchá, je logickým vyústěním okolností, nebo morálním apelem pro další generace diváků a účinkujících? Je černá? A je bílá?

Inscenace roku 2014 v anketě Divadelních novin. Miloš Maršálek a Erika Stárková nominováni na Ceny Alfréda Radoka 2014 (mužský a ženský herecký výkon).

Efekty v představení: kouření a střelba

sdílet

Premiéra
10. ledna 2014

Autor
Alois a Vilém Mrštíkovi

Režie
Lukáš Brutovský

Dramaturg
Miro Dacho

Kostýmy
Zuzana Hudáková

Hrají

Lízal, sedlák

Miloslav Maršálek

Lízalka, jeho žena

Simona Peková

Maryša

Sara Venclovská j.h.

Rozára, služka

Táňa Malíková

Vávra, mlynář

Cyril Drozda

Francek, rekrut

Jan Grundman j.h.

Horačka, jeho matka

Věra Zástěrová j.h.

Strouhalka, Maryšina teta

Kamila Valůšková / Gabriela Štefanová j.h.

Strouhal, její muž

Jiří Miroslav Valůšek / Miroslav Kumhala

Hospodský, Franckův poručník

Jan Lepšík

Rekrut

Jiří Miroslav Valůšek / Zbyšek Humpolec

Vávrova dcera

Denisa Čepická j. h. / Natálie Petlachová j. h. / Rozálie Petlachová j.h.

Vávrův syn

Šimon Klacl j.h. / Tomáš Gut j.h.

Zavřít
22. 3. středa 19.30

Paní Bovaryová

Gustav Flaubert a Ivan Buraj autor

Ivan Buraj režie

„Mám svůj projekt. Projekt sebe. Hledám se.“

Od roku 2010 žije poprvé v dějinách lidstva víc lidí ve městech než na vesnici, bejbe!

Live your dream!

Ema žije na vesnici. Dívá se na ni Karel Bovary, mladý lékař. Ema se stává paní Bovaryovou. Patří mu? Patří na vesnici? Monogamie? Vždyť na to se nedá dívat! Začni aspoň zpívat!

Ema potřebuje svět, ne hnojiva. Musí uniknout, musí neustále unikat. Potřebuje město! Umění! Kavárny! DJ's! Pártýýýýz! Paris! Paradajs, bejbe! More reality, more lajf!!! Nejdřív  se objeví Rudolf. (Je to osud?) Pak Leon. (Je to osud?) Panno Marie, je to osud? Ema se teď konečně může stát sama sebou. Skutečnou! Ale skutečnost stojí peníze. A peníze někomu patří. Komu vlastně patří Ema? Komu patří její touha? Komu patří její skutečnost?

Autorský scénický experiment o touze po vlastní výjimečnosti, o boji se svým obrazem a o vztahu mezi touhou a mocí.

Efekty v představení: kouření, voda, střelba a stroboskop

sdílet

Premiéra
7. listopadu 2015

Autor
Gustav Flaubert a Ivan Buraj

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Dagmar Radová

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Hudba
Pavel V. Boiko

Kamera
Karel Hanák Fláva

Hrají

Ema Bovary

Táňa Malíková

Karel Bovary

Jiří Miroslav Valůšek

Otec

Cyril Drozda

Matka

Marie Ludvíková

Rudolf

Jan Lepšík

Rudolfova žena

Simona Peková

Leon

Jiří Svoboda

Pracovník nebankovní společnosti

Zbyšek Humpolec

Zástupce firmy

Miloslav Maršálek

Kněz / Pošťák / Tajemník / Bezdomovec / Manažer / Kritik

Miroslav Kumhala

Postižený / Herec/DJ

Vojtěch Hříbek j.h.

Beauty girl

Diana Velčická j.h.

Party boy

Martin Hudec j. h. / Marco Salvadori j. h. / Mark Kristián Hochman j.h.

Elektrická kytara / Stěhovák

David Fadinger

Bicí / Stěhovák

Karel Hanák

Akustická kytara / Stěhovák

Michal Matoušek

Stěhovák

Tomáš Komínek / Adam Krutiš / Roman Švanda

Vesničanka

Kateřina Nalezená

Chovatelka prasat / Manželka Kritika

Kateřina Kumhalová

Zavřít
21. 3. úterý 19.30

Mučedník

Marius von Mayenburg autor

Marián Amsler režie

„Jiná náboženství mají bojovníky za víru, sebevražedné atentátníky, mučedníky, kteří kvůli nesprávné víře riskují život. Tohle dnes žádný křesťan nedělá.“

Náboženský fundamentalismus – v naší době často skloňovaný pojem, který bývá převážně spojován s islámem. Ale jak  vlastně může vypadat  současný křesťanský extrémismus? A liší se nějak od hraničních projevů jiné víry?

Hra německého dramatika Maria von Mayenburga  se odehrává v prostředí střední školy, kde se jeden z problémových žáků rozhodne doslovně následovat Bibli, vyhlásit svatou válku nemravnosti, své matce, učitelům i spolužákům a stát se mučedníkem. Kde je ale hranice mezi entusiasmem víry a mesiášským fanatismem, mezi rebelstvím adolescenta a teroristickým šílenstvím? Čeká současná sekularizovaná, konzumní a morálně neukotvená společnost na podobné osamělé mučedníky?

Efekty v představení: stroboskop a krev

sdílet

Premiéra
14. března 2015

Autor
Marius von Mayenburg

Překlad
Kateřina Bohadlová

Režie a výprava
Marián Amsler

Dramaturgie
Anna Saavedra

Asistence režie
Tereza Říhová

Hrají

Benjamin Süddel (žák)

Zbyšek Humpolec

Erika Roth (biologie, chemie, zeměpis)

Lucie Andělová

Farář Dieter Menrath (náboženství)

Jan Lepšík

Georg Hansen (žák)

Jiří Miroslav Valůšek

Inge Südel (jeho matka)

Kamila Valůšková / Gabriela Štefanová j.h.

Lydia Weber (žákyně)

Táňa Malíková

Markus Dorflinger (dějepis, tělocvik)

Jan Grundman j.h.

Willy Batzler (ředitel)

Miloslav Maršálek

Zavřít
18. 3. sobota 19.30

Směšná temnota

Wolfram Lotz autor

Filip Nuckolls režie

„Sedíme tady uprostřed válečnýho území, o ničem z toho ale nic nevíme, protože tady nemáme televizi ani internet.“

O jakých událostech ze současného neklidného světa opravdu něco víme? A o čem může autor vůbec psát? Nepropadáme se ve zdánlivé přeinformovanosti do „směšné temnoty“ vlastních představ živených mediálními obrazy?

Před publikem je citován text soudní obhajoby somálského piráta. A kupodivu, jeho řeč obsahuje mnoho (ne)přiléhavých detailů, které až podezřele kopírují televizní obrazy o těch DRUHÝCH ze třetího až bůhvíkolikátého... šestého světa. Brzy tenhle bezvýznamný monologický „případ“, vhodný tak akorát pro humanitární organizace, vytlačí (konečně!) příběh dvou vojáků z EU, kteří se do pralesní temnoty vydávají splnit svoji misi. Současný evropský mediální mýtus povstává.

„Výpravná“ a ironicky necenzurovaná hra německého übertalentu Wolframa Lotze svébytně parafrázuje a paroduje Conradovo Srdce temnoty i Coppolovu filmovou Apokalypsu. Z cesty do vnitra džungle se stává putování do nitra autora samotného, SEBEREFLEXE vede k vlastní kompromitaci a přiznání, že sám autor nezná to, o čem píše!? „Zprostředkovávaná“ realita se odhaluje jen jako vlastní imaginace a komprimát z mediálních obrazů. Kdo je tady autorem – původcem hry? Ten, kdo slova produkuje, předehrává, anebo se jenom divá? A co režisér? Kdo má vlastně stát na scéně?

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

Nad inscenací převzala záštitu Christiana Markert – chargée d'affaires a.i. velvyslanectví Spolkové republiky Německo v České republice.

sdílet

Premiéra
11. ledna 2017

Autor
Wolfram Lotz

Překlad
Petr Štědroň

Režie
Filip Nuckolls

Dramaturgie
Dagmar Radová

Výprava
Jan C. Löbl

Hudba
Tomáš Vtípil

Hrají

Pellner

Jan Lepšík

Dorsch

Zbyšek Humpolec

Lodetti

Jiří Svoboda

Stojkovič

Jiří Miroslav Valůšek

Carter

Jan Řezníček j.h.

Deutinger

Táňa Malíková

Ultimo/Tofdau

Agáta Kryštůfková

Zavřít
17. 3. pátek 19.30

Big Sur

Jack Kerouac a Lenka Havlíková autor

Ewa Zembok režie

„Všichni na amerických středních školách a universitách si myslí, že Jacku Kerouacovi je šestadvacet a je někde na stopu, a mně zatím bude čtyřicet, jsem unuděnej a vyčerpanej.“

Příběh „totálních“ individualit v „totálním“ společenství beat generation, která se po obrovském úspěchu románu Na cestě stává skvělou marketingovou nálepkou, módní a mnohokrát kopírovanou subkulturou, novodobým mýtem. (William Burroughs si v této souvislosti neodpustil ironickou poznámku, že Jack Kerouac otevřel milión bufetů a prodal milión levisek.) Stárnoucí Kerouac se před útoky náctiletých nohsledů skrývá v domě své matky, následně odjíždí do Ferlinghettiho srubu v lesích na Big Sur, aby v absolutní samotě meditoval a našel východisko z krize identity způsobené náhlou slávou a alkoholovými excesy. Marně se snaží uniknout dusivému objetí svých opileckých kumpánů i temným delirickým vizím, které krájí jeho zuboženou mysl na tenké plátky.

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

sdílet

Premiéra
13. února 2016

Autor
Jack Kerouac a Lenka Havlíková

Režie
Ewa Zembok

Dramaturgie
Lenka Havlíková

Scéna
Jana Hauskrechtová

Hudba
Tomáš Vtípil

Hrají

Jack

Jan Grundman j. h.

Cody

Jan Lepšík

Monsanto

Cyril Drozda

Dejv / Nakladatel / Hipster

Jiří Miroslav Valůšek

Ron / Steve / Hispster

Zbyšek Humpolec

Perry / Beatnik / Hispster

Jiří Svoboda

Billie / Evelyn / Holka

Táňa Malíková

Romana / Novinářka

Šárka Býčková j. h.

Turista

Miroslav Kumhala

Zavřít
16. 3. čtvrtek 19.30

Dokonalost

S.d.Ch. autor

Barbara Herz / DOK.TRIN režie

„Naše zahlazení bude stejně dokonalé.“

Uváděno na Studiu – prostoru únikového schodiště.

Musíme být dokonalí. Přesní. Včas. Bez čehokoliv navíc. Nesmíme na nic čekat. Být výkonní – a dokonalí. Jistěže hned. (Proč je na všechno tak málo času?) Naše štěstí je však poněkud paradoxní. Rámováno duchem svaté trojice, jímž je značka, balení a ta správná reklama. Na image, aktivitu a nikdy neutuchající spokojenost.

Jeden z fenoménů této doby líčený s nadhledem, humorem i sžíravou ironií. V původní hře originálního dramatika S.d.Ch. uvádíme groteskně-mysteriózní komentář k naší pozoruhodné přítomnosti, kde dokonalost reprezentuje žena. Žena jejíž život probíhá v horizontální poloze. Rámec scénického eseje dotváří písně Maria Buzziho vycházející z briskních postřehů filosofa a sociologa Gilla Lipovetského.

 

sdílet

Premiéra
26. dubna 2016

Autor
S.d.Ch.

Režie
Barbara Herz / DOK.TRIN

Dramaturgie
Jakub Liška

Výprava
Kateřina Marai

Hudba
Mario Buzzi

Hrají

Simona Peková

Jiří Svoboda

Jiří Miroslav Valůšek

Miroslav Kumhala

Zavřít
15. 3. středa 19.30

Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně

Arnošt Goldflam autor

Kolektiv HaDivadla režie

„Možná, že velké dějiny začaly na nádraží ve městě Brünn...“

Arnošt Goldflam, režisér, dramatik a dlouholetý člen HaDivadla, opět mezi svými! Goldflamova sarkastická komedie zobrazuje největšího zločince planety – od jeho vzestupu, který začal propadem u zkoušek na vídeňskou výtvarnou akademii, až po jeho – ne pád, ale fantazijně ironický únik do Jižní Ameriky. Jednotlivé výjevy z „Führerova“ života se proti očekávání neodehrávají v jednacích sálech nebo na přeplněných tribunách, ale v jeho soukromí. Scény z „Hitlerovic kuchyně“ jsou plné groteskního a osvobozujícího humoru, nadsázky a nápaditých situací, které hravě spojují střípky reálií spolu s autorovou ironickou imaginací. Dnes již legendární inscenace HaDivadla, ve které v hlavní roli exceluje nezaměnitelný Petr Jeništa.

Efekty v představení: mlhostroj, otevřený oheň, kouření a střelba

sdílet

Premiéra
10. listopadu 2007

Autor
Arnošt Goldflam

Režie
Kolektiv HaDivadla

Dramaturgie
Luboš Balák

Scéna
Marián Amsler, Luboš Balák

Kostýmy
Kateřina Kumhalová

Výběr hudby
Karel Hanák Fláva

Umělecká spolupráce
Miroslav Kumhala

Hrají

Adolf Hitler

Petr Jeništa j.h.

Eva Braunová

Táňa Malíková

Magda Goebbelsová

Simona Peková

Joseph Goebbels

Jan Lepšík

J. V. Stalin / Hermann Göring

Zbyšek Humpolec

Heinrich Himmler, SS služba

Jiří Svoboda

Sekretářka Johanka

Kamila Valůšková

Georg Tabori / Helmut Goebbels

Šimon Klacl j.h.

Zavřít
11. 3. sobota 19.30

Vyhnání Gerty Schnirch

Kateřina Tučková a Marián Amsler autor

Marián Amsler režie

„Máme to uzavřené, historie už to zpracovala, tak pročpak se k tomu vracet?“

Příběh o lidském osudu zlomeném dějinami, o vině Čechů a Němců, o tom, zda je možno odpustit a porozumět, je dramatizací úspěšného románu současné české prozaičky Kateřiny Tučkové. Vychází z historických událostí, nedílně spojených s minulostí města Brna. Konkrétně zobrazuje tzv. „brněnský pochod smrti“ a osudy jeho účastnice, Gerty Schnirch, pocházející z německo-české rodiny.

Inscenace je příspěvkem ke společenské diskuzi k doposud nedostatečně reflektovaného tématu odsunu českých Němců. Osud Gerty Schnirch ukazuje události druhé poloviny dvacátého století z perspektivy člověka, který na základě dějinných událostí a politických rozhodnutí ztratil svůj občanský status v zemi, kde se narodil, musel zůstat i zemřel bez toho, aniž by dokázal odpustit.

Inscenace získala Cenu Divadelních novin 2015 v kategorii Činoherní divadlo. Sara Venclovská nominována na Cenu Divadelních novin 2015 (herecký výkon).

Efekty v představení: mlhostroj, kouření, krev, voda, krupice a střelba

sdílet

Premiéra
28. října 2014

Autor
Kateřina Tučková a Marián Amsler

Režie
Marián Amsler

Dramaturgie
Marie Špalová

Hudba
Ivan Acher

Hrají

Gerta Schnirch

Lucie Andělová / Sara Venclovská j.h.

Barbora Schnirchová, matka / Theresa Bauer, kamarádka

Gabriela Štefanová j.h.

Friedrich Schnirch, otec / pan Novák, tajný

Jan Lepšík

Fridríšek, bratr / Schmidt, komisař

Zbyšek Humpolec

Barbora, dcera

Marie Ludvíková

Karel Němec

Jiří Svoboda / Jan Grundman j.h.

Domovník / Pešek, soudruh

Cyril Drozda

Anna Marie Judexová / Ida Zipfelová

Táňa Malíková

Hermína Herzigová / Janinka Hornová

Kamila Valůšková / Kateřina Jebavá j.h.

Hubert Šenk / Oscar Judex / Rudolf Spacier / Eduard Beneš / Jára

Jiří Miroslav Valůšek

Zipfelová, vdova

Simona Peková

Soused, Řek

Miroslav Kumhala

Sousedka, Řekyně

Kateřina Kumhalová

Zavřít
10. 3. pátek 19.30

Vyhnání Gerty Schnirch

Kateřina Tučková a Marián Amsler autor

Marián Amsler režie

„Máme to uzavřené, historie už to zpracovala, tak pročpak se k tomu vracet?“

Příběh o lidském osudu zlomeném dějinami, o vině Čechů a Němců, o tom, zda je možno odpustit a porozumět, je dramatizací úspěšného románu současné české prozaičky Kateřiny Tučkové. Vychází z historických událostí, nedílně spojených s minulostí města Brna. Konkrétně zobrazuje tzv. „brněnský pochod smrti“ a osudy jeho účastnice, Gerty Schnirch, pocházející z německo-české rodiny.

Inscenace je příspěvkem ke společenské diskuzi k doposud nedostatečně reflektovaného tématu odsunu českých Němců. Osud Gerty Schnirch ukazuje události druhé poloviny dvacátého století z perspektivy člověka, který na základě dějinných událostí a politických rozhodnutí ztratil svůj občanský status v zemi, kde se narodil, musel zůstat i zemřel bez toho, aniž by dokázal odpustit.

Inscenace získala Cenu Divadelních novin 2015 v kategorii Činoherní divadlo. Sara Venclovská nominována na Cenu Divadelních novin 2015 (herecký výkon).

Efekty v představení: mlhostroj, kouření, krev, voda, krupice a střelba

sdílet

Premiéra
28. října 2014

Autor
Kateřina Tučková a Marián Amsler

Režie
Marián Amsler

Dramaturgie
Marie Špalová

Hudba
Ivan Acher

Hrají

Gerta Schnirch

Lucie Andělová / Sara Venclovská j.h.

Barbora Schnirchová, matka / Theresa Bauer, kamarádka

Gabriela Štefanová j.h.

Friedrich Schnirch, otec / pan Novák, tajný

Jan Lepšík

Fridríšek, bratr / Schmidt, komisař

Zbyšek Humpolec

Barbora, dcera

Marie Ludvíková

Karel Němec

Jiří Svoboda / Jan Grundman j.h.

Domovník / Pešek, soudruh

Cyril Drozda

Anna Marie Judexová / Ida Zipfelová

Táňa Malíková

Hermína Herzigová / Janinka Hornová

Kamila Valůšková / Kateřina Jebavá j.h.

Hubert Šenk / Oscar Judex / Rudolf Spacier / Eduard Beneš / Jára

Jiří Miroslav Valůšek

Zipfelová, vdova

Simona Peková

Soused, Řek

Miroslav Kumhala

Sousedka, Řekyně

Kateřina Kumhalová

Zavřít
8. 3. středa 19.30

Vernisáž

Václav Havel autor

Ivan Buraj režie

„Pro koho myslíš, že to všechno děláme?“

 

70. léta. Normalizační ticho. Vítej na „vernisáži“ našeho dokonalého husákovského bytu – není tu k nalezení ani jeden kiks, Bedřichu! Václav Havel a jeho disidentského alter ego Bedřich Vaněk v absurdní grotesce-satiře z přelomového roku 1975.

„Nemáme zatopit v krbu?“ Čas protéká a éra skloněných hlav se zdá být nekonečná... Co dělat dál? Jak žít (s) pravdou? Aktivizuj se! Střet ideálního (neporaženého?) snaživého páru a zachmuřeného ego-intelektuála na rozcestí. Od sebereflexe k depresi, od deprese k akci. Havel napíše Husákovi!

Inscenace vznikla u příležitosti nedožitých osmdesátin Václava Havla. Premiéra se uskutečnila v rámci festivalu Centra experimentálního divadla Málo bylo Havla!

sdílet

Premiéra
5. října 2016

Autor
Václav Havel

Režie
Ivan Buraj

Scénografie
Juliána Kvíčalová

Hrají

Věra

Lucie Andělová

Michal

Jiří Miroslav Valůšek

Bedřich

Matěj Nytra

Zavřít
7. 3. úterý 19.30

ON

Marián Amsler autor

Marián Amsler režie

„Ne že by nebylo nic jiného než ON: ale všechno ostatní žije v jeho světle...“

Jeho mobilní telefon, profily na sociálních sítích, profily na seznamkách. To je všechno, co po NĚM zůstalo. Podaří se jeho matce, bratrovi, bývalému příteli, dívce, která našla jeho mobil a cizímu HIV pozitivní muži zjistit, kým vlastně byl? Příběh někoho, kdo v reálném světě zmizel, ale ve svých dalších podobách – jako soubor dat, jako ON on-line – zůstává nesmrtelným a dál víří virtuálním prostorem. Fantom povstávající z podivné pozůstalosti jedniček a nul. A vedle toho příběh z minulosti. Kdy hledání vlastní identity stálo víc síly, než jen založit si profil na facebooku. Strach, nejistota, touha zmizet zůstávají stejné. Stejně jako fakt, že zmizet se nám nikdy nepodaří. Zbaveni pout musíme se poutat.

„Zážitky pračlověka, vyznačující se setkáním, vztahem, nebyly zajisté krotké a příjemné. Ale lepší je dopouštět se násilí na bytostech, jejichž přítomnost skutečně prožívám, než jako přízrak pečovat o čísla bez tváře! Od onoho násilí vede cesta k Bohu, od této péče jen cesta k nicotě...“
Martin Buber: Já a ty

Efekty v představení: kouření a voda

sdílet

Premiéra
21. května 2016

Autor, režie a výprava
Marián Amsler

Dramaturgie
Marie Špalová

Hudba
Ivan Acher

Hrají

Ex/On

Jiří Svoboda

Pozitiv/Farář

Jiří Miroslav Valůšek

Matka

Simona Peková

Holka, co našla jeho mobil / Eliška

Milada Vyhnálková j.h.

Bratr

Zbyšek Humpolec

Zavřít
6. 3. pondělí 19.30

Premiérareprízareprízaderniérapremiéra

Roman Štětina autor

„Kde je inscenace, když se nehraje?“

Herec jako paměťové médium svého repertoáru rolí. Herec se svým zásobníkem textů, akcí, výrazů. Z čeho herec a režisér komponují zamýšlený účinek na diváka? Jak funguje individuální paměť herce vytržená z celkového kontextu inscenace? S každou reprízou stojí herci před možností znovu se přiblížit „dokonalému tvaru“, ale kontext se neustále hýbe. Mění se podmínky! Mění se divák! Mění se herci samotní. A tak pořád dokola. Od premiéry až k derniéře... Ale kolikrát to bylo ono? A bylo to vůbec někdy ono? Jak k tomu došlo? Jak to zopakovat? A co si z onoho tolikrát opakovaného nakonec pamatujeme?

Roman Štětina ohledává médium divadla. Pracuje s živou pamětí herců, ze které vyvolává fragmenty jejich aktuálního repertoáru. Prostor mezi postavou a osobností herce se rozšiřuje a otevírá se krajina osobnostního přístupu, osvojených technik, fragmentů textů a emocí, až k představě ideálního diváka, který musí být vždy ‒ tady a teď.

sdílet

Premiéra
28. února 2017

Koncept
Roman Štětina

Výtvarná spolupráce
Tereza Příhodová

Dramaturgie
Dagmar Radová

Hrají

Agáta Kryštůfková

Marie Ludvíková

Jiří Svoboda

Roman Štětina

Zavřít
5. 3. neděle 19.30

Ice Pøz

Matěj Nytra a kolektiv autor

Marika Smreková režie

„Prokliknout. Otevřít. Chvíli to zkoušet.“

Uváděno na Studiu – prostoru únikového schodiště.

Umístění, prostor, stísnění, únik. Realita mezi snem, možností a hmotou. Mysl wwwirtuálně migruje, pátrá, hranice volnosti se (ne)tenčí. Ledový com.takt odolává rozpojení. No Input Signal. Log(os) out...

Wirtuální diskuse v souboji s fyzickou tíží: proces odzbrojení, zhmotnění. V síti duplikované skutečnosti ztrácíme pevnou půdu pod nohami, emoce, chyby a stesky ale v reálu zamaskovat nelze. Google Street View jako náplast při post-erasmové nostalgii? Trní v kůži vymazané ve vizuálních filtrech? Kde nalézt „escape“ ven – zpět k nultému bodu, k jedinečnosti?

Autorská esej v prostoru o fenoménu migrace a virtuality.

sdílet

Premiéra
19. února 2016

Autor
Matěj Nytra a kolektiv

Režie
Marika Smreková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Jana Tkáčová

Hrají

Jiří Svoboda

Zbyšek Humpolec

Anna Čonková j.h.

Radim Brychta j.h.

Zavřít
4. 3. sobota 19.30

Náměsíčníci (imitace a tušení)

Hermann Broch a Ivan Buraj autor

Ivan Buraj režie

„Jsme snad šílení, protože jsme ještě nezešíleli?“

Pasenow neboli romantika, Esch neboli anarchie, Huguenau neboli věcnost. Katalog „náměsíčníků“ bloudících mezi fanatismem a nihilismem v hodnotovém vakuu meziválečného Německa.

Všude samé imitace! Jak se žije ve světě rozpadu hodnot? Jak nekonečně vzdálený je člověk člověku v době, kdy je všechno (ne)možné? Jak poznat mezi korytem a postelí smysl? Směřujeme někam? Něco se musí stát!

Legendární román evropského modernisty Hermanna Brocha tvoří ojediněle vyzývavý, uzavřený systém. Román jako touha po poznání života, jaký je. Radikální koncept umění jako pomoci, namísto umění jako pasivního konzumu krásy. Současník Musila, Kafky, Joyce či Canettiho a ryzí inspirátor Milana Kundery se pouští do rozpravy nad postromantickým zrodem kýče jako touhy po jednoznačnosti, kýče jako počátku zla.

V radikální adaptaci Ivana Buraje před námi na scéně vyvstává náměsíčný bar U Brocha, kde je na vše už pozdě, a přitom stále není konec. Štamgasti tvoří katalog doby, která zoufale čeká na svého vykupitele. Jak ale rozeznat Krista a Antikrista? Brněnští „alternativní“ herci sedí na první čtené zkoušce, přichází režisér z Německa – Hans Buch, slibuje umění, ale my všichni chceme jistotu! Existuje ale nějaká? Je komplikovaná naše doba, nebo ji komplikují intelektuálové? Potřebujeme krize? Nasadit si Brocha na oči! Dostat se až na hranici tázání samotného! Nahmatat zeď naší reality, našeho vězení!

„Nedělej si nic zlého, vždyť jsme tady všichni!“

Inscenace byla oceněna jako Projekt roku festivalem ...příští vlna/next wave... 2017, nominována na Cenu Josefa Balvína 2017 a vyhlášena „sukcesem měsíce“ dle Divadelních novin.

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

sdílet

Premiéra
11. listopadu 2016

Autor
Hermann Broch a Ivan Buraj

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Video
David Matuška

Výběr hudby
Ivan Buraj

Citovaný překlad
Rio Preisner

Asistence
Ľubomír Višňovec

Hrají

Jáchym / Zbyšek Humpolec

Zbyšek Humpolec

Bertrand / Jiří Svoboda

Jiří Svoboda

Esch / Jan Lepšík

Jan Lepšík

Martin / Miroslav Ukul Kumhala

Miroslav Kumhala

Růžena / Lucie Andělová

Lucie Andělová

Alžběta / Agáta Kryštůfková

Agáta Kryštůfková

Intelektuál / Jiří M. Valůšek

Jiří Miroslav Valůšek

Hentjenová / Marie Ludvíková

Marie Ludvíková

Pasenow / Cyril Drozda

Cyril Drozda

Jaretzky / Simona Peková

Simona Peková

Sestřička / Táňa Malíková

Táňa Malíková

Někdo v rohu

Martin Tlapák j.h. / Jan Řezníček j.h.

Dělník

Ľubomír Višňovec j.h. / Mark Kristián Hochman j.h.

Huguenau

Michal Skočovský j.h.

Hans Buch

Ivan Urbánek j.h.

Tlumočnice

Dagmar Radová j.h. / Anna Čonková j.h.

Zavřít
3. 3. pátek 19.30

Strýček Váňa

Anton Pavlovič Čechov autor

Ivan Buraj režie

„Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu!!!“

Alain Badiou říká, že v našem světě zbyla už jenom těla a jazyky, ztratili jsme ale pravdy. Naše společnost se komplikuje, drolí se na fragmenty. A čím je komplikovanější, tím víc potřebuje specialisty, kteří nerozumí společnosti jako celku, ale jen své specializaci. Kromě specializace máme ještě informace – miliony informací!!! SCHÁZÍ nám ale smysl. SCHÁZÍ nám víra v to, co děláme a proč jsme spolu. Společnost a Já se v krajině pozdního individualismu odcizuje. V domě na ruském venkově se SCHÁZÍ společnost. Profesor Serebrjakov dovršil svoji práci. Odchází na důchod. Vrací se z města zpět na venkov.  Celý život se zabýval uměním. Realismem. A Váňa pracoval celý život pro Serebrjakova. Obětoval se! Teď je čas konečně tomu všemu porozumět. Čas být konečně spolu!!! Všichni by dům chtěli chápat jako domov, jenomže všichni trpí a každý zoufale hledá ve světě těl a jazyků SVOJI pravdu a i ta ztrácí na věrohodnosti. Jakákoliv jistota se roztéká. Všechno obaluje cynismus – jazyk ztracených. Je možné ještě rozumět svému životu? Má smysl se ještě pro někoho obětovat? Jak žít se svými pravdami spolu s ostatními? Jak žít dál a dál a dál? Jak žít na konci smyslu kultury?

Inscenace byla nominována v kategorii Činoherní divadlo za režii na Cenu Divadelních novin 2016. Robert Mikluš nominován na Cenu Thálie 2016 za roli Astrova.

Efekty v představení: kouření a střelba

sdílet

Premiéra
8. dubna 2016

Autor
Anton Pavlovič Čechov

Překlad
Leoš Suchařípa

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Dagmar Radová a Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Výběr a úprava hudby
Pavel V. Boiko

Asistence režie
Tereza Agelová

Hrají

Ivan Vojnickij