Logo HaDivadlo

HaDivadlo

44. sezona PRÁCE — bit.ly/hadivadlo-44 — web v údržbě

Studio Hrdinů: Pár vzkazů veškerenstvu

Wolfram Lotz autor

Jan Horák, Michal Pěchouček režie

Je možné nadobro prchnout z archetypálního setkání dobra a zla? Nebo s neosobním klidem odmítat definitivní mínění o lidském zoufalství, jež je v této inscenaci ústředním a několikrát variovaným motivem? Lidský život se tu definuje jako tragikomicky nesmělý pokus bez záruky a dimenze přesahující člověka tu přebírá podobu mytického leč vulgárního vysílače v televizním pořadu.

VSTUPENKY

Hra Wolframa Lotze variuje základní otázky po smyslu života a touze nezmizet ze světa beze stopy. V beckettovsky vykloubeném časoprostoru se potkává nesourodá skupina hrdinů, která vysílá své vzkazy „veškerenstvu“ do hlubokého vesmíru.

V pojetí režisérů Jana Horáka a Michala Pěchoučka se Lotzův text po výraznější dramaturgické úpravě posouvá směrem k vnitřnímu konfliktu jediné postavy, jejíž přítomnost na scéně je záměrně pouze tušená. Autoři obracejí divákovu pozornost především k iluzivní podstatě jejího světa, a především k samotnému divadlu – v sázce je jeho hluboce dramatická povaha, protože příběh plyne a postavy se zjevují a mizí skákavě snovou logikou. Je možné nadobro prchnout z archetypálního setkání dobra a zla? Nebo s neosobním klidem odmítat definitivní mínění o lidském zoufalství, jež je v této inscenaci ústředním a naněkolikrát variovaným motivem? Bolest a touha se v této hře nahlíží feminní a tím poněkud vyostřenou polarizovanější perspektivou. Lidský nebo spíše „její“ život se tu definuje jako tragikomicky nesmělý pokus bez záruky a dimenze přesahující člověka tu přebírá podobu mýtického leč vulgárního vysílače v televizním pořadu. Bagatelizuje se tu vše včetně zrození a smrti, začátku i konce hry. Vše je vzpomínkou, a navíc od začátku zašmodrchanou – vzpomínkou na možnou kvalitu lidské existence, na začátek i konec jednoho příběhu.

V roce 2011 v anketě renomovaného časopisu Theater heute označili divadelní kritici Lotze právě na základě této hry za největší talent mladé generace autorů. Inscenace této až nehratelné Lotzovy hry v podání Schauspiel Dortmund získala na NRW-Theatertreffen 2013 hlavní cenu festivalu pro nejlepší inscenaci. Mimo německou jazykovou oblast byla hra inscenována ve Slovinsku a v Norsku. Poslední inscenace této hry vznikla v dubnu 2017 v St. Gallen ve Švýcarsku.

sdílet

Autor
Wolfram Lotz

Překlad
Michal Kotrouš

Režie
Jan Horák, Michal Pěchouček

Dramaturgie
Jan Horák

Výprava
Michal Pěchouček

Kostýmy
Ondřej Kinský

Hudba
Dominik Gajarský

Výtvarná spolupráce
Jáchym Bouzek, Jakub Rajnoch, Michal Šindelář

Asistent režie
Anna Mášová

Hrají

Sára Arnsteinová

Natália Drabiščáková

Eva Hacurová

Jiří Kniha

Ivan Lupták

Dana Poláková

Marta Vítů

Zavřít

Děkujeme za podporu a spolupráci