Logo HaDivadlo

Scéna progresivní dramaturgie
Sezona 49: Konec iluzí

Dialog uměním: Stavitelé písku

Termíny v přípravě.

Divadlo bez divadla. Scéna bez herců. Verše bez autorů. Stejně jako zprávy z východu zůstávají bez tváří. Pohled z balkonu na filmový týdeník o nekonečném putování za svobodou.

Umělecká koláž, kde jsou útržky a parafráze arabské, hebrejské a perské poezie konfrontovány s diplomatickou korespondencí, projevy a prohlášeními, denními zprávami. Izrael, Palestina, Sýrie, Irák, Afghánistán a Írán jako životu nebezpečné pískoviště Evropy. Dokážeme překonat odstup a otevřít se dialogu?

Když v prosinci 1917 generál Edmund Allenby na důkaz úcty vstoupil pěšky do dobytého Jeruzaléma, ministerský předseda Velké Británie Lloyd George označil jeho vítězství za „vánoční dárek pro britský lid“. Dáreček, který Evropanům vybuchl do tváře jako jeruzalémský hotel Krále Davida téměř o třicet let později.

Po dlouhé dvacáté století se z pouštního písku arabského poloostrova plácají hrady a paláce, rozpadají se a po rozpálených kamíncích proudí provazce uprchlíků. Petrolejový pot Středního východu pohání západní automobily a letadla, jež vozí Evropany na exotické dovolené. Turisté a politici shlíží z balkónů svých hotelů a naplňují tak slova Edwarda W. Saida, že „Orient je pozorován, zatímco Evropa pozoruje.“ Tam dole pod našima nohama se ale odvíjí lidské příběhy ztráty domova, touhy po svobodě a bojů o ni, jež končí ještě větší nesvobodou.


Ahmad Šámlú: V této slepé uličce (1979)

Očichávají ti rty,

zda neřekly někomu: Miluji tě.

Očichávají tvé srdce.

Divné jsou časy, drahá.

A lásku

u pouličního zátarasu

bičují.

Lásku je třeba skrýt doma v komoře.

 

V té křivé a chladné slepé uličce

krmí žár ohně

přikládáním básní a hymnů.

Nevystavuj se nebezpečí myšlením!

Divné jsou časy, drahá.

Kdo vprostřed noci buší na dveře,

přichází, aby zadusil lampu.

Světlo je třeba skrýt doma v komoře.

 

Hle, řezníci

se usadili v průchodech

se špalky a sekáčky krvavými.

Divné jsou časy, drahá.

A úsměv ti z tváře vyříznou

stejně jako zpěv ze rtů.

Radost je třeba skrýt doma v komoře.

 

Kanárky grilují

na ohni z jasmínu a lilií.

Divné jsou časy, drahá.

Satan opilý vítězstvím

zasedl k naší smuteční tabuli.

Boha je třeba skrýt doma v komoře.

 

Z perštiny přeložil Jan Motal

Cena
150/100 Kč
Délka
45 min. bez přestávky
Autor
Jan Motal
Režie
Jan Motal
Dramaturgie
Lenka Dombrovská
Hudba
Tomáš Vtípil

Obsazení

Hlas

Hana Frejková a Karel Kratochvíl




Děkujeme za podporu a spolupráci

NEWSLETTER