Logo HaDivadlo

HaDivadlo

scéna Centra experimentálního divadla, p.o.

main stage

Sorry, this entry is only available in Czech.

Náměsíčníci (imitace a tušení)

Hermann Broch a Ivan Buraj author

Ivan Buraj directed by

„Jsme snad šílení, protože jsme ještě nezešíleli?“

(Czech) Pasenow neboli romantika, Esch neboli anarchie, Huguenau neboli věcnost. Katalog „náměsíčníků“ bloudících mezi fanatismem a nihilismem v hodnotovém vakuu meziválečného Německa.

Všude samé imitace! Jak se žije ve světě rozpadu hodnot? Jak nekonečně vzdálený je člověk člověku v době, kdy je všechno (ne)možné? Jak poznat mezi korytem a postelí smysl? Směřujeme někam? Něco se musí stát!

Legendární román evropského modernisty Hermanna Brocha tvoří ojediněle vyzývavý, uzavřený systém. Román jako touha po poznání života, jaký je. Radikální koncept umění jako pomoci, namísto umění jako pasivního konzumu krásy. Současník Musila, Kafky, Joyce či Canettiho a ryzí inspirátor Milana Kundery se pouští do rozpravy nad postromantickým zrodem kýče jako touhy po jednoznačnosti, kýče jako počátku zla.

V radikální adaptaci Ivana Buraje před námi na scéně vyvstává náměsíčný bar U Brocha, kde je na vše už pozdě, a přitom stále není konec. Štamgasti tvoří katalog doby, která zoufale čeká na svého vykupitele. Jak ale rozeznat Krista a Antikrista? Brněnští „alternativní“ herci sedí na první čtené zkoušce, přichází režisér z Německa – Hans Buch, slibuje umění, ale my všichni chceme jistotu! Existuje ale nějaká? Je komplikovaná naše doba, nebo ji komplikují intelektuálové? Potřebujeme krize? Nasadit si Brocha na oči! Dostat se až na hranici tázání samotného! Nahmatat zeď naší reality, našeho vězení!

„Nedělej si nic zlého, vždyť jsme tady všichni!“

Efekty v představení: mlhostroj, kouření, krev a voda

share

(Czech) Premiéra
11. listopadu 2016

Autor
Hermann Broch a Ivan Buraj

Režie
Ivan Buraj

Dramaturgie
Matěj Nytra

Výprava
Jana Boháčková a Lenka Jabůrková

Video
David Matuška

Výběr hudby
Ivan Buraj

Citovaný překlad
Rio Preisner

Asistence
Ľubomír Višňovec

Hrají

Jáchym / Zbyšek Humpolec

Zbyšek Humpolec

Bertrand / Jiří Svoboda

Jiří Svoboda

Esch / Jan Lepšík

Jan Lepšík

Martin / Miroslav Ukul Kumhala

Miroslav Kumhala

Růžena / Lucie Andělová

(Czech) Lucie Andělová

Alžběta / Agáta Kryštůfková

(Czech) Agáta Kryštůfková

Intelektuál / Jiří M. Valůšek

Jiří Miroslav Valůšek

Hentjenová / Marie Ludvíková

Marie Ludvíková

Pasenow / Cyril Drozda

Cyril Drozda

Jaretzky / Simona Peková

Simona Peková

Sestřička / Táňa Malíková

Táňa Malíková

Někdo v rohu

Martin Tlapák j. h.

(Czech) Dělník

(Czech) Ľubomír Višňovec j.h. / Mark Kristián Hochman j.h.

Huguenau

Michal Skočovský j. h.

Hans Buch

Ivan Urbánek j. h.

Tlumočnice

Dagmar Radová

Zavřít

(Czech) Směšná temnota

(Czech) Wolfram Lotz author

(Czech) Filip Nuckolls directed by

(Czech) „Sedíme tady uprostřed válečnýho území, o ničem z toho ale nic nevíme, protože tady nemáme televizi ani internet.“

(Czech) O jakých událostech ze současného neklidného světa opravdu něco víme? A o čem může autor vůbec psát? Nepropadáme se ve zdánlivé přeinformovanosti do „směšné temnoty“ vlastních představ živených mediálními obrazy?

Před publikem je citován text soudní obhajoby somálského piráta. A kupodivu, jeho řeč obsahuje mnoho (ne)přiléhavých detailů, které až podezřele kopírují televizní obrazy o těch DRUHÝCH ze třetího až bůhvíkolikátého... šestého světa. Brzy tenhle bezvýznamný monologický „případ“, vhodný tak akorát pro humanitární organizace, vytlačí (konečně!) příběh dvou vojáků z EU, kteří se do pralesní temnoty vydávají splnit svoji misi. Současný evropský mediální mýtus povstává.

„Výpravná“ a ironicky necenzurovaná hra německého übertalentu Wolframa Lotze svébytně parafrázuje a paroduje Conradovo Srdce temnoty i Coppolovu filmovou Apokalypsu. Z cesty do vnitra džungle se stává putování do nitra autora samotného, SEBEREFLEXE vede k vlastní kompromitaci a přiznání, že sám autor nezná to, o čem píše!? „Zprostředkovávaná“ realita se odhaluje jen jako vlastní imaginace a komprimát z mediálních obrazů. Kdo je tady autorem – původcem hry? Ten, kdo slova produkuje, předehrává, anebo se jenom divá? A co režisér? Kdo má vlastně stát na scéně?

Efekty v představení: mlhostroj a kouření

Nad inscenací převzala záštitu Christiana Markert – chargée d'affaires a.i. velvyslanectví Spolkové republiky Německo v České republice.

share

(Czech) Premiéra
11. ledna 2017

Autor
Wolfram Lotz

Překlad
Petr Štědroň

Režie
Filip Nuckolls

Dramaturgie
Dagmar Radová

Výprava
Jan C. Löbl

Hudba
Tomáš Vtípil

Hrají

(Czech) Pellner

Jan Lepšík

(Czech) Dorsch

Zbyšek Humpolec

(Czech) Lodetti

Jiří Svoboda

(Czech) Stojkovič

Jiří Miroslav Valůšek

(Czech) Carter

(Czech) Jan Řezníček j.h.

(Czech) Deutinger

Táňa Malíková

(Czech) Ultimo/Tofdau

(Czech) Agáta Kryštůfková

Zavřít

(Czech) Síla zvyku

(Czech) Thomas Bernhard author

(Czech) Jan Horák a Michal Pěchouček directed by

(Czech) „Co říkáte je useknuté všechno je useknuté co říkáte. To svědčí o tom že neovládáte dýchání to je ostuda pro artistu. Poruchy odstranit!“

(Czech) Sebereflexe umělců, sebereflexe umění vést a tísnit, nechat si připravený plán bez kontroly roztéct až do zmatku shonů, umělých masek a krkolomností. Komorní kvintet a finále za hranou. Prásk a salto! Kdo se tu komu směje?

Stárnoucí cirkusový bard Caribaldi v posledním gestu sveřepé touhy nepropadnout dnu. Diriguje z výše a snaží se ze všech sil ze svých úslužných, pokrčených loutek-artistů vydolovat nestoudné výkony. Hrajte! Nástroje přeci máte, dovedete s nimi i žonglovat! Génius obklopený břídily anebo psychopatické monstrum? Bác a vesmír! A čapka neustále padá z hlavy... S tváří zkřivenou nelze hrát Schuberta.

Umělec má dělat všechno proto, aby odešel ze scény při síle. Zvyk je cirkusácká košile. Výzva pro opovážlivce tvůrčího hledání, k znovunalezení energie a radosti z hereckého sebeobviňování. Je teď ten správný čas na pohled do zrcadla vlastní autoritativní umělecké dráhy? Co v něm lze uvidět? Slova a obraty a přemety vzad rýsují v „tragikomedii“ rakouského skandalisty Thomase Bernharda nekompromisní obraz umělecké krutosti.

Nad inscenací převzal záštitu Dr. Alexander Grubmayr, LL.M. – velvyslanec Rakouského velvyslanectví v Praze.

share

(Czech) Premiéra
28. dubna 2017

Autor
Thomas Bernhard

Překlad
Josef Balvín

Režie
Jan Horák a Michal Pěchouček

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna
Michal Pěchouček

Kostýmy
Beáta Spáčilová

Hudba
Natálie Pleváková

Videoprojekce
Matěj Sláma

Výtvarná asistence
Jan Matýsek

Inspice
Miroslav Ukul Kumhala

Hrají

(Czech) Caribaldi

Cyril Drozda

(Czech) Žonglér

Jiří Svoboda

(Czech) Krotitel

Zbyšek Humpolec

(Czech) Šprýmař

(Czech) Mark Kristián Hochman j.h.

(Czech) Vnučka

(Czech) Agáta Kryštůfková

Zavřít

(Czech) Macocha

(Czech) Petra Hůlová a Kamila Polívková author

(Czech) Kamila Polívková directed by

(Czech) „Škoda jen, že je vždy nutné začít od sebe.“

(Czech) Jsem spisovatelka. Byla jsem spisovatelka. Byla jsem manželka, matka, intelektuálka. Byla jsem umělkyně. Chtěla jsem. Nechci. Vidím se a vidím je. Vidím rozostřeně!

Vypravěčka – jako Elfriede Jelinek červené knihovny – stojí v noci na balkóně a shlíží dolů na lidi. Vzpomínky jí unikají a roubují se navzájem. Na dně které lahve se ztratilo dítě, kde vyprchala láska k muži? Jeden Jarda, mlčky stínující v obrazech z minulosti, a před ním pět hereckých hlasů – pět fází života rozpité identity! Revize feministické touhy po nezávislosti, po individuálním právu organizovat si svůj životní monolog, ovšem bez zábran a vědomí následků?

Petra Hůlová, mluvčí současné „kavárenské“ intelektuální literatury, se v posledním vydaném románu sebereflexivně obrací ke své vlastní masce autorky-analytičky. Obrací listy a stránky a panáky přerývané nechronologie svých kariérních zkušeností. Avšak klame tělem. Klame jazykovou houští a bezohlednou upřímností. Pohled do zm(n)ožených perspektiv příběhu přináší rozklad ženy na atomy – sbor kategorizující a bilancující tabu ženského osudu ve vratkém napětí mezi sebedestrukcí a léčivou autoterapií. Jde tu přeci o živý existenciální boj! O pokus smířit se s vlastními „náměsíčnými“ kroky bytem postkapitalistické svobody volby.

Inscenace vznikla v koprodukci se Studiem Hrdinů.

share

(Czech) Premiéra
6. června 2017

Autor
Petra Hůlová

Úprava
Kamila Polívková

Režie
Kamila Polívková

Dramaturgie
Matěj Nytra

Scéna, live projekce a světla
Antonín Šilar

Kostýmy
Zuzana Formánková

Hudba
Ivan Acher

Asistence
Ladislav Nunvář

Výtvarná asistence
Anna Chrtková

Hrají

(Czech) Lucie Andělová

Marie Ludvíková

Táňa Malíková

Simona Peková

Kamila Valůšková

Zavřít

studio

(Czech) Premiérareprízareprízaderniérapremiéra

(Czech) Roman Štětina author

(Czech) „Kde je inscenace, když se nehraje?“

(Czech) Herec jako paměťové médium svého repertoáru rolí. Herec se svým zásobníkem textů, akcí, výrazů. Z čeho herec a režisér komponují zamýšlený účinek na diváka? Jak funguje individuální paměť herce vytržená z celkového kontextu inscenace? S každou reprízou stojí herci před možností znovu se přiblížit „dokonalému tvaru“, ale kontext se neustále hýbe. Mění se podmínky! Mění se divák! Mění se herci samotní. A tak pořád dokola. Od premiéry až k derniéře... Ale kolikrát to bylo ono? A bylo to vůbec někdy ono? Jak k tomu došlo? Jak to zopakovat? A co si z onoho tolikrát opakovaného nakonec pamatujeme?

Roman Štětina ohledává médium divadla. Pracuje s živou pamětí herců, ze které vyvolává fragmenty jejich aktuálního repertoáru. Prostor mezi postavou a osobností herce se rozšiřuje a otevírá se krajina osobnostního přístupu, osvojených technik, fragmentů textů a emocí, až k představě ideálního diváka, který musí být vždy ‒ tady a teď.

share

(Czech) Premiéra
28. února 2017

Koncept
Roman Štětina

Výtvarná spolupráce
Tereza Příhodová

Dramaturgie
Dagmar Radová

Hrají

(Czech) Agáta Kryštůfková

Marie Ludvíková

Jiří Svoboda

(Czech) Roman Štětina

Zavřít

discussion a2


Partneři