ŽERT, SATIRA, IRONIE A HLUBŠÍ VÝZNAM

Groteskní romantická hra z první poloviny 19. století pojednává o osudech idealistického
učitele, zapomenutého čerta a jeho satirické babičky, geniálního chlapce, dále pak o
tragické intrice, která hatí osudovou lásku. Nezbytný happyend je však osobně přítomen.

Hru Žert, satira, ironie a hlubší význam napsal Christian Dietrich Grabbe (1801-1836)
v roce 1822 jako "veselohru se zásadním pohledem na svět", kde pranýřuje soudobou
společnost. Hra byla koncipována jako komický protipól tragedie Kníže Gotland a autor se
jejího uvedení nedočkal. Mezi dvanácti autorovými dramatickými texty, většinou obsahově i
tématicky rozsáhlými historickými tragédiemi, zaujímá „Žert“ především svou lehkostí a
ironií - tancem na troskách iluzí - vyjímečné místo.

Grabbeho život a dílo, i jeho odkaz německé dramatické literatuře je kontroverze sama. Ne
nadarmo mu Heine přezdíval „opilý Shakespeare“. Grabbe byl člověk pronikavé inteligence
a pochybné morálky jak o něm referovali jeho učitelé. Jako nesmlouvavého a fascinujícího
autora jej objevili němečtí expresionisté, co by ctitele nacionálních idejí v historických
dramatických freskách jej obdivovali propagandisté všech režimů, jeho romantický duch
a dramatické myšlení ovšem překračuje veškeré hranice, které jsou mu vytyčovány.

Hru Žert, satira, ironie a hlubší význam si vybral soubor HaDivadla na svém letním
soustředění koncem srpna 2006.

"...Autoři brněnské inscenace dosadili za Grabbeho vysmívané současníky dobře známá jména z českého prostředí, a lehce se tak otřeli o naši současnost. Zpočátku to vypadá, že až příliš lehce, text zmiňuje s posměchem tu autory populární beletrie, tam listopadovou revoluci, až by se zdálo, že zůstane na úrovni estrádního vtipkování. Naštěstí se mu podaří jít i hlouběji.
Živým pojítkem s aktuálními frustracemi se kromě obecného obrazu chaosu stane scéna s rozohněným Miloslavem Maršálkem (Baron z Lednice), který na pár minut téměř vystoupí z role (v duchu dále rozehraného divadla na divadle) a vychrlí do hlediště všechno své rozhořčení ze současného Česka. Když jeho výstup uzavře výborně načasovaný příchod očekávaného zachránce -nevzdělavatelného idiota Bohumílka (Miroslav Kumhala), je scéna vygradovaná do velmi očistné pointy.... Herci jsou přesní: groteskní typy (Roman Slovák, výborný jako vesnický kantor-alkoholik nebo Jakub Žáček coby afektovaný básník-narcis) stejně jako Čert Marie Ludvíkové a další. Vše v přesném rytmu spěje k závěrečnému zhroucení do absurdní, nepřehledné frašky..."

(Lidové noviny, Kateřina Bartošová 15.1.2007)

"...To co hru Äční atraktivní, jsou právě aktualizace, díky nimž se ale hra pohybuje v podivném bezčasí. Text odkazuje k současnosti, pesudohistorizující kostýmy zase do minulých staletí. Aktualizace jsou ale většinou povýtce šity na míru lednové premiéře a ví čert (ten opravdový, ne Ludvíková), zda se jim bude publikum smát ještě v příští sezoně... Závěrečná gigantická "zcizovačka" záporného Kruťase Cyrila Drozdy a následně celého souboru korunuje dílo. Přes formální výtky je Žert, satira, ironie a hlubší význam svěžím průvanem v hracím plánu HaDivadla, jehož originální poetiku se režiséru Duškovi a hercům podařilo obnovit..."

(Brněnský deník, Jan Šmikmátor 16.1.2007)

"...Kontroverzní opilec Grabbe si svým textem vyřizoval účty s tehdejší společenskou a intelektuální elitou. Zaprášená jména režisér "přešpikoval" současnými (pseudo)baviči a (rádoby)mudrci... Dlužno přiznat, že tyto často krotké ozvěny dneška nejsou namnoze příliš třeskuté ani ústrojné. Porušují a kácí hravě bázlivou konstrukci Grabbeho hry, která je ve svém až surreálném pohledu nadčasově výmluvná víc než dost... Doslovně didaktické jsou i písně, které ansámbl naživo zpívá a hraje. Soubor ovšem příliž muzikální není, což nezamaskují ani kupletově utahané songy nevyžadující velké hráčské a pěvecké umění... Pojmy pravda, morálka a čest jsou vytunelovány. Tak zní motto Duškovy inscenace, která ovšem nepostrádá řadu kouzelných nápadů a hříček. Patří k nim i iluzionistickou show připomínající scéna, v níž je čert okovaný elektrickou bruskou. Vtipné je i "televizní" orámování děje pohyblivou železnou konstrukcí."

(MF Dnes, Luboš Mareček 19.1.2007)