RENATA KALENSKÁ, LIDOVÉ NOVINY

PREMIÉRA: 15.4. 2005 v 19.30 h v HaDivadle

 

NOMINACE NA CENU SAZKY pro J.A.Pitínského a Janu Plodkovou.
NOMINACE NA INSCENACI ROKU 2005.

Účast na festivalu Divadelná Nitra.

Touha poznávat slavné lidi, přiměla J. A. Pitínského, aby pro brněnské publikum sestavil hru z rozhovorů, které každou sobotu vede Renata Kalenská na jedné tiskové straně Lidových novin. Jednodílný seriál nečekaných otázek a odpovědí s Milanem Knížákem, Ivanem Magorem Jirousem či Miroslavem Štěpánem, poodkryje skrytou fascinaci herců HaDivadla a režiséra inscenace po moci a slávě, uznání a radosti z maličkostí, nejistotě a pevné půdě pod nohama, nadšení a rezignaci, svádění a otupělosti.

Do komunitního domu Villa Vallila v Červeném Újezdě u Votic přijíždí populární novinářka Renata Kalenská. Známe ji především, jako autorku celostránkových rozhovorů, v nichž každou sobotu zpovídá osobnosti tuzemského veřejného i společenského života. Záměrně civilním způsobem jim klade otázky, uvolněně s nim i žertuje, ale vždy pouze proto, aby nám zprostředkovala nejjasnější obraz naší nevšední reality.
Mladá novinářka, kterou v inscenaci J. A. Pitínského hraje Jana Plodková, pátrá v komunitním domě po výrazné tváři českého a světového výtvarného umění 20. století, chce s ní udělat interview. Než se však k objektu svého zájmu dostane, potká se s celou skupinou jiných, neméně atraktivních, světlo nosičů soudobých dějin. Kalenská je konfrontována například s básníkem Mnoháčkem ZgublaÄ?enkem (jeho osud je skutečně spojen se životem v komunitním domě Villa Vallila v Červeném Újezdě), herečkou Evou Holubovou, politickým aktivistou a disidentem Vladimírem Hučínem, výtvarníkem Davidem Černým, bývalým politikem Vladimírem Dlouhým, agentem StB Ludvíkem Zifčákem, spisovatelem Adolfem Branaldem, moderátorem Přemkem Podlahou, vězeňkyní koncentračních táborů Věrou Vackovou – Žahourkovou, českým fotbalovým internacionálem Janem Kollerem, básníkem Františkem Pánkem, držitelkou světového rekordu v počtu napsaných románu Barbarou Cartlandovou a Milanem Knížákem.

Součástí jednotlivých představení bude živý rozhovor Renaty Kalenské z Lidových novin s vybraným hostem.
(15. 4. – ombudsman JUDr. Otakar Motejl; 16. 4. – místopředseda vlády Ing. Zdeněk Škromach; 23. 4. – ministr kultury Pavel Dostál, 3.5. herec Pavel Landovský, 14.5. poslanec Svatopluk Karásek, 20.5. ministr vnitra František Bublan, 20.6. předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek)

RECENZE

Knížák se zbláznil aneb Politické divadlo
" ... Jan Antonín Pitínský sice zásadně odmítá, aby jeho opus byl kvalifikován jako politické divadlo, ale nakonec se jej dopustil s naprostou lehkostí a vtipem. Inscenaci především postavil na permanentně stupňované ironii, pomocí níž vzdouvá naši současnost do obludné podoby, která se ze všeho nejvíc podobá grandiózní a šílené grotesce. Pitínský příliš nerozlišuje, kdo je víc paranoidní, zda novinářka, či zpovídané osoby, v blázinci končí nakonec všichni....
....Po přestávce vybuchne gejzír divadelnosti, který vyvrcholí famózním duelem Kalenské s mistrem Knížákem jinak Ředitelem (Miloslav Maršálek). Vchází s proplešatělou lebkou, avšak s dlouhými copy, jejichž konce jsou přivázané k dětským dřevěným kravičkám, které mistr táhne za sebou. Avantgardní umělec po celou dobu rozhovoru hněte válečkem těsto, kterým se posléze s novinářkou vzájemně opatlají. To už si ovšem oba familiérně tykají - ty, Milane, opravdu jsi velikán... Pitínského ztvárnění mistrova "superega" je dokonalou diagnózou jeho i naší společnosti. Je mnohem přesnější než všechny petice, které se proti řediteli Národní galerie sepisují. Knížákovi ovšem předchází fotbalista Koller dojemně svírající talisman - medvídka. Když pak předvede třesavku při státní hymně, Pitínského dada kulminuje.
Monolog čínského disidenta a zpověď Židovky, která líčí své zkušenosti z koncentráku fungují jako kontrasty, které diváka paradoxně vracejí do reality, od směšné bezvýznamnosti "osobností". Výstup Královny růžových románků v podání zlatě zářící Marie Ludvíkové je pak úchvatnou tečkou celé inscenace, která se vzápětí prořízne do skutečnosti - na jevišti už sedí Renata Kalenská...
Inscenaci by neuškodilo, kdyby se režie znovu probrala některými nápady a možná je i obětovala. "Tříhodinovka"s živým rozhovorem navrch klade velké nároky na soustředění diváka. Ovšem tak bizarní odraz současnosti se hned tak v divadle nevidí. "

HODNOCENÍ LN
****
( Lidové noviny, 21. 04. 2005, JANA MACHALICKÁ )

Jak (ne) zblnout. A nejen z rozhovorů.
" ... Vedle Jany Plodkové dává inscenace hercům řadu vděčných příležitostí. Stará garda HaDivadla dokázala, že hrát ještě nezapomněla....
... Pitínského zajímavě sestavená hra na otázky a odpovědi není varováním pro mediální pracovníky, kterak nezblbnout z rozhovorů. Není ani žádnou prázdně vystavenou galerií celebrit. Bizardní prostředí blázince, v němž se děj odehrává, je jen nápodobou dnešního světa, imitací reality, která staví na žvanění, tlachání, plácání a žvástání víc než kdykoliv dříve. Navíc se jedná o divadelně zajímavý nápad, který se i přes značné riziko podařil."
( MF Dnes, 13.05.2005, LUBOŠ MAREČEK )

Renata Kalenská je Knížák
"...Je s podivem, že inscenace, která vznikla vlastně dosti provizorně, jako výsledek konfliktu většiny hereckého souboru s vedením HaDivadla a jako projekt paralelní k nevýraznému Shakespearovu Hamletovi režisérky Meleschkinové, je nakonec jednou z nejpozoruhodnějších inscenací divadla v této sezóně. Svou koncentrovaností a dokonce precizností, jež na této scéně v poslední době nebyla příliš k vidění, překvapí také většina hereckého souboru v Ä?ele s Janou Plodkovou v roli Kalenské.
VyjímeÄ?nost inscenace ja pak umocněna ještě skutečností, že po ukončení regulérního představení následuje vždy rozhovor skutečné Renaty Kalenské se sklutečnou osobností českého společenského života...."
( Literární noviny, 09.05.2005, ROMAN SIKORA )

 

Co mj. řekl J. A. Pitínský Renatě Kalenské:
/fiktivní rozhovor/

R. K. : Rozhovory, jak jste mi říkal, budou inscenovány jako velká dramata. To je jistě jen vaše umanutá představa. Protože já jsem je takto nikdy nevedla.
J.A.P.: No tak vy jste je tak nevedla. Já je tak povedu, mě to absolutně baví to vést zrovna takto, aby to nebylo sucharský, jenže mně to nejde. Já si něco představuju a pak mě to nejde, nakládat s tím.
R.K.: No to chápu, tvůrčí pochybnosti atakdál, že?
J.A.P.: No ne zrovna tvůrčí a nejde ani o ty pochybnosti, o ty tak slavné pochybnosti, to by nebylo zdravé.
R.K.: Příběh má být dramatický, plný napětí…
J.A.P.: No jistě, to se snadno napíše. Všechno je víceméně plné napětí.
R.K.: Nic konkrétního nechcete ale prozradit. A přitom víte, že to má výt plný napětí.
J.A.P.: No.
R.K.: Jak je udělána scéna například s panem Hučínem?
J.A.P.: No tak si představte tohle: tenhle chlap tam vejde, je plný neurčitého děsu, ano je to víceméně děs, je v tom i provinění, ale též jakási síla, přesvědčivost. Nosí tašku a vypadá to, že v ní má bombu. Je to ovšem skryto, není s tím nakládáno jednoznačně. Ta novinářka, víceméně tedy vy samotná – je ještě v šoku po rozhovoru s Knížákem, není v útlumu, je v šoku. Zprvu ty otázky klade jakoby o nic nešlo, víte, zkouší ho, reaguje lhostejně. Hučín má nevyzpytatelné reakce, které jsou kontrastní vůči dokonalé logice jeho argumentů. Pak už to oba nemohou vydržet, víte v něm je jakási dravá lačnost, aby ona – víceméně tedy vy – zaznamenala ty věci přesně. Vzniká velmi nervní napětí, skoro bych řekl na hranici bolestného šílenství, které začne oba ovládat. Vy v tu chvíli kladete otázky dokonce s jistým soucitem, ale vzácně přesně. Dochází k drastičtějšímu fyzickému kontaktu. Bomba v tašce tiká. Novinářka – zase vy – leží zmatena na zemi, nad ní hladí vlasy její Hučín. Tón řeči je v závratném již protikladu k fyzickému jednání. Padne otázka po matce. Hučín se stáčí jako v postýlce. Novinářka jej obejme. Hlas je velmi tichý, intonace velmi dlouhé. Z Hučína je dítě. Je nám ho líto a jsme cele na jeho straně, nikoliv na straně novinářky. Už ji nechceme vidět. Boj s lidskou stránkou této tragédie prohrála. Přejeme si, aby už z této země nevstala. Ba, to si přejeme nejvíc.

Co mj. řekli o zkoušení s J. A. Pitínským

Barbara Cartlandová vulgo Marie Ludvíková:
Otázka: Je zkoušení s J.A.P. nějak specifické?
Spolupráce s J.A. Pitínským je specifická, samozřejmě. Ale pro mě je tohle to normální zkoušení, protože já jsem u Pitínskýho začínala, takže tento způsob zkoušení zdá se mi úplně normálním.

Ludvík Zifčák vulgo Cyril Drozda
Je spolupráce s J.A.P. jiná, než s jinými režiséry?
No. Pauza. No, kolegyně Werich před léty řekla, že je to malý svátek. Tak je to prostě, je to vzácně vždycky.

David Černý vulgo Jakub Žáček
Je spolupráce s Janem Antonínem Pitínským nějak specificky jiná, něž s jinými režiséry?
Ano, jedna s ním spolupracuji poprvé a je mi v tom hrozně dobře a úplně se během práce koupu v blaženosti.


Co mj. řekla Renata Kalenská o sobě

Narodila jsem se v Hořicích v Podkrkonoší, je mi 31 let. V Jičíně jsem vystudovala střední ekonomku, nyní studuju VŠ J.A.Komenského, obor sociální a masová komunikace. Jsem svobodná a bezdětná. V novinách jsem začala pracovat v devadesátých letech. Nejdříve pouze externě - například pro Reflex, Mladý svět či radio Regina-Český rozhlas. V roce 1997 jsem nastoupila do LN. Specializace - politické zpravodajství. O rok později jsem začala dělat hlavně rozhovory se známými osobnosti. Rok 2001 jsem strávila v Týdnu, pak jsem se vrátila opět do LN. Tentokrát i s novou rubrikou "Rozhovor týdne". V roce 2000 vyšla v nakladatelství Votobia kniha mých rozhovorů nazvaná "Rozhovory na konci milénia". V roce 2003 pak v nakladatelství Motto můj literární debut - sbírka povídek Vybledlo. Nyní dokončuji knihu pamětí Otakara Motejla.
Co se týče zájmů - hrála jsem amatérské divadlo, na to teď už není bohužel čas. Nejvíce mě asi zajímá moje práce. Před časem jsem začala fotit. Dál - malování, pes, film. (prostě klasika)

RECENZE
"...Třesavka a velikánovo trápení Po přestávce ovšem vybuchne gejzír divadelnosti, který vyvrcholí famózním duelem Kalenské s mistrem Knížákem jinak Ředitelem (Miloslav Maršálek). Vchází s proplešatělou lebkou, avšak s dlouhými copy, jejichž konce jsou přivázané k dětským dřevěným kravičkám, které mistr táhne za sebou. Avantgardní umělec po celou dobu rozhovoru hněte válečkem těsto, kterým se posléze s novinářkou vzájemně opatlají. To už si ovšem oba familiérně tykají - ty, Milane, opravdu jsi velikán... Pitínského ztvárnění mistrova "superega" je dokonalou diagnózou jeho i naší společnosti. Je mnohem přesnější než všechny petice, které se proti řediteli Národní galerie sepisují. Knížákovi ovšem předchází fotbalista Koller dojemně svírající talisman - medvídka. Když pak předvede třesavku při státní hymně, Pitínského dada kulminuje.
Monolog čínského disidenta a zpověď Židovky, která líčí své zkušenosti z koncentráku fungují jako kontrasty, které diváka paradoxně vracejí do reality, od směšné bezvýznamnosti "osobností". Výstup Královny růžových románků v podání zlatě zářící Marie Ludvíkové je pak úchvatnou tečkou celé inscenace, která se vzápětí prořízne do skutečnosti - na jevišti už sedí Renata Kalenská...
Inscenaci by neuškodilo, kdyby se režie znovu probrala některými nápady a možná je i obětovala. "Tříhodinovka"s živým rozhovorem navrch klade velké nároky na soustředění diváka. Ovšem tak bizarní odraz současnosti se hned tak v divadle nevidí."

(Jana Machalická, Lidové noviny, 21.4.2005)

Slevněné vstupné: 100,- KÄ?

Doporučit facebook twitter delicious buzz