   |
FAUST (Faust je mrtvý)
Faust, aneb, kdo je svůdce a kdo sváděný aneb pokoušení stárnoucího vědátora. Aneb jak Liška svedl Matonohu a zase zpátky. Riskantní videohra. Gay game.
Autor: Mark Ravenhill
Režie: Jiří Pokorný
Hudba: Roman Holý
Překlad: Jitka Sloupová
Scéna: Petr B. Novák
Kostýmy: Kateřina Štefková
Dramaturgie: Janoš Krist
Hrají:
Udělena cena nadace Alfréda Radoka za hru roku 2000. Česká premiéra 28.listopadu 2000. Faustovské téma, přetavené v příběhu dvou mužů tohoto století je obsahem hry mladého, avšak celosvětově proslulého anglického autora Marka Ravenhilla. Jeho hry obletěly celý svět a prakticky všude rozpoutaly podnětnou diskusi o stavu divadla, dramatu a společnosti. Bývají označovány jako skandální, ale je zcela zbytečné o nich uvažovat v těchto termínech, vhodných leda pro bulvární tisk. Autor pátrá po skutečnosti a opravdovosti životních pocitů, ať již jsou jakkoli tabuizované. Vždy jde ale o archetypální problém bytí, známý v rozlišných podobách každému člověku. Rozhodující je jen míra, kterou jsme si my ochotni připustit. Ravenhillův Faust pojednává o setkání dvou mužů, osobností, vzdělaného francouzského intelektuála a mladého muže známého amerického otce. Tito muži spolu stráví určitou dobu, během které překvapivým a naplno žitým životem docházejí k odpovědím na ony ?faustovské? otázky, i za cenu krve, nevázaného sexu a smrti. Ale posouzení kdo je Faustem a kdo Mefistem zůstává na divákovi. Inscenace se významně umístila v Anketě kritiků o nejlepší divadelní inscenaci roku 2000 v ČR a soutěži Nadace o Cenu Nadace A. Radoka za rok 2000 v ČR. HaDivadlo Ravenhillovým Faustem udělalo odvážný krok (Režisér nastudoval text s šokující otevřeností) ...Pochvalu si zaslouží představitelé Alaina i Peta Tomáš Matonoha s Pavlem Liškou. Takřka ani na vteřinu nesejdou z jeviště. Podávají poměrně soustředěný výkon a nutno říci, že pro vytvoření postav prokázali rovněž značnou část osobní odvahy, neboť oba bruslí na velmi tenkém ledě. Erotické scény, v nichž vystupují, nejsou sice nijak něžné, ale ani hrubé či lacině povrchní. Pokud to jde, dobře se sžívají i s psychologií figur a dovedou své hrdiny patřičně odstínit... (Simona Polcarová, Den, 4/12/2000) Filmový realismus a divadelní hravost (Moderní parafráze faustovského tématu zaujala i ve své jevištní podobě) ... Pokorný snad poprvé na českém jevišti důsledně dodržel příznačně naturalistický styl nové dramatiky a kromě toho přistoupil k Ravenhillově hře s velkou dávkou invence a citu pro metaforu. Důrazem na výtvarnou poetiku i uměřenou stylizací obrousil hrany nejprovokativnějším scénám. Například homosexuální styk Peta a Alaina je i přes svou provokující otevřenost notně sarkastickou scénkou. Videokamera přenáší téměř směšné detaily včetně gumového údu a Peteho praštěné poznámky odvádějí divákovu pozornost. Jinak ovšem má Pokorného inscenace hrany dostatečně ostré a kupodivu jí nechybí ani humor, byť hodně černý a drastický... (Jana Machalická, Lidovénoviny, 8/12/2000) Pokorného Faust láme tabu Uvedení hry Marka Ravenhilla Faust (Faust je mrtvý) brněnským HaDivadlem je možné označit za dramaturgicky cenný, inscenačně riskantní a divácky pozoruhodný tah... Brněnský Faust, do něhož režisér skvěle vsadil záblesky zlověstně černého humoru, představuje divadelně i filozoficky znepokojivý raport o vyhořelosti dneška a zavržených hrdinech. Přesto zůstává především hereckou inscenací s precizními výkony Tomáše Matonohy a Pavla Lišky. Homoerotika akcentovaná ve slovníku i situacích bude pro mnohé české diváky nejspíš šokující. Matonoha však s nebývalou noblesou a bez přihlouplé vnějškovosti předvádí studii vzdělaného gaye, jenž neváhá životní postuláty ověřit tvrdou zkušeností. Jeho smutný i sarkastický Alain bravurně zvládá i odvážné momenty, jde o nejpreciznější Matonohův výkon v jeho "hadivadelním" angažmá. Erotický akcent hry výtečně zvládl i režisér Pokorný. Drsný sexus hrdinů není režii dráždivým prostředkem, nýbrž odrazem neutěšeného světa, kde se rodí. Matonohovi výborně přihrává Pavel Liška, který je i typově disponován pro role nervózního přerostlého dítěte, jehož krutost je výsledkem osamocení.[...] (Luboš Mareček, MF DNES, 22/12/2000)
Trvání: 100 min.
|
