 Ján Sedal a Miloslav Maršálek
 Ján Sedal a Miloslav Maršálek
 Ján Sedal a Miloslav Maršálek
 Jana Plodková a Ján Sedal
 Miloslav Maršálek a Ján Sedal
|
ŘEDITELSKÁ LÓŽE
Byli jsme blázni, blázni z povolání. Mám tě rád, Rudo. Mám tě rád, Edo. Tragikomedie.
Autor: Arnošt Goldflam
Režie: Ondřej Elbel
Dramaturgická spolupráce: Luboš Sůva
Hudba: Petr Hromádka
Hrají:
NOMINACE NA CENU NADACE ALFRÉDA RADOKA ZA HRU ROKU 2004.
NOMINACE NA INSCENACI ROKU 2004 DIVADELNÍCH NOVIN.
Arnošt Goldflam se poněkolikáté vrací svou hrou do divadelního prostředí (Biletářka, Beseda s mistrem aj.). Jeho předposlední kus nazvaný Ředitelská lóže se tentokrát odehrává ve starobinci, kde spolu nekonečné hodiny tráví dva zapomenutí herci. S nadhledem i smutkem vzpomínají na minulost a snaží se co nejvíce zpřítomnit těch pár chvil, kdy byli opravdu šťastní. „Chtěl jsem napsat o hercích a těch jejich špatnostech a vadách, bez patosu, spíš o jejich lidských osudech,“ říká Arnošt Goldflam. „A taky jsem chtěl, aby to bylo s pohledem zpět, aby to nebylo z doby, kdy jsou v plné akci, ale co z toho jaksi zůstává. Třikrát se to četlo, v Brně, v Praze a Hradci Králové a všude to čtení mělo velký ohlas, lidi se taky dost smáli. Chtěl jsem, aby to byla divácká věc, kdy by se lidi pobavili a která by nepostrádala určitý přesah.“
Recenze
"Událostí brněnského podzimu byla česká premiéra hry dramatika Arnošta Goldflama Ředitelská lóže v HaDivadle. Jeho zatím předposlední hra se odehrává ve starobinci, kde spolu nekonečné hodiny tráví dva staří a zapomenutí herci. Vzpomínají na minulost, zejména na chvíle, kdy byli opravdu šťastní. V režii Ondřeje Elbela exceluje jako protřelejší z herců Ján Sedal. Je ironický, sarkastický, živelný. Možná do své role vkládá i mnohé ze svého života (když vzpomíná, jak „štval divadelní ředitele“, v premiérové řadě sedícího vedení HaDivadla to zašumělo), hraje si na drsňáka, ale k životu moc potřebuje svého „parťáka“, kterého si střihnul Miloslav Maršálek. Trio doplňuje nová posila souboru Jana Plodková jako ošetřovatelka obou starců a zároveň zhmotnění jejich vzpomínek." (Pavel Gejdoš, ČTK)
Blázni z povolání „....Největší váhu večera nese Ján Sedal v úloze sebestředného, vztahovačného a hádavého Edy. Eda vyvolává vzpomínky na své úspěchy na jevišti i u žen, ale ze souvislostí vyplývá, že silně nadsazuje, ba že si vůbec vymýšlí. Dikcí ve stylu „Co slovo, to perla“ však o své pravdě přesvědčuje svůj protějšek, zasypává jej banalitami, polopravdami, útočnými výpady a agresivními ponižujícími projevy. Sedalovo podání je přesné a výstižné a po zásluze vzbuzuje živý ohlas v obecenstvu. Eda ani nad Rudovou mrtvolou nedokáže litovat druhého člověka. Je mu líto pouze toho, že přišel o posluchač, diváka a případného spoluhráče. Dokonce i rebelantské gesto, jímž prý kdysi vyjadřoval pohrdavý vztah k řediteli sedícímu v lóži a které nyní opakuje jakoby na adresu ředitele veškerých lidských osudů, vyznívá přes osamělcovo zoufalství dutě a divadelně. Vyznání uvedená v motu - „Mám tě rád, rudo. Mám tě rád, Edo“ - ironicky usvědčují své nositele z neschopnosti citu.............. Ředitelskou lóži v HaDivadle počítám k nejsilnějším jevištním zážitkům, jaké v této sezoně česká divadla nabízejí.“ ( Milan Uhde, Divadelní noviny, 8.2.2005)
Česká premiéra 30. 12. 2004.
Trvání: 80 min.
|
