 Kamila Kalousová, Marek Pospíchal, Ilona Baráth a Roman Slovák j.h.
 Kamila Kalousová, Ilona Baráth a Jana Plodková
    |
ČERNÁ SANITKA
Kabaretní představení na motivy pověstí a fám z osmdesátých let dvacátého století.
Autor: Petr Janeček, Marián Amsler, Luboš Balák
Režie: Marián Amsler
Hrají:
ČERNÁ SANITKA a jiné děsivé příběhy - divadelně zpracované fámy a příběhy z konce 80. let na motivy knihy Petra Janečka. Více o knize: Černá sanitka je sbírkou 136 současných pověstí, získaných od více než 60 vypravěčů z celé České republiky. Příběhy obsažené v této knize se vypráví jako pravdivé historky při nejrůznějších příležitostech. Svými vypravěči i posluchači jsou obvykle považovány za pravdivé, většinou se má za to, že je zažil přímo vypravěč, člen jeho rodiny nebo nejlepší kamarád. V knize naleznete strašidelné pověsti o vrazích a maniacích ohrožujících nevinné studentky na vysokoškolských kolejích nebo milence v autě, ale i příběh o vraždícím přízraku německého vojáka z druhé světové války... Vydává nakladatelství PLOT. Vice informací naleznete na www.plot.xtr.cz.
Černá sanitka ještě jednou aneb pod kapoturubrika Šumařův kritický literník • pondělí, 15. ledna 2007...Důležitá v těchto pověstech je historie a to, na co vlastně navazují. Například u legend spojených s nespoutaným sexem s neznámou ženou a nalezením nápisu psaného červenou rtěnkou na zrcadlo se zněním Vítej v klubu AIDS poukazuje Janeček na předobraz, který je poprvé zaznamenám v Bibli, kdy tajemné písmo oznamující úmrtí krále (tedy pro něj veskrze neblahou novinu) dokáže rozluštit až prorok Daniel. Podobné je to s velkou částí všech legend, které kolují světem. Janeček poukazuje na to, že hrdiny a objekty vždy byly věci a bytosti, které nezapadaly zcela do kontextu dané společností (dříve tedy zejména bytosti nadpřirozené). Jenže vodníkům a hejkalům by dnes nikdo nevěřil, proto museli být nahrazeni někým důvěryhodnějším. Jinakost ale musela být zachována. Proto tolik historek s cizinci a s národnostními menšinami. Populární jsou také pankáči, kteří stále představují něco odpudivého a nepřirozeného. Následují narkomani a sexuální perverti (někdy pokud možno v jedné osobě). Zkrátka tak jako dříve kradla děti polednice, dnes kradou děti černé sanitky a cizinci v obchoďácích. Obojí je asi tak stejně reálné. Jako zásadní uvádí Janeček zásahy médií (třeba smyšlenou reportáž TV Nova o injekčních stříkačkách v MHD). Někdy jsou média sice opatrná a jindy dokonce „legendu“ přímo popřou, ale lidé naopak vnímají zprávu pravdivě, protože síla tištěného slova je stále značná a věta „psali to v novinách“ má stále velmi dobrý zvuk... K tomu autor přidává obdobné zahraniční varianty, které vás svojí podobností překvapí – lidé jsou důvěřiví všude stejně. Pěkný je příklad americké novinářky, která se rozhodla, že vystopuje, kdo že je autorem. Asi po patnácti vypátraných vypravěčích snahu vzdala.Dobře vymyšlený příběh se šíří jako požár a ani tato kniha tomu nezabrání. Jako by všechny novodobé pověsti žily vlastní životem a internet jim jen přidal. Kupodivu jim přidává i tato kniha. Vydavatelé jsou nebývalým zájmem o ni velmi mile překvapeni, protože jindy netečná média je sama kontaktují a vychází jedna recenze za druhou. Vysvětlení je nasnadě – nenajde se jediný čtenář, který by nebyl v minulosti minimálně jedním příběhem oblažen. Navíc některému i uvěřil a šířil jej dál. Ale pochybnosti hlodaly... A teď může mít každý v ruce důkaz, že on to přece říkal! A v novinách neměli pravdu! linkuj.cz vybrali.sme.sk zdroj: http://sumar.bloguje.cz/465021-cerna-sanitka-jeste-jednou-aneb-pod-kapotu.php
Slevněné vstupné: 140,- Kritika z Literárních novin zde
Trvání: 80 min.
|
